Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
Řadě feministických spolků se nelíbí, že současné znění zákona preferuje péči obou rodičů, a to dokonce rovnocennou péči obou rodičů. Senátorka a advokátka Hana Kordová Marvanová situaci dramatizuje natolik, že na svém facebookovém profilu tvrdí: „…toto právo stojí nad všemi ostatními právy dítěte, včetně jeho bezpečí.“
Ne, právo na péči obou rodičů opravdu nestojí nad všemi ostatními. Právo na život je určitě silnější. Ale ať jsem Úmluvu o právech dítěte procházel shora dolů a naopak, nenašel jsem v ní žádné Marvanovou zmiňované „právo na bezpečí“. Naopak je zde hned po právu na život (čl. 6) výslovně uvedené právo na péči rodičů (čl. 7).
Dobře, paní Marvanová je jenom právnička a senátorka, k tomu přece právo znát nemusí. Možná si to taky jen popletla a pojmem „právo na bezpečí“ si nahradila existující práva na život a na zdraví (čl. 24). V pořádku. Shodneme se dokonce i na tom, že dítě musí být před vážným ohrožením života či zdraví chráněno. A to i tehdy, když tato hrozba přichází od vlastního rodiče.
Ale pokud žijeme v právním státě, musí k tomu být splněno současně několik podmínek:
a) hrozba musí být reálná a především prokázaná (tedy nesmí jít jen o účelová obvinění ze strany druhého rodiče),
b) hrozba musí být závažná, která dítě skutečně vážně ohrožuje,
c) musí jít o ohrožení dítěte (zní to samozřejmě – ale čím dál častěji se setkávám s tím, že se do vztahu k dítěti projektuje to, co se stalo mezi rodiči).
Podle mých pozorování v tomto náš systém vcelku funguje. Zasahuje v případech, kdy rodič představuje prokazatelnou a závažnou hrozbu pro dítě. Výjimky samozřejmě existují, tak jako všude v životě.
Ale to, co tu slyšíme nejčastěji, je řev zhrzených matek s jejich vlastními bolístkami, které se snaží odstavit otce ze života dítěte. Někdy to dělají i otcové matkám. A jakési „právo na bezpečí“ si berou jako beranidlo, které jim k tomu má pomoci, i když dítě ve skutečnosti na životě ani zdraví ohrožené není.
Neskákejme jim v tomto na lep.
6. 2. 2026 at 13:35
Právo dítěte na bezpečí upravuje čl. 19 Úmluvy o právech dítěte: „1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.“
Na druhé straně je ochrana tohoto práva běžně nadřazována nad právo na péči, zejména v případech křivých obvinění, kdy je nařčený rodič pomalu automaticky na řadu měsíců i let odstraněn ze života dítěte. Ale děti nejsou stejně razantně chráněny před duševním násilím páchaným křivě obviňujícími rodiči. To je problém, který z křivých obvinění dělá oblíbenou, úspěšnou a beztrestnou strategii, navíc s laskavou genderovou předpojatostí. A pak se soudy diví, že jde o rostoucí fenomén.
6. 2. 2026 at 17:24
Základní feministická teze je, že ženy mají častěji strukturální znevýhodnění a vyšší riziko některých forem násilí (domácí, sexuální, ekonomické). Některé feministické texty zahrnují do „zneužívání“ velmi široké spektrum chování, to může u části čtenářek vyvolat „aha, tak já jsem vlastně oběť“ i když se samy tak dřív necítily. V aktivismu se často používá silný, mobilizační jazyk, generalizace, důraz na „systém“ a „struktury“. To může působit dojmem, že žena ve vztahu je automaticky ohrožená / utlačovaná. Přesvědčování není podstata feminismu, ale je to častý vedlejší efekt některých jeho forem.
Lze odbornými texty „vyrobit“ téměř libovolné procento žen, které jsou týrané, zneužívané nebo aspoň zanedbávané?
Aktivisticky nebo mediálně ano – volbou definice, výběrem položek, vytržením z kontextu. V seriózním výzkumu ne úplně, ale rozptyl výsledků je široký a legitimní. Proto dnes vidíš 10 %, 25 %, 40 % i 60 % – a všechny ty studie mohou být metodicky korektní, jen měří něco jiného. (AI)
Tak proč stejný princip nerozšířit i na děti?
„Někteří autoři (resp. autorky) upozorňují, že domácí násilí je spojeno s konstrukcí moderní rodiny a s postavením ženy ve společnosti, která jim přiřazuje druhořadou hodnotu a jejich status definuje statusem muže. Při násilí v rodině se totiž většinou jedná o násilnické členy mužů obracející se proti ženám případně jejich dětem.
Domácí násilí (i proto) zahrnujeme pod pojem násilí na ženách.
Násilí na ženách je jedním z významných společenských problémů, který má dalekosáhlé důsledky jak pro život a psychické i fyzické zdraví žen a jejich dětí, tak i pro fungování společnosti celkově. Rozumí se jím každé jednání muže, jehož cílem je uplatňování moci anebo kontroly nad ženou.“
https://www.feminismus.cz/cz/clanky/domaci-nasili