Sylva Höhne a kol.
–
4.2.3 Dosažení výsledku dohodou rodičů
Jak již bylo uvedeno výše, informace o způsobu dosažení výsledku (dohoda rodičů vs. autoritativní rozhodnutí soudu) jsou v datech sledována od roku 2017. Níže je zobrazen počet výsledků prvních rozhodnutí opatrovnických soudů o péči, výživě či jejich kombinaci na základě toho, zda výsledku bylo dosaženo prostřednictvím dohody rodičů, nebo zda musel rozhodnout soud, poněvadž rodiče k dohodě dojít nedokázali. Ve všech sledovaných letech převažují případy, kdy rodiče dospěli k dohodě. Jejich zastoupení přitom v čase mírně stoupá. Na začátku sledovaného období představovaly případy, kdy bylo rozhodnutí dosaženo dohodou rodičů, 65 % výsledků soudního řízení, na konci sledovaného období to bylo již 72 %.
Graf č. 4.6 Dohoda rodičů a autoritativní rozhodnutí soudu v prvních rozhodnutích o péči, výživě nebo jejich kombinaci, 2017–2022 (v %)
Zdroj: Data MSP
Následující grafy zobrazují zastoupení dohod rodičů a autoritativních rozhodnutí soudu v jednotli-vých modelech výsledků řízení opatrovnických soudů. Nejvíce autoritativních rozhodnutí soudů je vydáno v případě, kdy je dítě svěřeno do výhradní péče otce a vyživovací povinnost je stanovena matce (graf č. 4.7). Dohoda rodičů stojí v pozadí 69–73 % těchto rozhodnutí v průběhu let 2017 až 2022. V případech, kdy je dítě svěřeno opatrovnickým soudem do péče matky a vyživovací povinnost byla přidělena otci, je podíl případů, kdy k výsledku došlo dohodou rodičů vyšší a v čase se ještě mírně zvýšil z 73 % v roce 2017 na 79 % v roce 2022. Kombinace střídavé péče rodičů a zároveň sdílení jejich vyživovací povinnosti je ze všech případů podložena dohodou rodičů nejčastěji. Podíl rozhodnutí založených na dohodě navíc v čase narůstá. Na konci sledovaného období bylo 83 % rozhodnutí výsledkem dohody rodičů.
Graf č. 4.7 Dohoda rodičů podle kombinace péče a výživy, 2017–2022 (v %)
Zdroj: Data MSP
Graf č. 4.8 Společná a střídavá péče a dohoda rodičů, 2017–2022 (v %)
Zdroj: Data MSP
Z hlediska dohody rodičů je zajímavé podívat se na její zastoupení zvlášť u společné a střídavé péče. U společné péče je v porovnání s ostatními typy výsledků jednoznačně nejvíce zastoupena dohoda rodičů. Tento výsledek potvrzuje princip, na kterém je společná péče založena, tedy na kooperaci obou rodičů. V případě společné péče bylo 95 % výsledků dosaženo dohodou rodičů a pouze 5 % rozhodnutí bylo v roce 2022 výsledkem autoritativního rozhodnutí soudu (graf č. 4.8). Střídavé péče bylo také v naprosté většině (přibližně 75 % v roce 2017 a 84 % v roce 2022) dosaženo dohodou rodičů. Ve sledovaných letech přitom rozhodnutí podložených dohodou rodičů v obou typech péče přibývá.
4.2.4 Vliv věku dítěte
Věkové složení dětí, u nichž bylo ve sledovaném období prvně rozhodováno o péči a/nebo výživě, se od celkové struktury sledující věk dětí při opatrovnických řízení bez ohledu na typ rozhodnutí podstatně liší. Zatímco pro všechny rozhodnutí opatrovnických soudů dohromady je každá věková skupina zastoupena přibližně z jedné třetiny, u prvních rozhodnutí o péči a/nebo výživě je výrazně silněji zastoupena kategorie nejmladších dětí (graf č. 4.9). V průběhu sledovaných let se podíl nejmladších dětí do 6 let při prvním rozhodnutí pohyboval mezi 45 % a 52 %. Dětí ve věku 7 až 11 let bylo od 24 % do 29 %. Dětí starších 12 let bylo v zobrazeném období od 23 % do 29 %.
Graf č. 4.9 Věková struktura dětí v prvním rozhodnutí o péči a/nebo výživě, 2008–2022 (v %)
Pozn.: V grafu je zobrazena věková struktura dětí, o nichž bylo vydáno první rozhodnutí o péči a/nebo výživě, tzn. první rozhodnutí pouze o výživě, první rozhodnutí pouze o péči, první rozhodnutí o péči a výživě současně, nebo první rozhodnutí o péči a výživě pro případ rozvodu.
Zdroj: Data MSP
Péče a věk dítěte
Typ stanovené péče se mění nejen v čase (kdy se, jak je zmíněno výše, zvyšuje podíl rozhodnutí o zapojení obou rodičů do péče), ale i s věkem dítěte, o kterém je opatrovnické řízení vedeno. U nejmladších dětí do 6 let je jednoznačně preferována výhradní péče matky, a to ve všech zobrazených letech. U dětí starších je stále převážně rozhodnuto ve prospěch výhradní péče matky, avšak v čase se zvyšuje podíl rozhodnutí ve prospěch obou rodičů (graf č. 4.10).
Společná a střídavá péče je nejméně zastoupena u nejmladších dětí, nicméně od roku 2014 je i v nejmladší věkové kategorii stejný podíl dětí svěřen do střídavé nebo společné péče jako do péče otce. Děti 12leté a starší byly ještě v roce 2014 častěji svěřeny do péče otce než do střídavé či společné péče obou rodičů, v roce 2022 však byla péče otce v této věkové kategorii dětí již zcela minoritní a ustoupila rozhodnutím o některém typu sdílené rodičovské péče (tj. společné i střídavé). Tento trend se čím dál více projevuje s rostoucím zastoupením střídavé a společné péče na všech typech rozhodnutí o péči.
Graf č. 4.10 Typ péče a věk dítěte, 2008, 2014 a 2022 (v %)
Pozn.: Zobrazené roky byly zvoleny jako začátek a konec časové řady (2008 a 2022) a 2014 byl zařazen z důvodu metodické změny zmíněné již v úvodu této kapitoly (v tomto roce je od sebe poprvé možné oddělit střídavou a společnou péči).
Zdroj: Data MSP
Výživa a věk dítěte
Stejně jako narůstá zastoupení péče obou rodičů, narůstá i zastoupení výsledků, kdy je vyživovací povinnost udělena oběma rodičům (ač její výše může být v různém poměru). Zároveň existují rozdíly i na základě věkové skupiny dítěte. V prvních sledovaných letech bylo pouze v 1 % případů rozhodnuto o sdílení vyživovací povinnosti v případě dětí do 6 let i ve skupině dětí mezi 7 a 11 lety. U nejstarších dětí byla takto vyřešena 2 % případů.
S rostoucím podílem sdílené vyživovací povinnosti se také více diverzifikují rozdíly mezi věkovými kategoriemi dětí. Poprvé v roce 2014 můžeme zaznamenat, že po udělení vyživovací povinnosti otci je nejčastěji výživa dítěte udělena oběma rodičům v případě dětí ve věku 7–11 let. Nejmenší podíl tohoto typu rozhodnutí o výživě přetrvává u nejmladších dětí. Tento trend se až do roku 2022 zesiluje a rozdíly mezi věkovými skupinami se prohlubují. V roce 2022 bylo v případě nejmladších dětí o výživě obou rodičů rozhodnuto v 10 % případů, u dětí ve věku 7–11 let dokonce v 18 %, a u nejstarších dětí v 14 % případů.
Udělení vyživovací povinnosti matce je tím pravděpodobnější, čím je dítě starší. Tento trend se, stejně jako celkové zastoupení tohoto typu rozhodnutí o výživě, po celé sledované období nemění. Bez ohledu na věk dítěte je ve všech sledovaných letech nejčastěji udělena plná vyživovací povinnost otci.
Graf č. 4.11 Typ výživy a věk dítěte, 2008, 2014, 2022 (v %)
Zdroj: Data MSP
Kombinace péče a výživy a věk dítěte
Společná, respektive střídavá péče a sdílená výživa – i kombinace těchto dvou typů v čase roste. Na začátku sledovaného období bylo o společné či střídavé péči a zároveň společné výživě obou rodičů rozhodnuto pouze v jednotkách případů. V čase však obliba tohoto modelu roste a na konci sledovaného období má již výrazné zastoupení ve všech věkových skupinách dětí. Na konci sledovaného období je nejčastěji ve prospěch modelu sdílené péče i výživy obou rodičů rozhodnuto v případě dětí ve věku 7–11 let. Stabilně nejmenší zastoupení má tento typ výsledku u nejmladších dětí.
Kombinace svěření dítěte do péče otce a udělení vyživovací povinnosti pouze matce má po celé sledované období stabilní zastoupení ve všech věkových kategoriích dětí. V případě nejmladších dětí tvoří 2–3% podíl, u dětí ve věku 7–11 let je tato varianta zvolena přibližně v 6 % případů. A nakonec u nejstarších dětí je tento model zastoupen v 10–12 % případů.
Nehledě na věk dětí je nejvíce zastoupen model, kdy dítě je svěřeno do péče matky a vyživovací povinnost je udělena otci. Tento jev koresponduje i se všemi předchozími výsledky. Je však zajímavé, že případů, kdy jsou do péče i výživy zapojeni oba rodiče, narůstá právě na úkor tohoto tradičního modelu. To opět platí v případě všech věkových kategorií dětí.
Graf č. 4.12 Typ péče a výživy podle věku dítěte, 2008, 2014, 2022 (v %)
Zdroj: Data MSP
Dohoda rodičů podle věku dětí
S věkem dětí se mění i výše diskutovaná dohoda rodičů, na jejímž základě je rozhodnuto ve věci péče a výživy. Čím starší dítě je, tím spíše jsou rodiče schopni se dohodnout. U starších dětí je zároveň již brán i ohled na jejich vlastní názor (Höhne & Paloncyová, 2021). Nejvíce dohod je tedy zastoupeno u nejstarších dětí. Mezi lety 2017 a 2022 tento podíl narostl na 77 %. Rozdělení podílu dohod podle věku dětí je velmi podobné ve všech zobrazených letech. U dětí ve věku 7 až 11 let také v čase narůstá podíl dohod na prvních rozhodnutích o péči a/nebo výživě. V roce 2017 jich bylo 67 %, v roce 2022 dosahoval podíl dohod na rozhodnutích již 74 %.
V případě rozhodnutí týkajících se nejmladších dětí do 6 let je zastoupení nejnižší, avšak v čase narůstá. V roce 2017 bylo 61 % rozhodnutí dosaženo dohodou rodičů. V roce 2022 již byly dohody rodičů zastoupeny z 67 %.
Graf č. 4.13 Dohoda rodičů podle věku dětí, 2017–2022 (v %)
Zdroj: Data MSP
Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.
Okomentovat