PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

O syndromu zavrženého rodiče, negativním společenském jevu, který je úzce vázán na rozchod / rozvod rodičů, jsme se blíže dozvěděli poprvé v roce 1996, z překladu klíčové kapitoly knihy se stejnojmenným názvem (Parental Alienation Syndrome) od Richarda A. Gardnera, amerického psychiatra. Kapitolu se stejným názvem vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR jako metodický materiál pro okresní pracoviště tehdejších odborů sociální péče.

Publikaci jsem přivezl z Londýna, kde jsem byl na dvouměsíční stáži na pozvání Britské psychologické společnosti. Při překladatelské práci jsem uváděné nové výrazy konzultoval s významnými odborníky – prof. Z. Matějčkem, doc. Z. Dytrychem, prof. S. Kratochvílem¹ a také s bohemisty. Shodli jsme se, že nejvhodnější překlad – vzhledem k obsahu – je syndrom zavrženého rodiče. Ten jsem později, na podnět primáře MUDr. Jiřího Švarce, upravil na syndrom zavržení rodiče.

O syndromu zavrženého / zavržení rodiče (dále jen SZR) jsem publikoval články, např. v Psychologii dnes (opakovaně), v časopise Právo a rodina, v publikaci Rozvodová tematika a moderní psychologie. Popsal jsem SZR na mnoha přednáškách, seminářích. Ani jednou jsem se nesetkal s tím, že by výrazu někdo nerozuměl – řečeno jinými slovy, každý ihned věděl, o co se jedná.

Někdy v roce 2007 a 2008 jsem se setkal se zprávami a s písemnými vyjádřeními, že jde o můj špatný překlad a že anglické slovo alienation ve skutečnosti znamená odcizení. Autoři těchto zpráv mě nekontaktovali, zprávy o špatném překladu sepisovali, aniž bych byl alespoň orientačně informován. K tomu uvedu následující:

Ano, vezmeme-li běžný anglicko-český slovník, nalezneme v něm, že slovo alienation se překládá jako odcizení.

Oba slovníky uvádějí změnu emocí – z původně kladných (přátelství, láska) do nepřátelských, hostilních. Programující rodič si přece přeje, aby dítě emočně zavrhlo druhého rodiče, nikoli to, aby se „jen“ odcizilo. Emoční zavržení je nejen významově silnější než odcizení, ale ve vztazích je „jistější“.

Na mezinárodní konferenci Parental Alienation Syndrome, pořádané 18. a 19. října 2002 ve Frankfurtu nad Mohanem, jsem se setkal s prof. R. Gardnerem. Mimo jiné jsem se jej zeptal, proč použil tento dvojznačný termín a nikoli výraz, který by jednoznačně indikoval jeho obsah. Prof. Gardner mně řekl, že plně rozumí mému dotazu; na vysvětlenou uvedl, že jeho žáci a jeho škola musí stále čelit nemalému tlaku včetně soudních žalob ze strany radikálních, ideologicky motivovaných skupin. To byl a je důvod, proč znění termínu poněkud posunul. Ideologické skupiny pojmenoval, uvedl, že mají zcela vyhraněný názor na to, kdo je hodný a kdo špatný, kdo je oběť a kdo násilník, koho je třeba vyvinit a koho potrestat. Jejich vedení je velice aktivní a vynalézavé v kritice všeho, co není podle jejich dogmat.

POKRAČOVÁNÍ

1 Své původní doporučení prof. S. Kratochvíl s odstupem 13 let (v lednu 2009) stvrdil jako správné. Podíváme-li se však do velkých slovníků, pak kromě odcizení nacházíme další významy.
Webster: alienate – to estrange; to withdraw, as the affections, to make indifferent or averse, where love or friendship before subsisted;
Encarta: alienate – to make somebody unfriendly, to cause somebody to change his or her previously friendly or supportive attitude and become unfriendly, unsympathetic or hostile.