Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

Jen menšina stran odpověděla

Je smutnou vizitkou české politiky, že velká část stran vůbec neodpověděla, případně odpověď přislíbila a poté ani přes urgence neposlala. Jde o ANO, ODS, TOP09, KDU-ČSL, ČSSD a Přísahu. Ale i to vypovídá o zájmu těchto stran o naše témata.

Máme ke zveřejnění 5 odpovědí a pojďme dnes vzít zleva doprava první 4 z nich.

KSČM odpovídá tradičně vyhýbavě. Nicneříkající fráze, napsané ve snaze neurazit, ale zároveň nic nevyřešit. Často je čítáme v současných opatrovnických rozsudcích, zejména zdůrazňování nutnosti rodičovské domluvy, bez které to nepůjde. Velice zarážející je, že parlamentní politická strana nemá pár měsíců před volbami vytvořený názor na Istanbulskou úmluvu, která je už roky předmětem diskusí.

1) KSČM jednoznačně preferuje nejlepší zájem a právo dítěte na oba rodiče, aby o něj společně pečovali. V případě rozvodu by se pak rodiče měli umět rozumně domluvit tak, aby měli oba stejný vliv na jeho výchovu a rozvoj, včetně materiálního zabezpečení. Pokud se rodiče domluvit nedokážou, sebelepší právní úprava stačit nebude. Na určení výše výživného existují tabulky, ale rozhodování soudu o výlučné nebo střídavé péči o dítě je mnohem složitější. Z tohoto pohledu je velmi důležité vzdělávání soudců a soudkyň, spolupráce s odborníky i nutnost dbát od určitého věku i na názor samotného dítěte. Nejde tedy v prvé řadě o uspokojení nebo „vyřizování si účtů“ rodičů, ale o život dítěte po jejich rozvodu. KSČM se nicméně nevyhýbá na toto téma diskusi, která by mohla vést i k prospěšným legislativním úpravám.

2) Obecně lze konstatovat, že rodiče, kteří vychovají dítě, si zaslouží ocenění společnosti. Zvýhodnění rodičů, které vychovali dítě, v důchodovém zabezpečení, musí být ještě předmětem široké celospolečenské diskuse.

3) KSČM dosud nemá jednotný názor na ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Prosazuje však dlouhodobě zásady rovných příležitostí žen a mužů ve všech oblastech života společnosti a všechny druhy sexuálního a domácího násilí jsou pro KSČM nepřijatelné.

Piráti odpověděli za celou svou koalici se STAN. V hlavní a druhé důchodové otázce utekli ze střídavky k rodičovské dovolené v úplných rodinách, což je trochu jiná kategorie. Lze ocenit, že by zajistili lepší statistiky soudních rozhodnutí, aby bylo zřejmé, kolik rodičů skutečně své děti vychovávat chce. Cochem je v českých podmínkách slepá ulička. V otázce Istanbulu jsou Piráti zajedno s feministkami.

1) Podpoříme možnost rovnoměrnější distribuce péče v rodině, delší dobrovolnou otcovskou (min. 40 pracovních dní, možnost čerpání na zkrácený úvazek) a flexibilní peněžitý příspěvek v rodičovství. Otcové se tak budou moci aktivněji zapojit do péče o děti. Aktivnější zapojení otců a jejich vyšší zkušenost s péčí pak úzce souvisí i s ochotou soudů svěřovat děti do střídavé péče. Zajistíme systematizovaný sběr dat ohledně návrhů rodičů v opatrovnických sporech, která nyní nejsou dostupná. Podpoříme Cochemský model řešení rodičovského konfliktu.

2) Za Piráty se zasazujeme o lepší podporu osob pečujících o děti bez ohledu na pohlaví. Jde například o zajištění dostupnosti jeslí a školek, rodičovskou dovolenou, podporu částečných úvazků a podobně. Piráti dále podporují mechanismy, které zabrání znevýhodnění osob pečujících o děti oproti osobám, které zůstaly v zaměstnání a pokračovaly ve své kariéře, při stanovení výše důchodu. Jde o prodloužení takzvané vyloučené doby a zavedení fiktivního vyměřovacího základu. Ve všech případech by nemělo docházet k diskriminaci na základě pohlaví a pečující rodič by si mohl vždy uplatnit tu dobu, kdy se o dítě staral. To zajistí spravedlivý přístup k oběma rodičům i v případě střídavé péče.

3) Dosažení rovných práv mužů a žen je jedním z cílů pirátské politiky. Oběťmi genderově podmíněného a domácího násilí jsou podle statistik i expertů převážně ženy a považujeme za nutné tento fakt brát v potaz, pokud chceme problematiku efektivně řešit, obětem pomoci či násilí předcházet. Při hledání řešení se ale nesmí opomíjet ani oběti mužského pohlaví, kdy je toto téma ve společnosti ještě stále bohužel do velké míry tabu. Odmítáme jakoukoliv právní normu, která by naopak směřovala k většímu prohloubení nerovností mezi muži a ženami.

Zelení jako jediní dodali něco navíc, a to že milují tatínky na rodičovské dovolené. Sice to se zadanými otázkami moc nesouvisí, ale budiž. Ze střídavé péče jako přednostní varianty rovněž utekli k rodičovské dovolené. V tomto tématu se dokonce zaklínají Skandinávií, ale že tamtéž je střídavka ukotvena jako přednostní model už desítky let, jim zatím nedošlo. I další odpovědi jsou jak překopírované z feministických pouček.

1) Podporujeme opravdu flexibilní rodičovskou, podobně jako ve Skandinávii. Rodiče si budou moci za všech okolností zvolit nejen délku, ale také například střídání po týdnech, sdílení týdne nebo sdílení dne (dopoledne matka, odpoledne otec apod.). K existující rodičovské přidáme bonus 4 měsíce pro druhého rodiče (nejčastěji otce), které nepůjdou převést na matku, protože chceme motivovat otce k častější péči o děti. Přesné vymezení podmínek musí určit poslanci ve spolupráci s odborníky, spravedlivě, podložené fakty a nejlépe bez ideologických předsudků o údajných rolích mužů.

2) Podporujeme, aby u žen pečujících o děti nebo jiné osoby byla jejich práce zohledněna pro výpočet důchodů, aby nebyly ženy znevýhodněny, když kvůli péči nemohou část produktivního života pracovat v povolání, ale pracují v domácí péči. Obdobně navrhujeme uplatnit i u mužů za období, kdy působili výlučně v domácí péči. Péče je totiž práce jako jiná a přispívá k chodu společnosti o nic méně, než zaměstnání. Přesné vymezení podmínek musí určit poslanci ve spolupráci s odborníky, spravedlivě a nejlépe bez ideologických předsudků o údajných rolích mužů i bez nesnášenlivosti vůči romským domácnostem.

3) Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí mluví přímo o ženách, jakožto primárních obětech domácího násilí (podle odhadů se ve více než 90 procentech případů stávají jeho oběťmi ženy – vychází se jen z nahlášených případů), hned v čl. 2 vybízí smluvní strany k aplikaci stanovených zásad na všechny oběti domácího násilí, tedy i na muže, děti nebo seniory (Wikipedia). Ratifikaci úmluvy vnímáme jako velmi potřebnou a české právní prostředí v oblasti násilí na ženách nebo jiných zranitelných osobách jako nedostatečně vyvinuté. Bohužel Česko Úmluvu stále neratifikovalo a Úmluva je terčem kulturních válek ze strany konzervativních politických stran nebo církví, které ve smlouvě celkem zavádějícím způsobem hledají věci, které v ní nejsou, a Úmluvu používají ke svým politickým cílům. Vůči obětem domácího násilí je to celkem zlé a nespravedlivé. Strana zelených jednoznačně odmítá politický boj založený na lživých nebo překroucených informacích a naopak prosazujeme politiku založenou na datech a faktech.

Trikolóra se svými spojenci odpověď po urgenci značně odflákla. V odpovědi na hlavní otázku se pustila do všeobecných pouček, jako kdyby odpovídala malým dětem, k podstatě otázky nic neřekla. Je zarážející, že pravicová strana se nezmůže na podrobnější analýzu, jak oba rodičovské vzory dětem z rozpadlých vztahů zajistit. Odpovědi na druhou a třetí otázku jsou uspokojivé.

1) Žena a muž si zcela rovní nejsou a nikdy nebudou, protože muž a žena nejsou stejní. Stačí se podívat na jejich fyziognomii. V základních věcech, co se týká občanských a lidských práv, si samozřejmě rovní jsme, nebo bychom měli být, ale role matky a otce se liší. V ideálním případě se doplňují. Dítě potřebuje oba vzory, ženský i mužský. Unifikace obou rolí nic dobrého nepřináší.

2) To je pokrokářský nesmysl, kterým nová levice snaží zaplevelovat legislativu. Důchodovou reformu potřebujeme, protože stávající podoba důchodů je demograficky neudržitelná. To je jasné už od závěrů Bezděkovy komise. Zavádění podobných novot přijetí rozumné důchodové reformy jen komplikuje a oddaluje.

3) Istanbulská smlouva je další ze zcela zbytečných pokrokářských dokumentů, které jen zasévají nesvár mezi občany i státy. Jako Trikolora Svobodní Soukromníci její ratifikaci v žádném případě nepodpoříme, protože nic nového, natož pozitivního nepřináší. Násilí vůči ženám máme v naší legislativě dávno ošetřeno. Úsměvně charakteristické je, že první zemí, která Istanbulskou smlouvu přijala, bylo v roce 2012 Turecko, aby od ní v roce 2021 pro změnu odstoupilo.

Zítra se podíváme na poslední, podle nás nejlepší odpověď.

Přejít na předchozí část 1.

Přejít na následující část 3.