• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůPéče o děti v Norsku coby právní anomálie
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Péče o děti v Norsku coby právní anomálie

13. března 2015

Andrej Ruščák

Jedním z důvodů, proč se v Norsku dobře žije a proč, dokud člověk nemá děti, nevidí nikde žádný problém a naopak na zdejší systém nedá dopustit, je ten, že úřady vesměs dobře, a hlavně čitelně, fungují. O to víc překvapí vztah státu a občana ve věci výchovy dětí, protože to je jakoby systém z naprosto jiné společnosti.

Mezi důvody, proč člověk v Norsku celkem rád platí daně (přímé daně jsou tu OK, to různé dodatečné poplatky a nepřímé daně jsou horší) je ten, že pokud člověk má se státem téměř jakékoliv řízení, tak ví, na čem je. Vztah státu a občana je v tomto případě hodně blízko smluvnímu vztahu poskytovatele a klienta, občan se může podívat do legislativy a brát je podobně, jako smlouvu, kterou mu předloží mobilní operátor. Zkrátka jasně vymezené vztahy, povinnosti či podmínky. Žádné „snad mi to dovolí“. Zkrátka splním-li podmínky, dovolí to. Nesplním-li podmínky, nedovolí to a můžu nadávat tak maximálně sobě, že jsem podmínky nesplnil.

Několik příkladů – začněme od toho nejvyššího, žádosti o občanství. Chce-li člověk norské občanství, tak se podívá na Zákon o norském občanství a v § 7 všechno tam najde. Je tam osm různých podmínek, které když člověk splní, a rozvědka nebude mít podezření, že udělení občanství není v zásadním rozporu se zahraniční politikou státu, může si rovnou jít pro pas. Nikdo nic nerozhoduje, neposuzuje, zkrátka pravidla jsou jasná a každý se může svobodně rozhodnout, jestli půjde dobrovolně plnit dané podmínky, nebo nikoliv, ještě před tím, než se do Norska vůbec vydá. Takhle nějak si představuji správný vztah občana a státu. Jen tak pro srovnání, chce-li někdo občanství v Česku, tak se opět podívá do Zákona o státním občanství ČR, zjistí v § 12, že na udělení není právní nárok, že to lze pouze tehdy, je-li člověk (§ 13 (1)) „integrován do společnosti… z hlediska rodinného, pracovního nebo sociálního“ s dovětkem podobným jako v Norsku (§ 13 (2)), že nelze udělit občanství žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu (a podobné další hodnoty) a pak seznamem podmínek v §14, které jsou ale plné vágních výrazů, které lze interpretovat velmi různým způsobem, takže když o žádosti poté někdo rozhoduje – a jen tak mezi námi, nemusí se z toho zodpovídat – může občanství udělit či neudělit čistě na základě vlastních dojmů či sympatií/antipatií, takže člověk může strávit poctivým životem v Česku klidně i 10 let, aby ho pak stát obrazně řečeno kopl do zadku.

Velmi podobným způsobem, jako v případě udělování občanství, pracují norské úřady v jiných případech. Nikdy neslyšíte policistu s kýmkoliv debatovat o tom, jakou blokovou pokutu vyměří. Policista zaznamená přestupek (například rychlost o 11 km/h vyšší, než je limit), podívá se, jestli to bylo v zóně pod nebo nad 60 km/h, podívá se do kolonky „od 10 do 15 km/h přes limit“ a číslo, které tam je, napíše na pokutu. Žádná diskuse, žádné výmluvy, nic ve stylu „svítilo mi sluníčko na tachometr a přehlédl jsem, že jedu rychle, ale já se polepším“. Stejně se v Norsku vyřizuje stavební povolení, či jakákoliv žádost o cokoliv, co má stát poskytovat. Zkrátka čistě, jasně, přehledně.

No a pak se člověku narodí dítě a zjistí, že je plno věcí, které jsou „dobrovolně-povinné“, „důrazně doporučované“ (s dodatkem, že nebude-li se člověk doporučením řídit, „může to mít důsledky, ale také nemusí“) a vymáhané podle toho, kdo to posuzuje a jakou má zrovna náladu. To si pak člověk najednou přijde jako v docela jiném světě – je tohle opravdu to Norsko, které do té doby znal? Jak to, že najednou neví, jak se má chovat a neví, jaké jeho chování bude mít důsledky, v zemi, kde je jinak všechno tak hezky a jasně řečeno? Pokud někdo dává do kontrastu postkomunistickou Evropu a Norsko jako svět zaostalý a vyspělý, což bohužel nemálo publicistů a novinářů dělá, zcela nechápu, proč nevidí, že zrovna v těchto otázkách je právní jistota v Norsku spíše podobná postkomunistické Evropě, než Norsku samému. Kritizuje-li člověk tuhle podivnou praxi, nekritizuje Norsko, kritizuje naopak poměrně výraznou, ba co dím, až neuvěřitelnou anomálii. Za sebe říkám, že mě, jako rodiče, tento ostrůvek předpisů/nepředpisů, vágnosti, nejasnosti a nejistoty, jaký je vztah mezi mnou a státem, nemile překvapil. Není totiž podobný ničemu, co jsem do té doby o fungování Norska poznal.

Převzato z ANDREJRUSCAK.BLOG.IDNES.CZ

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

Dětí se rodí stále méně, a tak se opuštěnými „vesnicemi duchů” postupně začíná prohánět divoká zvěř

Cal Flynová – Dlouhá léta se zdálo, že přelidnění Země bude nejzávažnější krizí naší doby ...

Netušené změny, které mohou zamávat s čaroději v opatrovnickém soudnictví

PhDr. Jozef Tinka, PhD. – Ministryně spravedlnosti (Slovenské republiky – pozn. pře ...

Jak smazat vymazání rodiče

PhDr. Jozef Tinka, PhD. – Zůstat bez svého dítěte je pro mnohé jako ochrnout. Člověk vním ...

Žádné rodiny, žádné děti – žádná budoucnost

Rod Dreher – V časopise New York otiskli fascinující článek o hluboké „genderové propasti ...

Jedna reakce na “Péče o děti v Norsku coby právní anomálie”

  1. Odpovědět
    om
    22. 3. 2015 at 23:00

    https://www.facebook.com/opatrovnicka.mafie

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Poradna: Výživné při střídavé péči

    2. března 2017

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, po ...

    6. ledna 2021
  • Jak zvládnout změny nálad u puberťáka

    26. února 2021

    Tak dlouho se rodiče z Brněnska hádali o děti, až ...

    25. února 2021

    Proces

    24. února 2021

    Žblebt roku 2020 vyhrál Marek Herman

    23. února 2021

Kalendář příspěvků

Únor 2021
Po Út St Čt Pá So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
« Led    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Dobrá máma: Tak dlouho se rodiče z Brněnska hádali o děti, až se syn pokusil o sebevraždu
  • Bruno: Zatčení
  • Bruno: Zatčení
  • Bruno: Zatčení
  • Bruno: Předprodej knihy „Bubu. I muži mají děti“

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (229)
  • Odborné články (248)
  • Vaše zkušenosti (167)
  • Fungování institucí (127)
  • Zahraniční zkušenosti (90)
  • Zákony, judikáty, vzory (102)
  • Výchova dětí (209)
  • Akce a aktivity (115)
  • Starší nezařazené (1 419)
  • Ostatní (5)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu