Mgr. Jana Novotná

Vyjádření lékařů, psychologů, sociologů a dalších odborníků

Výzva u příležitosti Mezinárodního dne dětí:

Vyjádření a výzva lékařů, psychologů a jiných odborníků ke vlivu genderové ideologie na duševní zdraví dětí

Se znepokojením sledujeme současné trendy v politice a části společnosti, které stále více naléhají na vnášení genderové ideologie do škol. [I], [II], [III] Genderová ideologie mimo jiné tvrdí, že nezáleží na vrozeném biologickém pohlaví jednotlivce, respektive že je nepodstatné: každý má mít možnost vybrat si, kým se cítí nebo kým si přeje se stát (mužem?, ženou?, jinak sexuálně/genderově odlišným?). Biologické dělení pohlaví na muže a ženy prý člověka omezuje, protože údajně vytváří ve společnosti genderové stereotypy smýšlení a chování, které poté vedou k různým formám diskriminace. Genderová ideologie si proto nárokuje předefinovat obvyklé chápání sexuality člověka z biologického a medicínského hlediska na sociálně-kulturně vytvořenou konstrukci rodu (gender), tedy na předmět ryze subjektivního vnímání a cítění sebe sama tak, aby si každý mohl „svobodně určit“, kým je nebo kým chce (genderově) být.[IV], [V]

Součástí genderové ideologie, odvolávajíc se na myšlenky genderové rovnosti a rovných příležitostí, je vytvoření takzvané genderové demokracie [VI] [VII]: celospolečenské sociálně-kulturně-politické změny. Tuto (sociálně-inženýrskou! [VIII]) změnu má aktivně zajišťovat i stát nejprve přes různé směrnice, deklarace a strategie (soft law): jelikož tyto myšlenky nemají přímou podporu v občanské společnosti, byly by těžko schválitelné v národních parlamentech jako zákony (hard law). [IX] Státní genderová propaganda má proto v součinnosti s třetím sektorem, vzdělávacím systémem a médii zajistit akceptování této politiky veřejností, aby nakonec mohla být závazně kodifikována do národního zákonodárství. Tomu má sloužit takzvané genderové zcitlivování veřejnosti. [X]

Jde o zvláště kontroverzní téma, jelikož primárním cílem generového zcitlivování jsou především děti a mládež. Podle genderové ideologie má stát prostřednictvím výuky a výchovy ve školách dětem rozrývat či rozkývávat jejich (vrozeným pohlavím danou) genderovou identitu, a to od co možná nejnižšího věku. [XI] To se má dosáhnout zejména vnesením nové, „sexuální korektní“ výchovy do školních osnov. Dítě se má seznamovat s různými formami sexuálních projevů, aby si pak mohlo „svobodně“ vybrat svou genderovou identitu [XII].

Genderové zcitlivování v edukačním procesu znamená konkrétně i to, že pedagogové mají děti vystavovat genderově opačným podnětům. Prostřednictvím genderově neutrálních hraček, prezentaci genderově opačných vzorců chování, nabádání ke skupinovým aktivitám a hrám s výměnou mužských a ženských rolí a podobně. Cílem těchto technik je dítě „osvobodit“ od zažitých genderových projevů chování – genderových stereotypů, které mohlo získat a osvojit si z domácího prostředí. Jde o takzvaný genderově citlivý výukový proces. [XIII] Jeho zastánci tvrdí, že škola má poskytovat prostor, kde dítě může a má svobodně zkoumat svou sexualitu a různé formy sexuálního projevu – bez posuzujícího a „neurotizujícího“ vlivu rodičů. [XIV]

Z odborného, medicínského i psychologického hlediska je experimentování s duševním vývojem dítěte nepřípustné (o neetičnosti takového počínání ani nemluvě). [XV] Platí to zejména v tak citlivé oblasti, jakou je sexualita. O to více, že pochybné zásahy do přirozeného vývoje dítěte mohou vyvolat nežádoucí duševní poruchy, poruchy chování, úzkostné stavy, deprese a jiné. [XVI] Jedná se o experiment, jehož největším rizikem však je, expresivně řečeno, mrzačení psychosexuálního vývoje dětí.

Zejména se ve spojitosti s rodovým zcitlivováním dětí otevírá otázka vyvolání poruchy pohlavní identity. [XVII]Jedná se o duševní poruchu (u dospělých se tradičně označovala jako transsexualita), při které se biologicky normálně vyvinutý muž cítí být ženou, resp. biologicky normální vyvinutá žena mužem. Při výskytu v dětství dítě ztrácí smysl pro svou vlastní pohlavní/sexuální identitu (chlapec, dívka) a začne projevovat vzorce chování opačného pohlaví. [XVIII] Významnou roli při vzniku této poruchy hrají právě rodové vzory [XIX] a podněty v období kritických fází vývoje mozku (vpečeťování, imprinting [XX]) během dětství a dospívání. Proto experimentování s psychosexuálních vývojem dítěte v edukačním procesu – s cílem pozměnit jeho „chlapecké“ či „dívčí“ vzorce vnímání a chování – představuje nezanedbatelné riziko indukce této duševní poruchy. [XXI]

Genderová ideologie – ačkoli se snaží tvářit „vědecky“ – ani zdaleka neodpovídá vědeckým kritériím. Její „teorie“ připomíná spíše jakousi (postmoderní) „hru se slovy“ [XXII], ne seriózní vědeckou argumentaci a interpretaci, které by měly být založeny na ověřených faktech a důkazech (evidence-based). Premisy a radikálně antropologické závěry genderové ideologie jsou vědecky nekorektní, nedomyšlené a odtržené od reality. Ve snaze obhájit svá tvrzení genderoví ideologové bezdůvodně a bez znalosti věci zpochybňují uznávané vědecké obory a jejich poznatky, považujíce a označujíce je za „sexistické“. S despektem se dívají například na význam biologie, pohrdlivě hovoříce o „biologismu“. [XXIII] (Evokuje to v nás vzpomínku na minulé doby, kdy se z ideologických důvodů genetika či kybernetika označovaly za buržoazní, reakční pavědy). [XXIV]

Navíc genderová teorie se šíří a prosazuje svou společenskou akceptaci ne pomocí vědeckého výzkumu a oponentury odborné obce, ale pomocí politického lobbingu v národních a nadnárodních politických strukturách. Nekriticky a manipulativně přitom protlačuje zájmy a cíle aktivistů především některých menšinových skupin [XXV] (mimochodem, i u nás při všech významných vládních institucích a parlamentu aktivně a oficiálně fungují skupiny generových ideologů).

I navrhovaný sociální experiment genderového zcitlivování při výchově a výuce dětí ve školách (genderově citlivý výukový proces) v podstatě nepřekračuje metodu vědecky nejrizikovějšího experimentování „pokusem a omylem“, kde až budoucnost může ukázat, že šlo o omyl (podle staleté lidské zkušenosti a evoluční historie života [XXVI] téměř s jistotou o omyl tragický).

Proto my,

představitelé a zástupci medicínské, psychologické a další odborné obce odmítáme sociální experimentování s duševním zdravím dítěte. Vystavovat dítě „genderovému zcitlivování“, ať už k němu dochází prostřednictvím vychovatelů, pedagogů, instituci nebo médií, je z našeho odborného hlediska neomluvitelné. Každý nepřirozený zásah do vnitřního vývoje dítěte v úsilí přetvořit nebo indoktrinovat ho podle přání ideologie představuje vážnou formu psychického násilí a porušení mezinárodních konvencí práv dítěte. Stát, jakož i celá společnost mají zajišťovat v celém veřejném prostoru, zvláště ve školách a předškolních zařízeních, prostředí, které bude chránit křehkou duševní stabilitu dětí během dospívání.

Žádáme vládu Slovenské republiky, aby přijala konkrétní opatření, která zabrání vstupu genderové ideologie do edukačního procesu. To vyžaduje přijmout komplexní legislativní úpravu ve všech relevantních kapitolách státu. Pouze tak bude stát důvěryhodným partnerem pro rodiče při výchově jejich dětí a garantem zdravého výchovného prostředí v edukačním procesu. Prostředí bezpečného pro výchovu dětí tak, jak to vyžaduje mezinárodní Úmluva o právech dítěte. [XXVII]

Navrhujeme přijmout tato konkrétní opatření:

1. Monitorovat pedagogické pomůcky a učebnice pro školy ve vztahu k jejich ideologickému obsahu. Vyrozumět ředitele škol o nevhodných učebnicích. Umožnit rodičům, aby mohli svobodně zvolit způsob sexuální výchovy pro své dítě (Ministerstvo školství SR).
2. Zajistit vzdělávání pedagogů ve vztahu k rizikům genderové ideologie a jejich negativnímu nebo nebezpečnému vlivu na vývoj dítěte. Organizovat s tímto cílem odborné workshopy a semináře (Ministerstvo školství SR).
3. Zastavit státní financování genderových projektů, které se věnují genderovému zcitlivování dětí a společnosti (Úřad vlády SR, Ministerstvo zahraničních věcí SR, Ministerstvo práce a sociálních věcí SR, Ministerstvo školství SR, Ministerstvo kultury).
4. Šířit osvětu o rizicích genderové ideologie pro duševní vývoj dětí a mládeže (Ministerstvo kultury SR, Ministerstvo zdravotnictví SR).
5. Přijmout účinná legislativní opatření proti páchání duševního násilí na dětech formou veřejné propagace genderové ideologie a nucení dítěte k přijetí postojů genderové ideologie (Národní rada SR).

Publikováno u příležitosti Mezinárodního dne dětí, 1.června 2014.

SEZNAM SIGNATÁŘŮ

Odkazy:

[I] WHO Regional Office for Europe and BZgA: Standards for sexuality education in Europe. A framework for policy makers, educational and health authorities and specialists. Cologne, Federal Centre for Health Education, BZgA, 2010, 63s.

[II] WHO Regional Office for Europe and BZgA: Standards for sexuality education in Europe. Guidance for implementation. Cologne, Federal Centre for Health Education, BZgA, 2013, 76s.

[III] Cviková, J., Juráňová, J. (eds.): Ružový a modrý svet. Bratislava, Občan a demokracia a Aspekt, 2003, 290s.

[IV] Butler, J.: Gender trouble. Feminism and the subversion of identity. New York – London, Routledge, 1990 (reprint 1999), 221s. (Slovenský překlad: Trampoty s rodom. Feminizmus a podrývanie identity. Aspekt, 2003, 222s.) Tato publikace představuje základní dílo genderové ideologie.

[V] Simon de Beauvoir: The Second sex, 1949, New York: Vintage Books, 1973, str. 301. Citace: „Žena se ženou nerodí, ale stává.“

[VI] Gender democracy as a goal and an organisation principle (dostupné na http://www.gwi-boell.de/en/2012/01/10/gender-democracy-goal-and-organisational-principle).

[VII] Kiczková, Zuzana: Ružový a modrý svet – čítanie pre kvalifikáciu z rodovej problematiky, In ASPEKTin – feministický webzin, ISSN 1225-8982, Uveřejněné 25. října 2005, Dostupné na http://www.aspekt.sk/aspekt_in.php?content=clanok&rubrika=21&IDclanok=151. Pro ilustraci cílů genderové ideologie citujeme: „Demokracie ve společnosti nemůže existovat bez genderové demokracie a rovnosti pohlaví. Jedním z prvních kroků na cestě k ní je oslabování a odstraňování genderových stereotypů všemi možnými prostředk,y a to již v raném, dětském věku.“

[VIII] Birks, Stuart: Gender, Policy and Social Engineering, Centre for PublicPolicy Evaluation, 1998, vydal: Nuance No1., December, 1999

[IX] Trubek, D., Trubek, LG: Hard and soft law in the construction of social Europe: the role of the open method of co-ordination. European Law Journal, 11/3 (2005), s.343-364.

[X] Joerger, C., Taylor, E. (eds.): Gender sensitivity – a training manual for sensitizing educational managers, curriculum and material developers and media profesionals to gender concerns. UNESCO (printed in France), 2004, 203s.

[XI] „Publikace (Růžový a modrý svět) se zaměřuje na “ cílovou skupinu “ – dívky a chlapce, čím chce ještě více zdůraznit, jak důležité je začít s rozhoupáním a zpochybňováním genderového stereotypu a jeho negativních důsledků již v prvních fázích socializace.“ ; – Viz odkaz 7.

[XII] Viz odkaz 1. strana 22-23

[XIII] Pro příklad kontroverze „genderově citlivé výchovy“ viz: www.independent.co.uk/news/world/europe/genderneutral-preschool-accused-of-mind-control-2305983.html

[XIV] Genderová ideologie považuje tradiční vzory chování otce a matky v rodině za překonané a navíc vykořisťující pro ženy (marxistický feminismus). Podle ní by dítě mělo být vychováváno v prostředí osvobozeném od „zastaralých“ stereotypů chování získávaných v tradiční rodině. Jedna z prvních studií zkoumajících tento vliv rodičů, vzorů a prostředí na vývoj dítěte potvrzuje jejich vliv na formování sexuální identity dítěte: Seavey, Katz, and Zalk: Baby X: The effect of gender labels on adult responses to infants, Sex roles, 1975. V tomto kontextu si genderová ideologie pohrává s myšlenkou upravit výchovu dětí tak, aby byly osvobozeny od zmíněného „diskriminačního“ vlivu rodičů a i za pomoci státní výchovy formovány podle potřeb a ideálu genderové ideologie – tedy genderově neutrálně.

[XV] Na mysli máme konkrétně experimentování s psychosexuálních vývojem dítěte v kontextu politických cílů genderové ideologie. (Pro cíle genderové ideologie viz odkaz 6 a 7)

[XVI] Regnerus, Mark: How different are the adult children of parents who have same-sex relationships? Findings from the New Family Structures Study, Social Science Research, Volume 41, Issue 4, July 2012, Pages 770, Stručné shrnutí výsledků studie: http://www.lifesitenews.com/news/gold-standard-studys-striking-findings-children-of-heterosexual-parents-hap Příklad důsledků zavádění nevhodné povinné sexuální výchovy na duševní zdraví děti: http://www.rp-online.de/panorama/deutschland/warum-kollabierten-die-kinder-in-serie-aid-1.3500856

[XVII] Gender identity disorder – viz oficiální klasifikační systémy duševních poruch: ICD-10 (v SR platí závazně), DSM-IV-TR (americký klasifikační systém z r.2000); v nejnovějším americkém klasifikačním systému DSM-5 (z r.2013) má tato porucha název gender dysphoria (pohlavní dysforie).
ICD-10: The ICD-10 classification of mental and behavioural disorders – clinical descriptions and diagnostic guidelines. Geneva, World Health Organization, 1992, 362s.
DSM-IV-TR: American Psychiatric Association: Diagnostic and statistical manual of mental disorders. Fourth edition, text revision. Washington, DC, American Psychiatric Association, 2000, 943s.
DSM-5: American Psychiatric Association: Diagnostic and statistical manual of mental disorders. Fifth edition. Washington, DC, American Psychiatric Association, 2013, 947s.

[XVIII] Jde o poruchu pohlavní identity v dětství (gender identity disorder of childhood), resp. podle DSM-5 o pohlavní dysforii u dětí (gender dysphoria in children). Podle epidemiologických zjištění existuje jistá kontinuita ve vývoji této poruchy a jejího přetrvávání do adolescence a dospělosti: u rozených mužů je to do 30 %, u rozených žen až do 50 % případů; kromě toho 63 – 100 % rozených mužů a 32 – 50 % rozených žen se v dospělosti identifikuje homosexuálně (ale protože homosexualita není klasifikována jako porucha, tak se vlastně „uzdraví“) – viz k tomu DSM-5 (citace výše), s. 455.

[XIX] Vlivem modelů a prostředí na psychický vývoj dítěte (včetně sexuálního) se zabývá Teorie sociálního učení (Social learning theory). Více k tomu např.. Miller, Patricia H.: Theories of developmental psychology, New York: Worth Publishers, 2011, viz s.178-232

[XX] Viz k tomu např.. Ridley, M.: Nature via Nurture: genes, experience, and what makes us human. New York, HarperCollins, 2003, 326s.

[XXI] K vlivu prostředí na sexuální vývoj jednice viz studie shrnuté v článku: T. Hansen: Legalizing Same-Sex Marriage Will Increase Prevalence of homosexuality: Research Provides Significant Evidence, 2008. Dostupné na: http://www.drtraycehansen. com/Pages/writings_legalizing.html

[XXII] Postmoderní autoři a filozofové (např. Foucalt, Derrida, Lacan) píší téměř nesrozumitelně, viz o tom např.. Koukolík, F., Drtilová, J.: Život s deprivanty II – Základy stupidologie. Praha, Galén, 2002, s.225-233. Nositel Nobelovy ceny za fyziku Steven Weinberg při čtení postmoderního textu poznamenal: „Nemám vůbec žádný nápad, co by to mohlo znamenat.“ – Viz Weinberg, S.: Tváří v tvář. Věda a její intelektuální protivníci. Praha, Aurora, 2004, s.135-157. Poznamenáváme, že více „teoretiků“ genderové ideologie, zvláště i J. Butlerová (viz odkaz 2.) na zmíněné postmoderní autory navazuje, inspiruje se jimi (a svým způsobem k nim patří)

[XXIII] Viz odkaz 4.

[XXIV] Kritický pohled zasvěceného a renomovaného vědce lze nalézt v: Pinker, S.: The blank slate. The modern denial of human nature. New York, Penguin Books, 509s. Upozorňujeme zvláště na kapitolu věnovanou problematice genderu (s. 337-371), kde se poukazuje na nedostatečnou kredibilitu „teorie růžového a modrého světa“ (pink-and-blue theory), s. 346-350.
O tom, že problematika genderu se dá zprostředkovat i bez apriorního zkreslování genderovou ideologií, svědčí např. kniha, která před časem vyšla v českém překladu – Lippa, R.A.: Pohlaví: příroda a výchova. Praha, Academia, 2009, 432s. (orig. Gender, nature, and Nurture, 2005).

[XXV] Viz např. Jogjakartské principy. Bratislava, Úřad vlády Slovenské republiky, 2011, 42s. (dostupné na www.vlada.gov.sk/data/att/1829_subor.pdf) – v angl. originále Yogyakarta principles: Principles on the application of international human rights law in relation to sexual orientation and gender identity (dostupné na www.rfsl.se/public/yogyakarta_principles.pdf). Dalším (navazujícím) dokumentem je An activist ‚s guide to the Yogyakarta principles, 146s. (dostupné na https://iglhrc.org/sites/default/files/Activists_Guide_Yogyakarta_Principles.pdf).

[XXVI] Máme na mysli tu neobyčejně důležitou součást evoluce života, která souvisí s objevením se pohlavního rozmnožování a pohlavního výběru. Ve vědě o evolucii to představuje linii, jejíž počátky formuloval již Darwin (viz Darwin, Ch..: O pohlavním výběru. Praha, Academia, 2005, 470s.) A pokračuje dodnes (přehledně viz např.. Ridley, M.: Červená královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti. Praha, Portál, 2007, 316s.).

[XXVII] Deklarace práv dítěte (vyhlášena v OSN r. 1959 a ratifikována SR v r. 1990) v bodě 2. říká: „Dítěti se má dostat zvláštní ochrany a je třeba mu zákony a jinými prostředky zajistit, aby se ve svobodných a důstojných podmínkách zdravým a normálním způsobem vyvíjelo tělesně, duševně, mravně, duchovně a sociálně. Při přijímání zákonů hlavním hlediskem mají být nejvlastnější zájmy dítěte.“

Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.