Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
Dne 14. března 2021
Vážený pane předsedo,
dne 21. prosince 2020 Vám byl e-mailovou poštou doručen dopis advokátů a prorodinných organizací (uvedený v příloze). Jednalo se o dopis otevřený, který následně publikoval například webový portál Střídavka nebo Parlamentní listy.
V dopise jsou popsány zásadní nedostatky fungování opatrovnické justice, na kterých se svým rozhodováním bohužel podílí i Ústavní soud. S některými kauzami potvrzujícími uvedené problémy jste byl následně seznámen i díky aktivitě čtenářů webového portálu Střídavka. Autoři dopisu však do dnešního dne, tedy za dobu téměř čtvrt roku, nezaznamenali žádnou Vaši odpověď. Především však nezaznamenali žádný posun v rozhodovací (ne)činnosti Ústavního soudu v této oblasti. Ústavní stížnosti týkající se těchto záležitostí jsou stále šmahem odmítány.
Dovolil bych si Vás proto cestou tohoto druhého otevřeného dopisu zdvořile požádat o Vaši reakci. Případný zájem Ústavního soudu situaci řešit může napovědět, jakou cestou bude dále vhodné usilovat o nápravu poměrů. A zda Ústavní soud zůstane součástí problému, nebo se stane jedním z jeho řešitelů. Vaši odpověď zcela postačuje zveřejnit na Vašem webu nebo zaslat e-mailovou poštou.
Děkuji předem a zůstávám s pozdravem.
Text otevřeného dopisu advokátů a prorodinných organizací předsedovi Ústavního soudu:
V Praze dne 21. prosince 2020
Vážený pane předsedo,
před několika týdny odvysílala Česká televize zajímavý rozhovor s Vámi. V něm jste hovořil i o tom, jak bolestný byl pro Vás zážitek rozpadu Vašeho prvního manželství, který mohl Váš syn považovat za odchod otce z jeho života. Mluvil jste také o tom, jak Vás poznamenal zážitek ze soudní praxe, kdy dítě bylo po smrti matky odňato svému nevlastnímu otci. Obecně se dají takové situace označit jako odloučení dítěte od rodiče státem nebo druhým rodičem – a nejsou u nás zrovna ojedinělé.
Bohužel musíme konstatovat, že Ústavní soud svým rozhodováním takové situace většinou tiše podporuje. Ano, je zde několik jeho mediálně známých rozhodnutí, kterými se snaží chránit rodinné vazby. Ale v mnohonásobném počtu jiných, podobných případů Ústavní soud nerespektuje ani své vlastní závazné nálezy nebo je dokonce novými rozhodnutími neguje. Známe a můžeme doložit řadu kauz, kdy Ústavní soud ústavní práva dětí a rodičů chránit odmítl. Těch několik pozitivních nálezů mezi nimi pak působí jako efektně natřené fasády domů na hlavní ulici Potěmkinovy vesnice.
Za nejzásadnější oblasti, ve kterých současná rozhodovací praxe dosud přehlíží a toleruje porušování ústavních práv dětí a rodičů, považujeme:
1) Neposkytnutí ochrany dítěti a rodiči v průběhu soudního řízení v případech, kdy jeden rodič svévolně odlučuje dítě od druhého rodiče proti jeho vůli. A to buď odstěhováním dítěte na větší vzdálenost, nebo jednostranným omezováním rozsahu péče druhého rodiče. Přitom ochrana vyvážené péče obou rodičů jevících o dítě zájem je i podmínkou spravedlivosti řízení (aby již v jeho průběhu nedošlo k zafixování stavu odloučení).
2) Nadměrné zásahy soudů do povinností a práv rodičů v situacích, v nichž lze poměry v rodině upravit méně intenzivním zásahem. Typické je nadužívání výlučné péče jen jednoho rodiče se stykem dítěte s druhým rodičem, ačkoliv do práv a povinností obou rodičů lze zasáhnout méně formou střídavé péče (třeba i s odlišným podílem péče každého z rodičů). To vše za situace, kdy aktuální rozhodovací praxe Ústavního soudu příliš nerozlišuje mezi pojmy „styk“ a „péče“, přestože zákon dává oběma různý obsah, práva i povinnosti.
3) Neproporcionální zásahy a nepružnost soudů při vyměřování výživného. Svým rozhodováním soudy běžně zasahují do ústavních práv povinného rodiče na vlastnění a pokojné užívání majetku, na volbu zaměstnání, na rodičovskou výchovu a péči. Tyto zásahy přitom výrazně překračují potřebu zajistit ústavní právo dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho vývoj. Nepružnost soudů v úpravě výživného při ztrátě výdělku, jakož i vyměřování vysokého výživného zpětně do minulosti, pak způsobují nezřídka pád do dluhové spirály a exekucí.
Dovolujeme si Vás proto zdvořile požádat, zda byste mohl svou autoritou vést Váš soud k častější ochraně pošlapávaných práv v rodinné oblasti. Účastníky rodinných sporů jsou zpravidla lidé, kteří nikdy před tím před soudem nestáli, a jediným jejich „proviněním“ je rozpad jejich vztahu. Jde již samo o sobě o silně traumatizující zážitek, který se násobí s obavou ze ztráty dítěte. Jejich první setkání se soudy pak často vede ke ztrátě důvěry v soudní systém. Jsme přitom přesvědčeni, že důslednější postup Ústavního soudu by prakticky jistě vedl i k výraznější změně přístupu obecných soudů.
Děkujeme Vám předem za všechny rodiče a děti, kteří se mají navzájem rádi.
S úctou
Mgr. Štěpán Ciprýn, advokát
JUDr. Pavel Kiršner, advokát
LIBERI, odborová organizace
Mezinárodní institut pro rodinu a dítě, z. ú.
JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D., advokát
UNIE OTCŮ – OTCOVÉ ZA PRÁVA DĚTÍ – FATHERS FOR THE RIGHTS OF CHILDREN
Pokud chcete výzvu uvedenou v otevřeném dopise podpořit, můžete tak napsat na adresu usoud@stridavka.cz. E-mail bude přeposlán předsedovi Ústavního soudu.
Okomentovat