Jak nezralé matky vytěsňují otce ze života dětí – část 4. | Střídavka

14. února 2010

PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

III. Sesterské strategie: Hyperprotektivita a narcistické zneužití

Vytěsňování otce nezralými matkami, tak jak jsme jej popsali, má dvě „sesterské“ strategie, jejichž cíl se v podstatných věcech překrývá a často vyústí v ještě propracovanější strategii vedoucí k vypěstování syndromu zavržení rodiče, podrobněji popsanému na jiném místě.

1. Hyperprotektivita

Jev mateřské hyperprotekce (také nezdravě nadměrné péče) je v odborné literatuře zmiňován jen velmi zřídka. Spíše se s ním setkáváme v hovorové řeči, např. „maminčin mazánek“, „opičí láska matky k dětem“, „neudělá bez maminky ani krok“ apod. Uvedeme zde, co jsme o hyperprotektivitě nalezli v literatuře.

Na internetových stránkách (Google, Yahoo, Wikipedia) – je uváděna jediná monografie o této tematice: David Levy, Maternal Overprotection¹¹, vydaná v r. 1943! Od té doby nevyšla pravděpodobně žádná další monografie.

Na stejných stránkách jsme nalezli odkazy na několik málo článků v zahraničních odborných časopisech, jejich texty jsou dostupné za finanční úhradu.

U klasika problematiky dětí postižených rodinnou patologii (Richard Gardner) jsme nalezli krátký, ale jinými autory nezmiňovaný pohled na hyperprotektivitu.

V naší české literatuře jsme nalezli podrobnější studii Vojtěcha Trnky a článek E. Jesenské v nedávno vyšlém čísle časopisu Moje Psychologie. Přiblížíme si nyní obsahy zmíněných zdrojů.

D. Levy: autor ve své studii referuje o dvaceti případech „čisté“ mateřské hyperprotektivity. Její projevy jsou: nadměrný kontakt mezi matkou a dítětem, stálé provázení dítěte, nadměrné laskání, infantilizace dítěte při oblékání, krmení, odrazování od nezávislého chování mařením vývoje dítěte ke spoléhání na sebe sama, oslabování sebedůvěry. Autor uvádí seznam problémů, se kterými se takové dítě potýká. Shrnuje poznatky z psychopatologie, z prognóz, psychoterapie a katamnestických studií.

Autoři článku Influences of Maternal Overprotection¹² G. Parker a P. Lipscombe (British Journal of Psychiatry, 1981) uvádějí, že spojení mezi mateřskou hyperprotektivitou a vážnými neurotickými a psychotickými poruchami je známé. U hyperprotektivních matek autoři zjistili vysokou míru úzkosti, nutkavé myšlenky a zvýšenou potřebu ovládat. „Mateřská hyperprotekce vedla paradoxně k nízké míře skutečné mateřské péče.“

Podle R. Gardnera jeden z faktorů mateřské hyperprotektivity je zlost. Hyperprotektivní matky vždy očekávají, že se jejich dítěti mohou stát hrozné věci. Tyto obavy matky mají úzký vztah k jejím zlobným myšlenkám a citům. Matka může třeba odmítat roli a povinnosti, které kvůli dítěti musí zastávat. Objeví se u ní primitivní impulzy a přání, aby se něco stalo (nemusí to být nic hrozného). Má z toho pocit viny, neboť ví, že dobré matky se ze svého mateřství plně těší. Pocitů viny se zbaví tak, že zlobu potlačí a nakonec vyjádří v podobě pro matku přijatelnější – v hyperprotektivitě. Ta může být – a často bývá – jakýmsi tréninkem, předstupněm pro vypěstování SZR.

Studie V. Trnky Děti a rozvody¹³ (1974) vypovídá o našich (českých) poměrech. Trnka studoval soubor 200 dětí (150 hospitalizovaných a 50 ambulantních) z rozvedených rodin s poruchami adaptovanosti. Mimo jiné autor zhodnotil vztah matek k těmto dětem a matky rozdělil do pěti kategorií. Uvádíme zde Trnkovy kategorie v pořadí podle procenta jejich dětí, které byly špatně adaptované (procento je v závorce). Z tabulky je patrný výrazně škodlivý vliv nezdravě nadměrné péče!

správný, normální citový vztah matky k dítěti (11,9 %)
matka svěřila dítě příbuzným, otci nebo i cizím lidem (25 %)
chladný vztah matky k dítěti (25 %)
citové projevy matky k dítěti velmi nevyrovnané, střídavé (28 %)
nezdravě nadměrná péče matky o dítě (45,4 %)!

E. Jesenská v článku Nesnesitelná „péče“ matek¹⁴ popisuje typické chování matek v roli tchyní, které je ve svém důsledku pro postižené děti těžce destruktivní. Skrytým cílem těchto matek je – tak jako i v předchozích ukázkách – vlastnit „své“ děti, byť věkem již dávno dospělé. Článek končí pasáží z knihy Davida Nivena¹⁵: problémy partnerským vztahům způsobují nezvládnuté vztahy matek a synů. „Existují matky, které svým synům nedovolí, aby se od nich odpoutali. Majetnicky si je střeží a žárlí na každou ženu, která by je mohla ohrozit. Takové matky jsou ochotny udělat cokoli, aby zůstaly u svých synů na prvním místě. Nechápou, že jim více ubližují, než pomáhají.“ Snad žádná matka nechce svému dítěti vědomě ublížit. Některé jen nechápou, že své děti nemohou na pupeční šňůře držet věčně. Potud článek E. Jesenské.

Jaké jsou charakteristické projevy mateřské hyperprotektivity?

Zopakujeme poznatky Levyho: nadměrný kontakt mezi matkou a dítětem, stálé provázení dítěte, nadměrné laskání, infantilizace dítěte při oblékání, krmení, odrazování od nezávislého chování mařením vývoje dítěte ke spoléhání na sebe sama, oslabování sebedůvěry.

Doplňujeme: vyptávání se na vše, zejména na citové záležitosti, stálá příprava jídel, zneklidnění matky, je-li dítě (resp. již dospělý člověk) nepřítomné a nemá-li matka průběžné informace; hyperprotektivní rodič předává dítěti v podstatě toto poselství: „Svět je nebezpečným místem a pohromy v něm přicházejí nenadále. Drž se mě a já tě před nimi ochráním. Odtrhni se a můžeš brzy zemřít, aniž si vůbec uvědomíš, co se ti stalo.“¹⁶

2. Narcistické zneužití dítěte

Narcistické zneužití dítěte rodičem je popsáno ve stejnojmenné subkapitole W. Andritzkého¹⁷ v jeho studii. Citujeme: „Jak jsem se již zmínil, pocit „vnitřního prázdna“ je typický pro hraniční osobnosti. Tyto pocity jsou kompenzovány stále přítomným puzením po uznání a po narcistické „výživě“ či uspokojování. To je důvod, proč takový rodič lpí na dítěti silou osoby, která se topí. Heyne (1993) podrobněji popsal psychodynamiku, kterou dítě vyvine v důsledku „narcistického zneužití“ a výstižně popsal vzorce chování a sebeprožívání:

„Rozumím tím konstelaci vztahu mezi matkou a dítětem. Rámec je dán matčinou potřebou narcistické satisfakce a jejím využitím závislosti dítěte. Narcistické vztahy jsou charakterizovány svou symbiotickou povahou a exploatativností. Dítě je, obrazně řečeno, „věcí“ vytvořenou matkou, jejím prodloužením sebe sama, dítě je něčím, čím může vládnout. Není schopna vnímat dítě jako samostatnou osobu, uznávat jeho individualitu. Místo toho připisuje dítěti narcistické významy, které se vztahují k ní. Dítě si idealizuje a projikuje do něj charakteristiky a manýry vycházející pouze z jejího očekávání, které by dítě mělo naplnit.

V takovém vztahu je „povinností“ dítěte vyspravit matkou prožívaný nedostatek v její osobnosti a perfektně naplnit toto matčino prázdno. Dítě zakouší pozornost matky jen tehdy, naplňuje-li takové její očekávání. Dítě je odrazováno od snah dosáhnout větší autonomie, je také trestáno a zatěžováno pocity viny, které mu matka předává. Dítě může mít povoleno činit určité kroky, ovšem jen do té míry, dokud je lze využít způsobem uspokojujícím matčiny narcistické potřeby. Jakýkoli odklon od matčiných očekávání je matkou vnímán jako zraňující či agresivní počin, projev zrady.

Interní, stejně jako i externí separaci dítěte od takové matky je nutno odvrátit, nechť je cena jakákoliv. Takový je matčin postoj. Rozvíjí se tedy bitva o kontrolu – nejen dětského chování, ale také o cítění a myšlení dítěte. Matka je přesvědčena, že ona zná dítě lépe než dítě zná sebe. Myslí si, že ví mnohem lépe než dítě, co si vlastně dítě ve skutečnosti myslí, co cítí, co chce a co dělá“.

Doplněk překladatele: Dítě je tak „svedeno“ do pozice matčina spojence, přejímá matčina očekávání, a tak narůstá dětská grandiozita, která je později v dospělosti vážnou překážkou v partnerských vztazích. Blíže o narcismu v knize H. P. Röhra.¹⁸

11 Levy, D.: Maternal Overprotection. New York, Columbia University Press, 1943.

12 Parker, G., Lipscombe, P.: Influences of Maternal Overprotection. The British Journal of Psychiatry, 138: 303–311 (1981).

13 Trnka, V.: Děti a rozvody. Studie o adaptovanosti dětí z rozvrácených rodin. Praha, Avicenum, 1974.

14 Jesenská, E.: Nesnesitelná „péče“ matek. In: Moje psychologie, měsíčník, březen 2007, (str. 40–42).

15 Niven, D.: 100 tajemství uspokojivých vztahů. Praha, Portál.

16 Gardner, R. A.: The PAS and the Corruptine Power of Anger. In: International Handbook of Parental Alienation Syndrome autorů R. A. Gardnera, S. R. Saubera a D. Lorandose, Charles C. Thomas Publisher, Springfield, Illinois, 2006, str. 39.

17 Pasáž je převzata z publikace International Handbook of Parental Alienation Syndrome autorů R. A. Gardnera, S. R. Saubera a D. Lorandose, vydané nakladatelstvím Charles C. Thomas Publisher, Springfield, Illinois, 2006, z kapitoly 15, nazvané The Role of Medical Reports in the Development of Parental Alienation Syndrome (str. 200).

18 Röhr, Heinz-Peter: Narcismus – vnitřní žalář. Praha, Portál. 2001.