Veřejný ochránce práv
Konflikty rodičů, rozchody i rozvody, jsou běžnou součástí našeho života. Můžeme jistě chtít, nebo si upřímně přát, aby tomu tak nebylo. Tím ale realitu nezměníme. Co změnit můžeme a změnit dokonce musíme, jsou dopady těchto konfliktů na děti. Musíme neustále hledat odpověď na otázku, jaký je nejlepší zájem daného konkrétního dítěte. Odpověď na tuto otázku hledal také seminář pořádaný na půdě Senátu s názvem “Budoucnost rodinněprávního soudnictví aneb justice vstřícná k dětem”.
Jednotliví vystupující – reprezentující dotčená ministerstva, soudy, právníky nebo orgány sociálně právní ochrany dětí – se na základních problémech justice shodovali:
- této agendě je věnována nedostatečná pozornost;
- někteří soudci řeší až 70 nových případů měsíčně;
- řízení trvá dlouho a poškozuje tak právo dítěte na spravedlivý proces;
- agenda je často svěřována začínajícím soudcům nebo soudcům, kteří jinde selhali;
- soudní síně nejsou uzpůsobeny pro práci s dětmi – chybí třeba speciální místnosti, které by zajistily nestresující prostředí;
- chybí specializovaní soudci a senáty pro rozhodování rodinněprávních sporů;
- zatímco každý z rodičů dokáže před soudem hájit svůj osobní zájem, zájem dítěte se ztrácí;
- názor dítěte na budoucí upořádání jeho života často není vůbec brán v potaz.
Diskutující se shodli na některých cestách, které by vedly k nápravě. Jednou z nich je užší spolupráce soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí, aby byl lépe reflektován zájem dítěte a celé řízení se tak urychlilo. Větší nátlak by pak měl směřovat na rodiče, aby nalezli cestu k mimosoudní dohodě o úpravě péče o dítě. Motivovat lze také advokáty, aby rodiče vedli k dohodě mimo soudní síně. Větší zapojení mediace je jednou z cest, která by usměrnila vzájemné konflikty.
Druhou částí je pak otázka specializace samotných soudců a soudů. V současné situaci totiž soudci, kteří se věnují agendě rodinného práva, nemají šanci na budoucí kariérní růst, protože na krajských soudech neexistují specializované senáty na tuto problematiku. Pokud se tedy dnes soudce rozhodne, že se bude profesně věnovat rodinnému právu, tak se tím také zřekne kariérních ambicí, protože už nemá kam dál stoupat. Právě specializace je však základem toho, aby soudci tuto agendu zvládali dobře a také rychle.
Čas je přitom při rozhodování o dětech největším nepřítelem. Soudy někdy rozhodují tak dlouho, až nakonec není o čem rozhodovat. Dočasné umístění dětí u pěstounů tak, například, po letech nutně končí trvalým umístěním u pěstounů, protože si děti zvyknou a již není cesty zpátky.
Soudy musí projevovat v řízeních požadovaný stupeň péče a zajistit, aby sledování nejlepšího zájmu dítěte bylo jejich primárním cílem. Jelikož existují objektivní překážky, které soudům brání ve sledování tohoto cíle, musíme tyto překážky pojmenovat a odstranit.
Ze semináře a debat jeho účastníků tedy vyplynulo, že je třeba posílit postavení dítěte v celém soudním procesu, dát mu silnější hlas a lépe hájit jeho zájmy. Cestou k tomuto cíli je větší specializace soudců stejně jako silnější tlak na mimosoudní urovnání sporů rodičů.
Seminář Budoucnost rodinněprávního soudnictví aneb justice vstřícná k dětem se konal 19. října 2016 v Senátu. Pořádala ho místopředsedkyně Senátu Mgr. Miluše Horská, veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. a předsedkyně Spolku rodinněprávních a opatrovnických soudců JUDr. Libuše Kantůrková.
Na semináři vystoupili:
- Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR
- Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv
- Robert Pelikán, ministr spravedlnosti
- Michaela Marksová, ministryně práce a sociálních věcí
- Radka Maxová, předsedkyně Stálé komise pro rodinu
- Libuše Kantůrková, předsedkyně Spolku rodinněprávních a opatrovnických soudců
- Jakub Sosna, legislativní odbor Ministerstva spravedlnosti
- Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu
- Tomáš Lichovník, soudce Ústavního soudu
- Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie
- Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu
- Vladimír Polák, soudce Okresního soudu v Novém Jičíně
- Ilona Benešová, předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4
- Klára Ille, právnička Kanceláře veřejného ochránce práv
- Miroslav Frýdek, právník Kanceláře veřejného ochránce práv
- Eva Petrová, Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování před ESLP
- Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
- Robin Brzobohatý, sociální pracovník a mediátor
- David Strupek, advokát a člen Výboru pro práva dítěte
- Věra Rožková, vedoucí odboru sociálního, Městská část Praha 4
- Viktor Vanžura, ředitel Dětského diagnostického ústavu v Plzni
Převzato ze stránek OCHRANCE.CZ
2. 11. 2016 at 13:01
Já navrhuji, aby jsme byli ve výlučné péči Číny. Velká mocnost přesně ví, co je v nejlepším zájmu občana a že všechny ty hádky k ničemu nevedou. Pojďme se společně domluvit-ale hlavně v klidu.
Potlačme spolu své nabubřelé občanské ego, které vede jenom k soudům, konfliktům i válkám a všichni spolu se rozumně, takovým tím selským rozumem dohodněme, že o nás bude pečovat nějaká velká mocnost, která nám skutečně rozumí a bude o náš vývoj pečovat a kam si budeme moci chodit pro rady. Naše prostředí se stane stabilním.
Jejich tlumočníky, budeme kontaktovat, vídat i stykovat podle naší uvědomělosti.
Konflikty přestanou existovat a těch pár bláznů co není v jejich schopnostech se rozumně domluvit se izoluje ať nekazí ty, kteří se rozumně domluvit dokáží. A je to.
Když ponecháte žábám na prameni jejich jména, tak se k tomu prameni i všechny slezou.
2. 11. 2016 at 18:23
Tomáš Lichovník, soudce Ústavního soudu – s čím tam ten vykuk vystoupil ? Opět tam tvrdil, že když soudy schválí únos dětí do ciziny tak postupovaly v zájmu dětí ? Nebo vymyslel ještě větší debilovinu ?
2. 11. 2016 at 18:25
Je smutné, že ti pitomci se shodli na to, že zatímco každý z rodičů dokáže před soudem hájit svůj osobní zájem, zájem dítěte se ztrácí; Vždyt každý ví, že svůj osobní zájem hájí matky, zatímco tátové myslí na zájem dětí, a jsou schopni se dohodnout na střídavé péči.
2. 11. 2016 at 22:13
aaaa kapri se sesli na poradu jak ucpat diru ve stavidle. to je sestava. je mi z toho na bliti. aneb prave tahle sebranka je zodpovedna za stav ktery tu je.
3. 11. 2016 at 5:47
Výše byl vyvěšen seznam zejména největších škůdců dětí a toho, aby je vychovávali otcové:
a) Šabatová b) Pelikán c) Kantůrková d) Lichovník – to je ten co nátlakovému spolku Soudcovská unie pronajal místnosti v Praze 1 zadarmo e) Zemanová – unie co kašle na občany a zásadně jim neodpovídá ani na maily f) Šimáčková – té nevadí, když děti utíkají matce z domova, chodí za školu, matka je zneužívá k pojistným podvodům, hlavně, aby děti nebyly s otcem a dalším sourozencem g) Marksová – Leninová – té jde o to, aby matky dostávaly dávky, děti na ty kašle h) Kapitán – co mu nevadí, když Norsko krade české děti
3. 11. 2016 at 8:02
To je slušný seznam osob (viníků) na jednom místě v jeden čas! Zaspali jsme pánové, taková šance se nemusí opakovat…
3. 11. 2016 at 12:12
Petr Zdobinský: Nejedn Norsko krade české děti, ale i Španělsko například,
3. 11. 2016 at 14:08
… přesně. Ta sebranka se sešla ne proto, aby dětem pomohla a napravila stávající stav, který zavinila právě tato opatrovnická mafie, ale proto, že stávající dlouhodobě neudržitelný stav ohrožuje jejich koryta a kupčení s dětmi, jejich přerozdělování státem, atd. proto je potřeba schovat se právě za nebohé děti a učinit se rádoby potřebnými a nazvat to: justice vstřícná k dětem. Jsou to normální křivé lidské zrůdičky.