Mgr. Jana Barvíková, Ph.D.
–
2. Co děti po rozchodu od rodičů potřebují?
2.1 Rady dětí rodičům
Mladí lidé se zkušeností s rozchodem rodičů byli v hloubkových rozhovorech v rámci šetření Jak se žije dětem po rozchodu rodičů? požádáni, aby na základě svých zkušeností formulovali doporučení pro rozcházející se rodiče ve smyslu toho, co děti od svých rodičů po rozchodu potřebují a čeho by se rodiče měli vyvarovat. Ta, která zazněla, jsme uspořádali do stručného přehledu, který má charakter check-listu s úryvky z rozhovorů. (4) Snažili jsme se přitom co nejvíce zachovat původní formulace i jazyk respondentů. Potřeby jednotlivých dětí se mohou lišit, proto i některá doporučení si mohou do jisté míry odporovat. Přesto lze říci, že doporučení našich mladých respondentů se shodují s radami dětských psychologů (5) rodičům v období rozchodu, pro řešení uspořádání péče o děti po rozchodu a v souvislosti s pobýváním dětí ve dvou rodičovských domácnostech či s případným novým partnerským vztahem rodiče. Řada níže uvedených doporučení vztahujících se k rodičovským kompetencím má přitom obecnější platnost než jen v souvislosti s rozchodem.
Rozchod
* Nerozcházejte se ve zlém.
* Snažte se spolu vycházet.
* Nehádejte se před námi.
* Rozchod a dusivou atmosféru, napětí doma neprotahujte. Váš rozchod nakonec může být i pro nás úlevou.
„Plno lidí vnímá, že ten vztah musí udržet kvůli dětem, jako – musíme se snažit kvůli těm dětem, musíme to prostě zvládnout kvůli těm dětem. Ale tam je právě taky důležitý si říct, jestli (…) naopak není lepší právě se rozestěhovat kvůli těm dětem, protože to dítě strašně vnímá to napětí doma a nějaký úplně mini rozpory, to dítě je na to vnímavý. Když tady to vymizí, tak to může být vlastně úleva, takže… vydržet spolu právě kvůli těm dětem a člověk si myslí, že to dělá kvůli dětem a vlastně v tom vztahu trpí. A pak zjistí, že to ani nebylo dobrý pro to dítě, no tak to je úplně katastrofa, že? Tak možná lepší se zamyslet, jak to udělám, co je nejlepší vlastně pro mě, aby mně se dobře žilo a zároveň samozřejmě těm dětem.“
(39 dcera – střídavá péče)
* Zůstaňte bydlet ve stejné čtvrti, ať to k vám nemáme daleko a můžeme se vídat co nejčastěji.
„Chtěl jsem vidět tátu jak mamku. A to byl někdy ten moment, kdy jsem si začal říkat, že kdyby zůstal tady ve městě, tak jsem ho prostě mohl vídat pořád. A mohl jsem přebíhat jenom mezi barákama, přejíždět na kole třeba. A takhle to bylo tak, že jsem proseděl, já nevím, dvě hodiny, který jsem mohl prosedět s taťkou a povídat si, hrát si, tak já jsem je proseděl v autobuse tam a zpátky, než jsem se k němu dostal.“
(04 syn – výlučná péče matky)
Oznámení rozchodu dětem
* Řekněte nám, že nás oba máte pořád stejně rádi, a svoji lásku nám dávejte najevo.
* Řekněte nám, že váš rozchod není naše vina.
* Dávkujte nám informace k rozchodu po krůčkách, nehoďte nás zčistajasna do vody.
* Připravujte nás na změny, které váš rozchod přinese, a vysvětlujte nám je tak, abychom jim rozuměly.
* Připravujte nás i na to, co by se po rozchodu mohlo dít. Třeba že nás okolí bude litovat, nebo že se můžete zamilovat (či už jste se dokonce zamilovali) a můžete chtít bydlet s novým partnerem, jeho dětmi a založit s ním další rodinu.
* Pokuste se dělat vše pro to, aby váš rozchod na nás měl co nejmenší dopad. Řekněte nám, co v našich životech zůstane tak, jak jsme byly zvyklé.
Řešení uspořádání péče o děti
* Myslete na to, co pro nás bude nejlepší.
* Udělejte v našich životech co nejméně změn – zůstaňte s námi bydlet ve stejné čtvrti, neměňte nám školu, aby nám mohli zůstat stejní kamarádi i kroužky.
* Aspoň před námi spolu všechno řešte v klidu.
* Vyřešte vše co nejrychleji, neprotahujte to.
* Snažte se spolu dohodnout bez popotahování přes OSPOD a soud.
* Více se zajímejte a ptejte se nás, co a jak chceme. Ať pracovnice OSPOD, soudce nebo soudní znalec nejsou úplně první, kdo se nás na to zeptá.
* Snažte se dohodnout, abychom trávily čas s každým z vás.
* Při svém rozhodování o nás – s kým z vás budeme žít, za kým a na jak dlouho budeme chodit na návštěvu – se neřiďte jen tím, co chcete vy. Přihlížejte také k tomu, co si přejeme my a co vyhovuje našim povahám. Když spolu máme dobrý vztah a chceme být s vámi oběma, tak nám to umožněte. Nastavte v péči o nás určitá pravidla a umožněte nám, abychom do nich mohly mluvit a ovlivnit je. Nechtějte po nás, abychom si mezi vámi musely vybírat.
„Více se dětí ptát, ‚jak bys to udělal, nebo jak to mám udělat já jako dospělák?‘. To neznamená, že rodič pak vše udělá, jak dítě řekne, ale trošku získá náhled z jeho strany, a to je pro to dítě strašně důležité.“
(39 dcera – střídavá péče)
* Dívejte se na uspořádání péče o nás i z naší perspektivy, nejen z pohledu dospělého („my dítěti vezmeme domov a ono bude s batůžkem pendlovat“). Více než jeden fyzický domov může být pro mnohé z nás podstatnější mít možnost žít, rozvíjet vztah, zažívat lásku a bezpečí s oběma z vás. Někteří z nás ale změny těžko zvládají nebo mají potřebu hlavního zázemí v jednom místě anebo u jednoho z vás.
„Já jako dospělej člověk samozřejmě nechci mít dva byty, to bych zešílela, že? Takže já už potřebuju tady ten můj jeden byt a tady mám ty svoje věci a tak dále. Ale to dítě to tak vůbec nevnímá… prostě, kde je rodič, tam je ten domov a mám prostě tři rodiče a tři domovy, no tak mám tři rodiče a tři domovy… vůbec nejde o to, kolik domovů je, ale kde je rodič, který mi dává bezpečí, má mě rád, se kterým můžu trávit čas. Rodina jsou moji blízcí lidi, se kterými žiju, a že to není na jednom místě nebo že to není jenom maminka, tatínek… to je vlastně to míň podstatný.“
(39 dcera – střídavá péče)
T: „Někdy maminky mají problém přijmout návrh tatínka na střídavou péči anebo mají pocit, že střídavou péčí dítěti ubližují. Co byste řekla těmto maminkám po zkušenosti, kterou máte?“
R: „Jestli je tatínek nějakej tyran, tak jako chápu. Jinak mně přijde spíš jako tyranie přijít o jednoho z těch rodičů… to tomu dítěti prostě nemůžu udělat, když to to dítě ani nechce. Mně by přišlo, že to prostředí a ten vývoj toho dítěte to tak strašně změní, že mi to nepřijde přirozený a zdravý. No, a řekla bych těm maminkám, že [dítě] potřebuje oba [rodiče] a že ačkoliv [samy] jsou třeba silné a nezávislé ženy, tak to dítě k tomu, aby bylo silný a nezávislý potřebuje asi i toho druhýho rodiče.“
(46 dcera – střídavá péče)
* Nesnažte se hned na začátku vymyslet uspořádání péče o nás, které už zůstane natrvalo. Zkuste hledat a zkoušet, co nám všem momentálně nejlépe vyhovuje.
* Převezměte zodpovědnost za změny a komplikace, které jste nám svým rozchodem do života vnesli. Třeba i tím, že naše osobní věci, které při pobytu u druhého z vás potřebujeme mít, nám tam budete převážet. Tak můžete předejít i tomu, aby se naplnila vaše obava, že budeme „batůžkáři“.
„A že to dítě furt musí pendlovat a furt si vozit ty věci? (…) Tak nemusí si ty věci vozit, když prostě maminka nebo tatínek sedne do auta a ty věci převeze, že?“
(39 dcera – střídavá péče)
„Když už rodiče dítě [svým rozchodem] dostanou do toho bodu, že se musí pohybovat, tak je fajn ho občas vozit, no. (smích) To si myslím, že je určitě dobré, aby to dítě nejelo s tou taškou a neříkalo si: Hm, tak rodiče si něco vymysleli a já teďka musím jet tím busem a musím se tady trckat s kufrem. Že je fajn, když udělají to gesto a třeba to dítě zavezou a řeknou – měj se hezky, uvidíme se tehdy a tehdy.“
(17 dcera – střídavá péče, později výlučná péče matky a následně otce)
Chování rodičů vůči dětem po rozchodu
* Hlavně na nás nezapomeňte!
* Pořád nám dávejte najevo, že nás máte rádi.
* Nepřehazujte si nás mezi sebou jako „horký brambor“.
* Travte čas určený pro nás skutečně s námi. Všímejte si nás a věnujte se nám.
* Mluvte s námi, abyste věděli, co cítíme, chceme. Pozorujte a všímejte si, co nám dělá dobře a kde je nám dobře.
* Nezavírejte oči před našimi smutky, starostmi nebo těžkostmi a mluvte s námi o nich.
* Když zjistíte, že nám něco nevyhovuje, buďte ochotní a schopní se spolu domluvit na změně.
* Když nám něco slíbíte, dodržte to.
* Přijďte za námi a zavolejte nám, když jste nám to slíbili.
* Když naše naplánované setkání zrušíte, hned nám vysvětlete proč (abychom si nemyslely, že se s námi nechcete setkat) a řekněte nám, kdy a jak si ho společně vynahradíme.
* Pokud nám druhý rodič zrušil slíbené setkání s ním, snažte se nám naše zklamání vynahradit tím, že s námi něco podniknete. A neříkejte nám, že se s námi druhý rodič setkat nechtěl (i kdyby to třeba byla pravda).
* Umožňujte nám kontakt s druhým rodičem – vídat se s ním a navštěvovat ho i mimo jeho vyhrazený čas. Pobízejte nás, že tuto možnost máme, ať to víme, ať jsme si jisté, že jste s tím v pohodě.
* Nepřenášejte na nás své zjitřené emoce z rozchodu a konflikt s druhým rodičem, udržujte společný čas a vztahy s námi radostné.
* Řešte spolu věci v klidu, a pokud to v klidu nejde, neřešte je před námi.
* Nechtějte po nás, abychom vyřizovaly vaše vzkazy a domlouvaly za vás věci, na kterých byste se měli domluvit. Když spolu nechcete mluvit, napište si e-mail.
* Buďte féroví a nemanipulujte s námi.
* Nestěžujte si nám na druhého rodiče a nemluvte o něm před námi ošklivě.
* Dejte nám podporu a volnost v našem rozhodování a citech vůči druhému rodiči – „neočkujte“ nás proti němu.
„Mě oba dva rodiče furt přemlouvali a snažili se mě jakoby naočkovat proti tomu druhému, a to mi moc ani v rozhodování nepomáhalo.“
(38 dcera – výlučná péče matky)
* Nechte nás být dětmi. Nedělejte z nás své partnery.
Nový partner a jeho děti
* Nepředstavujte nám své nové partnery, dokud nejde o skutečně vážný vztah.
* Stanovte si pravidla pro naše setkání – ať v čase vyhrazeném pro naše společná setkání máme prostor být spolu sami (bez nového partnera) pro důvěrné rozhovory, společné zážitky a aktivity.
* Neplánujte společné dovolené, výlety s novým partnerem a jeho dětmi dříve, než se poznáme a zjistíme, zda spolu můžeme vycházet. Nespěchejte na nás, netlačte na to, abychom se skamarádili, dejte nám čas.
„Aniž by se nějak moc znali, tak je hned vzít na společnou dovolenou, a že si to jako hrozně užijou. (…) A pak je to prostě jenom trapný, že člověk s víceméně pro něj cizíma lidma někde je na dovolený a mají tam spolu trávit čas, když vlastně o sobě skoro nic neví.“
(49 dcera – střídavá péče)
Naplňování potřeb dětí pobývajících ve dvou rodičovských domácnostech
* Dopřejte nám, abychom u obou rodičů měly svoji „základnu“ (pokojíček nebo koutek a postel), abychom si v některé z domácností nepřipadaly nevítané nebo navíc a mohly se tam cítit doma.
* Věnujte se nám oba přibližně stejně, abychom se v některé z domácností necítily opomíjené (zvláště je-li tam nový partner či sourozenec) anebo znuděně.
* Nechte nás vybrat si hračky a osobní věci, které chceme s sebou vzít k druhému rodiči, a rozhodnout se, co budeme mít u kterého z vás.
* Poraďte nám, jak zvládat praktické věci, co si zabalit, a aspoň zpočátku nám při tom pomáhejte.
* Dokud jsme malí, pokaždé nám pomozte zabalit si věci, které jsou nám blízké a které by nám u druhého rodiče chyběly (zejména hračky či předměty, s nimiž jsme zvyklé usínat).
„… aby tam bez toho [bez důležitých, usínacích hraček] nebyly jako v podstatě samy.“
(05 syn – výlučná péče matky, později střídavá péče)
* Pomozte nám udržet si přehled o tom, které ze svých věcí v čí domácnosti máme.
* Věci, které si bereme k druhému rodiči, nám převezte.
„Ty věci mi brala autem, takže to nebyl takovej problém. (…) Já jsem měla svůj hudební nástroj, věci na tréninky, věci do školy… a to byly třeba čtyři velký igelitky, který dohromady vážily třeba třicet kilo. A jako tohle si přenášet…“
(41 dcera – střídavá péče)
* Věci, které jsme u vás zapomněli, nám ochotně vozte k druhému rodiči. Nedělejte nám kvůli zapomínání věcí výčitky. Nelze nezapomínat, děje se to všem dětem, které žijí ve dvou domácnostech.
* Pokud je to možné, mějte oba vlastní auto. Když budete oba schopni řídit a převážet nás i naše věci, může to výrazně usnadnit každodenní situace a pozitivně ovlivnit váš vztah, protože nebudete na sobě vzájemně závislí.
„Mamka v tý době neřídila. A byl to problém, protože nás musel vozit vždycky táta. On teda se snažil, vozil, ale měl u toho spoustu řečí na mamku, že to dělá za ní. (smích) Ale byl občas problém, že jsme se třeba odněkud vrátili pozdě večer a teď ještě se sbalit, táta pro mě přijede, tak někdy to byl problém. Že kdyby mě mamka odněkud z chaty vyhodila rovnou u táty, tak by to bylo jednodušší.“
(45 dcera – nejdříve střídavá péče, později výlučná péče matky)
(4) Tato doporučení jsou k dispozici i formou letáku viz https://katalog.vupsv.cz/fulltext/ul_2615.pdf
(5) Máme na mysli rady psychologů obsažené v příručkách uvedených v příloze č. 1 „Doporučená literatura pro rodiče po rozchodu“.
Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.
Okomentovat