Doris Kaliničová, Aleš Hodina
Na zkušenosti s porozvodovou péčí jsme se tentokrát zeptali současně maminky i tatínka dvou malých holčiček.
- Byla u vás střídavá péče jasnou volbou, nebo jste váhali?
Monika: Byla jasnou volbou, jelikož jsem v žádném případě nechtěla, aby děti vyrůstaly bez otce. S expartnerem jsme tuto možnost probírali již před dvěma lety, kdy se dostavila první partnerská krize, a já už tehdy souhlasila. Jak já, tak on naše děti milujeme a jsem ráda, že se chce podílet na jejich výchově a neodešel od nich. Vím, jaký vliv má na děti vyrůstat bez otce a jakou zátěž do budoucna to představuje.
Martin: Byla to jasná volba, oba děti milujeme, záleží nám na jejich štěstí a naštěstí já i expartnerka chápeme, že děti potřebují oba rodiče a že vůči dětem naprosto není fér, aby na ně dopadaly neshody mezi jejich rodiči. Takže jsme se byli schopní bez problémů na tomto domluvit.
- Jak na tuto volbu, dle vašeho názoru, reagovaly vaše děti?
Martin: Děti to vzaly až nečekaně v pohodě, společně jsme jim to vysvětlili. Aktuálně to berou tak, že prostě mají dva domovy, mezi kterými se pohybují. Samozřejmě to na ně ze začátku trochu doléhalo, ale teď nevidíme nejmenší problém, děti si užívají čas s námi oběma. Hodně důležité je, že o sobě před dětmi nemluvíme nehezky, že jim dáváme najevo svou lásku a že jsme schopní ohledně dětí bez problémů komunikovat, spolupracovat a v případě potřeby si vycházet vstříc.
Monika: Na základě rad jiného tatínka se střídavou péčí jsem v obrysech věděla, na co si dávat pozor, jak dětem situaci vysvětlit, kdy si je předávat, čemu se vyhnout. Děti to očividně zvládly velmi dobře, těší se na maminku i na tatínka. Vysvětlili jsme jim, že tatínek a maminka si přestali rozumět a že tatínek bude bydlet jinde, ale až budou mít u něj vlastní pokoj, budou vždy týden u maminky a týden u tatínka.
- Jak těžké bylo začít aplikovat střídavou péči a co ve vašem dosavadním životě jste museli tomuto přizpůsobit?
Monika: Zpočátku když jsem neměla u sebe děti, jsem to velmi prožívala, musela jsem se zaměstnat jinak, abych nepropadala depresím. Přiznám, že to asi snáším jako rodič hůř než děti samotné. Kromě jejich nepřítomnosti nedošlo k výrazným změnám. V týdnu s dětmi jsem na ně sama, ale zvládám to bez problémů. V týdnu bez dětí mám možnost jim zavolat nebo je vidět, což jsme aplikovali například v den svátku starší dcery. Rovněž jejich táta má možnost děti vidět i v době, kdy jsou u mě.
Martin: Pro mne to nebyl výrazný problém. Samozřejmě mi děti chybí, když jsou s expartnerkou, ale zase vím, že je brzo uvidím a mohu se na to těšit, současně jim mohu kdykoliv zavolat a pokud chci, tak je i vidět, vycházíme si v tomto hodně vstříc. Asi největší změna pro mne byla, že jsem se – vzhledem k tomu, že máme dvě holčičky – musel více naučit takové ty „holčičí věci“ – copánky, culíčky, sponečky… Také jsem se musel naučit se jim více věnovat v kreativní oblasti, to byla doména expartnerky. A samozřejmě se více věnovat těm organizačním věcem kolem dětí, které zajišťovala téměř výhradně ona.
- Všímáte si v průběhu střídavé péče, že byste měli odlišné výchovné metody?
Martin: Naprosto ne. I když jsme byli spolu, měli jsme na výchovu dětí shodné názory a nic se na tom nezměnilo. Navíc spolu o dětech hodně komunikujeme, takže jsme schopní se bez problémů „zkoordinovat“.
Monika: S expartnerem se snažíme o to, abychom postupovali jednotně. Stává se, že jeden druhému napíšeme, co děti „zkouší“ a jak s tím naložit. Děti se přirozeně snaží situaci trochu zneužít, a tak musíme být o to důslednější.
- Jste tedy schopni dohodnout se na všem ohledně dětí, nebo nacházíte problémy, na které máte odlišný názor a nejste schopni jej spolu sladit?
Monika: Zatím jsme se na všem byli schopni domluvit. Jsme dospělí lidé a chceme jednat v zájmu našich dětí. Myslím, že si vycházíme vstříc nad rámec běžné praxe, a jsem za to ráda. Dokonce konzultujeme i jídelníček, když se například objeví nové oblíbené jídlo. Založili jsme si na Facebooku soukromou skupinu, kde sdílíme fotky dětí, aby druhý rodič viděl, co se děje. Neděláme samozřejmě online reportáže z každého dne, ale fotíme například výtvory dětí, výlety, aktuálně vypadlé zoubky starší dcery… A i to zmiňované jídlo, protože mladší dcera je poměrně vybíravá.
Martin: Jsme schopní se domluvit na všem podstatném. A to naprosto bez problémů.
- S odstupem času pozorujete nějaký vliv střídavé péče na děti?
Martin: V podstatě žádný. Jsou to stále veselé, příjemné, milé a úžasné děti. Samozřejmě se trochu pokoušejí o „ale maminka/tatínek to dovolil(a)“ nebo „já to řeknu mamince!“, ale s tím se vždy rychle vypořádáme.
Monika: Střídavou péči praktikujeme třetí měsíc, takže poměrně krátce. Děti jsou ale velmi přizpůsobivé. Přirozeně ze situace chtějí vytěžit. Starší dcera se občas snaží citově vydírat pláčem. Také očekávají „překvapení“ při přechodu do druhého domova, což řešíme nikoliv dárky v podobě hraček, ale například změnou v pokojích, praktickými věcmi… Aktuálně bylo překvapením zavěšením papírové hvězdy do okna, aby Ježíšek věděl, kde bydlíme. Děti se při jejím rozsvěcování střídají. Lehce úsměvné jsou pak pravidelné čtvrteční telefonáty druhému rodiči. Záminka je zcela jasná: dřívější odchod ze školy a školky v pátek, kdy si děti přebírá druhý rodič.
- Jaké si tedy myslíte, že má střídavá péče klady a zápory?
Monika: Neshledávám na dětech negativní vliv. Je přirozené, že dochází k výkyvům nálad a obecně si myslím, že střídavou péči snáší hůř rodiče než děti. Přestože to bude znít sobecky, pozitivem je volný čas. Dny, kdy se můžete věnovat práci, sobě, přátelům, kdy naberete energii, kterou pak dáte dětem. Kdy se vám vaše děti stávají vzácnějšími a kdy se na ně těšíte. Nepřežíváte den za dnem s výhledem na to, že jste na vše sama a děti uvidí tatínka jednou za dva týdny jako tolik jiných dětí. Jsem přesvědčena, že každý z nás se dětem věnuje více, než když jsme byli spolu jako manželé.
Martin: Kladem určitě je, že když jsou děti u jednoho z nás, tak se jim snažíme věnovat na 100 % a maximálně využít čas strávený s nimi, což při běžném neustálém shonu člověk občas zapomíná. Současně se vůči nim chováme výrazně konzistentněji, méně jim ustupujeme jen proto, že „už toho máme dost“ a výchova je tak ucelenější i proto, že nesmíme zklamat druhého rodiče a musíme dodržet pravidla, na kterých jsme se dohodli. Navíc má člověk více času na plánování akcí s dětmi, vymýšlení zábavy atd.
- Jak děti reagovaly na nové partnery a jak vycházíte vy s novým partnerem druhého rodiče?
Martin: Bývalá partnerka zatím stálého partnera nemá, tak nemohu soudit, ale děti s mou novou partnerkou vycházejí výborně a ona se k nim chová stejně dobře jako k vlastním dětem, takže zde není nejmenší problém.
Monika: S přítelkyní expartnera jsem se setkala a je to sympatická mladá paní. Po pravdě jsem ráda, že si našel někoho se zkušenostmi s dětmi. Děti mají tetu rády, hodně spolu tvoří, její vliv na děti vnímám pozitivně. Sama partnera nemám, nechci hledat vztah za každou cenu, jen aby děti měly dva „kompletní“ domovy. Chce to svůj čas.
- Zdá se, že vše u vás probíhá téměř idylicky. Přesto jste nás požádali, abychom v rozhovoru neuváděli vaše skutečná jména. Proč?
Monika: Kvůli militantním matkám a odpůrcům střídavky.
Martin: Mým posledním zájmem je čelit jakémukoliv narušení soukromí mého a zejména našich děti. Zvláště s ohledem na to, jak vyhrocené emoce se kolem střídavé péče mohou projevovat na obou stranách „barikády“.
Vaše přání jsme respektovali a přejeme vám i dětem, ať se vám daří co nejlépe. A nám všem, aby podobné obavy a předsudky vymizely a střídavá péče konečně začala být běžně vnímaná jako to, co opravdu je – nejlepší možné uspořádání po rozchodu rodičů.
16. 11. 2015 at 3:22
Střídavka je jednoznačně řešením nejlepším ze špatných. Výše popisovaná idylka je záviděníhodná. Mne by zajímalo, jak na to reagovala soudkyňa, která ji musela oficiálně schvált a především rozvracečky z OSPODu, které se jen když to slovo slyší, ježí jak ostnaté zmije.
16. 11. 2015 at 9:51
No vzhledem k tomu, ze stridaji tri mesice, asi se jeste s ospod ani soudkyni nevideli 🙂
Predpokladam ze matka bude muset mnohokrat zduraznovat ze si opravdu je jista, ze detem to svedci a jsou spokojene, a ze opravdu nesouhlasi jen proto, ze ji otec drzel mesic ve sklepe a rezal spinavym nozem. A otec zodpovedet jak se vari kase a poznaji vsi :).
16. 11. 2015 at 10:19
Pochopitelně, že vím, že chlapi v minulosti často byli a mnohdy ještě i nyní jsou u opatrovnických soudů diskriminováni, ale nemůžu si pomoct a musím napsat:
VY TO PŘEHÁNÍTE, PÁNOVÉ
Aspoň u mých „případů“ OSPOD i soud vždy uvítali, že jdou k nim rodiče s dohodou (o střídavce), byli rádi, že mají další případ z krku a žádnéproblémy nedělali …
16. 11. 2015 at 11:12
Nejlepší pro dítě je střídavá péče, nebo společná,má rádo oba rodiče, oba bude mít vždy v rodném listě a k obou si vždy nachází cestu.
Navíc dítě chce oba rodiče,to už deklaruje při rozvodu. Akorád dospělý a celý zhoubný systém z nich dělá sirotky.Když přijde o jednoho rodiče a najednou se s ním může pouze stýkat.
Lehce se blízká na lepší časy, ale musí nás být mnoho a hned u prvního předrozvodového stání žádat o společnou, popř. střídavou péči (když jeden rodič nesouhlasí).
17. 11. 2015 at 2:26
Jo tak to jsem přehlédl. Tři měsíce. To by v tom byl čert, aby střídavka fungovala ! To se na to ospodbáby pořádně podívají !!!!
Tedy velmi schvaluji utajení, jak je vysvětleno nakonec.
17. 11. 2015 at 20:13
Oto, nic nepřeháníme. Je to tak, během předběžného opatření, odvolací soud dal děti otci, (matka odešla). OSPOD přitlačil a navrhnul děti do péče matky. Otci je sebrali a dali matce. Mezitím byl otec přepaden, s tím aby se nepřibližoval ke svým dětem, v době kdy je nemá mít. Je z toho trestní soud. Kdyby OSPOD vedl rodiče k dohodě a prvoinstanční soud spravedlivě rozhodoval, mohli mít už dávno střídavou péči. Otec byl psychologicky šetřen, otčím nikoli. Otčím může vychovávat, otec má omezený styk. Děti jsou poukázkou na peníze. Matka nikdy finančně nepřispívala ani když je měl otec ve své péči. Nová rodina z otce žije. Je to bordel.
17. 11. 2015 at 20:22
Také proto byl byla ráda, kdyby byly stanoveny nějaké spravedlivé tabulky výživného a nebylo to na libovůli soudní stolice. Matce ani otčímovi nikdo neurčuje, kolik, že mají jako vydělávat, „kdyby chtěli tak by mohli.“ To jenom otci stanovili fiktivní příjem. Je to na palici.
18. 11. 2015 at 13:13
ono ty „tabulky“ ale taky můžou být 10tis.Kč/měsíčně na každé dítě
a při výjimečných okolnostech může soud stanovit o trochu méně…
21. 11. 2015 at 12:53
Antonie, napsala jste to naprosto přesně. České opatrovnické soudnictví JE BORDEL. Nic víc než BORDEL. Zlomyslná diskriminace otců za to, že jsou otci.