Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

Vážený pan ministr
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

Vážený pane ministře,

rád bych Vás informoval o podvodném jednání senátu 64 Co Městského soudu v Praze složeném z předsedkyně JUDr. Anisji Pillerové a soudkyň JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Zuzany Hrčkové a obracím se na Vás s žádostí, abyste po případném prošetření věci na zmíněné soudkyně podal kárnou žalobu s nejpřísnějším možným postihem – odvoláním z funkce. Předem se omlouvám za dlouhý popis problému, ale k objasnění podvodného jednání je nezbytný. Zdůrazňuji, že všechna fakta, která uvádím, jsou písemně doložena ve spise a je tedy snadné je ověřit a podvodné jednání prokázat.

Případ se týká mého nezletilého syna Mirka Jadlovského, českého občana s trvalým pobytem v Praze, který byl dvakrát unesen mou španělskou manželkou a svou matkou do Španělska. Od začátku prvního únosu z července 2010 dodnes vytrvale žádám o navrácení syna do ČR a proto jsem podal 24. srpna 2010 návrh Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby syna svěřil do mé péče. Souběžně s tím mým jménem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí podal španělskému protějšku žádost o navrácení uneseného dítěte. Nikdy jsem nedal a nikdy nedám souhlas k synově vystěhování do Španělska, přesto se tento justicí vylhaný argument několikrát objevuje v nejrůznějších rozsudcích, které popíšu níže.

Syn byl poprvé protiprávně zadržen matkou během naší společné dovolené ve Španělsku, která byla vymezena zakoupenými letenkami. Během této dovolené, 23. července 2010, moje manželka podala bez mého vědomí španělskému soudu návrh na svěření syna do své péče s tvrzením, že se synem žije ve Španělsku. Španělský soud, který rozhodoval o svěření syna do péče, vyslovil na můj návrh 28. února 2011 svou místní nepříslušnost s tím, že případ mají řešit české soudy. Pouze do rozhodnutí českých soudů ve věci samé svěřil syna do péče matky, což je ve Španělsku běžná praxe. Toto rozhodnutí potvrdil i španělský odvolací soud 10. července 2012, když výslovně uvedl, že místem bydliště mého syna Mirka byla v době podání návrhu Praha. Tím byla pravomocně vyslovena španělská místní nepříslušnost a český soud měl rozhodnout.

Souběžně s opatrovnickým soudním řízením probíhalo ve Španělsku i návratové řízení podle Haagské úmluvy o civilně-právních aspektech mezinárodních únosů dětí a Nařízení Rady č. 2201/2003. V tomto řízení jsem jako rodič dítěte vůbec nebyl vyslechnut, což dokresluje právní prostředí ve Španělsku. O prvoinstančním řízení jsem se dozvěděl pouhých pět dní před jeho konáním prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, a proto jsem z důvodu nedostatku času na přípravu požádal o vyslechnutí v jiném termínu, což by podle mne neměl být problém, když španělská justice s jednáním otálela 9 měsíců, které uběhly od podání žádosti o návrat. Podotýkám, že podle Haagské úmluvy má být rozhodnuto do 6 týdnů, což opět ilustruje dodržování mezinárodních smluv ve Španělsku. Prvoinstanční španělský soud rozhodl ve prospěch mého návrhu a nařídil návrat mého syna zpět domů do ČR, a protože můj požadavek byl splněn, neřešil jsem dále otázku mého neuskutečněného výslechu před tímto soudem. Nikdy jsem však nebyl informován o tom, že probíhá odvolací řízení, a na jaře 2012 jsem byl šokován, když má manželka podruhé unesla našeho společného syna do Španělska s ohledem na to, že španělský odvolací soud zrušil 25. dubna 2012 předchozí rozsudek a ještě ho 21. května 2012 pozměnil. Španělský odvolací soud mi v rozsudku vložil do úst, že jsem měl s údajným přestěhování svého syna do Španělska souhlasit, což není pravda. Pro toto chování španělské justice, kdy jsem jako rodič dítěte a žadatel o návrat vůbec nebyl vyslechnut, jsem podal k Evropskému soudu pro lidská práva stížnost na Španělsko, která se nyní řeší. Čtyři výše zmíněné rozsudky (prvoinstanční a odvolací o nepříslušnosti a prvoinstanční a odvolací soudy o repatriaci uneseného dítěte) má Ministerstvo spravedlnosti k dispozici, neboť jsem o únosech svého syna a o chování španělské justice průběžně informoval ředitelku Mezinárodního odboru Mgr. Martu Zavadilovou, Ph.D., které vděčím i za cenné připomínky k výkladu Haagské úmluvy a Nařízení Rady č. 2201/2003. Pokud by již texty těchto rozsudků nebyly na ministerstvu k dispozici, jsem připraven Vám je v originále obratem dodat, jinak spolu s jejich českými překlady jsou i v soudním spise a rovněž ve spise Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který v řízení vystupuje jako kolizní opatrovník mého syna.

Za této situace bych Vás rád rovněž požádal, abyste podnikl jakékoliv možné kroky, aby španělské justiční orgány nemohly hrubým způsobem porušovat práva českých občanů na spravedlivý proces a rodinný život, například suspenzí platnosti Nařízení Rady č. 2201/2003 vůči Španělsku, případně řízením u Evropské komise. Pro další dokreslení právních poměrů ve Španělsku, za obou únosů jsem neměl a dodnes nemám možnost se svým synem vídat, exekuci rozhodnutí českého soudu o styku se synem španělská justice ani po roce nevykonala a díky podvodu JUDr. Anisji Pillerové, JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Zuzany Hrčkové ho možná už ani vykonávat nebude.

Pro popis událostí do léta 2012 je podstatné, že je pravomocně potvrzena španělská místní nepříslušnost a Obvodní soud pro Prahu 5 pokračuje druhým rokem v řízení v ČR. Po druhém únosu do Španělska ovšem podala 23. července 2012 moje manželka, Mirkova matka a únoskyně v jedné osobě španělskému soudu nový návrh na svěření syna do své péče, o němž začala tvrdit, že je pokračováním předchozího pravomocně ukončeného řízení. Kdyby španělské soudy aplikovaly Nařízení Rady č. 2201/2003 podle jejího znění, neměly žádnou novou žalobu, několik týdnů po pravomocném rozhodnutí o nepříslušnosti, vůbec akceptovat. Z Nařízení cituji článek 19, Překážka litispendence a závislé žaloby:

2. Pokud je řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti ke stejnému dítěti v téže věci zahájeno u soudů různých členských států, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.
3. Pokud je určena příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první, prohlásí se soud, který řízení zahájil později, za nepříslušný ve prospěch tohoto soudu. V tom případě může strana, která podala návrh u soudu, který zahájil řízení později, podat tento návrh u soudu, který zahájil řízení jako první.

Konec citátu. Úroveň právního prostředí ve Španělsku je však taková, že se tam soudy za každou cenu snaží legalizovat únosy dětí, je mi známo z tisku, že můj syn není zdaleka jediný případ, kdy španělské matky provdané v zahraničí unášejí děti do Španělska, kde je místní úřady kryjí. Chápu, že Vaše možnost ovlivnit španělskou justici jsou omezené, ovšem jako otec uneseného dítěte a jako český občan se nemohu smířit s tím, že české instituce k tomuto bezpráví nejen mlčí a nepodnikají nic pro ochranu práv českých občanů, ale v případě soudkyň Městského soudu v Praze dokonce pomáhají únos legalizovat.

Po tomto úvodu do problému popíšu podvodné jednání senátu 64 Co Městského soudu v Praze – JUDr. Anisji Millerové, JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Zuzany Hrčkové, kterým pošlapaly nejen mé právo a právo mého syna na spravedlivý proces, ale dopustily se hrubého překroucení skutečností a ignorovaly řadu důkazů ve spise. Tímto znevěrohodnily českou justici, když se podílely na pokusu legalizovat únos mého syna, odňaly mi zákonného soudce a nechávají nové pozdější řízení proběhnout v zemi, kde nemohu očekávat žádný spravedlivý proces – fakticky mne čeká jen pokračování izolace od syna, případně další řízení, o němž se dozvím někdy s odstupem času po jeho skončení.

Tohoto jednání se uvedené soudkyně dopustily v řízení 64Co 176/2013, skončeném 7. června 2013, kterým v rozporu s Nařízením Rady č. 2201/2003 a i jakoukoliv logikou zastavily řízení, probíhající v ČR od 24. srpna 2010 s odkazem na překážku litispendence, neboť dle jejich názoru bylo zahájeno dříve španělské jednání od 31. července 2012. Jinými slovy, podle těchto soudkyň byl rok 2012 dříve než rok 2010, což rozhodně nelze obhájit odlišným právním názorem. Usnesení Vám v příloze přikládám (příloha 1). Jejich podvodné jednání vyplývá zejména z těchto skutečností:

I) JUDr. Anisja Pillerová, JUDr. Blanka Chlostová a JUDr. Zuzana Hrčková zcela ignorovaly skutečnost, že česká místní příslušnost je již od roku 2012 pravomocně určena. Tento fakt jim byl znám, neboť se o něm v usnesení 64Co 176/2013 zmiňují, cituji:

Ve věci bylo zahájeno řízení návrhem matky došlým dne 23.7.2010 španělskému soudu, který rozhodnutím ze dne 28.2.2011, které bylo potvrzeno odvolacím soudem ve Španělsku dne 10.7.2012, jednak nařídil předběžná opatření, jednak vyslovil, že nemá mezinárodní příslušnost a matka dle svého tvrzení na základě tohoto rozhodnutí podala dne 31.7.2012 návrh na vydání konečného rozhodnutí ve věci. Otec podal návrh na úpravu poměrů k nezletilému u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 24.8.2010.

Konec citátu. Byla-li jednou pravomocně vyslovena španělská místní nepříslušnost, matka neměla co podávat na základě tohoto rozhodnutí návrh na vydání konečného rozhodnutí znovu španělskému soudu, a učinila-li tak, jde o podvod a překrucování skutečností i ze strany španělského soudu. I české soudy včetně JUDr. Anisji Pillerové, JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Zuzany Hrčkové měly po vyslovení španělské místní nepříslušnosti jasno o české příslušnosti, což dokládám například jedním ze starších usnesení, kdy senát 64 Co rozhodoval o předběžných opatřeních. Z usnesení 64 Co 133/2011 z 21. dubna 2011, které rovněž přikládám (příloha 4), cituji:

Návrhem došlým soudu I. stupně dne 16. 3. 2011 se otec domáhá nařízení předběžného opatření, kterým by byl nezletilý do doby rozhodnutí ve věci úpravy jeho poměrů pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství rodičů, které je vedeno před soudem I. stupně pod sp. zn. 50 Nc 749/2010 svěřen do péče otce. … Nadto ze zprávy Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí ze dne 15. 3. 2011 vyplývá, že soud ve Španělsku rozhodl dne 28. 2. 2011 o preventivním opatření, jímž nezletilého do rozhodnutí ve věci samé svěřil do péče matky, upravil styk nezletilého s otcem a otci určil předběžné výživné ve výši 400 Eur měsíčně s tím, že řízení bude vedeno soudem v ČR vzhledem k obvyklému bydlišti nezletilého, které je v Praze v České republice. Konec citátu.

Nemohu proto hovořit jinak než o lži, když se tyto soudkyně o dva roky později vyjádří ve smyslu, že místní příslušnost stále není určena, cituji z usnesení 64Co 176/2013 (příloha 1):

Ve věci bylo dosud rozhodováno, jak soudy ve Španělsku, tak Obvodním soudem pro Prahu 5 v ČR o předběžných opatřeních, dosud nebylo vyjasněno, zda k řízení ve věci samé jsou příslušné soudy v České republice nebo ve Španělsku.

Konec citátu. Morální profil JUDr. Anisji Pillerové, JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Zuzany Hrčkové je tudíž takový, že kvůli podvodu zapřou i svá vlastní slova z dřívějších usnesení. Navíc zamlčují, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodoval nejen o předběžných opatřeních, ale jako soud místně příslušný rovněž vyslechl oba rodiče a jmenoval soudní znalce, aby po jejich vyjádření mohl rozhodnout ve věci samé. K tomu nedošlo kvůli druhému únosu z roku 2012. Nelze proto v žádném případě tvrdit, že se za poslední tři roky řízení pouze uvažovalo o místní příslušnosti.

II) JUDr. Anisja Pillerová, JUDr. Blanka Chlostová a JUDr. Zuzana Hrčková vůbec neposuzovaly důkazy a v usnesení se plně ztotožnily s rozhodnutím španělského odvolacího soudu ve věci zrušení návratu mého syna, řízení, kterého jsem se nemohl zúčastnit a o kterém jsem vůbec nevěděl. Tj. opět mi vložily do úst neexistující tvrzení, že jsem s přestěhováním svého syna do Španělska souhlasil. Z usnesení (příloha 1) cituji:

Odvolací soud při posouzení mezinárodní příslušnosti soudů vycházel z článku 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. Nejprve se zabýval tím, kde bylo v době podání žaloby obvyklé bydliště nezletilého. Ohledně obvyklého bydliště nezletilého vyšel z usnesení č. 445 Zemského soudu v Madridu sekce 24 ze dne 25.4.2012 (č.l. 469-473, v českém překladu č.l. 478-481 spisu), v němž jsou podrobně rozebrány důvody, které vedly Zemský soud v Madridu k závěru, že obvyklým bydlištěm nezletilého je Madrid a bylo zrušeno usnesení soudu I. stupně č. 93 v Madridu ze dne 18.5.2011 o repatriaci nezletilého do ČR a zamítnuta žádost o navrácení nezletilého do Prahy a to ve spojení s usnesením Zemského soudu v Madridu sekce 24 ze dne 21.5.2012 (475-477 spisu, v českém překladu č.l. 483-484 spisu). Na základě citovaných rozhodnutí dospěl odvolací soud k závěru, že ve věci je dána obecná příslušnost španělských soudů podle článku 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 založená obvyklým bydlištěm nezletilého na území Španělska. Odvolací soud nemá důvod se odchylovat od závěrů Zemského soudu v Madridu v citovaném rozhodnutí, že na straně nezletilého nedošlo k protiprávnímu přemístění, ani k protiprávnímu zadržování nezletilého podle článku 3 Haagské úmluvy, neboť k přestěhování matky s nezletilým došlo se souhlasem otce, jak k němu obvykle docházelo, matka se nezletilému věnovala a vykonávala bezprostřední péči a do Madridu se přestěhovala tři měsíce před porodem, nezletilý se zde narodil a má zde rodinné zázemí.

Konec citátu. Nemohu dokazovat, že něco není či nebylo. Pokud tedy španělští soudci i české soudkyně tvrdí, že jsem s přestěhováním syna souhlasil, mělo by to být někde zachyceno či zdokumentováno. A zde musím naopak zdůraznit, že od samého začátku soudního řízení v ČR, od srpna 2010, jsem do spisu založil důkazy o synově českém obvyklém bydlišti, na základě kterých Obvodní soud pro Prahu 5 zahájil řízení a pokračoval v něm až do podvodného a protizákonného rozhodnutí 64Co 176/2013, skončeném 7. června 2013. Tyto skutečnosti byly soudkyním celou dobu k dispozici. Abych je shrnul, česká místní příslušnost byla na základě synova obvyklého bydliště v Praze doložena mj.:

1) zpátečními letenkami, jež prokazovaly, že jsme celá rodina cestovali do Španělska pouze na společnou dovolenou, jež měla skončit návratem celé rodiny do ČR;
2) potvrzením Ministerstva vnitra ČR, že má španělská manželka Teresa Panizová Lobatová má (v době podání měla) trvalý pobyt v ČR;
3) potvrzením Úřadu práce, ze kterého vyplývá, že má španělská manželka Teresa Panizová Lobatová pobírá (v době podání pobírala) rodičovský příspěvek v ČR;
4) potvrzením dětské lékařky o Mirkově zdravotní péči v ČR, stejně jako FN Motol, kam syn docházel na kožní oddělení dětské kliniky;
5) výpisem z katastru nemovitostí o vlastnictví bytu v Praze ve společném jmění manželů – samo vlastnictví sice nemusí být bráno jako důkaz obvyklého bydliště obou rodičů, ale napovídá minimálně v tom smyslu, že kupuje-li si někdo společně s manželem byt v Praze, asi tam rovněž žije;
6) dalšími listinnými důkazy, že Teresa Panizová Lobatová čerpá (v době podání návrhu čerpala) zdravotní péči v ČR;
7) stanoviskem ÚMPOD, včetně časové osy, které v příloze přikládám jako přílohy 2 a 3.

Pro španělskou místní příslušnost mohlo hovořit pouze hanebné rozhodnutí španělského soudu, který mne nevyslechl, a který se navíc nevěnoval místní příslušnosti, ale pouze navrácení nebo nenavrácení dítěte. Syn se narodil v Madridu, na čemž jsme se s manželkou dohodli, ale ihned po narození jsme všichni přijeli žít do ČR, což je prokázáno všemi výše uvedenými důkazy. Místo narození navíc nemá žádnou spojitost s obvyklým bydlištěm. Když před sebou měly JUDr. Anisja Pillerová, JUDr. Blanka Chlostová a JUDr. Zuzana Hrčková tyto argumenty, rozhodly se, že nemají důvod se odchylovat od španělského rozsudku, jakoby důkazy uvedené pod čísly 1-7 vůbec neexistovaly a jediným kritériem pro jejich rozhodování je papouškování španělského rozsudku, jímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces, a který se navíc vůbec nevztahuje k místní příslušnosti, ale pouze k navrácení nebo nenavrácení dítěte.

Z textu usnesení dále vyplývá další jednoznačný důkaz podvodu španělské justice, na který chci poukázat a který pravděpodobně jmenovaným soudkyním posloužil jako vodítko. Cituji z usnesení (příloha 1):

Z týchž premis vycházel též soud I. stupně č. 93 v Madridu v rozsudku ze dne 25.1.2013, v němž s odkazem na článek 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 vyslovil příslušnost španělských soudů ve věci úpravy poměrů nezletilého. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku otce ve vztahu k rozsudku soudu I. stupně č. 93 v Madridu ze dne 8.3.2013, jímž soud I. stupně rozhodoval o žádosti o odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 25.1.2013 podaného prostřednictvím prokurátorky v zastoupení otce nezletilého, které bylo připuštěno k projednání. Rozsudkem ze dne 8.3.2013 soud I. stupně č. 93 v Madridu odmítl odvolání podané soudní prokurátorkou jménem otce nezletilého proti rozsudku ze dne 25.1.2013 s odůvodněním, že odvolání bylo podáváno s odkazem na článek 19 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a soud shledal, že ve věci nejde o předpoklad obsažený v článku 19 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, neboť bydlištěm nezletilého je město Madrid.

Konec citátu. Španělský prvoinstanční soud tedy v řízení, zahájeném 31. července 2012 ignoruje rozsudek španělského odvolacího soudu z 10. července 2012 (čili svého nadřízeného soudu), kdy byla pravomocně potvrzena španělská místní nepříslušnost. Tím, že za synovo bydliště tento soud bez možnosti odvolání považuje Madrid, a odmítá se zabývat otázkou litispendence, navíc ignoruje Nařízení Rady č. 2201/2003, kdy jako soud, který zahájil řízení dva roky po českém soudu, má řízení zastavit. Pro španělský soud tedy řízení, probíhající dva roky v ČR, jakoby neexistuje. Dále z usnesení (PŘÍLOHA 1) cituji další lež:

Dále uvedl, že již před usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17.5.2012 a to dne 28.2.2011, byl vydán Soudem pro násilí na ženě č. 3 v Madridu rozsudek o předběžném opatření, v němž byl vysloven souhlas mimo jiné též s ustanovením matky k péči a výchově nezletilého, který byl potvrzen rozsudkem vydaným Provinčním soudem v Madridu sekce 24 ze dne 25.4.2012 a objasněn rozsudkem ze dne 21.5.2012.

Konec citátu. 28. února 2011 bylo skutečně madridským Soudem pro násilí na ženách č. 3 vydáno předběžné opatření, o kterém tento soud výslovně uvedl, že má platit pouze do rozhodnutí českého soudu, neboť tento soud vyslovil španělskou místní nepříslušnost. Obvodní soud pro Prahu 5 tak správně pokračoval v řízení, když tomu byl španělským odvolacím soudem, jednajícím o místní příslušnosti, autorizován podle Nařízení Rady č. 2201/2003.

A navíc je v citovaném usnesení zarážející nesoulad faktů, španělská místní nepříslušnost byla ve skutečnosti potvrzena odvolacím soudem 10. července 2012, nikoliv 25. dubna 2012 s objasněním z 21. května 2012, jak uvádí Městský soud v Praze. Senát 64 Co tak očividně při manipulaci s fakty zaměnil opatrovnické řízení a návratové řízení, když hledal lživé argumenty pro své rozhodnutí. Toto vše snadno pozná každý, kdo si přečte přiložené vyjádření ÚMPOD a přílohu s časovou osou (přílohy 2 a 3).

Pokud Vás šokuje pro nás neobvyklý název španělského soudu – pro násilí na ženách č. 3 – pro komplexnost Vašeho obrázku doplňuji, že tento soud v jiném, trestním řízení, zcela odmítl manželčino obvinění vůči mně ze spáchání domácího násilí a i odvolací soud zastavení řízení potvrdil s tím, že šlo o manželčin výmysl s cílem odůvodnit únos dítěte.

Proti rozhodnutí Městského soudu 64Co 176/2013 podám dovolání, případně ústavní stížnost a nenajdu-li zastání u českých soudů, obrátím se rovněž k mezinárodním soudům s žalobou na Českou republiku kvůli upření práva na spravedlivý proces a rodinný život.

Vážený pane ministře, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, které jsou snadno doložitelné a ověřitelné, Vás žádám o důrazný disciplinární krok vůči celému senátu 64 Co Městského soudu v Praze ve složení JUDr. Anisja Pillerová, JUDr. Blanka Chlostová a JUDr. Zuzana Hrčková. Jejich jednání nemohu hodnotit jinak než jako podvod, kterým ohrozily vážnost a dobré jméno české justice. I když byly k podvodu manévrovány španělskou justicí, nijak to neomlouvá skutečnost, že ignorovaly veškeré dostupné důkazy ve spise, popíraly svá předchozí tvrzení a rozhodly v rozporu s legislativou, zejména s Nařízením Rady č. 2201/2003, když vydávají řízení zahájené v roce 2010 za pozdější než řízení z roku 2012. Jejich motivace k podvodu mi není známa, možná, že jim byl druhou stranou přislíben finanční prospěch, možná se jen z rodové solidarity snažily za každou cenu pomoci matce. O podvodném jednání budu rovněž informovat státní zastupitelství a další představitele justice.

Informujte mne, prosím, o přijatých opatřeních jak vůči senátu 64 Co Městského soudu v Praze, tak vůči mafiánským praktikám španělské justice, na mou poštovní adresu.

Protože považuji problematiku fungování soudnictví za společensky důležitou a vidím nutnost veřejné kontroly, desátý den po odeslání tohoto dopisu budu předpokládat, že jste se s ním již seznámil a poskytnu ho pro informaci a ke zveřejnění sdělovacím prostředkům a lidskoprávním organizacím.

S pozdravem a vírou ve spravedlnost

Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

přílohy:

1) USNESENÍ O ZASTAVENÍ ŘÍZENÍ 64Co 176/2013 (4 listy)
2) VYJÁDŘENÍ ÚMPOD (2 listy)
3) ČASOVÁ OSA (1 list)
4) USNESENÍ 64Co 133/2011 (3 listy)