JáRodič.cz
–
Který rodič by občas nepoužíval větu typu: „Už zase zlobíš,“ „To neumíš být chvilku hodný/á,“ „Proč to děláš?“ Pro každého však slovo „zlobit“ představuje něco trochu jiného – to, co je pro někoho zlobení, může být pro jiného vyjadřování názorů či emocí a naopak. Záleží hlavně na tom, co se od dítěte vlastně očekává, jak jsou nastaveny hranice a podobně. V dnešním příspěvku se na „zlobení“ podíváme podrobněji. Pokusíme se vypátrat odpověď na otázku „Proč děti vlastně zlobí?“ a zároveň představit typy a rady, jak těmto nepříjemným situacím předcházet. Příjemné čtení.
Proč děti zlobí
„Zlobení je normální.“ Možná vás tato věta uklidní, možná ve vás vyvolá paniku (obzvláště v případě, že potomka teprve očekáváte a už nyní se musíte smířit s tím, že bude také někdy zlobit), každopádně ať chceme nebo nechceme, zlobí každé dítě. Pokud se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že ani dospělí nemají vždycky „svůj den“ a občas dovedou být poměrně dost nepříjemní a protivní (jen se tomu už neříká, že zlobí, že?).
Důvodů, proč děti zlobí je samozřejmě mnoho a není možné je všechny vyjmenovat. Může to být například:
- Chtějí upoutat pozornost, prosadit se
- Chtějí si něco prosadit, něco získat
- Testují hranice, kam až mohou zajít
- Nudí se
- Jsou unavené, hladové
- Mají nějaký problém
- Ocitnou se v situaci, se kterou si neví rady
- Necítí se dobře, mají špatnou náladu
- Reakce na napětí či změny v rodině, ve škole atd.
- Reakce na chování rodičů, sourozenců a dalších osob
Jak na zlobení u dětí
Je jisté, že někdy není vůbec snadné vyrovnat se s tím, že dítě zlobí – vzteká se, odmlouvá, nechce to ani ono a podobně. Takové chování dospělému určitě radost nedělá. Je však jisté, že musí zareagovat, nějak se k celé situaci postavit. V některých případech je důvod zlobení jasný a řešení je vcelku snadné (dítě je hladové, dostane-li najíst, bude ok). Jindy ale rodič vlastně netuší, proč je potomek zlobí, co to zapříčinilo, a tak přemýšlí: Dělá to snad naschvál, aby rodiče naštval? Anebo mu něco chybí či má nějaký problém?
Jak již bylo zmíněno, zlobení je normální a nelze tedy očekávat, že děti budou vždy vzorné a poslušné. Každopádně stojí za to vyzkoušet určitou prevenci, a to:
- Nastavit hranice
- Důslednost (u obou rodičů)
- Nepřehánějte to s příkazy, respektive zamyslete se nad nimi (některé možná nejsou nezbytně nutné). Se staršími dětmi o svých požadavcích promluvte a vysvětlete jim je. Pokuste se společně najít řešení.
- Mějte reálná očekávání
- Pokud víte, že dítě zlobí v určité situaci, zkuste se jí vyhnout, popřípadě uzpůsobit potřebám potomka
- Nezapomeňte, že dítě potřebuje určitou míru volnosti a chce mít možnost o některých věcech rozhodovat samo (samozřejmě v závislosti na věku)
- Dávat dítěti najevo svou lásku (tento cit však nesmí být ničím podmíněn – např. „Budu tě mít ráda, když si uklidíš, nebudeš zlobit, budeš mít samé jedničky,….“)
- Dítě chvalte
- Pokuste si uspořádat čas tak, abyste si každý den vyšetřili aspoň chvilku na své dítě – tu mu pak skutečně věnujte
- Děti mají rády řád – obzvláště menší děti mají problém přijmout změny (potřebují vědět, co se bude dít, nejistota je pro ně nepřijatelná)
- Očekáváte-li nějakou změnu (větší i menší), mluvte o tom se svým potomkem a postupně ho na novou situaci připravujte
- Někdy se vyplatí nevšímat si dítěte jindy je naopak vhodné ho potrestat (dítě by však vždycky mělo vědět, proč je trestáno)
- Obrňte se trpělivostí a smiřte se s tím, že i děti mají špatný den, anebo jen prostě potřebují vypustit „páru“.
Závěr
Co si představujete pod slovem „zlobit“? Jakým způsobem řešíte, když vaše dítě zlobí? Máte nějaký osvědčený způsob, který většinou zabere? A vzpomínáte si na své dětství? Trestali vás rodiče? Jak dosáhli toho, abyste poslouchali a plnili „příkazy“, které vám dali? Podělte se s ostatními o své názory, rady a tipy.
Převzato z webu JáRodič.cz
Okomentovat