Eva Decroix
–
4.5 Advokát
Vedle základních protagonistů rozvodu, kterými jsou nesporně manželé, děti a soud, vystupují na scénu během řízení o rozvodu také další subjekty, kteří přímo ovlivňují děj a scénář. Tyto vedlejší role však mohou mít zásadní význam v průběhu řízení a jeho vyústění. Jedná se zde především o advokáty a orgány sociální péče a v další řadě také o notáře a znalce. Byť jejich úkoly jsou stejné, důležitost jejich rolí však není v systémech českého a francouzského práva vyrovnaná.
Začneme-li advokáty, kteří jsou tak trochu šedé eminence procesu rozvodu a současně mluvčími jednotlivých stran, konstatujeme, že francouzský občanský zákoník definuje rozvodové řízení jako tzv. advokátní proces, tedy řízení, ve kterém je právní zastoupení účastníků povinné. Ustanovení čl. 250 CC stanoví, že návrh na soudní rozvod je podán advokáty účastníků, případně jejich společným advokátem. Povinná účast advokáta na rozvodovém řízení je stanovena také v případě rozvodu mimosoudního, a to v ustanovení 229-1 CC. Zde se již ovšem vyžaduje, aby každý z rozvádějících se manželů byl zastoupen svým advokátem.
Povinnost advokátního zastoupení v rozvodovém řízení se vysvětluje „důležitostí zájmů, které jsou ve hře, přičemž je nutné osvětlit manželům průběh řízení a následky rozvodu. Toto vyžaduje právní znalosti a znalost řízení a pravidel, kterými se toto řídí, stejně tak jako zkušenost v oblasti poskytování poradenství“. (345) V mimosoudním rozvodu vzájemnou dohodou je každý z manželů zastoupen advokátem, jehož úkolem je ověřit, že každý z manželů uzavírá dohodu s plným vědomím všech důsledků, co se týče principu rozvodu i navržených následků rozvodu. Dále by měl poradit klientovi při přípravě dohody a zkontrolovat vyváženost jejích ustanovení, stejně tak jako zkontrolovat, že děti byly řádně informovány o jejich právu být slyšeny. (346)
Určitou zvláštností je možnost obou manželů být zastoupeni v rozvodovém soudním řízení společným advokátem. Doporučuje se, aby této možnosti bylo využito jen v řízeních, která nepředstavují zásadní konfliktní situace. Nicméně je možné řízení zahájit se společným advokátem a v případě, že se situace ukáže být konfliktní, každý z rodičů může následně zastoupení změnit. V průběhu přípravných prací zákona ze dne 26. května 2014 se ukázalo, že dle statistik využije společného právního zastoupení přes 90 % rozvádějících se párů, a to především z důvodů finančních. Odhaduje se, že i přes odlišnost cen jednotlivých advokátních kanceláří, jsou celkové náklady na soudní nesporný rozvod okolo 3 000 eur. Motivací francouzského zákonodárce při umožnění společného právního zastoupení mohla být taktéž mimo jiné finanční stránka věci, neboť přibližně 30 % účastníků rozvodového řízení využije tzv. aide juridictionnelle, tedy státem převzaté náklady soudního řízení, které ve Francii zahrnují i náklady na advokáta nebo také na mediaci. (347)
V českém právním systému není v rozvodovém řízení zastoupení advokátem povinné. Myšlenka povinného právního zastoupení byla opakovaně v právních kruzích diskutována, mimo jiné naposled při projednávání občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Dle některých názorů byla dokonce myšlenka podporována nejenom advokáty samotnými, ale také Ministerstvem spravedlnosti. Prosazena ovšem nebyla. Žižlavský, zastánce povinného advokátního procesu, na toto téma uvádí: „Prosazení myšlenky, že normální je se nesoudit, ale když k tomu dojde, mají spor řešit advokáti, by mělo příznivý dopad na omezení počtu soudních sporů, zprůchodnění justice a nastolení tolik potřebného stavu právní jistoty v soukromých i korporátních vztazích. Abnormality v jiných oblastech také řeší profesionálové a zanícené slepé střevo operuje lékař.“ Podle Žižlavského by navíc zavedení tzv. advokátského procesu bylo logickým pokračováním reformy justice. „Výjimky z něj by měly být minimální a o jejich rozsahu se musí vést odborná diskuse. Advokátní proces znají v různé míře Anglie, Francie i Německo,“ říká advokát. Vedle srovnání s některými západními zeměmi upozorňuje Žižlavský i na naši domácí tradici. Připomíná, že povinné zastupování advokáty v civilním soudním řízení u nás přerušili komunisté po únoru 1948. Advokátní proces (spor advokátský, advokátský proces) byl zaveden § 27 civilního řádu soudního (z. č. 113/1895 ř. z.) a platil na našem území do 31. 1. 1949. Platil tedy i v průběhu celé tzv. první republiky: „Advokátní proces v uvedeném období znamenal, že se strany musely nechat povinně zastoupit advokáty před sborovými soudy první instance a před všemi soudy vyšší instance s výjimkou řízení ve věcech manželských před soudem prvé instance a některých jednotlivých procesních úkonů např. v řízení před dožádaným soudem. Advokátní proces tedy platil jako pravidlo. Výjimky z pravidla byly minimální.“ (348)
Diskuze na téma advokátní proces je nyní opět aktuální s projednáváním nového občanského soudního řádu. Mezi jeho tezemi, které byly zpracovány pracovní skupinou složenou z předních odborníků a předloženy v srpnu 2017 Ministerstvu spravedlnosti, je nyní návrh ustanovení následujícího znění: „Strany jsou povinny nechat se zastoupit advokátem (advokátský spor), s výjimkou řízení před okresními soudy ve věcech, v nichž hodnota předmětu sporu nepřesahuje částku 50 000 Kč, a v řízení o stížnosti proti usnesení okresního soudu v takové věci. V řízení o žalobě na obnovu a pro zmatečnost jsou strany povinny nechat se zastoupit vždy bez ohledu na hodnotu předmětu sporu.“
V praxi se i bez existence povinného právního zastoupení rozvádějící manželé obrací na advokáty poměrně často. Role advokáta není zákonem definována speciálně pro rozvodové řízení. Právní rámec zastupování, práva a povinnosti tak vyplývají ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a ze stavovských předpisů. Advokát je tak dle § 16 zákona o advokacii „povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.“. Dle § 17 zákona o advokacii „advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu“. Dle čl. 4 odst. 3 Etického kodexu jsou projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie věcné, střízlivé, a nikoliv vědomě nepravdivé. (349) Dle čl. 9 poté: „Advokát je povinen klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů.“ A dle článku 10 odst. 8: „Advokát se vždy snaží o finančně nejefektivnější řešení sporu. Klientovi podle okolností případu ve vhodném okamžiku doporučí pokus o mimosoudní řešení nebo řešení v rámci rozhodčího řízení.“
Nemá-li účastník dostatek prostředků na právní zastupování, existuje několik možností, jak mu může být zajištěna bezplatná právní pomoc. Dle § 138 občanského soudního řádu může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Osvobození může být částečné nebo úplné, přičemž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Dle § 30 OSŘ „účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů“. Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Účastník, který nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem, má právo, aby mu Česká advokátní komora na základě jeho žádosti určila advokáta k poskytnutí orientační právní porady nebo právní služby. Žadatelem může být pouze fyzická osoba. Žadatel o poskytnutí právní porady musí prokázat, že není zastoupen advokátem a jeho příjmy odůvodňují potřebu určení bezplatného advokáta. Za účelem určení advokáta k poskytnutí právní porady musí žadatel prokázat, že průměrný měsíční příjem za posledních šest měsíců před podáním žádosti nepřesáhl trojnásobek životního minima. Hranice příjmů není přesně určena v případě, že žadatel žádá o určení advokáta za účelem poskytnutí právní služby. Právní porada se v rámci bezplatné právní pomoci poskytne jednomu žadateli v minimální délce 30 minut, nejvýše do vyčerpání 120 minut délky právní porady za každý kalendářní rok; do celkového ročního časového limitu se započítává každých započatých 30 minut právní porady. Česká advokátní komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. V rozhodnutí o určení advokáta Česká advokátní komora vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb.
Ve Francii je finanční podpora státu účastníků soudního řízení upravena v zákoně č. 91-647 ze dne 10. července 1991, o soudní pomoci. Náklady jsou převzaty státem v plné výši, pokud příjmy osoby bez další vyživované osoby jsou 1 017 eur nebo nižší, a do výše 55 %, pokud se příjmy pohybují mezi 1 018 a 1 202 eury, a do výše 25 %, pokud se příjmy pohybují mezi 1 203 a 1 525 eury. Právní pomoc může být poskytnuta jak pro soudní rozvodové řízení, tak pro rozvod mimosoudní. Právní pomoc pokrývá náklady soudní i náklady advokáta. Role advokátů obecně ve společnosti nabývá na důležitosti s postupně stoupající komplexitou právních řádů. Počet advokátů v evropských zemích je taktéž strmě se navyšující.
Počet advokátů na 100 000 obyvatel v zemích EU, 2010–2020 (350)
(345) GOURBE, Patrick a GOUTTENOIRE, Adeline. Droit de la famille. 7e edition, 2017, Sirey, Editions Dalloz, s. 198.
(346) Circulaire du Ministere de la justice du 26 janvier 2017, publié au Bulletin Officiel, JUSC1638274C.
(347) GOURBE, Patrick a GOUTTENOIRE, Adeline. Droit de la famille. 7e edition, 2017, Sirey, Editions Dalloz, s. 198.
(348) ŠRÁMEK, Dušan. Povinnost být zastoupen advokátem by se mohla v budoucnu rozšířit. [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné z: https://www.advokatni-komora.cz/scripts/detail.php?id=13604
(349) Usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (etický kodex).
(350) Zdroj: Study on the functioning of judicial systems in the EU Member States, Strasburg 06/04/2022, zpracování vlastní Data roku 2010 [online]. [cit. 024-02-14]. Dostupné z: https://public.tableau.com/app/profile/cepej/viz/QuantitativeDataEN/Tables?publish=yes In: Výroční statistická zpráva ministerstva spravedlnosti 2023. [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice
Okomentovat