Josef Jadlovský
–
Vážený pane Klímo,
reaguji na reportáž z Vašeho pořadu OČIMA JOSEFA KLÍMY dne 9. prosince 2014, která se týkala mého syna Tomáše Jadlovského a vnuka Mirka Jadlovského. Podle naší rodiny byla Vaše reportáž pojata jako jednostranný pohled mé snachy Teresy Panizové Lobatové (manželství stále není rozvedeno, což je jen jedna z mnoha faktických chyb v reportáži), resp. její advokátky a navíc se jádru problému – podvodům a nečinnosti soudců – věnovala jen velmi povrchně a náznakem. Možná je to způsobeno tím, že jste do problému vstoupil až v jeho pátém roce a k jeho předchozímu vývoji Vám Vaši spolupracovníci zpracovali špatné podklady. ÚNOSOVÁ HISTORIE začala už v létě 2010 prvním únosem mého vnuka do Španělska, pokračovala na jaře 2012 druhým únosem stejným směrem, mimochodem jen pár dní poté, co Teresa Panizová Lobatová u soudu v Praze slíbila až do rozsudku předávat synovi vnuka pravidelně na víkendy, letní dovolenou a souhlasila se znaleckými testy v Motole.
Od té doby, co to slíbila, Tomáš neviděl Mirka rok a čtvrt a o nás prarodičích ani nemluvím. Až do října 2014 to novináře z velkých médií nijak nezajímalo a o problém měly až na výjimky zájem jen Střídavka a K213. Teprve když můj syn v pátém roce řízení, za naprosto minimálního kontaktu s vnukem, ztratil jakoukoliv důvěru v justici a vzal spravedlnost do vlastních rukou, oproti zájmům mé snachy, začal velký mediální humbuk a objíždění všech možných adres s televizními kamerami a mikrofony.
Vím, že jste odvážný novinář a nebojíte se poukázat i na nešvary v řadách mocných, proto Vás vyzývám, abyste šel do hloubky problému a upozornil na nepořádky (velmi jemně řečeno) u těch nedotknutelných – SOUDCŮ A SOUDKYŇ, kteří v rámci své takzvané nezávislosti porušují zákony, mezinárodní úmluvy, lžou a podvádějí. Můj syn napsal celou řadu článků na Střídavce a jeden na K213, kde poukázal na svůj případ. Všude jsou jména soudců i jejich konkrétní kroky. Kromě toho oslovil předsedu vlády a řadu ministrů, nikdo z nich však za více než 4 roky trvání sporu o dítě nebyl schopen ničeho jiného než výmluv a vytáček. Vaše reportáž vlastně vůbec nemusela vzniknout a vnuk se mohl dávno těšit výchově oběma rodiči i kontaktem se všemi žijícími prarodiči, kdyby soudy pracovaly tak, jak mají. Jen velmi stručně shrnu, na co je třeba se ptát, aby k podobným případům nedocházelo:
- Proč se řízení k pětiletému dítěti vleče pátým rokem? Jsou naši soudci tak pomalí normálně nebo jenom individuálně podle potřeby?
- Proč obvodní soud pro Prahu 5 nerespektuje pokyn Nejvyššího soudu ČR, který mu v únoru 2014 uložil urychleně rozhodnout ve věci? (text usnesení NS je dostupný na internetu po zadání spisové značky 30 Cdo 2554/2013). Jsou naši soudci nezávislí i na vyšší instanci?
- Proč vůbec opatrovnická věc musela jít k NS a trojice soudkyň z odvolacího Městského soudu v Praze neznala (nebo spíše předstírala neznalost) pravidla určování místní příslušnosti, kterými se zahajuje řízení v první instanci? Jsou naši soudci nezávislí i na zákonech a předpisech? Nebo náhoda, omyl či snad úmysl?
- Proč žádný soud nepotrestal tolikrát opakované nepředávaní dítěte matkou otci?
- Proč se žádný český politik neozve, když je české dítě uneseno matkou do Španělska po soudní frašce, kdy otec o návratovém řízení o dítěti vůbec neví, je vyslechnuta pouze matka a její projev je odpapouškován do rozsudku? O problému podrobně vědí nejen ředitel ÚMPOD, se kterým jste mluvil, ale taky předseda vlády Sobotka, ministryně spravedlnosti Válková, ministryně práce a sociálních věcí Marksová a v neposlední řadě i úředníci ministerstva zahraničních věcí, ale všichni znají jen slova lítosti a nedotknutelnosti tzv. nezávislé justice v ČR i ve Španělsku. Od syna vím, že podobných případů je mnohem více, ale hrajeme si na báječnou Evropskou unii, kde vše funguje podle práva.
Zpět k Vaší reportáži. Když už jste šli se snachou do pražského bytu, mohla Vás klidně pozvat dál, klíče má a byt jí z poloviny patří, jen v posledních pěti letech zapomíná, že z vlastnictví vyplývají také povinnosti, které až dosud plnil za oba manžele jen můj syn.
Možná byste se divil její pravdomluvnosti, kolik věcí tam má Mirek z doby, kdy podle tvrzení snachy žil s ní ve Španělsku. A když už jste si s mou snachou udělal výlet do Mariánských Lázní, mohli jste cestou probrat její FALEŠNÁ OBVINĚNÍ z domácího násilí na dálku a přes telefon, která policie v obou zemích odložila jako vylhaná. Také Vám snacha mohla podrobněji povyprávět, jak ji a její matku policie vykázala z onoho barrandovského bytu, když ji tam při jednom předání vnuka museli sousedé zavolat kvůli scéně, která byla slyšet několik pater nahoru i dolů.
Podle mne popsala v reportáži příliš povrchně problémy v manželství tím, že manželé měli vzájemné rozpory. A když už byla v reportáži řeč o vnukově záhadném astmatu, mohla snacha rozvést, kolikrát ji můj syn žádal o informace o vnukově zdraví. Často marodil, když s ním nebo s námi prarodiči v ČR měl skypovat, jen jsme nikdy nezjistili, co mu vlastně bylo. Roky netušíme, zdali je Mirek vůbec očkovaný, protože snacha nikdy na dotazy neodpovídá. Mohla se Vám taky pochlubit s originálním obviněním, že syn vnuka pokousal a popsat svou mateřskou pečlivost, když s pokousaným dítětem k lékaři zašla až po pěti dnech večer, kdy už nešlo nic diagnostikovat. Na toto obvinění si nechala vystavit potvrzení a předložila ho soudu. Také jste po cestě mohli probrat těžkosti internetového připojení u snachy a vysokou cenu elektřiny ve Španělsku.
Soudní spis na Praze 5 je plný důkazů nejen snašiných obvinění, ale i nezodpovězených mailů, zablokovaných SKYPOVÝCH PŘÍSTUPŮ, fotek z nepodařených spojení nebo fotek ze spojení, která proběhla prakticky ve tmě, případně s rozptylováním a vyrušováním. Nekteré fotky jsou i v synově internetovém albu, ze kterého jste na radu policie hodně čerpal, aby veřejnost věděla, jak syn a vnuk vypadají. Škoda, že jste nezašel také do alba o maření skypového spojení.
A v neposlední řadě, mohla snacha v reportáži detailněji popsat, jak si představuje vnukovu výchovu s otcovským vzorem 18 hodin měsíčně (z toho 4 hodiny strávené v MHD), a to ještě pouze tehdy, kdy vnuka vůbec předá. Mohla též osvětlit, proč u španělského soudu vytrvale navrhovala i tento minimální kontakt zúžit na 6 hodin měsíčně, aby si snad vnuk se synem nevytvořili žádný vztah. Pocit marné cesty přes půl Evropy, kdy chcete a nemůžete vidět vlastní dítě, kterým tak srdceryvně končila Vaše reportáž, v naší rodině dobře známe. Syn ho zažil několikrát, a nikoho to nezajímalo, ani soudy, ani policii, ani novináře. Ale to se už do Vaší reportáže nevešlo. Tak snad někdy příště. Budete-li mít zájem případ poznat do hloubky, prostudujte si uvedené články, oslovte uvedené soudce a politiky a budete mít námětů pro spoustu reportáží. Pokud byste ale neměl čas či zájem, nevadí. Pro ty, které problém opravdu zajímá a chtějí znát názor druhé strany, pošlu tento dopis v kopii na Střídavku.
20. 12. 2014 at 17:00
Překvapilo mne, kde únoskyně dítěte Teresa Panizo Lobato, beru tu nekonečnou drzost, jít na policii a dokonce do televizea ukazovat tam svůj nesympatický obličej. Aby veřejnost věděla, jak vypadá sprostá únoskyně dítěte, která brání jeho otci v kontaktu ??? Měla by se za své jednání hluboce stydět a ne ještě lézt do televize !
21. 12. 2014 at 11:47
vůbec nechápu jak to, že se téhle reportáži divíte. Jestli děti unese česká či španělská matka, v ČR je zažito, že dítě patří matce ať za ní chce či ne. OSPOM (orgán sociální péče o matky) vám to náležitě vysvětlí…
21. 12. 2014 at 11:54
Kamikadze, kdyby s námi do ulic vyšli i naši rodiče či prarodiče, tak by nás bylo min. 3 krát tolik. A Aleš Hodina by na rohu ulic nestál trapně skoro sám.
21. 12. 2014 at 20:05
Pan Josef Jadlovský je pro nás jednoznačně Otec roku 2014.
22. 12. 2014 at 13:30
Tak teď vlastně nevím, kdo by měl být otcem roku ČR 2014 – pan Josef Jadlovský, který se otevřeně zastal svého syna ? Nebo pan Tomáš Jadlovský, který pro svého syna Mirka udělal to nejlepší, co v dané situaci mohl udělat ? Ale každopádně na počet Tomáše Jadlovského by se měla pojmenovat nějaká ulice v Praze.
25. 12. 2014 at 13:24
Otcem roku je pan Jadlovský či panové Jadlovští. Oba jsou otcové, jeden má svého Mirečka, druhý své Tomáše. Tomu se říká “rodina” a vztahy, ať už je to jakkoliv. Takže pro mě jasno. Otcem roku 2014 je Jadlovský a je mi fuk, který z nich. Starší, mladší nebo ten nejmladší 😉
29. 12. 2014 at 11:25
Ohromna obet pro syna. Hrdinstvi. Vztah se synem se naplno obnovi. Jednou to nekdo natoci jako celovecerak. Silena matka. Silenejsi nez madam Bovary, silenejsi nez Jasmina od Woody allena. A hlavne zvrhly system. Kafkarna. Tolik velkych temat v jednom “obycejnem” unosu….
5. 1. 2015 at 20:31
Nevím zda někdo ještě sleduje na stránce Očima Josefa Klímy dozvuky té hnusné reportáže chudinky matky které Tomáš Jadlovský “unesl syna” ale dnes jsem si všiml že podnětná dis. u této reprotáže byla odstraněna. Ať žije cenzura nepohodlných příspěvků.
7. 1. 2015 at 14:13
Zpráva pro Tomáše Jadlovského : Tomáši prosím Tě vydrž, dokážeš -li být neviditelný alespoň 2 roky jistě Ti sociálka a psycholožky tak jako ženám napíší : dítě si u otce zvyklo a v žádným případě nedoporučují, aby bylo u matky a tím zlegalizují tvůj odvážný a následováníhodný čin. Když únos provádějí matky, přesně tento přístup úřady uplatnují. ! Vydrž ! Mrzí mě, že Ti nemohu hmotně pomoci. Bojuj !
18. 1. 2015 at 23:36
Stále sleduji případ Tomáše Jadlovského. Mrzí mě, že v mediích se případ prezentuje zkresleně. Nikde nezaznělo, že matka uneslaMirka dvakrát do Španělska. Nikde není výčet alespoň základních právních kroků, které pan Jadlovský podstoupil než narazil na zeď španělské opatrovnické mafie. Jen pan Kapitán stále dokola říká, že je to kolize, neboť řízení probíhá paralelně v Česku i ve Španělsku. Držímoběma, Mirkovi i Tomášovi a vlastně i Josefovi moc palce. Každý den, každá hodina, kterou stráví spolu má cenu. Věřím, že vztah otec-syn pak přečká cokoliv. Je jen potřeba vydržet, alespoň rok, dva…až bude Mirkovi tak 7 nikdo mu už mozek nevymyje…