Petr Cihlář

„V manželství nenarodil tří a půl kletý syn“. To není můj překlep, ale přesná citace PhDr. Jiřího Mezníka, soudního znalce z oboru psychologie dospělých, dětí a mladistvých.

V době, kdy se vášnivě debatuje o podobě novely zákona o rodině pana poslance Staňka, ozývají se nespokojení otcové, kterým staronový pojem „zájem dítěte“ leží v žaludku. Není divu. Tento pojem není nikde definován a jeho výklad se za drahé peníze při každém sporu o děti individuálně hledá. Přesněji řečeno, hledá ho soudní znalec. Nespokojení otcové z praxe znají špatnou kvalitu práce mnohých soudních znalců a jejich práci označují za chránění zájmů matek, přičemž se zájmem dětí jen zaštiťují.

Kvality soudních znalců si všímá i ministr Jiří Pospíšil. Cituji z článku na E15.CZ: „Znalecké posudky dnes často rozhodují o výsledcích sporů, znalci ale za ně nenesou dostatečnou odpovědnost. Klíčové je, že možné přestupky budou konkrétně vymezeny,“ řekl Pospíšil. Na velmi špatnou práci znalců v minulosti opakovaně upozorňoval bývalý ombudsman Otakar Motejl. „Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život,“ řekl už před čtyřmi lety Motejl. Tehdy vyzval ministerstvo, aby „konečně začalo řešit jeden z nejpalčivějších problémů české justice“.

Zpět k panu Mezníkovi. Nedávno jsem se při řeči dozvěděl (nemám potvrzeno), že pan Mezník, stále prý aktivní soudní znalec, je toho názoru, že dítě v pěti letech je příliš malé na střídavou péči. Zajímavé, mnoho jiných soudních znalců tento názor nesdílí. Nemusí. Je sice smutné, když mají dva znalci na stejnou věc opačný názor, ale je to jejich právo. V závěrech svých posudků se mohou lišit. Studiem literatury a účastní na odborných seminářích by pak mělo logicky docházet ke sjednocování jejich názorů a postojů. Účastní se pan Mezník ve svém věku takových seminářů?

V čem by se ale soudní znalci lišit neměli, je snaha poctivou prací, nezaujatě, s vyloučením osobních a jiných vlivů hledat pravdu. Měli by pracovat kvalitně a především zodpovědně, s vědomím si důležitosti svých závěrů a doporučení. Je ostudou, když se chovají tak, že papír snese všechno. Je to o to větší ostuda, když jde o děti.

Orientační psychologické vyšetření sepsané pod hlavičkou Centra sociálních služeb Brno si po sobě pan Mezník asi ani nepřečetl. Věta „V manželství nenarodil tří a půl kletý syn.“ je dostatečně vypovídající. Když neměl čas si po sobě zprávu přečíst, jaký čas skutečně věnoval samotnému vyšetření? Ne, nevyčítám panu Mezníkovi pár překlepů a neuvedení titulu u vyšetřované osoby. Vyčítám mu, že:

1. Mylně uvedl den, měsíc i rok narození vyšetřované osoby.

2. Mylně uvedl věk dítěte, syn neměl v době vyšetření tři a půl roku, ale asi dva a půl roku.

3. Vůbec neuvedl datum vyšetření a vypracování zprávy.

4. Popisuje vzornou péči vyšetřované o děti přesto, že tato má dítě jen jedno.

5. Zpráva obsahem nekoresponduje se závěry soudní znalkyně, která prováděla stejný test na vyšetřované.

Není to šílené? Je pravdou, že tato zpráva nebyla skutečným znaleckým posudkem a nebyla vypracována na žádost soudu. Byla zprávou vypracovanou na objednávku matky a matkou doložena k žádosti o ubytování v azylovém domě. Měla sloužit jako důkaz o tom, že je matka týraná. Stejnou zprávu doložila matka soudu a domáhala se vydání předběžného opatření, které by jí dítě svěřilo do výhradní péče. Otec se s panem Mezníkem nikdy nesetkal. Ten se přesto nezdráhal nepřímo, avšak jasně uvést, že svou ženu týrá. To vše na hlavičkovém papíře oficiální manželské a rodinné poradny.

Byl bych rád, kdyby si pan Mezník, dnes asi sedmdesátiletý důchodce, uvědomil, že je nade vší pochybnost jasné, že zodpovědnost, kterou nese, již dávno neunese. Vzal si rybářský prut a šel chytat ryby nebo se věnoval svým vnoučatům. Pokud ho ze seznamu znalců nevyřadí jiní, měl by se vyloučit sám. Má-li nějakou sebereflexi. V životě jistě vykonal mnoho dobrého, neměl by si to nyní kazit tím, že bude svoje jméno propůjčovat manipulátorům k prosazování zájmů, které skutečnými zájmy dětí nejsou.

Otcové, stejně jako ministr Pospíšil, na nekvalitní a nezodpovědnou práci některých soudních znalců upozorňují. Vědí, jak se prakticky při sporech o děti s pojmem „zájem dítěte“ nakládá. Zmíněný případ je jen špičkou ledovce. O dětech se rozhoduje často už předběžným opatřením, kde se k dítěti nevyjadřuje soudem určený soudní znalec, ale „obyčejný“ psycholog dle výběru matky. Soudní znalec by měl být vážený člověk, nestranný expert. Vážnost, úcta a respekt by měla však stát pevných základech jeho dlouholeté kvalitní práce. My občané můžeme jen upozorňovat. MUSÍME UPOZORŇOVAT! Nápravu by však měli zjednat jiní. Ať už novela bude jakákoliv, nástroje k vyvození důsledků z nekvalitní práce soudních znalců již existují a jejich uplatňování by k ochraně práv dětí a rozšíření střídavé péče významně přispělo.

Převzato z PETRCIHLAR.BLOG.IDNES.CZ