PhDr. Ilona Špaňhelová

Náš společný život s manželem začal velmi rychle, bez předchozího zjištění „kdo vlastně jsme“. Během tříměsíční známosti jsem otěhotněla, ve 23tt potratila a posléze, kdy to bylo po zdravotní stránce možné, opět otěhotněla. V březnu 2009 jsem porodila nádherného a zdravého chlapečka. Nicméně náš manželský život se vzdaloval a vzdaloval, až zcela skončil. Jsme výborní přátelé a děláme vše pro našeho malého, převážně dáváme mnoho lásky z obou stran. S manželem jsme se na všem domluvili, nemáme skutečně žádný problém v ničem. Manžel si pozvolna zvyká a přijímá svoji orientaci, která je jiná (homosexuální). Vlastně je to důvod, proč náš vztah „umřel“.

Před několika měsíci jsem se zamilovala a začala udržovat vztah s jiným mužem. Manželovi jsem ho představila a mají mezi sebou přátelský vztah. Přítel nemá žádný problém s naším malým, umí se k němu stavět velmi pozorně a krásně dovádět a hrát si s ním. Je na tom velmi podobně jako já, co se smýšlení o výchově týče apod. Rád by žil s námi, se mnou a s malým. Jenže já, vzhledem k tomu, že je malý ještě velmi malý, nechci, aby tatínek z bytu nějak zmizel. Na malém mi záleží nejvíce. Rozumím však svému příteli.

Tedy mě napadlo vyřešení situace, že bychom pronajali domek tak, aby měl manžel vrchní patro k dispozici a my spodní část případného domku. Tak by měl malý maminku, tatínka a zároveň by si pomalu mohl zvykat na „strejdu“. Manžel nebyl proti a s přítelem o tom chci hovořit, zeptat se ho na to. Je to možné bez toho, aniž bychom jakýmkoliv negativním způsobem mohli působit na našeho klučíka?

Z. G., Praha

Tak, jak jste situaci popsala, mám dojem, že jste velmi komunikativní – všichni tři. Dovedete si říct věci jasně a máte k sobě i s vaším mužem přátelský vztah. To je důležité, abyste se mohli dál o syna společně starat a být mu rodiči.

Samozřejmě, že musí předcházet velmi rozsáhlá domluva toho, co byste chtěli v rámci nové situace. Jaká pravidla, řád byste si domluvili všichni tři. Jak byste to synovi prezentovali. Mělo by zaznít, že jste pro něj stále oba rodiči a jimi nikdy nepřestanete být. To, že byste se měli rádi jako dva lidé, kteří spolu chtějí bydlet, objímat se, těšit se na to, až druhý přijde z práce – to se změnilo.

Měli byste také synovi říct, že toto všechno – chcete spolu bydlet, těšit se na to až druhý… – cítíte vy ve vztahu k vašemu novému příteli. Já bych obecně doporučila ještě najaký krátký čas „plonkovní“ – aby se nestěhoval přítel hned k vám, aby změn nebylo najednou na syna mnoho. Spíš bych ho nechala docházet k vám, občas přespat a pak nastěhovat.

Mějte mezi sebou – všichni čtyři – jasnou komunikaci, otevřenou. Někdy neodpovídejte hned, nechejte si čas na rozmyšlenou…

Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ