JáRodič.cz

–

Možná takovou situaci prožíváte či jste ji prožívali před koncem školního roku – vaše dítě chodí ze školy či ze školky smutné, nemá na nic náladu, stěžuje si, že nemá žádného kamaráda, nikdo si s ním nehraje či nepovídá. Co teď? Jak poznat, zda se jedná jen o drobný spor mezi dětmi, anebo je to něco vážnějšího? Jak svému potomkovi pomoci, aby si kamarády našel? Tak nejen o tom bude náš dnešní příspěvek.

Kamarádi jsou pro život důležití

Kamarádi jsou pro děti (a nejen pro ně) velmi důležití. Bez nich se mohou cítit odstrčené, nepochopené, což může mít negativní vliv na jejich sebevědomí. A čím je dítě starší, tím větší roli v jeho životě kamarádi hrají. Je pro něj důležité, aby bylo kolektivem přijímáno a oceňováno, aby se stalo jeho součástí.

Právě díky času, které dítě stráví s vrstevníky, se naučí mnohé dovednosti, které jsou pro život téměř nezbytné, respektive bez nich může být poměrně složitý. O jaké dovednosti se jedná? Je to například komunikace s ostatními a vzájemná spolupráce, schopnost vyrovnat se s porážkou, dělat kompromisy či řešit spory, prosadit se mezi ostatními, sdělit svůj názor a mnohé další.

Rozdíl mezi kluky a holkami

Asi není třeba ani zmiňovat, že přátelství uzavíraná mezi kluky a mezi dívkami bývají odlišná. Zatímco dívky chodí domů ze školky s výrazy typu „Já s tebou KA či NEKA“ (pro neznalé KA – kamarádím, NEKA – nekamarádím), řeší „obrovské“ spory o to či ono, srovnávají, co kdo má/umí/říká a podobně, kluci takové „drobnosti“ zpravidla neřeší. Holky mívají často jednu velkou kamarádku (přátelství na život a na smrt) a hádku či dokonce rozpad kamarádství nesou velmi těžce. Kluci se chovají jinak – hrají či povídají si s těmi, co mají podobné zájmy či názory, spory řeší většinou hned, na místě.

Jak dítěti pomoci

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo zdravé a šťastné, dařilo se mu ve škole i v životě. Ve chvílích, kdy jeho potomek pociťuje smutek, zažívá nepříjemné situace, trápí se něčím, je i dospělý nešťastný a přemýšlí, jak pomoci. Někdy to však není vůbec lehké, a to třeba v případě, kdy dítě nemá ve škole kamarády, přestože o ně stojí. Jak na to? Jak dítěti pomoci? Bohužel stoprocentní návod neexistuje. Určitě ale stojí za to:

• Mluvit s dítětem – snažit se zjistit, co přes den dělalo, s kým si hrálo/povídalo a podobně
• Nabídnout mu, že si může pozvat kamaráda/spolužáka domů, eventuálně je možné podniknout nějakou akci společně (vzít kamaráda/spolužáka na dětské hřiště, do muzea, divadla, na výlet atd.)
• Dávat dítěti najevo svou lásku, podporovat ho
• Zkusit zjistit, proč s ním děti nekamarádí (Existuje vůbec nějaká příčina? Je to třeba proto, že se jinak obléká, chová, má jiné zájmy? Neubližují mu děti? Jak přesně se k němu ostatní chovají?)
• Je-li to možné, odstranit příčinu – toto lze ovšem jen v některých případech (př. dítě je tolik zahlceno povinnostmi a mimoškolními aktivitami, že mu nezbývá čas být venku se spolužáky, účastnit se oslav; dítě nechodí do družiny; dostává svačinu, která ostatním připadá „divná,“ nečistí si zuby)
• Dítě může nalézt kamarády mimo školu – sportovní či jiné kroužky, děti z okolí atd. Dopřejte mu tuto možnost.
• Promluvit s učitelkou/učitelem (týká se spíše mladších dětí)
• Vyhledat odborníka – není žádná ostuda poradit se s někým, kdo by mohl pomoci problém vyřešit či aspoň zmírnit následky.

Důležité: Pozor, aby se nejednalo o šikanu. V tomto případě je třeba z pozice rodiče zasáhnout a situaci řešit. Více informací na toto téma naleznete v příspěvku Šikana ve škole.

Co je šikana

Definice říká, že: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. (metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 28 275/2000-22)

A jak poznat šikanu? Často to není vůbec snadné. Pokud se dítě dospělému nesvěří, pak je důležité sledovat jeho chování, respektive jakékoliv změny v něm. Mezi varovné příznaky patří například to, že dítě je najednou smutné, zaražené, nechce chodit do školy (ráno ho bolí břicho, zvrací, vymýšlí si choroby), přestane jíst, má zničené věci a další.

Závěr

Dostali jsme se někdy do situace, kdy jste museli řešit to, že váš potomek nemá žádného kamaráda a kolektiv ho odmítá? Pokud ano, jak jste se o problému dozvěděli – řeklo vám to vaše dítě, upozornil vás pedagog či došlo u syna či dcery ke změně chování? Jak jste situaci řešili? Podařilo se vše urovnat? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, tipy a rady, určitě je ocení i ostatní rodiče.

Převzato z webu JáRodič.cz