Mgr. Jana Barvíková, Ph.D.

–

2.2 Co se rodičům povedlo

Mladí lidé se zkušeností rozchodu rodičů byli v hloubkových rozhovorech tázáni, co by ocenili, že jejich rodiče s ohledem na ně a sourozence po rozchodu zvládli dobře. Výčet ocenění rodičů, která v jednotlivých výpovědích (v kontextu konkrétního rodinného příběhu) zaznívala, zde uvádíme.

* Rodiče, nebo aspoň jeden z nich, se dětem snažili rozchod a situaci po rozpadu rodiny co nejvíce ulehčit, a mysleli přitom více na ně než na sebe.

„Že se snažila to udělat pro nás co nejjednodušší, opravdu myslela víc na nás než na sebe.“

(03 dcera – nejdříve neformální rovnoměrná péče, později výlučná péče matky)

* Rodičům se podařilo dobře rozejít, rozvést a dosáhnout shody na nastavení péče o děti.

„Rozvod, že proběhl velice dobře a bez zásadních komplikací. (…) Že se jim povedlo najít aspoň tady v tom [ohledně nastavení péče o děti] shodu.“

(27 syn – střídavá péče)

* Otec se dětem od rozchodu snažil mnohem více věnovat a podařilo se mu s nimi navázat blízký kontakt, který jim dříve chyběl.

„Taťkovi se povedlo, že se nám [po rozchodu] začal opravdu hodně věnovat, (…) že se s náma opravdu snažil navázat ten kontakt, kterej, si myslím, trošku chyběl předtím, protože on hodně pracoval…“

(03 dcera – nejdříve neformální rovnoměrná péče, později výlučná péče matky)

* Děti mohly i nadále (byť střídavě) žít s oběma rodiči.

„My jsme to měly se ségrou prostě hezký, že ty rodiče se nehádali, ještě jsme trávily čas i s tátou. (…) Vím z vyprávění kamarádek, že u nich to takhle vůbec nebylo.“

(29 dcera – nejdříve výlučná péče matky, pak střídavá péče, následně opět výlučná péče matky)

* Dítě vnímalo oporu v druhém rodiči, když ho ten první v souvislosti s rozchodem a konfliktem rodičů opustil, zavrhl, nejevil o něj zájem.

„Já bych asi ocenila přístup mojí mamky k tý celý věci a ke mně, protože mi dala tu jistotu, že tady se mnou někdo je.“

(42 dcera – výlučná péče matky)

* Rodiče se domluvili tak, aby rozchodem v životě dítěte nastalo co nejméně změn.

„Že jsem bydlel ve stejným městě, tak se pro mě skoro nic nezměnilo. Do školy jsem stejný chodil, kamarády jsem měl stejný… Jenom jsem tátu míň viděl, ale tak na to jsem si prostě zvyknul, že to tak je. Neměnil bych to. Já jsem takhle spokojenej…“

(25 syn – převážná péče matky)

* Rodiče se kvůli dětem časem naučili spolu zase vycházet a nyní mají kamarádský vztah.

„Máma se určitě snažila bejt vstřícná, ale pro tátu, jak to [rozchod] bylo pro něj těžký, jak s tím nesouhlasil. (…) Pro toho tátu prostě bylo těžší to přijmout. (…) Takže to rozhodně trvalo několik let. (…) [Nyní] to přátelství udržují a je to pro spoustu lidí hodně jako zvláštní vztah, protože se navštěvujou… Prostě máma i s tím přítelem jezdí za tátou a jeho přítelkyní, jako kdyby to byly dva páry, který spolu neměly nikdy tak intimní vztah. (…) Já jsem za to vděčná, protože znám lidi, který mají rozvedený rodiče, a ty rodiče spolu nemůžou vůbec mluvit ani… prostě to úplně odmítají. A kdybych tohle měla, tak bych byla asi hodně nešťastná.“

(46 dcera – střídavá péče)

* Rodiče se před dětmi nikdy nehádali ani nedělali scény na veřejnosti.

„Že se před náma nikdy nehádali, že prostě na sebe někde na ulicích neřvali… Vím, že některý jiný děti to tak měly a mají (…) A celkově takový jako hysterický scény? Tak ne, to se prostě obešlo bez toho, a to jsem moc ráda.“

(26 dcera – výlučná péče otce)

* Rodiče před dětmi nedávali najevo těžkosti, které jeden s druhým měli nebo mají, a pomohli jim tak zachovat si k oběma z nich vztah.

„Mamce se povedlo, že fakt jako nemluvila špatně o tátovi, což bylo, myslím, důležitý, protože díky tomu jsme i si s ním zachovaly fakt jako dobrej vztah, si myslím, i přesto, že to bylo opravdu někdy těžký.“

(03 dcera – nejdříve neformální rovnoměrná péče, později výlučná péče matky)

„Furt si je cením za to, jak se k sobě chovali, jako že to fakt zvládli. (…) Prostě mi žádným způsobem nedávali najevo, že se nenávidí nebo je všechno špatně, a že taťka dělal takový věci, jaký dělal, že mu to [matka] nikdy přede mnou nevyčítala.“

(09 dcera – výlučná péče matky)

* Rodiče se dětem ve svém čase aktivně věnovali a připravovali jim zajímavý program podle svých finančních možností.

„S taťkou jezdíme různě po světě a různě poznáváme, což s mamkou nemůžeme, protože mamka, jak je sama a má barák, tak si to nemůžeme dovolit. (…) S mamkou jsme projeli skoro celou Českou republiku.“

(24 dcera – střídavá péče)

* Rodiče se aktivně zajímali o to, co děti potřebují, jimi pociťované problémy (i ty s novými partnery) se snažili řešit, a to, co dětem v nastavení péče nevyhovovalo, měnit (model péče, rytmus střídání atd.).

„Že se snažili, když jsme přišli s nějakým problémem, tak s tím nějakým způsobem pracovat. Nebo že se nás právě i ptali, jestli je nějaký problém. A nenechávali to zase jenom na nás. (…) Oni se i snažili třeba jako i s těmi partnery, s kterými máme problém, tak se snaží se o tom doteď s námi bavit a udělat to jako co nejlíp a dát nám třeba svůj pokoj a nějak to jako udělat prostě, i když to pro ně je taky těžké. Tak se pořád aktivně snaží.“

(17 dcera – střídavá péče, později výlučná péče matky a následně otce)

* I přes své vzájemné konflikty byli schopní při řešení výchovných problémů vystupovat jako rodiče jednotně a bránit dětem ve zneužívání situace.

„My jsme nebyli tak úplně hodný děti. (…) Na mýho bráchu velice rychle prasklo to, že třeba někdy se zvedne a jede do školy od táty, ale ve skutečnosti si jede lehnout k mámě, která mezitím odejde do práce. (…) Když jsme měli někde odevzdat nějaký peníze, tak jsem si o ně taky občas řekla dvakrát [matce i otci], ono to občas prasklo, ale občas to neprasklo… [Když to prasklo], tak byl z toho průšvih na obou stranách. (…) Že tam nedošlo k tomu, že by na nás byl naštvanej jeden a druhej nás vítal s otevřenou náručí. Prostě na nás byli naštvaný oba, takže to já oceňuju, že tohle zvládli. I přes ty hádky, že to nebylo, že by člověk si řekl – jo, tak dobrý, u táty z toho není průšvih, takže bysme žili tam, to určitě ne, prostě se na tom dohodli a u obou dvou… nás za to nějakým způsobem bylo potrestáno.“

(45 dcera – nejdříve střídavá péče, později výlučná péče matky)

* Rodiče za dětmi za všech okolností stáli a vždy udělali to, co bylo třeba – včetně toho, že se nezdráhali hradit výdaje na jejich potřeby (kroužky, školné, pomůcky apod.)

„Ať už taťka, nebo mamka, (…) že ať se děje, co se děje, a že se toho dělo, takže vždycky to buď zaplatili. nebo prostě udělali tu věc, co zrovna byla jako fakt potřeba.“

(09 dcera – výlučná péče matky)

* Rodiče děti navzdory rozchodu vedli ke společným hodnotám a výchovou jim předali své kvality.

„Jak nás rodiče vychovali nebo vedli, k nějakejm cílům. (…) Jsem fakt rád, že mě vychovali k nějakým kvalitám určitejm, který mám po nich.“

(23 syn – výlučná péče matky, později střídavá péče)

POKRAČOVÁNÍ – JÍT NA ZAČÁTEK

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.