Andrej Kulikov
Demokracie kráčí planetou. Tam, kde nechce zakořenit, jí pomáhají užitím síly, z internetu známe položertovné výrazy jako “okřídlená demokracie” a “zavádět demokracii.” A podává se jako něco progresivního a odpovídajícího duchu doby, ale nikdo si neklade otázku, proč ve starých Aténách udělala demokracie z průměrného řeckého města kulturní a historické centrum antického světa, zatímco moderní civilizace svižným pochodem kráčí ke propasti.
Začněme tím, že popíšeme model aténské demokracie, nebo, jak by řekli literární a filmoví kritici, jasně definujeme původní zdroj. Wikipedie uvádí, že tehdy měli hlasovací právo jen svobodní občané mužského pohlaví a politická práva neměli cizinci a bývalí otroci, a proto se nemohli podílet na správě státu. Ve skutečnosti tak hlasovací právo mělo jen 15 – 20 % populace. Současní, mohu-li říct demokraté, by mluvili o diskriminaci. Ale opravdu je to tak?
Je jasné, že otroci nemyslí na prosperitu státu, který je spoutal řetězy. Otroci nepřemýšlejí ani o povstání, nýbrž jak pracovat co nejméně, ale nedostat za to ránu karabáčem. Proto je hloupé dát právo hlasovat těm, kteří ho použijí podle pánova příkazu. Otcové aténské demokracie to chápali.
Spoléhat na názory cizinců je také nebezpečné. Dnes jsou pro stát a zítra budou proti němu, jestli třeba zvýší obchodní cla nebo dokonce vyhlásí válku jejich domovině. Otcové aténské demokracie to chápali.
Ženy jsou od přírody emocionální a tudíž ovlivnitelné a poddajné. Jejich hlasy se dají koupit sladkými řečmi, dárky a třeba i jen vzezřením (moderně řečeno pomocí image) atraktivního a silného samce. Otcové aténské demokracie to chápali.
A nyní se podívejme na dějiny dvacátého století. Malí lidé se svými malými nároky, kteří ještě včera uklízeli hnůj ze stájí, dostali hlasovací právo. A vzhledem k jejich velkému počtu získali převahu. Vzdělaná zodpovědná menšina není schopna ovlivnit výsledek voleb bez použití nelegálních metod, a vše pečlivě sledují „miláčci lidu“, protože je to v jejich zájmu. Odtud se bere heslo “Veškerá moc lidu”. Skutečnost, že lid je většinou hloupý, nevzdělaný a nemyslí dále než na vlastní momentální pohodlí, zůstává nevyřčena.
“Miláčci lidu” rychle pochopili, že toto je politický zlatý důl, a dále dávali politická práva těm, kteří s nimi nebyli schopni správně nakládat. Další na řadě byly ženy. Líbeznými slogany o “osvobození od tisíciletého útlaku” si politici (a také podnikatelé, ale to probereme jinde) připravili dokonale ovládané voliče.
Výsledkem je, že inteligentní, vzdělaní a odpovědní lidé nemohou nijak ovlivnit politické směřování státu. Tupá většina voličů stejně vždy dosadí do Státní dumy zpěváky, boxery, gymnastky, herce a další klauny, kteří nemají ani znalosti, ani zkušenosti, ani vzdělání, aby mohli řídit stát se vším všudy. Politické body se stejně budou získávat nikoliv díky skutečným zásluhám, ale díky výrazům z hloupých užvaněných pořadů, hlasitému krasořečnění z tribun a zábleskům ze zpráv ze společnosti.
Takže nemá smysl říkat, že politici jsou všichni hlupáci, zloději a že zkreslují výsledky voleb. Oni nemusí nic zkreslovat, jejich voliči si je zvolí tak jako tak. Voliči, kterým by aténská demokracie při volbách nedovolila ani zametat schody.
Z ruského originálu “О политических правах для женщин и не только” přeložil Tomáš Jadlovský
2. 8. 2016 at 8:16
Odstavec o zenach je hloupy, v modernim pojeti vzdelane zeny. Tam oproti muzi rozdilu neni.
Ale ze zbytkem clanku souhlasim, “lid” se sklada z vetsiny lidi, co by pravo volit mit nemeli. Ovsem na tojak oddelit ty co mit maji, a co mit nemaji, zadny smysluplny napad nemam 🙁
2. 8. 2016 at 12:42
Pěkný článek, ale to s těma ženama bych vynechal. V minulosti podle všeho neměly ženy hlasovací práva kvůli své emočnosti, ale kvůli faktu, že v tehdejší době bylo mnoho postů spojeno z důvodu tehdejšího stylu života přímo nebo nepřímo se silou a dobrou fyzickou kondicí, přičemž žena byla tehdy hned v několika ohledech hendikepovaná s ohledem na svou odlišnou fyziologii a roli, kterou jí určila příroda.
Z tohoto důvodu se tehdy žena jevila slabší a méně schopná také v ostatních oblastech. Ale je pravda, že současné ignorování nastavení, které mají jednotlivé pohlaví od přírody nevede dobrým směrem.
Podobně se můžeme ale bavit také o lidech, kteří ještě včera uklízeli hnůj. U těchto lidí se jejich role také změnila, byť méně výrazně tím, že získali vzdělání dosti vysoké kvality v porovnání se středověkem a starověkem. Nelze je tedy srovnávat s naprosto nevzdělaným poskokem ve stájích.
Ostatně jedna z výhod demokracie je absence kastovního systému, který umožní prorazit také schopným a nejen dobře situovaným. Osobně si myslím, že současný problém je, že se svět celkově nedokázal přizpůsobit nové situaci a ti schopnější se stále nenaučili dobře komunikovat s těmi méně schopnými, přičemž méně schopní mají problémy s rolí těch schopnějších.
Každopádně díky za překlad článku, rád jsem si jej přečetl. Z ruštiny bych jej nepřelouskal.
2. 8. 2016 at 20:41
A máte to blbečci!
Když jsem říkal, že z nálezů Ústavního stolce ve prospěch střídavé péče se nikdo nemá radovat a dělat z toho slávu, tak jsem byl za blbce. Tak tady to blbečci máte černé na bílém.
Ne vždy je střídavá péče v nejlepším zájmu dítěte
02.08.2016
Ústavní soud, Brno, TZ 80/2016
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, neboť jím bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces a v důsledku toho došlo i k porušení práva na respektování rodinného života a na výchovu a péči o dítě.
Stěžovatelka je matkou nezletilé dcery, která byla rozsudkem okresního soudu původně svěřena do její výchovy a otci bylo uloženo přispívat na výživu. Otec byl oprávněn ke styku s nezletilou v době od druhé soboty každého měsíce po dobu následujících jedenácti dnů. Později byl k odvolání obou rodičů prvostupňový rozsudek změněn tak, že byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy rodičů ve čtrnáctidenním cyklu a oběma rodičům byla stanovena povinnost platit na výživu nezletilé stejnou částku. Tento rozsudek napadla stěžovatelka stížností, kterou Ústavní soud zamítl (tisková zpráva a nález viz: http://www.usoud.cz/aktualne/vzdalenost-mezi-bydlisti-rodicu-nemuze-sama-o-sobe-byt-prekazkou-stridave-pece/). V novém řízení k návrhu matky na změnu péče okresní soud svěřil nezletilou do její výlučné péče a otci stanovil povinnost přispívat na výživu. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že z provedených důkazů vyplývá, že střídavá péče po zahájení povinné školní docházky již není v zájmu nezletilé. K odvolání otce krajský soud nyní ústavní stížností napadeným rozsudkem návrh matky na svěření nezletilé do její péče zamítl, neboť neshledal důvod pro změnu původního rozhodnutí o úpravě výchovných poměrů, dle jeho názoru totiž nedošlo k takové změně poměrů, která by změnu předchozího rozhodnutí odůvodňovala. Stěžov
2. 8. 2016 at 20:43
Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutí krajského soudu žádným způsobem nerespektuje nejlepší zájem dítěte, neboť v jeho důsledku je na nezletilou kladena v rámci střídavé péče realizované za stávajících podmínek nepřiměřená zátěž a je ohrožen její psychický vývoj.
Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Závěry odvolacího soudu o absenci změny poměrů nemají oporu v provedeném dokazování. Ústavní soud je přesvědčen, že se odvolací soud řádně nezabýval otázkou, jaký může mít režim střídavé péče a docházka do dvou základních škol (vzdálených od sebe 300 km) dopad na psychický vývoj nezletilé, neboť dostatečným způsobem nezohlednil závěry znalkyně, pedagogicko-psychologické poradny, ani zprávy ze základní školy. Dle znalkyně střídavá péče realizovaná za stávajících podmínek není v zájmu nezletilé, neboť tlak, kterému nyní nezletilá čelí, ji nepřiměřeně zatěžuje a poškozuje ve vývoji, nezletilá cítí vysoký podíl odpovědnosti za fungování střídavé péče, úzkostně se snaží uspět a vyhovět očekávání dospělých osob a nikoho nezklamat. Odvolací soud toto zjistění znalkyně odbyl větou, že pro nezletilou by bylo lepší navštěvovat jen jednu školu, ale pokud zvládá bez větších obtíží docházku do dvou škol, je spokojená a nejsou zde jiné změny v poměrech účastníků, není důvod dosavadní model péče měnit.
V nálezu sp. zn. I. ÚS 1554/14 (tisková zpráva a nález viz: http://www.usoud.cz/aktualne/stridava-pece-a-kvalita-komunikace-mezi-rodici-1/) Ústavní soud konstatoval, že i za situace, kdy jsou obecně splněna kritéria u obou rodičů zhruba ve stejné míře, mohou nastat specifické okolnosti týkající se konkrétního dítěte, které brání jeho svěření do střídavé péče, neboť střídavá péče by nebyla v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Jde například o situace, v nichž by vzhledem ke specifickému zdravotnímu či psychickému stavu dítěte střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž, či ve výjimečných případech, kdy rodiče žijí ve velmi velké vzdálenosti o
3. 8. 2016 at 18:52
Pokud budou tátové ustupovat, vzdávat svůj boj a jen útrpně kývat, že je žena při výchově ta důležitější a on má právo jen odevzdávat peníze, tak se nedivte,že budete jen směšní chudáčci a otroci.Matky ví, že mají velkou moc a jen ji využívají.
5. 8. 2016 at 13:06
Podle mého je určitě pochopitelné, že Ústavní soud nebude zajišťovat POUZE střídavou péči za všech okolností. To by jí nejspíše ani v konečném důsledku neprospělo. Pokud tam hrála nějakou roli vzdálenost, není to nejspíše ideální a expartneři by se podle méhoměli držet u sebe, protože vůči sobě a dítěti mají určité závazky, ale na druhou stranu je střídání na nějakých 300 km problém. Člověk tyto tvrzení taky musí brát z toho hlediska, že Ústavní soud, pokud vím, nemůže doplňovat dokazování a je s ohledem na přístupné dokumenty těžko zodpověditelnou otázkou, na jaké bylo úrovni. Takové problémy se bohužel z těch stručných zdůvodnění docela těžko posuzují. Člověk se nedozví spoustu věcí a ani nevidí, co si vlastně soudci v daném případě (ne)zjišťovali.
Určitě je dobré soudy konstruktivně kritizovat, např. poukazováním na to, že se lidi můžou taky přestěhovat, ale pokud člověk kritizuje, měl by se dívat na soudy z komplexnějšího hlediska. Když se podívám hned na další rozhodnutí, přijde mi práce Ústavního soudu více méně rozumná, jakkoliv odůvodnění vzdáleností nevidím za všech okolností jako ideální. V jeho odůvodnění je spíše zarážející, co si dovolil vypustit z pusy soud nižší instance. Odmítnout návrh na péči s tvrzením, že by se mohl podobat střídavé péči se mi jeví diletantské a navíc hloupé.
http://www.usoud.cz/aktualne/kriteria-pro-rozhodovani-o-svereni-ditete-do-pece-se-analogicky-uplatni-i-v-pripade-ro/