Stridavka.cz
S potěšením vás můžeme seznámit s dalším prvoinstančním rozsudkem (dnes již pravomocným), jímž byla dětem zachována péče obou rodičů.
Příběh byl klasický: Matka opustila společnou domácnost, přičemž “samozřejmě” – ovšem pouze z jejího pohledu – vzala s sebou i děti. Ty by však pochopitelně rády zůstaly doma a k matce se jim od otce odcházet nechtělo. Ten proto za ně zabojoval a nakonec uspěl s návrhem na střídavou výchovu obou dětí (chlapců ve věku 8 a 5 let). Jak jinak, než proti vůli matky.
Nejprve (v roce 2010) byl dětem stanoven pouhý styk s otcem v rozsahu necelých 3 dnů ze 14. Soudem určená znalkyně i OSPOD se však postavily za střídavou péči. Soud pak koncem roku 2012 vynesl rozsudek, kterým se k tomuto návrhu přiklonil. Vyhověl tak i přání dětí, které chtěly s otcem trávit více času.
Soudkyně se příkladně vypořádala i s odůvodněním rozsudku:
“Přestože od poslední úpravy poměrů dětí uplynula poměrně krátká doba, nastala v mezidobí na straně účastníků řízení taková změna poměrů, která odůvodňuje nové rozhodnutí o výkonu rodičovské zodpovědnosti. Tato změna poměrů souvisí především s rostoucím věkem dětí a rychlým psychosociálním vývojem dětí v předškolním a mladším školním věku, kdy je možné konstatovat, že obě děti jsou oproti době před dvěma lety mnohem lépe schopny formulovat své názory a postoje, k nimž je nutno při rozhodování o otázkách výchovného prostředí s přihlédnutím k věku a rozumové vyspělosti dítěte přihlížet (§ 100 odst. 4 polsední věta o.s.ř.).”
Soud zaujal i velmi správné stanovisko k předpokladům pro střídavou péči:
“Ze všech provedených důkazů včetně vypracovaného znaleckého posudku pak vyplývá, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí, k dětem mají silný citový vztah a oba mají hluboký zájem podílet se na jejich výchově. Závěry znaleckého posudku z odvětví psychologie pak potvrdily i tvrzení otce, že obě děti mají intenzivní pozitivní citový vztah k oběma rodičům a vyjadřují přání trávit s otcem více času než dosud. Z hlediska psychického vývoje obou dětí lze proto střídavou výchovu v případě nezletilého Erika a nezletilého Maxima považovat za přínosnou.”
14. 3. 2013 at 9:46
Stále více vidím, že základní problém je v samém prvopočátku po rozchodu rodičů, kdy bývají jednostranně asymetricky narušeny vazby, pak potvrzen stav a následně po krutém boji se věci postupně daří vracet k normálu.
Takže je jednoznačné doporučení pro otce – nezaspat a nenechat se matkami od dětí oddělit, oprostit se od pocitu, že jen oni jsou odpovědni za výživu rodiny a spolu s převzetím větší péče o dítě usilovat o přesun opatřování prostředků k živobytí i na matku. Je třeba, aby matky pochopily, že rozpadem vztahu se mění i rozdělení rolí. Že před rozpadem mohl mít jeden rodič vyšší podíl kompetence v oblasti péče o děti a domácnost, druhý v obstarání obživy, ale rozpadem vztahu se tyto kompetence musí vyrovnat. A je potřeba dostat do judikátů, že pokud se otec vzdá výhodnějšího zaměstnání z důvodu úsilí o péči o děti, nesmí být sankcionován výměrou výživného z potenciálních příjmů.
14. 3. 2013 at 11:25
Pěkný článek, díky 🙂
14. 3. 2013 at 12:50
Přesně tak, rozvodem se vše mění. Bývalí manželé se musí postarat každý sám o sebe (proto nepřichází v úvahu výživné na rozvedenou manželku) a společně pak o děti (proto střídavá péče ze zákona)!
14. 3. 2013 at 18:39
Jméno té soudkyně?Která konečně dostala rozum a ví že péče o dítě je nedělitelná?
14. 3. 2013 at 18:50
skvělé první bílá vlaštovka soudkyně…mezi černýmá vránama…
… konečně je vidět “zájem dítěte” praktikovaný v praxi a né prázdná nafouknutá bublina
14. 3. 2013 at 18:54
ad feministka – proč za “ženy” tento svůj názor nepředkládáte PSČR….tam řeší právě opak vašeho názoru
…. výpalné matkám = zájem dítěte atd…
16. 3. 2013 at 12:22
jo pěknej článek,ale proč otcové musí bojovat za něco co je jejích právo.A soudy tuto vazbu v mnoha případech roztrhají a málo otců se snaží bojovat dál.
17. 3. 2013 at 14:24
daled: jo, také si kladu otázku, proč otcové musí bojovat za něco, co je jejích přirozené právo ??? A budežel, mhohdy zcela zbytečně. A nakonec si říkáte, jsem na tom stejně jako otec, který o své děti nebojoval, akorat mám na účtu 150.000.- méně. Soudy tuto vazbu v mnoha případech roztrhají a to i přesto, že Úmluva o právech dítěte říká, že stát má tuto vazbu chránit. Soudkyně bohužel ví, že jsou za své špatné (často přímo zločinné) rozhodování nepostihnutelné.