Eva Decroix

–

5.2 Plošné zavedení tzv. cochemské praxe

Vůle podpořit vůli rodičů v rámci řešení opatrovnických řízení se projevuje nejenom snahou o úplné zrušení intervence soudu, ale také zaváděním alternativních přístupů do opatrovnických řízení. S argumentem, že rodiče by neměli přenášet svou rodičovskou odpovědnost na soud či jiné do procesu vstupující odborníky, je do praxe zaváděna tzv. cochemská praxe a jsou posilovány alternativní metody řešení opatrovnických sporů. Jaké jsou poznatky praxe ohledně této alternativy opřené již o několik let trvající snahy méně dramaticky a méně formálně řešit rozvraty rodin?

Tzv. cochemská praxe je založená na myšlence interdisciplinární spolupráce institucí a orgánů zapojených do řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí ve snaze přenést odpovědnost za budoucnost dítěte a úpravu jeho poměrů na rodiče, poskytnout jim odbornou pomoc a uklidnit konflikt. (413, 414, 415) Myšlenka i praxe reagují na neuspokojivou situaci vleklých sporů, ve kterých se dokazování nejlepšího zájmu dítěte přesunulo do roviny dokazování toho, kdo je dobrý a kdo špatný rodič. Neméně podstatným argumentem pro podporu této praxe je skutečnost, že řešení rodinných sporů uložená soudním rozhodnutím jsou v rodinných případech pro účastníky méně akceptovatelná, a tedy neumožňují dosáhnout porozvodového smíru oproti řešením, která si rodiče dohodli. Myšlenka i vize, na které stojí a vzniká cochemská praxe, si zaslouží podporu. Nicméně prozatím zůstávají mnohá a ne malá „ale“, která činí tuto praxi ve stávající podobě obtížně akceptovatelnou v právním státě. Dovolím si zde tedy jednoznačně oddělit na jednu stranu myšlenku a vizi cochemské praxe, kterou vnímám pozitivně, a na stranu druhou samotnou praxi, kterou vnímám velmi rozpačitě.

Zcela základním bodem, který činí pro mne aktuální stav obtížně akceptovatelný, je již samotné konstatování, že v rámci soudních řízení je zaváděna „praxe“. Není řešeno kým, jak, kam, na základě čeho. Výsledkem je situace, kdy napříč soudní soustavou každý soud postupuje v rámci řízení ve věcech péče o nezletilé jinak. Postup soudů nad rámec procesních předpisů občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních není v rámci této reformní praxe založen na žádném právním předpisu. Každý soud si zavádí vlastní procesní pravidla dle svého uvážení. Návrh podaný u Obvodního soudu v Praze bude ale poté řešen po procesní stránce soudem zcela odlišně než návrh podaný u Okresního soudu v Novém Jičíně či Hodoníně. Zcela mizí předvídatelnost soudního rozhodování. Na straně jedné, protože některé soudy zvolily cochemskou praxi a některé ne, na straně druhé proto, že cochemská praxe není jednotná a je zaváděna v různých podobách, inspiracích a intenzitě. Cochemská praxe je jednotné pojmenování pro mnoho přístupů. Mezi jejími propagátory a zúčastněnými soudy se liší nejenom lhůty, ale také průběh písemného dokazování nebo jednotliví aktéři. (416)

Touto nejednotností cochemská praxe neguje svůj záměr. Pokud totiž jedním z principů cochemské praxe je skutečnost, že advokát nebude doporučovat klientům v řízení ve věcech péče o nezletilé konfliktní strategie, takovéto pravidlo přinese své ovoce a zklidnění sporu, pouze pokud je respektováno ve všech případech. Advokát, který je ze zákona povinen hájit zájmy svého klienta, v rodinném právu musí souběžně vždy také hájit nejlepší zájem dítěte. Situace, kdy bude postupovat od počátku smírně a nekonfliktně, avšak protistrana se zachová opačně, může vést k tomu, že „smírný“ advokát poškodí svého klienta nebo v lepším případě může ztratit čas na řádnou přípravu spisu.

Skutečnost, zda u daného soudu je praktikována cochemská praxe, není předem ve většině případů advokátům či klientům dostupná. Pouze ve výjimečných případech soud zveřejnil informaci o zaváděné metodice na svých webových stránkách. (417) I v takovém případě se ovšem dostáváme do ne zcela akceptovatelné situace, kdy průběh soudního řízení je určen ne zákonným předpisem, ale metodickým pokynem zveřejněným ne ve Sbírce zákonů, ale na webových stránkách soudu.

Jakkoliv je občanský soudní řád i zákon o zvláštních řízeních soudních nadále aplikovatelným předpisem v řízeních o věcech péče o nezletilé, dochází na jejich pomezí a někdy až na hraně ke vzniku zákonem neupravených procesních situací, které vytváří povinnosti pro rodiče jako účastníky řízení. Povinnosti účastníků řízení by měly vyplývat výhradně ze zákona, ne z metodiky předsedy soudu.

Pokud uvádím, že praxe je v některých ohledech dle mého názoru na hraně zákona, konkrétně si dovolím uvést pochybnosti týkající se následujících bodů. Předně se jedná o zachování participačních práv dítěte v této praxi. Účelem cochemské praxe je posílit odpovědnost rodičů a pomoci jim uzavřít dohodu. V rámci tohoto procesu všem není jednoznačně definován prostor, v rámci kterého bude zjištěn a zprostředkován názor dítěte. Role orgánu sociálně-právní ochrany dětí se často posouvá z role kolizního opatrovníka do role metodika řízení doprovázejícího rodiče procesem cochemské praxe.

Práva a povinnosti jednotlivých odborníků vstupujících do řízení nejsou jednoznačně definovány. Například pokud první schůzka probíhá za účasti pracovníků orgánu
sociálně-právní ochrany dětí, není zřejmé, jaká jsou práva a povinnosti OSPOD v rámci tohoto jednání. Jedná jako kolizní opatrovník dítěte, tedy zástupce jednoho z nepřímých účastníků řízení, nebo jako nestranný orgán, který se snaží pomoci rodičům nalézt řešení? Pokud rodiče neuzavřou dohodu na prvním soudním stání a je jim doporučena mediace, má mediátor povinnost mlčenlivosti, když současně praxe vyžaduje, aby následně zaslal mediátor soudu písemnou zprávu o průběhu mediace? (418) Je-li součástí procesu tajemník soudu, jaké je jeho procesní postavení či požadavky na odbornost? Obecně mám za to, že není možné, aby soudní řízení v právním státě umožňovalo pokládat si podobné otázky a vytvářelo podobně nejednoznačné situace.

Dalším bodem, přímo souvisejícím s předchozím, je omezení dokazování, a to především písemného dokazování. Dle některých autorů není v rámci cochemské praxe povinností orgánu sociálně-právní ochrany dětí zpracovat písemnou zprávu o pohovoru s rodiči či dětmi. (419) Z vlastní advokátní praxe vím, že rozsah písemných vyjádření a důkazů je soudy omezován, a to jak rozsah písemných podání (na jednu normostranu A4), tak i prováděné dokazování. U některých soudů není dokazování prováděno vůbec a soud schvaluje předloženou dohodu rodičů, aniž by provedl základní dokazování ohledně příjmů či majetkové situace rodičů. Snaha omezit dokazování je vedena zájmem nejitřit spor a podpořit vůli rodičů vyjádřenou v předložené dohodě, avšak zbavuje soud podkladu, na základě kterého může schválit dohodu rodičů s vědomím, že je v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. Vzhledem k tomu, že cochemská praxe již u některých soudů trvá delší dobu, ukazuje se také, že nedostatečné či zcela chybějící dokazování pro schvalování dohod rodičů je poměrně zásadní překážkou pro přezkum uzavřených dohod v budoucnu. Například v situaci, kdy některý z rodičů požádá o zvýšení výživného, soud bude bez doložených příjmů z dob uzavření dohody obtížně posuzovat, zda samotný návrh na novou úpravu výživného je důvodný a zda došlo v rodině k podstatné změně okolností, která by zakládala důvod k novému projednání.

A konečně, třebaže to mají být rodiče, kteří mají rozhodovat o poměrech svých dětí, existují situace, ve kterých je v nejlepším zájmu dítěte, aby byla rodinná situace a podmínky péče o nezletilé dítě upraveny rozhodnutím soudu autoritativně, a to v co nejkratší lhůtě. Nutit rodiče v takové situaci do časově poměrně náročného procesu hledání konsensu může situaci v rodině pouze zhoršit. Použití cochemské praxe by nemělo být plošné a nemělo by vést ke ztrátě přístupu k soudu. Soudce by před rozhodnutím, zda rodičům doporučí využití poradenských služeb, měl vždy řádně roztřídit spory na takové, ve kterých použití alternativních metod povede ke zlepšení situace, a na takové, ve kterých je vhodné nebo nutné autoritativně a rychle rozhodnout a stabilizovat tak situaci v rodině. Nic nebrání soudu souběžně eventuálně doporučit rodinnou terapii či doporučit rodičům návštěvu jiné pomáhající profese. Odmítnutí rychlého rozhodnutí může vést k posílení patologických jevů v rodině, manipulace či zneužívání finanční či jiné závislosti mezi rodiči. Ze své praxe mohu konstatovat, aniž bych se chtěla uchylovat k plošnému hodnocení, že minimálně v jednom z řešených případů toto pravidlo bylo soudem podceněno a již několik měsíců je vedena snaha o dohodu mezi rodiči, z nichž jeden je na druhém finančně závislý a druhý je manipulátorem, který procesu hledání dohody zneužívá ve svůj prospěch. Tím jsou značně poškozena práva dítěte na klidné dětství a výchovu oběma rodiči a situace vede dle mého názoru k nevratnému poškození vztahů. (420)

Cochemská praxe reaguje na potřebu praktiků práva věnujících se rodinnému právu na úpravu procesních pravidel. Nastavené principy mají za účel odbřemenit soudy, umožnit hledat méně konfliktní řešení ve věcech péče o nezletilé a nabídnout rodičům nacházejícím se ve složité rodinné situaci pomocnou ruku prostřednictvím široké sítě pomáhajících profesí. Úspěch a pro mne i právní akceptovatelnost této praxe ovšem vyžaduje, aby se další rozvoj této praxe realizoval na základě zákonem definovaných jednotných podmínek, které zajistí předvídatelný, transparentní a nezneužitelný soudní proces. (421)

Snaha o posílení odpovědnosti rodičů v řízení ve věcech péče o nezletilé by měla být v rovnováze s efektivním výkonem povinnosti státu zajistit prostřednictvím soudní moci ochranu rodiny a dítěte.

5.3 Přezkum opatrovnických dohod rozvodovým soudem

Požadavky na obsahové náležitosti dohod rodičů o úpravě poměrů nezletilých dětí jsou v dosavadní právní úpravě vymezeny velmi lakonicky, resp. kromě obecných ustanovení smluvního práva nejsou právní náležitosti dohody rodičů o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu před rozvodem a po rozvodu zákonem upraveny. Novela toto nijak nemění. Věcný a formální přezkum opatrovnické dohody rozvodovým soudem bude proto postrádat právní oporu. Aplikace ustanovení vztahující se na rozhodovací praxi soudu ve věci péče soudu o nezletilé se jistě judikatorně postupně ustálí. Nicméně nemá-li soud stanovené zákonné podmínky, kterým má přezkoumávaná dohoda odpovídat, nemůže se jednat o odpovídající právní přezkum. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že situace opatrovnického soudu vybaveného pravomocí rozhodnout o úpravě poměrů nezletilých dětí a v rámci této rozhodovací činnosti i schválit dohodu rodičů je procesně diametrálně odlišná od situace soudu, jehož pravomoc se omezuje na přezkum, a to bez možnosti provést ohledně dohodnutých podmínek odpovídající dokazování k potvrzení jejich správnosti.

Pokud se pozastavíme nad samotným obsahem a formulací dnes uzavíraných dohod o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu před rozvodem a po rozvodu,  docházíme ke konstatování, že se právně jedná o velmi jednoduché a často i stručné dokumenty. Způsob jejich formulace je dán především územ vyplývajícím ze spolupráce sepisujících advokátů se soudy. Samozřejmě, že nic nebrání tomu, upravit v dohodě i některé další detaily týkající se podmínek předávání nebo způsobu komunikace, nicméně tyto podmínky nejsou přebírány do schvalujícího rozsudku, tedy většinou za účelem zjednodušení celého procesu nejsou ani vkládány do dohody. Jednoduchost nyní uzavíraných dohod má poměrně prostý důvod – slouží výhradně jako podklad pro následný soudní rozsudek. Provedené dokazování a protokol ze soudního jednání obsahují veškeré podstatné parametry, z nichž dohoda vychází, není tedy třeba je v dohodě shrnovat ani je přikládat do příloh této dohody. V situaci, kdy by dohoda měla být právně tzv. samonosná, její obsah a formulace by se musely zásadně změnit. A z mého pohledu by bylo velmi vhodné, aby se tak stalo spíše na základě litery zákona než volné tvorby advokátů. V okamžiku, kdy připustíme uzavření dohody formulované tak, že dítě se svěřuje do péče rodiče A a rodič B se zavazuje hradit výživné X, učiníme téměř nemožným nejenom jakýkoliv budoucí přezkum výše výživného i určení zásadní změny poměrů, ale někdy také samotné plnění „amatérské“ dohody.

S otázkou definice podstatných náležitostí opatrovnické dohody, jež by měla nahrazovat plně soudní rozhodnutí, souvisí také právní povědomí rozvádějících se manželů. Nejedná se přitom rozhodně o otázku subsidiární, neboť se nevztahuje jen ke kvalitě právních obratů v dané dohodě, ale především a hlavně ke znalosti rodiče o jeho vlastních právech a právech dítěte. Praktici rodinného práva mají zkušenost, že málokterý rodič přicházející do jejich kanceláře řešit otázku nevyhnutelného rozvodu ví, jak se určuje výživné, dokonce často ani neví, jaké jsou náklady na domácnost či jaké jsou příjmy druhého rodiče. Nezná svá práva ohledně bydlení, neví, zda a kdy se může odstěhovat ze společné rodinné domácnosti. Určit funkční systém péče o dítě taktéž není bez předchozí zkušenosti úplně snadné, pomineme-li hlubokou moudrost chlapských rad v hospodě nebo už rozvedených, zhrzených kamarádek. Rozvádějící se rodiče by měli mít v tomto poměrně náročném životním okamžiku nárok na systémovou oporu a pomoc. Narozdíl od některých jiných států u nás neexistuje centrální, státem spravovaný kvalitní zdroj právních informací a rad, jak postupovat v jednotlivých životních situacích, jaká jsou práva. Založení opatrovnické dohody na informacích poskládaných z Googlu jistě neodpovídá definici jednání v nejlepším zájmu dítěte. Pomoc advokáta rodič samozřejmě vyhledat může, ale je mnohem více pravděpodobné, že tak učiní v souvislosti s potřebou být zastoupen v rámci soudního řízení než v situaci, kdy ze zákona bude vyplývat, že se jedná o „obyčejnou“ dohodu, neboť „mustrů“ je na internetu mnoho. Současně ve vztahu k právní pomoci často existuje mentální a finanční překážka a obava, jak to vlastně funguje. Jako problematické v tomto schématu, které se poměrně věrně podobá řešení jiných soukromých právních situací českými domácnostmi, vidím ovšem postavení dítěte, jehož výsledná životní situace závisí na schopnosti toho či druhého rodiče si lépe zjistit informace. Napáchané škody a byť dobře míněné omyly nepůjde zpětně odčinit.

(413) Dále v textu jen cochemská praxe. Nejedná se o zákonný výraz, ale ustálené označení souboru pravidel v řízení o úpravě péče o nezletilé.

(414) Jako hlavní účastníci této interdisciplinární spolupráce jsou považováni soudci, advokáti, orgány sociálně-právní ochrany dětí a pomáhající odborné profese jako mediátoři a rodinní psychologové.

(415) Terminologie, dle které se v rámci cochemské praxe přenáší odpovědnost na rodiče je poměrně rozšířená, přesto dle mého názoru částečně chybná a tendenční. Rodičům tato odpovědnost náležela vždy.

(416) Například u Okresního soudu v Hodoníně byl za účelem edukace rodičů a jejich nasměrování jmenován tajemník soudu. U jiných soudů tuto roli plní orgán sociálně-právní ochrany dětí.

(417) Například Okresní soud v Hodoníně. [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné z: https://www.justice.cz/web/okresni-soud-v-hodonine/zakladni-informace-podrobnosti?clanek=rizeni-ve-vecech-pece-soudu-o-nezletile

(418) Tento rozpor se v praxi obchází tím, že nejsou jmenováni zapsaní mediátoři, jejichž výkon se řídí zákonem o mediaci a povinnost mlčenlivosti tedy mají, ale mediátoři vykonávající mediaci na základě zákona o sociálních službách, kteří povinnost mlčenlivosti nemají a zprávu soudu jsou ochotni podat. Přetrvává ovšem otázka, zda je tato dvojkolejnost institutu mediace akceptovatelná a zda tento postup není obcházením zákona o mediaci, jehož cílem bylo definovat zákonné podmínky pro výkon této pomáhající profese a pravidla jejího výkonu.

(419) Například Cirbusová a Rogalewiczová. [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné z: https://www.sancedetem.cz/cochemska-praxe

(420) Z důvodu neskončeného soudního řízení a ochrany účastníků nebudu s odkazem na advokátní mlčenlivost blíže specifikovat spis.

(421) Samotná síť pomáhajících profesí od rodinných terapeutů po rodinné poradny či krizová centra a mediátory je značně nepřehledná a neumožňuje aktuálně úspěšný rozvoj alternativních metod řešení. Velkým problém je také časová nedostupnost mnohých z těchto služeb. Chybí přehledná, veřejně dostupná mapa orientující rodiče k příslušným profesím.

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK