PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

Závěr – širší pohled do budoucna

Popsali jsme tři jevy škodlivé pro normální, zdravý vývoj dítěte k emocionální a osobnostní dospělosti, a to:

• Postupné vytěsňování otce ze života dětí matkou – může jít o předrozvodové aktivity nebo o začátek vytváření syndromu zavržení rodiče nebo jen projevy excesivního sobectví;
• Aktivity hyperprotektivní matky;
• Narcistické zneužití dítěte.

K vytěsňování otce ze života dětí dochází ve všech třech „výchovných“ strategiích. Další společní jmenovatelé jsou úzký patologický vztah k dítěti spojený s postojem jeho průběžného „vlastnictví“; nepovolení dítěti, aby citově a osobnostně dospělo; dítě se stává hlavní životní náplní pro matku bez ohledu na jeho dávnou fyzickou dospělost; nekritičnost matky k doporučení odborných míst, jejich ignorování.

Dětem vyrostlým v prostředí, které zůstane po vytěsněném otci, něco podstatného chybí. Odborně můžeme říci, že takové děti budou pozadu ve svém citovém, osobnostním i morálním vývoji. Budou tím výrazněji poznamenané, jejich budoucí život je více komplikován, souhrnně lze říci, že nedozrávají v dospělé osobnosti. Připomeneme zde v největší možné stručnosti, proč považujeme rozlišení dospělé a nezralé osobnosti za velmi důležité:

„Je přece rozdíl, máme-li před sebou člověka zralého, uvážlivého, s respektem k právům druhých, kooperujícího, hledajícího, jak nejlépe problém vyřešit – nebo člověka zatíženého traumaty z dětství, která ještě neodreagoval, z nichž ještě nevyrostl. Jednání takového člověka vůči nám bude nejspíše nepřiměřené, např. podezíravé nebo poznamenané těžkou nejistotou ve všech základních věcech. Při pozornějším pohledu vidíme, že nezralí lidé mají dost výrazné tendence k egoismu, k pocitům křivdy, závisti, nedostatku sebekritičnosti atd.“¹⁹

Rodina je základní buňkou společnosti. Prostředí trojčlenné rodiny, složené z matky, otce a dítěte či dětí, je základem pro socializaci dětí. V rodině se od nejútlejšího dětství vytvářejí vztahy dítěte k důležitým osobám, dítěti se nesmazatelně vštěpují základní postoje, hodnoty, dítě se učí, že svět se skládá z žen a mužů. Dítě se učí, jak se vyměňují názory, jak se řeší rozpory, jak dojde k dohodě. Dítě se dozvídá o ženském pohledu na svět a o mužském atd. Vše je již podrobně a opakovaně popsáno, zdokumentováno (Krejčířová, Langmeier, Matějček²⁰, Říčan, Šulová, Vágnerová atd.). Přesvědčivou příhodu z této situace uvádí Warshak.²¹

Z takové buňky může být jeden její důležitý formativní a ochraňující člen vytěsňován a nakonec vytěsněn. Z rodinného prostoru triangulárního se stává podstatně chudší vztah jen dvou osob, matky a dítěte. Aktér vytěsňování projevuje vysokou míru sobectví a pravidelně se neobejde bez lží, manipulací, citového vydírání, korupce. To vše za podpory mnohých opatrovnických soudů a spolupracujících odborů sociálně-právní ochrany mládeže, většiny médií, mnohých politiků a za lhostejnosti (či pštrosí politiky) akademických míst.²²

Jak častý je v našich rodinách popsaný jev, popsané jevy vytěsňování? O žádné takové statistice či studii nevíme, určitým orientačním ukazatelem může být statistika dětí narozených mimo manželství. Tento jev sice není totožný s jevem vytěsňování otců ze života dětí, ale nejspíše s ním souvisí.²³ Přesnějším ukazatelem by byly počty narozených dětí, u nichž matky vůbec neuvedly jméno otce.

Procento těchto dětí bez otce nebo s jen okrajovým jeho výchovným působením ještě dále poroste. Jev má v naší oficiální politice naprosto zelenou. Jak budou tyto děti připraveny na případné vlastní manželství a na výchovu svých dětí?

Nyní slibovaný pohled do budoucnosti. Vidíme ji pesimisticky, anticivilizační tendence nabývají na síle. V myšlenkovém experimentu si představme, že naše republika přijme z humanitárních důvodů desetitisíce Afričanů. Teprve později se zjistí, že většina z nich je nakažena virem HIV. Pro naší společnost tak vyvstane velice vážné nebezpečí. Na jeho odvrácení by bylo zapotřebí drastických a velice nákladných opatření. Nakonec by se naší vládě, našim orgánům podařilo toto nebezpečí odvrátit. Nějakou dobu bychom se z této kalamity vzpamatovávali, ale nakonec vzpamatovali.

Odlišná situace je u nezralých rodičů, plodících potomky, jimž však dají do vínku nejspíše stejnou či ještě nižší mírou zralosti. V tomto případě společnost nemá mechanismy a prostředky, jak progresi tohoto anticivilizačního jevu zabránit. Velmi se podobá plíživému a často dlouho nerozpoznanému bujení rakoviny.

Na závěr ještě dva postřehy:

• Negativní dopady popsaných jevů postihují nejdříve otce, dojde však i na zmanipulované děti, které na emocionálně nezralou matku doplácejí jiným způsobem (podstatným ochuzením v mnoha životních sférách, tedy výrazným snížením kvality života). Ještě jinými způsoby může na své jednání doplatit taková matka; děti jí to v dospělosti mohou „vrátit“ (výčitky, odcizení), nebo také jejich život bude spíše neúspěšný.
• U některých čtenářů (otců) tohoto článku autor pozoroval paradoxní reakci. I když sami mnohé zažili a přetrpěli, přece se jim tuto evidentní syrovou pravdu nechtělo akceptovat, hledali spíše vlastní chyby a pro aktéra omluvy. Buď byla pravda příliš palčivá, nebo zapracovalo tabu „maminky se přece nechovají špatně“, nebo obojí.

• PŘEDCHOZÍ ČÁST

19 Bakalář, E.: Rozvodová tematika a moderní psychologie. Praha, Karolinum, 2006 (str. 87 – 88).

20 „Jsem přesvědčen, že rodina je lidskému rodu dána – pokud bude lidstvo existovat jako biologický druh, potud bude existovat rodina. To je zakódováno v samých biologických základech našeho lidství – aby lidé přežili, museli si pomáhat, rozdělit své role do určitých funkcí, jež by umožňovaly násobit jejich sílu a možnost ochrany potomků. Rodiny se při tom osvědčily jako uspořádání nejpraktičtější. Jistě, může mít různé podoby. Nejsem dogmatik a netrvám na té jediné, kterou známe jako evropský model. Domnívám se však, že takto uspořádaná nukleární rodina je pro všechny své členy nejvýhodnější – vzájemně si ji nejvíce užijí. Dokazují to i zkušenosti z rodinného poradenství – lidé hledají v rodině sebenaplnění a sebepřekročení. Jedině zakotvený člověk může totiž podnikat dobrodružné výpravy do světa poznání a přání. Ten, komu tato jistota chybí, často nenalezne ani sám sebe.“
Matějček, Z.: Dialogy o rodině. Praha, Národní centrum podpory zdraví, 1994, str.12.

21 „Jedním z hlavních znaků zdravého a životaschopného intimního vztahu dvojic je jejich schopnost úspěšně řešit různice, které nutně vznikají. Děti se pozorně dívají, co jejich rodiče dělají s konfliktem. O mnoho let později, když musí řešit vlastní manželské potíže, čerpají z těchto raných lekcí. Může to být i jeden z důvodů, proč děti z rozvedených rodin s větší pravděpodobností volí rozvod jako odpověď na své vlastní manželské problémy. Rozvod připraví děti o příležitost, aby zblízka pozorovaly, jak si dva dospělí úspěšně poradí s konfliktem.
Historka, na kterou jsem si vzpomněl, mi připomíná událost, ke které došlo v normální řádné rodině a která ilustruje něco z toho, co děti ztrácejí, když jejich rodiče nežijí pod jednou střechou.
Nikole bylo dvanáct a právě začínala nižší střední školu. Byla přesvědčena, že už by měla mít svůj vlastní telefon. Její tatínek měl však rozdílný názor. Myslel si totiž, že by samostatný telefon ve svém pokoji nemusela mít až do doby, kdy bude na vyšší střední. Dohadovali se o tom, ale bez výsledku. Matka Nikoly si zpočátku nebyla jistá, ale postupně se přiklonila na stranu své dcery. Během tří týdnů se téma několikrát probíralo, přičemž matka shromažďovala argumenty ve prospěch nového telefonu a otec shromažďoval argumenty proti němu.
Posléze Nikolin otec uznal argumenty druhé strany a souhlasil s telefonem. Rodiče však své rozhodnutí zatím podrželi v tajnosti. Jednoho dne, když byla Nikola venku, otec nainstaloval přípojku na telefon v jejím pokoji. V noci před Nikolinými narozeninami, když už tvrdě spala, se rodiče vkradli do jejího pokoje a nový telefon připojili. Zařídili také, aby jí její kamarád hned ráno zavolal. Nikolu probudilo zvonění jejího vlastního nového telefonu.
Tento druh rodičovské týmové práce je něčím, co si Nikola bude vždy pamatovat. Nepřítomnost rodičovské harmonie je něco, co děti z rozvedených rodin budou mít stále na mysli a čeho nikdy nepřestanou litovat.
I po letech se v rodině Nikoly probírala historka o tom, jak Nikola přišla ke svému telefonu. Ale Nikola ve skutečnosti dostala mnohem víc než telefon. Dostala lekci o tom, jak dvojice může vyřešit konflikt, aniž by se účastníci ocitli v znepřátelených táborech. Telefon byl nakonec záležitostí menšího významu. Ale vynásobte si dosah této epizody několika sty dalších, ke kterým dojde v průběhu dětství: Má Ondřej začít s hodinami hry na kytaru? Je už Marek připraven na tábor? Má se rodina přestěhovat do vyhlédnutého nového místa? Takto postavenou otázkou začínáme chápat, co vše je rozvodem ztraceno.
Kdyby rodiče Nikoly byli rozvedeni a za jinak stejných podmínek a okolností Nikola by měla svůj telefon, kdyby žila s matkou, a musela by si poradit bez něho, kdyby žila s otcem.
Pomlka. Konec diskuse. Avšak přišla by o vyjednávání, přesvědčování, potýkání se s jinými názor – a to vše je podstatnou součástí toho, co se děje v úplné rodině. A telefon by pro Nikolu neměl takovou cenu a takový význam, jakého nabyl svým protahovaným zrodem.
Semínka pro budoucí úspěch dítěte v mezilidských vztazích jsou zasévána pozorováním takových opakovaných vyjednávání. Ačkoli děti rozvedených rodičů je nevidí denně, příležitost pro rodiče modelovat úspěšné řešení konfliktu nemizí po rozvodu. Pokud má otec alespoň nějaký kontakt s dětmi, pak spolu rodiče potřebují alespoň minimálně spolupracovat. Například je nutné domluvit, kdy a kde se děti vyzvednou, jaké léky se předají, je nutné prohovořit zvláštní události.“
Warshak, R. A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha, Portál, 1996 (str. 5 4–55 ).

22 Prošli jsem obsahy deseti odborných časopisů – Česká a slovenská psychiatrie, Československá psychologie, Česko-slovenská pediatrie, Demografie, Právník, Právny obzor, Psychiatrie – časopis pro moderní psychiatrii, Psychiatrie pro praxi, Psychológia a patopsychológia dieťaťa, Sociologický časopis – za poslední rok, jinými slovy vždy čísla za začátek tohoto roku a za celý rok minulý. Celkem obsah 88 čísel. Ani v jednom čísle jsme nenalezli článek, který by se svou tematikou alespoň vzdáleně blížil našemu diskutovanému tématu. Učebnicový příklad tabuizové tematiky!

23 Počet dětí narozených mimo manželství může souviset s popsaným jevem, ale nevíme, do jaké míry. Mnozí rodiče dobře pečují o své děti, mají však své důvody – s přihlédnutím k jejich situaci – do sňatku (zatím) nevstupovat.Jev by zasluhoval důkladnou studii za spolupráce demografa a sociologa.