MUDr. Iveta Štefanová

–

Čl. I. bod 32. návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zní:

V § 76 odst. (1) písm. a) zákona 99/1963 Sb. Občanský soudní řád se za slova „platil výživné v nezbytné míře“ doplňují slova „do rozhodnutí o stanovení nebo změně výživného ve věci samé;“

Návrh předkladatele zákona:

V § 923 odst. 2 se za větu první vkládá věta „V rozsahu, v jakém se spotřebované výživné nevrací, se přiměřeně sníží dávka výživného splatná v budoucnu.“

Odůvodnění pozměňovacího návrhu:

Navrhovatel zákona argumentuje usnesením Ústavního soudu II. ÚS 114/14 ze dne 26. 8. 2014, které navíc nesprávně označuje za nález. Přitom jde o usnesení, které vycházelo z vadného výkladu možnosti změnit rozhodnutí o výživném předběžným opatřením, tedy § 76 odst. (1) písm. a) o.s.ř.: „platil výživné v nezbytné míře;“, kdy se využívá výklad, že nelze tímto postupem změnit pravomocné rozhodnutí. Jde o exemplární denegatio iustitiae, kdy ve všech jiných věcech péče o nezletilé je změna pravomocné úpravy (které mají z podstaty věci charakter rebus sic stantibus) novým předběžným opatřením naprosto běžná a přípustná, dokonce včetně změny péče a s tím související změny úpravy výživného. Upravit výši výživného při nezbytnosti úpravy na míru nezbytně nutnou je zajištěním jak ústavního práva povinného na pokojné užívání majetku, práva na zachování důstojnosti a ochranou před nezaviněnou exekucí či dokonce trestním stíháním a zbavením osobní svobody, ale i zajištěním ústavního práva dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho vývoj. Navíc s možností doměřit výživné zpětně, ukáže-li se dokazováním, že je adekvátní výživné vyšší. Řešení navržené předkladatelem zákona je vadné, neboť nechrání ústavní právo povinného (na nezasahování do jeho majetkové sféry, exekuce, dluhové spirály, nutnost prodávat nemovitosti či dokonce ztráta nemovitosti, ve které pečuje o dítě!, až po hrozbu ztráty osobní svobody), aniž by takové ohrožení ústavních práv povinného bylo nezbytné (a dokonce ani proporcionální) k ochraně ústavního práva oprávněného, navíc dalším snížením již poníženého výživného o „přeplatky“ ohrožuje naopak právo oprávněného na zajištění výživy dle čl. 26 Úmluvy o právech dítěte.

Navíc ani snížení do budoucna neřeší problém, do kterého se povinný mohl dostat nezaviněně ztrátou příjmu např. i zdravotními problémy, nadále je pod hrozbou exekuce, a to dokonce bez toho, aby kdokoliv zastupoval zájmy dítěte (např. na realizaci péče povinného, na zachování jmění povinného rodiče oprávněného dítěte, na zachování bydliště dítěte v době péče povinného rodiče apod.).

Je třeba poukázat na to, že lpění na hrazení výživného dle pravomocné úpravy při ztrátě příjmu má za následek přetížení populace zde nezaviněnými exekucemi, zbavování osobní svobody s rozsáhlými důsledky jak do ztráty plnit vyživovací povinnost vůči oprávněnému do budoucna, tak v přechodu řady povinných do šedé ekonomiky s důsledky pro státní rozpočet.

Znění zákona s pozměňovacím návrhem s vyznačením změn proti stávající úpravě:

§ 76

(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby

a) platil výživné v nezbytné míře do rozhodnutí o stanovení nebo změně výživného ve věci samé;