JUDr. MgA. Michal Šalomoun, Ph.D.
–
Do mezirezortního připomínkového řízení je předkládán návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Předložený návrh si klade za cíl zřídit národní lidskoprávní instituci a institut ochránce práv dětí na půdorysu současné Kanceláře Veřejného ochránce práv. V obou případech půjde o nezávislou instituci, což bude v českém právním prostředí zajištěno jejím oddělením od moci výkonné a jejího vlivu a její odpovědností Poslanecké sněmovně, která má rovněž volit její nositele.
Veřejný ochránce práv se ve své původní ombudsmanské působnosti zabývá ochranou základních práv (resp. veřejných subjektivních práv) před nezákonným počínáním orgánů státní správy, a to především na základě individuální stížnosti dotčeného jednotlivce. Přestože se v tomto činnost veřejného ochránce práv již činnosti lidskoprávní instituce v lecčems podobá, nejedná se o činnost, kterou by veřejný ochránce práv roli lidskoprávní instituce již bezezbytku naplňoval. Zákon na první místo jako primární účel nestaví ochranu základních práv, ale ochranu veřejných subjektivních práv. Zákon veřejnému ochránci práv totiž doposud neukládá, aby „systematicky sledoval a hodnotil naplňování základních práv“ v oblasti státní správy, byť se fakticky ochraně mnohých základních práv a svobod věnuje ve svých zjištěních především na podané podněty.
Veřejnému ochránci práv je kromě původní ombudsmanské působnosti spočívající v ochraně proti špatné správě již nyní svěřeno několik agend lidskoprávní povahy:
a) systematické návštěvy zařízení prováděné za účelem preventivní ochrany před špatným zacházením,
b) prosazování práva na rovné zacházení,
c) sledování vyhošťování,
d) sledování naplňování práv osob se zdravotním postižením a
e) prosazování práv migrujících občanů EU a jejich rodinných příslušníků.
Pařížské principy však požadují, aby mandát národní lidskoprávní instituce byl tak široký, jak jen to je možné. Oproti dosavadnímu vymezení působnosti veřejného ochránce práv to znamená, že jeho lidskoprávní mandát národní lidskoprávní instituce se nebude omezovat pouze:
– na správní orgány (při výkonu vrchnostenské státní správy), ale bude v obecné rovině sledovat / hodnotit postup i dalších orgánů veřejné moci, právnických a fyzických osob v České republice,
– na určité základní právo, ale bude zahrnovat (v souladu s požadavky Pařížských principů) veškerá základní práva a svobody, kterými je Česká republika vázána,
– na určitou skupinu osob, ale bude zahrnovat celou populaci České republiky. Měl by vždy věnovat zvýšenou pozornost ohroženým/zranitelným skupinám osob (např. děti, staří lidé, etnické menšiny, oběti diskriminace, neoprávněně pobývající cizinci, bezdomovci atd.).
Výše uvedené znamená rozšíření působnosti veřejného ochránce práv i jemu svěřených úkolů. Agenda národní lidskoprávní instituce nespočívá primárně v „šetření“ jednotlivých porušení práv a jejich nápravě, ale v systematickém sběru informací, jejich nezávislém a kvalifikovaném vyhodnocování, zpracovávání do podoby výzkumných zpráv, tematických či všeobecných monitorovacích zpráv. Zjištění budou následně předávána ve formě doporučení dalším státním orgánům k využití v rámci jejich činnosti a rovněž zpřístupňována veřejnosti. Na jejich základě pak může ochránce vytvářet různé vzdělávací materiály a aktivity či pořádat osvětové akce či kampaně a tak přispívat ke zvyšování odbornosti a povědomí o základních právech a svobodách. Úkoly veřejného ochránce práv jako národní lidskoprávní instituce uvádí navrhovaný § 21a novely. Podrobný popis jednotlivých aktivit je obsažen v důvodové zprávě.
Cílem je celkově nastavit fungování veřejného ochránce práv tak, aby při následné akreditaci získal nejvyšší statut A.
Návrhem předkládaného zákona dojde rovněž k vytvoření institutu ochránce práv dětí, který bude pověřen velmi podobnými úkoly jako veřejný ochránce práv (srov. § 1 zákona). Zásadním rozdílem je zaměření jeho činnosti na děti a důraz na ochranu jejich práv především podle Úmluvy o právech dítěte. Návrh počítá se samostatným a nezávislým výkonem agendy ochránce práv dětí na veřejném ochránci práv. Kromě toho, co již bylo uvedeno k budoucí činnosti veřejného ochránce práv jako národní lidskoprávní instituce, lze k činnosti ochránce práv dětí uvést následující doplnění.
Základním principem práce ochránce bude vždy nejlepší zájem dítěte v souladu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Ochránce práv dětí bude při své činnosti s dítětem maximálně komunikovat, zjišťovat a zohledňovat jeho názor s přihlédnutím k jeho věku a rozumové a volní vyspělosti a posilovat tak jeho participaci. Úkoly ochránce práv dětí specifikuje navrhované ustanovení § 21h zákona obdobně jako úkoly národní lidskoprávní instituce popsané výše spolu se šetřením stížností na porušení práv dětí.
Část budoucích úkolů ochránce práv dětí v současné době plní veřejný ochránce práv v rámci své kontrolní činnosti vykonávané vůči orgánům sociálně-právní ochrany dítěte, v oblasti náhradní rodinné péče, při vyřizování stížností na poměry v zařízeních pro děti a mnoha dalších oblastech státní správy. Tyto agendy by měl podle navrhované úpravy převzít ochránce práv dětí. Jedná se o agendu šetření individuálních podnětů dětí, která je uvedena v navrhovaném § 1a odst. 2 písm. b) a § 21h odst. 2 zákona.
Kromě agendy stížností ve věcech dětí, kterými se doposud mohl věnovat veřejný ochránce práv, se navrhuje rozšířit záběr stížnostní agendy i na další subjekty. Ochránce práv dětí by se podle návrhu mohl zabývat stížnostmi (podněty dětí) na všechny správní orgány vykonávající působnost v oblasti veřejné správy (správní úřady, orgány územní samosprávy, fyzické a právnické osoby pověřené výkonem veřejné správy). Kromě toho by ochránce práv dětí měl dětem poskytovat alespoň poradenskou činnost v případech stížností proti subjektům, které nebudou spadat do jeho působnosti (např. organizátor volnočasových aktivit).
Na ochránce práv dětí se v těchto věcech nebudou moci obracet pouze děti, ale i jejich zákonní zástupci, popřípadě další osoby, které tímto nebudou nijak porušovat svou povinnost mlčenlivosti. Návrh rovněž předpokládá, že by ochránce práv dětí měl mít možnost provádět návštěvy zařízení (§ 1b odst. 2), ve kterých se nachází děti (podobně jako veřejný ochránce práv v rámci agendy ochrany práv osob omezených na svobodě). Svou pozornost bude ochránce zaměřovat i na situace v dalších místech určených pro děti jako např. školská zařízení. Stejně tak bude pomáhat diskriminovaným dětem, dětem občanů EU, sledovat vyhošťování nezletilých či situaci dětí se zdravotním postižením. V těchto i dalších oblastech bude ochránce práv dětí úzce spolupracovat s veřejným ochráncem práv (§ 2a odst. 2 zákona) a to i s ohledem na vzájemnou provázanost ochrany základních práv dětí s ochranou práv „dospělých“. U ochránce práv dětí bude na významu nabývat i funkce osvětová a vzdělávací, a to jak vůči samotným dětem, tak i dospělým v kontaktu s dětmi, aby u všech posílil povědomí o právech dítěte.
Navrhovaný § 22 odst. 6 předpokládá účast ochránce práv dětí v řízeních před soudy. Podle návrhu novelizací souvisejících předpisů by se mělo jednat v zásadě o stejná soudní řízení, ve kterých může vystupovat i veřejný ochránce práv, rozšířená o možnost vstupu do řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a dalších řízení vyjmenovaných v nově navrhovaném § 8a zákona o zvláštních řízeních soudních. Možnost vstupu do soudních řízení je vnímána jako poměrně silné oprávnění, které by však ochránce práv dětí měl využívat spíše výjimečně zejména v případech, kdy se mu nepodaří dosáhnout nápravy standardní cestou působením na orgán sociálně právní ochrany dětí. Lze očekávat, že by ochránce této možnosti využil v 10 – 15 případech za rok.
Rozšíření věcné působnosti veřejného ochránce práv bude mít finanční dopad na výdaje státního rozpočtu, neboť v souvislosti s jejím převzetím a následně výkonem bude nutné kancelář personálně posílit. Finanční dopad na výdaje státního rozpočtu bude mít i zřízení nové funkce ochránce práv dětí a zabezpečení jeho činnosti ze strany kanceláře.
Pařížské principy v souvislosti se zárukami nezávislosti národních lidskoprávních institucí vyslovují požadavek na zajištění „odpovídajícího financování“. Národní lidskoprávní instituci by měla být schopna zajistit výkon svého mandátu prostřednictvím svých zaměstnanců a ve svých prostorách. Zajištění finančních prostředků pro plnohodnotný, nezávislý a efektivní výkon povinností ombudsmana požadují rovněž Benátské principy. Zajištění dostatečných prostředků pro činnost národní lidskoprávní instituce je standardní součástí přezkumu v rámci akreditačního řízení. Nároky na státní rozpočet se v důvodové zprávě navrhují ve čtyřech variantách odvislých od proporcionálního zajištění nově zřizovaných agend.
Dopady na podnikatelské prostředí nejsou očekávány přímo. Je však očekáván dopad v souvislosti se šetřením podnikatelské činnosti dotýkající se práv dítěte. Podnikatelé mohou nést případné výdaje související s šetřením (podávání informací). Ochránce však nebude moci ukládat podnikatelům žádné sankce či jiné povinnosti. Proto zátěž nelze považovat za nijak nepřiměřenou.
Předkládaný návrh zákona má potenciálně pozitivní dopad na rovnost žen a mužů, přičemž se předpokládají jednoznačně pozitivní sociální dopady ochránce práv dětí. Jeho činnost míří na děti jako nejzranitelnější skupinu obyvatel. Co se týče dopadů na specifické skupiny obyvatel, navrhovaný institut je zřízen k prosazování práv dětí jako specifické skupiny. Zároveň však z povahy jeho činnosti i povahy mezinárodních závazků, které má za cíl naplňovat, bude přispívat k prosazování práv dalších specifických podskupin, jako jsou děti se zdravotním postižením, děti ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, děti náležející k různým národnostním a etnickým menšinám apod. Vzhledem k povaze činnosti ochránce práv dětí a provázanosti záležitostí dětí a rodiny, je rovněž očekáván pozitivní dopad na rodiny.
Návrh zákona byl před mezirezortním připomínkovým řízením průběžně konzultován s Kanceláří Veřejného ochránce práv, odborem lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády a zvláštní pracovní skupinou, jejíž členy byly mimo jiné vládní zmocněnkyně pro lidská práva, představitelé Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí a vybrané poslankyně.
Návrh zákona byl rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení (bude doplněno po MPŘ).
Okomentovat