Luboš Patera
–
JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D.
ministr spravedlnosti
Mgr. Luboš Dörfl
předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem
na vědomí:
– Podvýbor pro justici a soudní samosprávu, Poslanecká sněmovna PČR
– Česká advokátní komora
– Jürgen Rudolph, emeritní soudce, Německo
– Tomáš Podivínský, velvyslanec ČR v Německu
– Vít Kaňkovský, poslanec Parlamentu ČR
– Tomás Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu
– ČTK a další sdělovací prostředky
5. dubna 2019
Podnět k podání návrhu na zahájení kárného řízení proti Mgr. Martinu Benešovi, předsedovi Okresního soudu v Mostě
Okresní soud v Mostě je v současnosti oficiálním „partnerem“ projektu „Cochemský model v ČR“1) (Registrační číslo: CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_024/0007251) dotovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí (334 474,- Kč) a Evropskou unií (3 326 183,- Kč), když příjemcem dotace v celkové výši 3 660 658,- Kč je místní dotační spolek MOSTY (viz stránky ESF).
Projekt nese všechny příznaky dotačního podvodu. Ačkoliv je finančně sanován z dotačního programu ZAMĚSTNANOST, žádná pracovní místa pro znevýhodněné sociální skupiny nevytváří, kromě několika tučně honorovaných vedlejšáků univerzálních dotačních aktivistek v mnohočetných rolích koordinátorek, školitelek, mediátorek, terapeutek, odbornic na práci s rodinou, průvodkyň rodičů, které za ně mají jednat se soudem(!), a podobných obskurních „pracovních činností“. A sporná je i odůvodněnost projektu jakýmisi „sociálními inovacemi“, pod kteroužto část dotační výzvy Zaměstnanost je projekt vychytrale zamaskován, když o žádnou změnu v sociálních službách lidem nemá jít, rodiče se svými dětmi se mají jen školit = převychovávat: „I když se může zdát, že při aplikaci Cochemského modelu, jde hlavně o změnu přístupu soudce a OSPODu k opatrovnickým věcem, jde především o změnu přístupu veřejnosti k problematice….“ – citace z dokumentů projektu.
Hodnotící komise při Ministerstvu práce a sociálních věcí měla k projektu zásadní výhrady („Mezi slabé stránky patří nekonkrétní popis některých aktivit a chybné vymezení cílové skupiny.“; „Z předloženého IZ nevyplývá, jak je podložen zájem konkrétních soudců a pracovníků SPOD o navržené řešení, resp. o dosažení změny ve své činnosti.“). Přesto v obou hodnotících kolech projekt doporučila k realizaci(?!).
Podrobný rozbor projektu a dalších příznaků dotačního podvodu s příslušnými dokumenty je zde (www.iustin.cz/Aktuálně/Cochem počesku – Mostecký eurotunel).
Předseda mosteckého soudu Mgr. Martin Beneš (dále: „podezřelý z kárného provinění“) uzavřel s místním dotačním spolkem MOSTY smlouvu o partnerství. Tato smlouva je svým charakterem vazalská a ona i další jednání podezřelého z kárného provinění v souvislosti s uvedeným projektem ohrožují důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jde zejména o tyto skutečnosti:
1. „Nezávislý“ soud vykonává činnost ve prospěch soukromého komerčního spolku MOSTY a podle jeho pokynů za účelem získání dotace
V článku III/6 písm. b) smlouvy o partnerství podezřelý z kárného provinění svůj „nezávislý“ soud přímo zavazuje k tomu, že bude uskutečňovat propagaci projektu v souladu s pokyny příjemce dotace, tedy že „nezávislý“ soud bude pracovat ve prospěch soukromého komerčního spolku MOSTY a podle jeho pokynů za účelem získání dotace.
Podle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle ust. § 33 zákona o soudech a soudcích okresní soudy a) rozhodují jako soudy prvního stupně, nestanoví-li zákony o řízení před soudy jinak, b) rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
Žádný zákon neupravuje oprávnění podezřelého z kárného provinění zavázat soud pracovat podle pokynů soukromého komerčního subjektu a vykonávat činnost ve prospěch získání finanční dotace tímto subjektem. Státní moc není tímto soudním funkcionářem a „jeho“ soudem vykonávána v souladu s ústavním pořádkem a je tak ohrožována důvěra občanů v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
2. Privatizace soudní moci a porušování zásad spravedlivého procesu I.
„Nezávislý“ Okresní soud v Mostě nejen vykonává činnost ve prospěch soukromého zisku místních dotačních aktivistek, ale do rukou těchto soukromých osob v podstatě privatizoval i soudní opatrovnickou agendu. Podle informací soudu jsou v průběhu soudního řízení účastníci podrobeni „edukaci“ popřípadě i „mediaci“ ze strany vyšší soudní úřednice (zřejmě ve střetu zájmů přímo pracující i pro dotační spolek: „má opravdu nějaké příjmy z projektu (v řádu jednotek tisíců)“ – vlastní vyjádření podezřelého z kárného provinění), a také „vzdělávání“ a „terapiím“ (včetně jejich nezletilých dětí!) ze strany univerzálních dotačních aktivistek ze spolku MOSTY. Soud pak na takový soukromý komerční subjekt fakticky přenáší soudní pravomoc, takže opatrovnické věci se již neřeší a nerozhodují v soudní síni podle (teoreticky) zákony vymezených rovných pravidel hry, ale špinavou práci bez pravidel dělají aktivistky soukromého spolku pod vedením provozovatelky hospod. Soudní proces se tak fakticky přenáší ze soudních síní do kanceláře dotačních aktivistek. A zde pak probíhají „vzdělávání“, „terapie“ a „mediace“ dotačními aktivistkami zřejmě výlučně ženského pohlaví (v tak genderově citlivé oblasti!), kterými je fakticky rozhodováno soudní řízení o úpravu porozvodové výchovy nezl. dětí a další rodinné náležitosti.
Tímto způsobem jsou hrubě a ve velkém rozsahu porušovány zásady spravedlivého procesu! Podle Ústavy i Listiny základních práv a svobod má každý právo na veřejné transparentní projednání své věci před nezávislým soudem, a toto ústavně zaručené základní lidské právo nemůže ani podezřelý z kárného provinění zaměňovat za „terapie“ a „školení“ v nějakém dotačním spolku! Každý řádný soudní proces musí podléhat dohledu veřejnosti a přezkumu. Jakému veřejnému dohledu a přezkumu však může být podrobeno „vzdělávání“ a „terapeutování“ rodičů a jejich dětí ze strany dotačních aktivistek? Muži, při vší úctě k nim, jsou vždy více či méně naivní a sociálně natvrdlí. Takže na většinu těch rozváděných mužů, které předseda soudu a jeho „edukující“ soudní úřednice expedují do spárů dotačních aktivistek, bude stačit mírná manipulace, doplněná popřípadě nějakou tou lichotkou a úsměvem. Spokojeně pak odejdou i s oprátkou na krku a ještě poděkují a napíší i děkovný dopis. Až teprve dodatečně zjistí, že sliby, které dostali, byly od začátku podvodné („Ale tatínku, vždyť ona vám je bude půjčovat kdykoliv budete chtít, přece by vlastním dětem neublížila.“).
„Syn měl soud v Mostě a nechal se „oblbnout“… řečma, že jsou děti malé, zvyklé na matku, vnuk měl nastoupit do první třídy, tudíž by to bylo na něj mnoho změn. když navrhoval střídavou péči, nebyla mu doporučena.. vystavoval by děti zbytečnému stresu.. protože by musely absolvovat různé pohovory.. atd….“ – realita „Mosteckého modelu“ očima babičky
3. Porušování práva na právní pomoc v řízení před soudem
Úloha právních zástupců v tomto uchopení Cochemského modelu mosteckým soudem je naprosto bezvýznamná. Nebo je snad možné prakticky naplňovat ústavně zaručené základní právo na právní pomoc v řízení před soudem v kanceláři nějakého spolku při školení a terapeutické masáži? Bude proti takovému omezování svých procesních práv snad protestovat nějaký nezkušený a vyjukaný rozváděný účastník řízení, když mu to autoritativně „doporučí“ soudce/předseda soudu i „edukující“ soudní úřednice? Rozhodně ne, tím spíše, bude-li tak pěkně a citlivě manipulován a manévrován k „dohodě“; ještě rád se pak i vzdá práva na odvolání, jak mu také bude autoritativně doporučeno. A bude snad proti tomu protestovat advokát? Ten, který chce a potřebuje být zadobře hlavně se soudcem/soudkyní, aby jej a jeho klienty v jiných causách záměrně nepoškozovali? Ten také ne, tiše se přizpůsobí a nechá se bez protestů vyšachovat ze hry. Takže ústavně zaručené právo na účinnou právní pomoc zůstává jen chimérou, tím spíše, že právní zástupci jsou v projektu zcela nezakrytě nahrazováni dotačními „odbornicemi, které budou s rodinou pracovat u soudních jednání … aby soudce mohl získat názor odborníka ihned při jednání“(?!), jak je projektem naplánováno (str. 10 přílohy 5 – Změny a doplňující komentáře k inovačnímu záměru).
4. Porušování zásad spravedlivého procesu II.
K praktické podobě předmětného projektu se podezřelý z kárného provinění podrobně vyjádřil v obsáhlé korespondenci a ve svém příspěvku na diskusním fóru, zveřejněných zde. Mimo jiné uvedl: „Ano, s každým rodičovským párem mluvím. Vždy mimo jednací sin, ve své kanceláři. Obvykle nejméně hodinu, někdy několik hodin a opakovaně (a je to přitom rozhovor, ne soudní jednani se čtením důkazu a vyslechem svědků tak, jak to nejspis znáte).“ – e-mail z 21. 2. 2019. Podrobně se k této podobě svého výkonu soudní moci vyjádřil i v ústním rozhovoru dne 27. 2. 2019 na videozáznamu zveřejněném zde, a to tak, že jde i o hromadné semináře (v souladu s předmětným projektem) pro účastníky z vícera řízení v opatrovnických věcech.
Také tento výkon soudní moci, který sám podezřelý z kárného provinění v uvedeném ústním rozhovoru nazývá „sociální prací“, není pro soudy „zákonem stanoveným postupem“ (čl. 90 Ústavy) a jsou jím porušovány zásady spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), když zcela jistě takovýto “hromadný seminář“ není v předstihu veřejně oznámen v soudních informačních systémech, aby jej mohla sledovat i veřejnost („Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně“ – čl. 38 Listiny základních práv a svobod; „Jednání před soudem je ústní a veřejné“ – čl. 96 Ústavy) a jistě lze s úspěchem pochybovat o tom, zda by veřejnosti byl přístup prakticky umožněn. Stejně tak lze pochybovat o tom, zda tento výkon soudní moci umožňuje nerušené uplatnění ústavně zaručeného základního práva na právní pomoc (čl. 37 Listiny základních práv a svobod).
Je samozřejmě pravdou, že ust. § 99 o. s. ř. 2) upravuje poučovací povinnost soudu při pokusu o smír. Jde však o úkony soudce/soudkyně při řádném a transparentním ústním jednání v soudní síni, o němž je soudem pořízen zvukový nebo zvukově obrazový záznam či alespoň sepsaný protokol (§ 40 o. s. ř.), nikoliv nějakou netransparentní „edukaci“ vyšší soudní úřednicí Svobodovou (v jejím kanclu), nebo probační úřednicí téhož jména (v jejím kanclu na řešení trestních věcí!), nebo provozovatelkou hospod a její genderově vyhraněnou úderkou (v jejich dotovaném kanclu) a zákonodárce zcela jistě neměl na mysli ani hromadné „edukování“ účastníků na skupinových seminářích (v kanclu předsedy soudu).
Sporná je i ochrana soukromí účastníků řízení, kteří jsou dobrovolně/povinně podrobování hromadným seminářům („Edukace je hromadná. Zhruba 10 rodičovských párů.“ – ústní vyjádření podezřelého z kárného provinění na videozáznamu). Ačkoliv jsou soudní jednání veřejná (a měly by tak být veřejné i ony hromadné semináře), tak veřejnost, která se jich chce zúčastnit, musí k tomu projevit jistou vlastní aktivitu. Tato podmínka se však netýká účastníků hromadných seminářů, takže o tom, že účastníci X/Y vedou opatrovnické soudní řízení, popřípadě i o podrobnostech jejich soukromého, rodinného a intimního života, se dozvídají i jiní účastníci jiných opatrovnických řízení, a to bez vlastního přičinění a zřejmě i bez vlastního zájmu. Celé to pak připomíná soudem nadekretovaný dobrovolně/povinný grupen sex…!!! Sám podezřelý z kárného provinění tuto podobu výkonu své soudní pravomoci vyhodnotil takto: „Jasné, je to trochu punk, uznávám.“ – viz dále.
5. Střet zájmů
Z informací poskytnutých písemně soudem, v e-mailové korespondenci podezřelého z kárného provinění, z jeho příspěvku na diskusním fóru a z jeho ústního rozhovoru vyplývá, že vyšší soudní úřednice Bc. Kateřina Svobodová a další Kateřina Svobodová jako úřednice probační a mediační služby téhož jména vykonávají v rámci předmětného projektu pracovní činnosti za finanční odměnu z rozpočtu projektu v řádů tisíců, resp. desetitisíců korun („Jinak Kateřiny Svobodové jsou dvě: soudní VSÚ, která jako jediná ze soudu má opravdu nějaké příjmy z projektu (v řádu jednotek tisíců, přesně nevím) za koordinaci a evaluaci projektu (a proč ne, vy snad pracujete zadarmo?). Druhá je mediátorka. Její roční příjem z projektu odhadem desítky tisíc, rozhodně ne stovky, jak píšete.“ – diskusní příspěvek podezřelého z kárného provinění) (…) („Dodávám, že by jej mohla podat i Probační a mediační služba, což jsou stejné osoby, které se schovávají za „neziskovkou“ Mosty, Mgr. Kateřina Svobodová a Mgr. Marie Jarolímová.“ – reakce neznámého přispěvatele na diskusním fóru).
Obě Kateřiny Svobodové tedy jak v pracovní době, tak „ve svém volnu (po odpolednách)“, jak veřejně tvrdí podezřelý z kárného provinění, provádí v podstatě totožnou činnost jako státní úřednice i jako aktivistky/“odbornice“ dotačního spolku za finanční odměnu v rámci dotovaného projektu tohoto spolku (podle rozpočtu projektu nejde o tisíce a desetitisíce, ale o statisíce korun!), a to s vědomím a zřejmě i s organizováním této činnosti podezřelým z kárného provinění. Sám podezřelý z kárného provinění v e-mailové korespondenci totiž hrdě uvedl: „Taky tím kazite pověst lidem, které jsem do toho dobrodružství (jménem změna českého opatrovnictvi) zatáhl.“ – mail ze 17. 2. 2019.
Na tuto skutečnost již výstižně reagoval neznámý přispěvatel v diskusním fóru takto: „Jinak jde také o porušení zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, § 3 (3): „Veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu.“
Je tedy zřejmé, že podezřelý z kárného provinění je veřejným funkcionářem, který využívá svého postavení soudce a předsedy okresního soudu a pravomocí soudce a předsedy soudu i informací o účastnících řízení v opatrovnických věcech k tomu, aby jiné osoby (obě Kateřiny Svobodové i další probační úřednice a dotační aktivistky dotačního spolku MOSTY) získaly majetkový prospěch z dotace předmětného projektu.
6. Právní nejistota účastníků řízení – porušování zásad spravedlivého procesu III.
Účastníci řízení, kteří podají k mosteckému soudu návrh v opatrovnických věcech, nemají žádnou právní jistotu, jakým způsobem bude jejich věc projednána. Zda jejich věc bude soudem projednána zákonem stanoveným postupem (čl. 90 Ústavy), protože zcela nevyzpytatelným a předem neznámým způsobem může být jejich věc stejně tak „projednána“ dotačním spolkem MOSTY případně přímo osobně provozovatelkou hospod(!), nebo může být „projednána“ na hromadném semináři jako „sociální práce“ podezřelého z kárného provinění a jeho vyšší soudní úřednice, nebo může být „projednána“ jako melouch „v osobním volnu po odpolednách“ úřednicemi probační a mediační služby, které mají ovšem řešit pouze věci trestní, jak upravují právní předpisy.
Jde tak opět o hrubé porušování zásad spravedlivého procesu.
7. Deklarování nerovnosti účastníků řízení a odpírání soudní ochrany ústavně zaručeným základním právům
V předmětné e-mailové korespondenci podezřelý z kárného provinění vyjevil i svůj vnitřní postoj a pravý vztah k výkonu funkce soudce ve věcech „péče“ soudu o nezletilé, který zásadním způsobem koliduje s deklarovanou a i pro něho závaznou právní úpravou. V e-mailu ze dne 21. 2. 2019 uvádí: „Vedu je k co nejrychlejši identifikaci a vyřešení problému mezi nimi tak, aby byli s to se dohodnout na takové formě péče, která respektuje zásady shora (tedy přístup dítěte k oběma rodičům).“ V e-mailu z 2. 3. 2019 uvádí: „děláme rychlé intervenci a vedeme od počátku rodiče k tomu, aby své rodicovske povinnosti “udrželi” a nepoškodili své vlastní děti. Aby děti měly přístup k oběma rodičům, mohly je milovat, mít v nich vzor a cítit se v bezpečí.“ V dalším e-mailu z 2. 3. 2019 uvádí: „Abych Vám to usnadnil: přístup dítěte k rodiči je výrazem obdobných práv rodiče (pečovat, chcete-li) z pohledu dítěte. Protože soud chrání práva dětí, jsou pro mě tato důležitější, než práva rodičů. Proto je pro mě důležitější, zda situace v rodině funguje a zda dítě má faktický přístup ke svému rodiči, muže ho vídat, mít rádo, obdivovat, cítit se s nim v bezpečí – než to, o jaký typ pece de iure jde.“ Obdobně argumentoval i v rozhovoru na videozáznamu.
Bez ohledu na líbívé fráze tak podezřelý z kárného provinění dává otevřeně najevo, že nerespektuje rovné právní postavení účastníků opatrovnických řízení, tedy, že rodiče i děti jsou si rovni („Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.“ – čl. 96 Ústavy) a práva dětí nejsou a nemohou být „důležitější“, než práva rodičů, a že čl. 32 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému rodiči nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné právo vychovávat své dítě a každému dítěti taktéž nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné právo být oběma svými rodiči vychováváno. Obsah těchto ústavně zaručených základních práv dětí i rodičů na vzájemné vykonávání a přijímání rodičovské výchovy a péče je mnohem širší, než jen pokřivená právní konstrukce „přístupu dítěte ke svému rodiči, aby jej mohlo vídat“, kterou podezřelý z kárného provinění jako soudce a předseda soudu uplatňuje při výkonu soudní moci, aniž by alespoň předstíral, že jím představovaný soud soudí nestranně a spravedlivě.
Totéž se týká nabubřelých výroků podezřelého z kárného provinění o tom, že opatrovnická rozhodnutí jsou podle něho nevykonatelná, která otevřeně pronášel ve zmíněném osobním rozhovoru na videozáznamu, a která zřejmě deklaruje i na veřejných fórech. Podezřelý z kárného provinění tak otevřeně deklaruje, že při svém výkonu soudní moci odpírá poskytovat ochranu právům (upraveným oněmi „nevykonatelnými“ rozhodnutími) významné skupiny občanů – rodičů nezletilých dětí a dětí samých. Tím deklaruje, že pohrdá Ústavou, v které ústavodárce článkem 90 zavázal soudy k povinnosti především poskytovat ochranu právům, a to zákonem stanoveným postupem, tedy i postupem podle příslušných zákonných ustanovení, upravujících postup soudu při výkonu rozhodnutí v opatrovnických věcech, aniž by alespoň předstíral, že jím představovaný soud soudí nestranně a spravedlivě.
Pokud se přitom podezřelý z kárného provinění podepírá o dva nálezy Ústavního soudu k výkonu rozhodnutí, je pozoruhodné, že se stejně horlivě neopírá také o značně větší počet nálezů téhož Ústavního soudu, v niž je jednoznačně preferována střídavá výchova, tedy „to, o jaký typ pece de iure jde.“ (I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 a mnohé další).
Podle ust. § 80 zákona o soudech a soudcích je soudce a přísedící povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce. Dále je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, a musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků, a dbát svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována. Tyto své povinnosti uvedenými postoji a výroky podezřelý z kárného provinění rozhodně nenaplňuje.
8. Vulgární vyjadřování a porušení povinnosti mlčenlivosti
V rozhovoru na videozáznamu se podezřelý z kárného provinění jako předseda soudu v pracovní době na svém pracovišti vulgárně a hulvátsky vyjadřoval obecně o soudním řízení, účastnících, zákonu i zákonodárném sboru („kokoti, v prdeli, jako slepice po flusu, jakej maji v hlavě bordel, Z mého pohledu typ péče jsou v podstatě jen slova, která nám zákonodárce trošku přichystal, abysme měli blbosti vo kterejch se budeme hádat a aby rodiče měli blbosti, vo kterejch se budou hádat.“ etc., etc. ) A také konkrétně o mé osobě a osobě mého syna („Vydupal si to Patera? Když ho jeho syn v osmnácti poslal do prdele?“).
Podle ust. § 80 zákona o soudech a soudcích je soudce a přísedící povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce. Dále je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, a musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků, a dbát svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována. Tyto své povinnosti uvedenými postoji a výroky podezřelý z kárného provinění rozhodně nenaplňuje.
V e-mailové korespondenci se podezřelý z kárného provinění v e-mailu ze dne 1. 3. 2019 vyjádřil i ke svému výroku, že mne můj syn údajně poslal do prdele takto: „Některé výrazy bych si odpustil a o Vaši rodinné situaci bych nemluvil, kdyby to bylo na veřejnosti. Tu informaci nevím kde jsem slyšel, v Mostě ne.“ Tím mimo jiné potvrdil, že jeho soukmenovkyněmi, které projednávaly mou soudní věc, je ještě 12 let po jejím ukončení(!!!) zjevně hromadně a soustavně na základě osobní i skupinové zášti a nenávisti k mé osobě porušována povinnost mlčenlivosti a lživé a překroucené informace z mé soudní věci jsou zřejmě pravidelnou a setrvalou součástí primitivních drbáren soudkyň a soudců při jejich skupinové „odborné přípravě“. A ani on sám se nezdržuje při jejich ventilování před jinými lidmi. Takže opět jde o porušení povinností podezřelým z kárného provinění, když zákon o soudech a soudcích výslovně upravuje v ust. § 80 odst. 6, že soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k účastníkům nebo stranám soudního řízení, a v ust. § 81, že soudce je povinen i po zániku soudcovské funkce zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce.
(Jak jsem napsal již přímo podezřelému z kárného provinění, do prdele mne mimochodem tak dlouho posílali jeho soukmenovkyně a soukmenovci, až Výbor pro lidská práva OSN konstatoval porušování mých lidských práv – i práv mého syna – českým tzv. právním státem).
9. Punkový výkon soudní moci
V e-mailu z 3. 3. 2019 se podezřelý z kárného provinění vyjádřil i takto: „Nezbylo mi tak, než dělat řešení lokalni (nejen v oblasti opatra). Jasné, je to trochu punk, uznávám. Mam ale sakra sedět se založenýma rukama???“
Relevantní charakteristika z Wikipedie:
„Punk [pank] je hudební a životní styl. V angličtině slovo punk znamená „výtržník“. (…) Mnoho punkerů má blízko k anarchismu. Také se lze často setkat s tvrzením, že základem punku je provokace. Hnutí je obecně velmi tolerantní k měkkým drogám, hlavně marihuaně. (…)“
Jak vyplývá z výše již citovaných ustanovení zákona o soudech a soudcích, podezřelý z kárného provinění musí jako soudce i předseda soudu zachovávat důstojnost své funkce, resp. jako předseda soudu by měl být na takové odborné výši, že důstojnost své funkce by měl umět alespoň předstírat, aby spoluobčanům nebral iluze o tzv. nezávislém soudnictví a tzv. právním státu. On se ale skutečně a i podle vlastních slov otevřeně chová jako výtržník a anarchista, který provokativně a pro veřejnost značně pobuřujícím způsobem kálí na Ústavu a další právní předpisy, když zákon i vůle zákonodárce jsou pro něho ostatně jen blbosti – viz výše bod 8. Prostě typický soudní mocipán s vrchnostenskými manýry a bez elementární sebereflexe. 3)
Tolik tedy výčet nejzávažnějších poklesků podezřelého z kárného provinění při jeho výkonu soudní moci a funkce předsedy soudu, který je – eufemicky řečeno – značně svévolný a on sám jej nazývá punkem. Je tak zřejmé, že podezřelý z kárného provinění jako soudce a předseda soudu svým zaviněným chováním a jednáním narušuje důstojnost soudcovské funkce a ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a zaviněně porušuje povinnosti spojené s funkcí předsedy soudu.
Ohrožení důvěry občanů v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů se projevuje v článcích, komentářích a diskusích zveřejněných na internetu, i v reálném životě, a také v korespondenci občanů s podezřelým z kárného provinění.
Společenská nebezpečnost popsaného zaviněného jednání podezřelého z kárného provinění je zvyšována i skutečností, že dotační aktivistky a předkladatelky projektu spolu se svým dotačním partnerem – Okresním soudem v Mostě jednajícím skrze podezřelého z kárného provinění, mají i ambicióznější cíle, než jen bohatou konzumaci tuzemských a evropských dotací – chtějí svůj projekt implementovat do dalších okresů a to ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, jak píší přímo v projektu:
„V Ústeckém kraji bude pilotně v praxi ověřen a vyhodnocen nový nástroj SPOD pro řešení rodičovského konfliktu s maximálním důrazem na zájmy a potřeby dítěte. Služby budou nadále rodinám bezplatně dostupné a model bude implementován do dalších okresů. … Aplikace Cochemského modelu má podporu současného politického (ministr spravedlnosti) i odborného (odborní náměstci ministra) vedení resortu, je sledována a vyhodnocována. Cílem je vytvořit příklad dobré práce v soudním okresu Most, který může být použit jako zdroj dat pro širší aplikaci modelu.“
S podporou Ministerstva spravedlnosti (!) se tak u Okresního soudu v Mostě vytvořil protiústavní a společensky zhoubný mechanismus, jímž jsou opatrovnické věci projednávány a rozhodovány netransparentně a mimo legální proces. Tento stav se pak má stát normou i pro ostatní okresní soudy!
Pokud by se popsané praktiky podezřelého z kárného provinění a „jeho“ soudu měly aplikovat nejen na opatrovnické věci, ale například i na projednávání a rozhodování obchodních sporů u téhož soudu, považoval by je každý člověk s trochou zdravého rozumu a soudnosti za šílené4).
Uvidíme tedy, zda to pankáč v čele mosteckého soudu s politickou a odbornou podporou ministra spravedlnosti a jeho náměstků ustojí, a zda opatrovnická řízení v českém tzv. právním státě snesou již opravdu všechno…
A přitom Cochemský model v jeho nezprzněné podobě může být naprosto jednoduše, legálně a bez dotačních tunelů zahrnut i do českého soudnictví, jak je srozumitelně popsáno zde i v korespondenci s podezřelým z kárného provinění. Předpokládá to ovšem skutečnou změnu paradigmatu, nikoliv vychytralou (eufemicky řečeno) snahu o vytvoření tuzemskými a evropskými penězovody dotované jiné cesty k témuž cíli, tedy k zachování dosavadního patologického stavu „péče“ českých soudů o nezletilé, na níž se podílí i samo Ministerstvo spravedlnosti…!
Žádám o vyrozumění o provedených opatřeních.
Luboš Patera
/podáno datovou schránkou/
1) Na neúnosnost dosavadní soudní praxe při rozhodování o porozvodové výchově dětí reagoval soudce Jürgen Rudolph v německém městě Cochem změnou paradigmatu. Jako opatrovnický soudce přestal v rodičích hledat, resp. vyrábět vítěze a poraženého ve válce o dítě, ale aktivně je vedl k uchování jejich společné zodpovědnosti za budoucí výchovu společného dítěte i po rozvodu a rozchodu. K tomu aktivně využil a vyžadoval spolupráci dalších zainteresovaných subjektů soudního řízení: sociálních orgánů, rodinných poraden, mediátorů i znalců. Ke spolupráci na řešení konfliktu, nikoliv na jeho stupňování, vedl i advokáty rodičů. Tento způsob „cesty k polidštění rodinného práva“ byl nazván Cochemským modelem. Pan soudce Rudolph již není v aktivní službě, principy svého pojetí změny v soudní činnosti však zpracoval do knihy Jsi moje dítě (dvakrát vydána i v českém překladu) a nezištně je prezentuje ve svých veřejných vystoupeních. V českých zemích vícekrát, poprvé na semináři opatrovnických soudkyň již v roce 2006. Až do nedávné doby byl však zájem o využití jeho myšlenek ze strany justice nulový. To se však změnilo poté, co potřebná změna systému je podávána příslušným strukturám tak, že k žádné změně ve skutečnosti nedojde, jen se na systém nabalují další parazitní dotované a nelegální praktiky. Hybatelem těchto aktivit je spolek Cochem.cz, který tak údajně činí s podporou vedení Ministerstva spravedlnosti: „Úzká spolupráce Cochem.cz a Ministerstvem spravedlnosti ČR (MSp). Aplikace Cochemského modelu má podporu současného politického (ministr spravedlnosti) i odborného (odborní náměstci ministra) vedení resortu, je sledována a vyhodnocována.“ – citace z projektové žádosti projektu „Cochemský model v ČR“
2) § 99 o. s. ř.
Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.
3) Vybraná ustanovení ze zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)
§ 62
Slib
(1) Soudci po jmenování do funkce a přísedící po zvolení do funkce skládají tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“.
§ 80
(1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce je povinen podávat oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech a závazcích podle zvláštního právního předpisu.
(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména
a) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,
b) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce,
c) je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví,
d) se nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky,
e) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,
f) dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.
(5) Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména
a) nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,
(6) Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.
§ 81
(1) Soudce je povinen i po zániku soudcovské funkce zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, ledaže by byl této povinnosti zproštěn zvláštním právním předpisem nebo osobou k tomu povolanou.
§ 87
Kárné provinění
(1) Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
(2) Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.
18. 4. 2019 at 20:26
Pěkně napsáno. Škoda, že ministr Kněžínek odstoupil právě teď, chtěl bych vidět jeho reakci. Ale stejně jsem zvědavý, jak se s tím vypořádá nastávající ministryně…