Vít Alexander Schorm
–
V rozsudcích z počátku našeho století a tisíciletí Soud uváděl, že nejlepší zájem dítěte může s ohledem na svou podstatu a důležitost převážit nad zájmy rodičů (Sahin proti Německu, č. 30943/96, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2003, § 66).
Zájem rodičů, zejména zájem na zachování pravidelného kontaktu s dítětem, zůstává faktorem, který je třeba vzít v potaz při posuzování spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími zájmy, jak uvedl Soud ve věci Haase proti Německu (č. 11057/02, rozsudek ze dne 8. dubna 2004, § 100). V tomto případě šlo o rozhodnutí o odebrání dvanácti dětí z péče biologických rodičů a jejich rozdělení do různých náhradních zařízení.
Soud se nicméně omezil v podstatě pouze na toto konstatování: „Co je v nejlepším zájmu dítěte, má v případech tohoto druhu zásadní význam. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány těží z přímého kontaktu se všemi dotčenými osobami, není úlohou Soudu nahrazovat tyto orgány při zkoumání jejich odpovědnosti za úpravu veřejné péče o dítě a práv rodičů, jejichž děti byly do péče vzaty, ale především přezkoumat podle Úmluvy rozhodnutí přijatá těmito orgány při výkonu jejich pravomoci.“ Soud se tedy k nejlepším zájmům dítěte vyjádřil poměrně stručně, ale položil velký důraz na zachování kontaktu rodiče s dítětem, a tím i na nastolení spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími zájmy.
Ve věci Maumousseau a Washington proti Francii (č. 39388/05, rozsudek ze dne 6. prosince 2007) Soud pokračoval v nastoleném trendu, když uvedl, že rozhodující je posoudit, zda byla nastolena spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími zájmy, a to zájmy dítěte na straně jedné a zájmy rodičů na straně druhé, a rovněž posoudit hledisko veřejného zájmu, ovšem s tím, že zájmy dítěte jsou předním hlediskem (primary consideration).
V roce 2010 už Soud definici nejlepšího zájmu dítěte podstatně rozšířil. Ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku (č. 1615/07, rozsudek velkého senátu ze dne 6. července 2010) se odvolal na Úmluvu o právech dítěte a na další mezinárodní dokumenty. Konceptu nejlepšího zájmu dítěte se Soud věnoval opravdu důkladně, a rozsudek je tak určitým milníkem v jeho judikatuře, byť hodnocení nejlepšího zájmu dítěte Soud prováděl již v případech dřívějších.
V tomto švýcarském rozsudku je uvedeno, že se v rámci mezinárodního práva vytvořila široká shoda na zásadě nejlepšího zájmu dítěte. Závazky smluvních států vyplývající z článku 8 Úmluvy je proto třeba vykládat ve světle skutečnosti, že nejlepší zájem dítěte je v kontextu konzistentně pojatého rodinného práva předním hlediskem (best interests must be paramount). Dále uvedl, že každé dítě má právo na styk s oběma rodiči na pravidelném základě, pokud to není proti jeho zájmům.
Zájmy dítěte se podle Soudu skládají ze dvou složek. Na jednu stranu mají být vztahy dítěte s jeho rodinou udržovány, vyjma případů, kdy se konkrétní rodina ukáže jako nezpůsobilá a dítě ohrožuje. Rodinné vztahy mohou být tudíž přetrženy pouze za velice výjimečných okolností a musí být současně učiněno vše pro zachování osobních vztahů nebo pro obnovení rodiny. Článek 8 Úmluvy nedovoluje rodiči, aby činil kroky, které by mohly ohrozit zdraví a rozvoj dítěte.
Na druhou stranu je v zájmu dítěte zajistit jeho výchovu ve stabilním prostředí. Nejlepší zájem dítěte bude záviset na rozmanitých individuálních vyvíjejících se okolnostech, posuzovaných v každém jednotlivém případě. Úkolem vnitrostátních orgánů je dbát na zachování spravedlivé rovnováhy. V této oblasti jim přísluší určitý prostor pro uvážení. Státní orgány přitom nesmí ponechat stranou ani přání dítěte, což Soud vyslovil již ve věci Bronda proti Itálii (č. 22430/93, rozsudek ze dne 9. června 1998, § 62). Dítě má tedy určité právo participovat na řízení.
Soud také nezřídka posuzoval mezinárodní únosy dětí. Podle něj je třeba pozitivní závazky státu vykládat ve světle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí s ohledem na nejlepší zájem dítěte (X proti Lotyšsku, č. 27853/09, rozsudek velkého senátu ze dne 26. listopadu 2013, § 95 a násl.).
Přesto se, jak jsem již poznamenal, může zájem dítěte vyvíjet. Podle Soudu je například v souladu s nejlepším zájmem dítěte, aby se v případě změny relevantních skutečností nepokračovalo ve výkonu rozsudku o navrácení do země obvyklého bydliště. Jak doplnil ve věci M. R. a D. R. proti Ukrajině (č. 63551/13, rozsudek ze dne 22. května 2018, § 65), bylo za okolností projednávané věci také v nejlepším zájmu dítěte, aby žilo s matkou, jelikož rozsudek o navrácení nebyl vykonán a dítě si v mezidobí zvyklo na Ukrajině.
V případě řízení o osvojení, ve kterém soudy nezohlednily zájem tety dítěte stát se jeho poručnicí, Soud uvedl, že zásah do práva na respektování rodinného života byl nezákonný, nepřiměřený a svévolný a nebyl v souladu s nejlepším zájmem dítěte, jelikož osvojení zcela zpřetrhalo jeho vazby s biologickou rodinou. Soudy neozřejmily, proč osvojení lépe naplňovalo zájmy dítěte oproti poručenství, o které usilovala jeho teta, přičemž se jednalo o základní otázku při posouzení nejlepšího zájmu dítěte v řízení o osvojení (Lazoriva proti Ukrajině, č. 6878/14, rozsudek ze dne 17. dubna 2018, § 69).
Pokud jde o přání dítěte, ve věci Mandet proti Francii (č. 30955/12, rozsudek ze dne 14. ledna 2016) Soud rozhodl, že zrušením uznání otcovství ze strany manžela matky dítěte, k němuž došlo k žádosti domnělého biologického otce, avšak proti přání dítěte, nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy. Vnitrostátní soudy správně považovaly nejlepší zájem dítěte za středobod svých úvah a neopomněly přiznat tomuto zájmu rozhodující význam. Na tom nic nemění ani skutečnost, že shledaly, že nejlepší zájem třetího stěžovatele nespočívá v tom, čeho se on sám domáhá – tedy v zachování pouta již vzniklého a zachování citové stability rodiny, ve které se nachází –, ale ve zjištění pravdy o jeho skutečném původu a určení příbuzenského vztahu odpovídajícího skutečnosti.
Soudkyně Nuβberger v nesouhlasném stanovisku zdůraznila, že za výchozí bod celého zkoumání věci je nutné považovat nejlepší zájem dítěte, který je podle jejího názoru často používán jako stereotypní formulka obhajující zájmy jiných osob. V projednávané věci vnitrostátní soudy určily nejlepší zájem dítěte abstraktním způsobem (dítě má znát pravdu o svém původu), aniž se zabývaly konkrétními okolnostmi života dítěte. Dítě však jasně vyjádřilo své přání, aby se v jeho životě nic neměnilo.
Zmiňme i některé další oblasti, v nichž se nejlepší zájem dítěte projevil.
Ve věci S. L. a J. L. proti Chorvatsku (č. 13712/11, rozsudek ze dne 7. května 2015) Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní orgány nepřijaly nezbytná opatření za účelem ochrany vlastnických práv nezletilých stěžovatelek a umožnily směnu nemovitosti v jejich vlastnictví v rozporu s jejich nejlepším zájmem. Došlo tak k porušení článku 1 Protokolu č. 1. Orgán sociální péče přitom vydal se směnou nemovitostí souhlas s tím, že se stanou vlastníky bytu, který jim poskytne plně vyhovující podmínky k bydlení. Směna byla ovšem ekonomicky značně nevýhodná.
Ve věci Tlapak a ostatní proti Německu (č. 11308/16 a 11344/16, rozsudek ze dne 22. března 2018) Soud posuzoval nejlepší zájem dítěte v souvislosti s tělesným trestáním dětí rodiči, kteří byli členy náboženského uskupení Dvanáct kmenů. Soud považoval za chvályhodné, že Německo za účelem vyloučení rizika špatného či ponižujícího zacházení s dětmi zakázalo veškeré podoby tělesného trestání dětí, a poznamenal, že dle německého práva má dítě právo na výchovu bez použití násilí. Dospěl k závěru, že nejlepší zájem dotčených dětí nešlo zajistit jiným způsobem než odnětím dětí z péče rodičů, kteří je vychovávali za pomocí tělesného trestání, nutno podotknout, že značně nepřiměřeného. Dle Soudu německé orgány za daných okolností nastolily spravedlivou rovnováhu mezi zájmy dětí a jejich rodičů.
Ve věci Bistieva a ostatní proti Polsku (č. 75157/14, rozsudek ze dne 10. dubna 2018) Soud uvedl, že by státy měly přijmout všechna opatření za účelem omezení detence rodin s dětmi. Detence by v takových případech měla být až krajním opatřením, není-li možné cíle dosáhnout jinak, a to kvůli nejlepšímu zájmu dítěte, jež je v takových případech určujícím hlediskem.
Pokračování za týden
Okomentovat