Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

Odpověď, která nás nejvíce uspokojila

Nejpropracovanější odpověď přišla od hnutí SPD. To se k hlavní otázce vyjádřilo nejpříznivěji ze všech, když střídavou výchovu považuje za vhodný model. Bohužel ani v této odpovědi není úplně jasné, jak jinak chce SPD metodicky působit na soudce, než legislativní úpravou. Sympatická je snaha trestat diskriminační chování soudců, i když opět zůstává v teoretické rovině. Další dvě odpovědi jsou uspokojivé. Je zřejmé, že Istanbulská úmluva hnutí leží v žaludku.

1) SPD v oblasti porozvodové péče vždy preferuje nejlepší zájem dítěte. Jeho součástí je zcela jistě právo na pravidelný, kontinuální a časově srovnatelný kontakt dítěte s oběma rodiči. Pokud to životní podmínky dítěte a rodičů umožňují – prioritní je, aby dítě mohlo bez problémů navštěvovat stále jednu a tutéž „svoji“ školu – je střídavá péče vhodným modelem. Ale jsme rezervovaní k legislativnímu zakotvení jejího primátu, protože individuální osudy dětí a rodin jsou rozdílné a specifické a soud, pokud se předtím rodiče na podobě péče nedohodnou, což je nejvhodnější, musí vzít při rozhodování všechny relevantní okolnosti. Ale plně souhlasíme s tím, že povinností ministerstva spravedlnosti i soudcovských stavovských organizací je metodicky působit na soudce v tom smyslu, že nesmí preferovat při rozhodování automaticky matky, ale právo dítěte na výchovu a péči od obou rodičů a že tím se mají řídit především. Stejné metodické působení musí směřovat i na (rodinné) advokáty a pochopitelně na orgány sociálně-právní ochrany dětí v rámci místních orgánů veřejné správy, které mohou ve sporných případech, kde neexistuje dohoda rodičů, sehrát důležitou roli. Podobně důležitá je i oblast předsoudní mediace a otázka řešení situací, kdy jeden z rodičů druhému rodiči kontakt s dítětem neumožňuje a porušuje tak soudní rozhodnutí. Tam musí nastoupit mnohem tvrdší sankce než dnes, stejně tak jako v případech, kdy je při přezkumu rozhodnutí soudu zjištěn nezákonný či diskriminační přístup soudce k jednomu z rodičů.

2) S tímto konceptem, a s návrhem důchodové reformy ze strany ministryně Maláčové nesouhlasíme a máme připraven vlastní, alternativní návrh. Co se týče zohlednění výchovy dětí v rámci důchodového systému, preferujeme jednak tu cestu, aby doba, kdy kterýkoli z rodičů pečuje o dítě do 6 let věku a zároveň v tom čase neodvádí sociální pojištění, byla tomuto rodiči započítávána jako tzv. náhradní doba pojištění do povinné 35-leté doby odvádění tohoto pojištění pro vznik nároku na starobní důchod. A současně navrhujeme výrazné finanční zvýhodnění pracujících rodičů v daňové oblasti. Již v tomto volebním období jsme předložili dvě novely zákona o dani z příjmu, kde navrhujeme výrazné zvýšení daňových slev na poplatníka a hlavně významné zvýšení daňových zvýhodnění na nezaopatřené děti pro jejich rodiče. Tato reforma by např. rodičům tří vyživovaných dětí přinesla zvýšení čistých příjmů o více než 100.000 korun ročně. A připravujeme též reformu podoby povinných pojistných sociálních odvodů, kde chceme zvýhodnit pracující rodiče vychovávající řádně děti, tedy budoucí plátce daní a odvodů, kteří tímto způsobem zásadně přispívají k budoucí udržitelnosti a stabilitě našeho důchodového systému. V tomto kontextu je i velmi podstatné odmítnout zásahy Evropské unie do našeho systému péče o děti, do podoby mateřské a rodičovské dovolené, o což se snaží Směrnice EU nazvaná „Work Life Balance“. Musí zde zůstat zachována legislativní suverenita České republiky a právo rodin na volbu toho, jak si uspořádají svůj rodinný život a způsob výchovy děti při rovnoprávném a nediskriminačním postavení obou rodičů.

3) SPD naprosto odmítá ratifikaci Istanbulské úmluvy Parlamentem a prezidentem České republiky. Dokonce jsme v roce 2019 ve Sněmovně navrhli, aby česká vláda vzala zpět podpis svého zástupce pod touto mezinárodní smlouvou a ratifikační proces by tak byl ukončen jednou provždy. Bohužel, pro tento návrh se nenašla ve Sněmovně většina. Jde samozřejmě o nástroj diskriminace hlavně vůči mužům, ale důvodů, proč musíme tento nebezpečný dokument odmítnout, je více:

• Jde o další dalekosáhlou závaznou a nepřijatelnou nadnárodní právní regulaci.
• Úmluva znamená průlom do českého právního systému a společenských tradic.
• Úmluva přináší riziko sankcí pro české občany od mezinárodních soudů (Evropský soud pro lidská práva).
• Dokument má ambici násilně zasahovat do společnosti a měnit ji, včetně tradičních mezilidských vztahů.
• Úmluva vnáší do právního řádu, kde má panovat rovnost subjektů práva, povinnost zohledňovat ve všech případech tzv. genderové hledisko.
• Nepominutelným negativem dokumentu je i povinnost smluvních stran vytvořit – a z veřejných peněz financovat – „genderistickou“ kampaň (indoktrinaci), prováděnou tzv. neziskovými organizacemi se zahraničním napojením.
• Úmluva by povzbudila šíření atmosféry udavačství a strachu. Úmluva by hrozila prolomením lékařské a advokátní mlčenlivosti. Zásadním nebezpečím dokumentu je tlak na změnu tradičních kulturních a sociálních vzorců, sociální inženýrství a snaha o vymýcení národních a společenských tradic.
• Dokument znamená i nebezpečnou a nepřijatelnou ingerenci do vzdělávacích osnov.
• Přijetím úmluvy by hrozil nepřijatelný průlom do trestního práva v podobě oslabení důkazní praxe a rozšíření počtu trestných činů, kde může být sankcí odebrání rodičovských práv, tzn., že se jedná i o jasný útok na tradiční rodinu.
• Úmluva ohrožuje ústavní právo na svobodu svědomí a vyznání.

Střídavka nechce působit jako volební agitátor a nechá posouzení otázek a odpovědí a jejich absencí na čtenářích. Zároveň ale doporučuje se voleb zúčastnit, protože je zřejmé, že jinak by tím jen posilovaly strany, kterým současný morální marasmus vyhovuje.

Přejít na předchozí část 1.

Přejít na předchozí část 2.