RNDr. Pavel Rusý

–

Vláda má plná ústa toho, jak myslí na rodiny a děti. Realita je ale naprosto opačná. Jedno rozhodnutí za druhým má na rodiny s dětmi negativní dopady.

Daňové zvýhodnění na dítě klesá z 4,0 % hrubé mzdy (2021) na pouze 3,3 % (2024) hrubé mzdy, tedy dokonce pod úroveň před 15 lety.

Rodičovský příspěvek klesá z 7,8 násobku hrubé mzdy (2021) na 6,9 násobek (2023) a ani zvýšení pro rok 2024 na 7,6 násobek nedorovnalo snížení. A s ohledem na růst nominálních mezd lze očekávat další snižování reálné hodnoty rodičovského příspěvku.

Dalším opatřením je zrušení daňové slevy za předškolní zařízení. Proti rodině je i zrušení daňového odpočtu na manželku v domácnosti od 3 let věku dítěte. Ani zrušení daňové slevy na studenta není ve prospěch rodin s dětmi. Rovněž změna v dohodách o provedení práce postihne přivýdělky rodičů s dětmi.

Vláda zvolila řešení důchodové reformy způsobem, který nejvíce dopadne opět na rodiče s dětmi. Kombinací nového výpočtu důchodů a převážného nahrazení výchovného tzv. „rodinným“ vyměřovacím základem dojde k největšímu poklesu reálné hodnoty vyměřeného důchodu u matek dvou dětí se středními příjmy (až 13% pokles), zatímco u bezdětných je připraven pouze cca 8% pokles. Tím vláda opět vysílá signál, že mít děti je hloupost a že místo nákladů na děti si musí lidi raději spořit v penzijních fondech.

Má tato politika vlády dopad na demografii? Přes balamutící proklamace vlády je od vyhlášení pětikoaličního projektu jasné, že to budou rodiny s dětmi, které budou obětí jejího vládnutí.

Politika vlády se ale promítla do demografických ukazatelů hrozivě.

Plodnost

Zdroj: Prezentace doc. RNDr. Jiřiny Kocourkové na Kulatém stolu k důchodové reformě dne 23. 5. 2024 (přítomen byl i Marian Jurečka)

Podstatný je dramatický pokles plodnosti po delším období růstu. Pokles je dokonce významnější než v 90.letech, kdy ale tento pokles byl objektivně podložen významnou společenskou změnou a odkládáním rodičovství. Nyní je pokles ještě prudší, ačkoliv není navázán na takovou společenskou změnu, která by mohla vést k doplnění populace později. Vláda tyto informace dostala, přesto trvá na své protipopulační politice.

Podíl umělých přerušení těhotenství na zahájených těhotenstvích

Tento ukazatel zobrazuje, kolik ze zahájených těhotenství skončí zákrokem, jímž je těhotenství uměle ukončeno (nejsou zahrnuté přirozené potraty). Je tedy indikátorem rozhodování žen o tom, zda si počaté dítě ponechají a donosí, nebo zda dají přednost umělému ukončení těhotenství. Nejde tedy o fyziologický konec těhotenství, ale ukončení rozhodnutím ženy.

Zdroj: ČSÚ, Počet a pohyb obyvatel v Českých zemích (roční údaje)

Po roce 2021 došlo ke zvrácení dosavadního trendu snižování podílu umělých přerušení těhotenství na zahájených těhotenství. Je třeba uvést, že jde o nejdramatičtější změnu tohoto ukazatele v celém porevolučním období.

V případě, pokud by pokračoval trend z let 2011 – 2021, pak by hodnota ukazatele byla v roce 2023 cca 10,95 %. Promítnuto do absolutních čísel, jen v roce 2023 se pro umělé přerušení těhotenství rozhodlo o 3422 žen více, než by odpovídalo dosavadním trendům. Je třeba zdůraznit, že nejde o vliv inflace. V době, kdy u nás byla srovnatelná (i vyšší) inflace (1990-1993), došlo dokonce k největšímu poklesu tohoto ukazatele.

Je pozoruhodné, že zásadní změny trendu úhrnné plodnosti a podílu umělých přerušení těhotenství jsou v časové souvislosti s působením vlády pětikoalice a jejích protirodinných kroků. Je otázka, zda lze po vládě vyžadovat odpovědnost za rozhodnutí žen, která vedla k ukončení těhotenství u 3422 dětí, tedy zmaření jejich života.

Co by z uvedených analýz mělo být poučením a závěrem?

Jakákoliv politika vlády má zásadní dopady do rozhodování lidí, má značný vliv na demografický vývoj a je sociálním inženýrstvím. V situaci, kdy vláda trestá rodiče dětí a rdousí jejich schopnost vychovávat děti, jde o řízenou protirodinnou a protipopulační politiku a vytváření stejného demografického deficitu, jakého jsme byli svědky v 90. letech. Vláda tedy „řeší“ demografický problém z přelomu tisíciletí tím, že svou neschopností chápat dopady svých rozhodnutí vytváří nový a ještě závažnější problém opětovně.

Převzato z blogu Pavla Rusého