Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Martin Abrman, 35letý Pražan, se nerad vzdává. I díky tomu se mu nakonec podařilo to, co by sice mělo být normou, ale bohužel stále není. Může vychovávat svého malého syna stejně jako jeho matka.
Martine, jak se u vás situace vyvíjela?
S bývalkou máme jednoho syna. Manželé jsme nebyli, odmítala to. Po porodu začala trpět hyperprotektivitou a separační úzkostí. Nechtěla připouštět, aby se synem byl kdokoliv v její nepřítomnosti. Za celý ten rok a půl, kdy jsme byli ještě spolu, mi bylo dovoleno být sám s ním venku jen dvakrát. Více se také fixovala na svou původní rodinu; partnerský vztah poté, co jsem splnil biologickou povinnost, pro ni pravděpodobně skončil.
Rozchod nastal po několikaměsíční studené domácí válce, Edíkovi bylo tehdy 17 měsíců. První návrh matky, který sepsala s paní Formánkovou z OSPOD Praha 1, zněl: Syna mohu vidět každý úterý od 14 do 18 hodin a jednou za 14 dní v sobotu. Pracovní dobu mám od 9 do 18 hodin, což nezajímalo ani matku, ani Formánkovou. OSPOD se ani neobtěžoval vyhledat otce, aby si poslechl také druhou stranu. V té době jsem také řešil bydlení pro sebe a celá situace byla pro mě šokem. Matka syna odvezla 180 km ke svým rodičům a já jsem ho mohl vidět jen hodinu. To bylo bolestivé. Koukal na mne jak na cizího.
Je docela zajímavé sledovat žvásty různých pseudoodborníků zabývajících se opatrovnickými spory či pedopsychologií. K jejich argumentu proti střídavce – „dítě nedáme do nepřátelského prostředí“ – dodávám: Proto dítětem a výpalným odměníme matku, která si je pak jistá svou pozicí, veškerou konstruktivní diskuzi zboří a ještě argumentuje tím, že není možné se dohodnout.
Jak jsi na to vše reagoval?
Najal jsem si advokátku, která mě ale za mé peníze tlačila do souhlasu s návrhem matky. Nakonec jsem v tom velkém neštěstí měl velké štěstí na zmocněnce, RNDr. Pavla Rusého. Tomu se povedl husarský kousek. Z velmi špatné výchozí situace a v šikanózním prostředí opatrovnické mafie se mu po jednom velmi netaktickém kroku matky (protiprávní jednání při přijetí syna do mateřské školy) podařilo sepsat rodičovskou dohodu.
Navrhoval jsi ji už předtím?
Návrhy dohod spočítat ani nelze. Matka i „její“ ospoďačka tuto snahu velmi dlouhou dobu ignorovaly. Asi v „zájmu nezletilého“, jak se tak často plácá. Nakonec asi i díky zjištění matky, že se syna prostě nevzdám, se kontakt rozšířil.
Jak konkrétně dohoda vypadá?
Jeden týden jsem se synem od středy po obědě do pátku do rána, druhý týden od čtvrtka od rána do pondělí do rána. Zajímavé je, že soudy i OSPOD, které odmítaly má předběžná opatření na širší rozsah styku, najednou souhlasí s rodičovskou dohodou, kde je můj kontakt se synem ještě větši.
Jak dlouho tedy už máte střídavku?
Dohoda funguje od 1.10.2014. Syn ji v podstatě dostal ke svým třetím narozeninám. Soudně byla schválena před vánoci 2014. V mezičase mezi podpisem dohody a soudním jednáním se ale matka tuto dohodu snažila několikrát rozbít.
Od schválení soudem už funguje? A jak ji zvládáte?
Se synem vše zvládáme, žádný problém v samotné péči neexistuje. Komunikace s matkou nějakým způsobem probíhá, ale musím být obezřetný. Se střídavkou pravděpodobně ještě není ztotožněna a občas si něco zamane a zkouší to. Bohužel se zdá, že v tomto negativistickém přístupu ji podporuje její rodina.
Trochu teď odbíhám, ale i moje máma mi říká, že díky střídavce si teď malého více užije. Poté, co se u matky projevily různé syndromy po porodu, babičce rovněž nebylo dovoleno syna ani pochovat. Teď už Edík ví, že babičky má dvě. To se mi podařilo napravit.
A jak je spokojený Edík?
Na synovi problémy nepozoruji. Když ho vyzvedávám ve školce, skáče tři metry do vzduchu. Těší se, ptá se, co podnikneme za výlet, co spolu uvaříme, jak se má Betynka (to je synova rybička).
Ví, že zhruba půlku času je s tátou, půlku s mámou. Těší se na oba rodiče. Nejšťastnější je při osobním předávání, kdy vidí oba rodiče na jednom místě. Ovšem ze strany matky jsou tato setkání velmi chladná. Asi to, že prohrála svou výlučku a synovu školku, se v ní bude ještě trochu vařit. Jediný, kdo tedy utrpěl střídavkou, je ego matky.
Máte také zkušenosti se střídavou péčí a chcete se o ně podělit s ostatními? Napište nám: INFO@STRIDAVKA.CZ
5. 5. 2015 at 12:39
21.5. v Olomouci, diskuse na téma Střídavá péče v Rodičovském centru Olivy.
reagujeme na malé povědomí rodičů o střídavé péči – pozvali jsme soudce, mediátora, sociální pracovnici i tatínka a děti, které prošly střídavou péčí, zveme Vás, abyste se zapojili do diskuse nebo si přišli poslechnout, jaké aspekty má tato forma péče o děti z různých úhlů pohledu.
http://www.olivy-os.cz/
5. 5. 2015 at 16:23
Tak podle těch odborníků které tipuji na odporníky uvedení na stránkách olivy od anonymní osoby hmm to vypadá, že by jsme se tam mohli dozvědět, že právo a potřebu dítěte na péči a výchovu rodičů přestanou potlačovat při dohodě mezi rodiči.
5. 5. 2015 at 18:22
to hmm:”Střídavá péče – … nebo hrozba pro děti i rodiče?” Tak jsem na vážkách, ale nenapadá mne, jaké hrozby vyplývají pro rodiče z péče o vlastní dítě. Každopádně můžu analogicky vymyslet: “Manželství – nejlepší řešení pro výchovu dětí nebo hrozba pro manžele a děti?” Zatímco při střídavé péči se rodiče mohou porvat akorát při předávání, v manželství se mohou před dětmi řezat immervere.
Název je manipulativní tím, že odkazuje na extrémy – nejlepší řešení vs. hrozba. Asi se budou odkazovat na (mužské) násilníky, ubližující vlastním dětem, kteří díky střídavé péči budou moci své děti mlátit častěji. Je ale zajimavé, že ve statistikách OSPOD figurují jako násilníci častěji ženy. Myslím, že by tam někdo rozumný měl diskusi hned od začátku svést takto: racionální řešení porozchodové péče (podepřené výzkumy, přáním dětí, biologickou podstatou rodičovství, celostní rozvoj dědičných vloh dítěte proporcionálním kontaktem s oběma rodiči) vs. iracionální řešení (kult mateřství, mýtus nadřazenosti instinktivního pouta k matce, iracionální nadřazování stability prostředí nad stabilitou vztahu s rodiči,…) a celospolečenské důsledky.
5. 5. 2015 at 19:54
V Olomoucí nebydlím, to rodičovské centrum nevím kde je, akci neorganizuju, organizátory neznám. vše co jsem uděla, bylo, že jsem to náhodou našel a oznámení o akci jsem dal tady. Veškeré připomínky směrujte k organizátorům, ne ke mně
5. 5. 2015 at 23:40
SOUHLAS. MATKA JE MIMO.Pokud si totiž zacala s nekym, kdo je na fotce jako otec, musela byt mimo pred tim nebopotom. Ale predpokladam, že foto jeilustrativni. Takze OK.A gratuluji k synovi, ktery se “skakanim 3 m vysoko ve školce” je jednoznacne nadaný artista. Doporucuji seznámit s rodinou Kockovych a poslat do sveta.
6. 5. 2015 at 0:51
to Karel. Nějak nerozumím Vašim narážkám, v čem máte problém?
6. 5. 2015 at 14:35
Čtenářka komentující pod jménem Karel to nemá v hlavě v pořádku
6. 5. 2015 at 15:43
Karličky hlavně chlastaj na antidepresiva.
25. 2. 2018 at 21:58
Tohle fakt nechápu,,, ze třech deti udělají jedinacky. To prostřední dítě svěří otci 300km. Nikdy by mě nenapadlo ho chtít do střídavý..jenjmagor by to udělal!!!
25. 2. 2018 at 22:12
Zvažte co děláte. Nejdriv bych otce umistila do Motola na 2mesice s dítětem Potom by si rozmyslel brát dítě matce. Tam si člověk uvědomí co je pro dítě nejdůležitější.