Stephen Baskerville, PhD
Zpolitizované ženství
To vše ukazuje na feminismus, který je nejvíce institucionalizovaný a destruktivní: nejde o eliminaci genderových rolí, což feminismus nikdy neudělal a nikdy udělat nemůže, nýbrž o politizování ženství. Feministické elity se už sice chopily tradičních mužských povolání, ale mnohem více žen pracuje ve funkcích, rozšiřujících jejich domácí role, které jim lépe vyhovují.
Místo toho, aby se staraly o vlastní děti v rodině, začaly ženy pracovat v nových profesích, kde se starají o děti jiných lidí, ve veřejné ekonomice: ve školkách, předškolních výchovách a „sociálních službách“. Výchova dětí se tak přesunula ze soukromě-rodinného prostředí do veřejně komunální a zdanitelné oblasti; rozšiřuje se tak daňová základna a s ní velikost a moc státu, což ve svém důsledku snižuje příjmy mužů.
Politická třída placená z těchto daní se záhy chopila moci v těchto byrokraciích veřejného vzdělání a sociálních služeb, kde dohlíží na jiné ženy, starající se o děti dalších lidí, což dále rozšiřuje vliv státu v oblastech, které dříve patřily do soukromého života.
Tento trend, založený na snu o veřejné sféře, která je díky feminismu starostlivější, je nejen naivní, ale i nebezpečně utopický. Jak totiž feministky správně zdůrazňují, ženské role byly tradičně v soukromé sféře.
Zpolitizování ženství tak znamenalo zpolitizování a zbyrokratizování soukromého života. „Totalitní“ potenciál, postřehnutý Borkem a jinými autory, je tak uváděn do praxe způsobem, který byl obtížné zachytitelný i pro ně. Nebezpečí termínu „zpolitizování ženství“ spočívá v tom, že jeho častým používáním se staneme imunní vůči rozpoznání jeho podstaty. Hlavním rysem totality je byrokratická diktatura, vyprodukovaná například marxismem-leninismem.
Spory o rovných platech a pozitivní diskriminaci pouze odváděly pozornost od masivního feministického vpádu do skryté říše byrokracie. Tam se feminismus nesetkal s žádným odporem, dokonce ani nevzbudil žádnou pozornost. Levice obecně a feminismus především (jako v Djilasově „nové třídě“ aparátčíků) dnes nebudují tyranii, ale byrokratickou tyranii. Tyranii, kterou žádný jedinec nikdy vědomě neplánoval a ani ji nemůže zastavit.
Feminismus soustředil své mocenské kalkulace do nejsoukromějších oblastí života, aniž by otupil ostří své mocenské politiky. Rodinný život podřídil rostoucí politické a byrokratické kontrole. Narušil strukturu rodiny pomocí dvou souběžných procesů, jejichž přímé spojení s feminismem je jen stěží postřehnutelné: oslabení rodičů a zpolitizování dětí.
Přeložil Ondřej Höppner
Okomentovat