Eva Decroix
–
6.3.5 Časové hledisko v rozvodovém procesu
Manželství je v českém právním řádu definováno jako trvalý svazek muže a ženy (§ 655 OZ). Trvalost je přitom chápána jako „naprosto nezbytný atribut.“ (568) Manželství je pojímáno jako svazek dlouhodobý nebo alespoň trvající určitou dobu. Rozvod je poté narušením časového běhu tohoto předpokladu. Je-li běh času základním atributem manželství, zcela nezbytně se tato veličina projeví také v rozvodovém procesu.
6.3.5.1 Délka trvání manželství
V PEFL se veličina času objevuje na třech úrovních. Předně se jedná o zmínku negativní, vylučující zohlednění délky trvání manželství jako podmínky rozvodu. Požadavek na minimální dobu trvání manželství před rozvodem byl vnímán a zákonodárcem uplatňován za účelem vyloučení ukvapených rozvodů ještě předtím, než manželství začalo plnit svůj společenský účel. V českém právním řádu je podmínka na minimální dobu trvání manželství před podáním návrhu na rozvod zakotvena v rámci tzv. nesporného rozvodu neboli rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství dle § 757 OZ. Jedná se z mého pohledu o snahu zákonodárce posílit statusovou povahu manželství na úkor smluvní volnosti manželů. Atribut trvalosti související s povahou svazku staví zákon nad svobodnou, okamžitou vůli manželů. Požadavek na minimální délku trvání manželství je ale poměrně nekoncepčně zakotven pouze v případě rozvodů tzv. nesporných. Obecně mám za to, že společná vůle manželů a schopnost řešit rozvod a jeho následky dohodou by spíše měla být podpořena než omezena dodatečnými podmínkami, které přístup k této procesní variantě rozvodu ztěžují. Ukvapenost rozhodnutí manželů lze vyloučit v rámci rozvodového procesu doporučením odborné pomoci. Jako odpovídající právní pojistka před ukvapenými rozvody se taktéž jeví kvalifikovaný rozvrat manželství, který je hmotněprávní podmínkou rozvodu. Pokud manželé shodně tvrdí, že manželství rozvráceno je a naděje na nápravu není, poté i před uplynutím délky trvání jednoho roku trvání manželství by jim mělo být umožněno manželství ukončit. Zrušení podmínky spočívající v délce trvání manželství jeden rok ke dni zahájení řízení považuji za zcela souladné s PEFL a za vhodné.
6.3.5.2 Absence manželského soužití
Běh času je v rámci rozvodového řízení i PEFL dále zohledněn v podmínce spočívající v absenci soužití po nějakou dobu. Český právní řád používá pojem „manželé spolu nežijí“ a definuje jej v § 758 OZ jako situaci, ve které manželé netvoří manželské či rodinné společenství, přičemž alespoň jeden z manželů takové společenství ani obnovit nechce. Samotné oddělené soužití nebo absence rodinného a manželského společenství nemá právní význam, nejsou-li propojeny s veličinou času. Český právní řád definuje jako podmínku tzv. nesporného rozvodu roční trvání manželství a současně šestiměsíční absenci společného soužití manželů.
PEFL naopak v principu 1:8 definuje absenci společného soužití jako dodatečnou podmínku pro vyslovení rozvodu, se kterým jeden z manželů nesouhlasí. Absence soužití je vyžadována roční. Jedná se o objektivní test, jehož aplikace má umožnit vyhnout se uplatnění pojmu viny či kvalifikovaného rozvratu manželství. Dle autorů PEFL je zjišťování těchto okolností nežádoucím zásahem do manželského vztahu ze strany státu a princip absence soužití lépe umožňuje respekt k osobní integritě a manželské autonomii. (569) Zatímco v PEFL absence manželského soužití částečně supluje vůli jednoho z manželů, český právní řád naopak podmiňuje právní důsledek společné vůle manželů absencí manželského soužití.
Zajímavou otázkou ale je, zda je rozvod možný i před uplynutím této délky trvání absence soužití. Zde se totiž paradoxně zcela odlišuje postup manželů, kteří tuto podmínku nesplňují a rozvést se chtějí, podle českého právního řádu a podle PEFL. V případě aplikace českého práva mohou manželé požádat o rozvod dle § 755 OZ a jediným negativním právním důsledkem chybějící dostatečné délky absence soužití bude nutnost podstoupit zjišťování příčin rozvratu manželství soudem. Z rozvodu tzv. nesporného se tedy procesně rozvod stává rozvodem sporným. (570) Nesplnění stanovené délky absence soužití dle PEFL neumožňuje v případě absence souhlasu s rozvodem jednoho z manželů vyslovit do uplynutí dané roční lhůty rozvod vůbec, pokud ovšem není naplněna výjimečná tvrdostní klauzule dle principu 1:9. (571)
Tato výjimka z principu, dle kterého bez souhlasu jednoho z manželů není dle PEFL možné vyslovit rozvod dříve než po roce absence soužití, směřuje na případy, v nichž by pokračování manželství bylo pro navrhujícího manžela vzhledem k okolnostem neúnosné. Dle komentáře se musí jednat o okolnosti výjimečné jako domácí násilí, jiné druhy násilí či tvrdosti. PEFL neupřesňuje (na rozdíl od německého práva, které zná obdobu této výjimečné tvrdostní klauzule), že výjimečné okolnosti musí být výhradně na straně druhého manžela, ani ale nevyžaduje vinu druhého manžela. Má se jednat o okolnosti, které objektivně činí pro manžela, který navrhuje rozvod, další trvání manželství jako nemožné z pohledu jeho základních práv. PEFL opět nevyžaduje splnění podmínky rozvratu manželství.
Český právní řád je v tomto ohledu liberálnější než PEFL, neboť umožňuje rozvod bez souhlasu jednoho z manželů i bez zkoumání délky absence soužití. Délka absence soužití je pouze jakýmsi objektivizujícím korektivem společné vůle manželů se rozvést. S ohledem na narůstající důraz na podporu společné vůle manželů se zrušení podmínky šestiměsíční absence společného manželského soužití a umožnění nesporného rozvodu na základě společné vůle rozvádějících se manželů jeví jako vhodné.
6.3.5.3 Lhůta na rozmyšlenou (572)
Jakkoliv je dle PEFL souhlas obou manželů s principem rozvodu dostatečný k vyslovení rozvodu, přesto PEFL zcela neopomíjí v rámci doporučujících principů také vzájemný souhlas manželů ohledně následků rozvodu. Dle komentáře k principu 1:5 by „rychlý rozvod neměl být umožněn, pokud k datu zahájení rozvodového řízení nejsou manželé dohodnuti na některých následcích rozvodu nebo pokud mají děti mladší šestnácti let“. (573)
Následky rozvodu, na kterých se manželé mají dohodnout, jsou PEFL definovány v principu 1:6 a zahrnují nejenom úpravu poměrů dětí, ale také výživné pro děti, rozdělení společného jmění manželů a výživné manželů. PEFL pracuje s pojmem dítě do 16 let. V českém právním řádu je dítětem osoba do věku 18 let.
Dle PEFL mohou nastat následující situace. Rozvádějící se manželé mají děti mladší 16 let a jsou dohodnuti na následcích rozvodu. V takovém případě je dle PEFL doporučena lhůta na rozmyšlenou tři měsíce. V českém právním řádu v takovém případě žádná procesní lhůta stanovena není, nicméně před vyslovením rozvodu musí proběhnout opatrovnické řízení, ve kterém musí být dohoda o úpravě poměrů nezletilých dětí schválena. Lhůta tři měsíce, aniž by byla stanovena, bude v praxi splněna samotným během řízení ve většině případů. V aktuálně diskutované reformě rozvodu se nicméně navrhuje možnost opatrovnického soudu vyslovit smluvený rozvod v případě, že rozvádějící se manželé jsou domluveni na vypořádání společného jmění manželů a soud schválil dohodu o úpravě poměrů dětí. Stanovení lhůty na rozmyšlenou se nezvažuje. Rozvod by tak mohl být v případě smluveného rozvodu dle českého práva rychlejší než dle principů PEFL.
Další z možných situací dle PEFL je ta, kdy rozvádějící se manželé mají děti do 16 let a na následcích rozvodu dohodnuti nejsou. V takovém případě PEFL doporučuje lhůtu na rozmyšlenou v délce šesti měsíců. Tato varianta odpovídá českému tzv. spornému rozvodu a délka řízení opatrovnického a rozvodového opět bude fakticky kopírovat lhůtu na rozmyšlenou. Navíc soud může rozvádějící se rodiče podpořit v hledání smírného řešení a dle § 100 OSŘ nařídit účastníkům první setkání s mediátorem a řízení na tři měsíce přerušit. Toto oprávnění soudu vychází z podobné myšlenkové podstaty jako lhůta na rozmyšlenou dle PEFL. Tedy dát rozvádějícím se manželům čas a možnost dosáhnout dohody ohledně následků rozvodu před vyslovením rozvodu.
A konečně je tu i situace bezdětných manželství nebo manželství s dětmi staršími 16 let. Pokud rozvádějící se manželé nemají děti mladší 16 let a jsou dohodnuti na následcích rozvodu, PEFL žádnou lhůtu na rozmyšlenou nestanoví. Pokud ovšem bezdětní manželé nebo manželé mající děti starší 16 let dohodnuti na následcích rozvodu nejsou, je obligatorní lhůta tří měsíční. Rozvod dle českého práva může být pro bezdětné manžele fakticky rychlejší než dle PEFL. V rámci úvah o reformě rozvodu by toto tvrzení zůstalo platné. Zavedení lhůty na rozmyšlenou není v českém právním prostředí předmětem odborné diskuze. Naopak v odborné veřejnosti rezonuje zájem na zjednodušení a zrychlení soudního rozvodového řízení, který vede k návrhuna sloučení opatrovnického a rozvodového řízení. (574)
6.3.6 Odpovědný orgán
Dle principu PEFL 1:2 má být rozvod vysloven odpovědným orgánem, kterým může být soudní nebo správní orgán. Z komparativního přehledu uvedeného autory PEFL pod daným ustanovením vyplývá, že ve většině ze sledovaných zemí se jedná v případě rozvodu o řízení soudní. Správní řízení je umožněno v některých zemích, ale ve většině případů nikdy není zcela popřen přístup rozvádějících se manželů k soudu, nastanou-li nějaké zákonem definované okolnosti. (575)
Odpovědný orgán je dle principu 1:10 povinen rozhodnout při zohlednění dohody rozvádějících se manželů souladně s nejlepšími zájmy dítěte o určení rodičovské odpovědnosti, včetně bydliště dítěte a styku s druhým rodičem, a o výživném. Společně s rozvodem nebo po jeho vyslovení může odpovědný orgán také rozhodnout
o majetkových záležitostech rozvádějících se manželů.
V českém právním řádu je zachována kompetence soudů pro vyslovení rozvodu i pro rozhodnutí o následcích rozvodu. Ze strany Notářské komory zaznívá v posledních letech návrh na uzákonění tzv. notářských rozvodů, v rámci kterých by notáři byli oprávněni k vyslovení rozvodu, a to především v případech, kdy jsou rozvádějící se rodiče na rozvodu a jeho následcích dohodnuti. Tato úprava prozatím ale nemá podporu širší odborné veřejnosti ani Ministerstva spravedlnosti. V diskutované reformě rozvodového práva je zachována soudní pravomoc k vyslovení rozvodu i rozhodnutí o následcích rozvodu.
6.3.7 Dílčí závěr
Z výše uvedeného vyplývá, že tendence definované PEFL se zřetelně propisují i do českého rodinného práva, přičemž částečně se tak děje ne v důsledku harmonizačního úsilí autorů PEFL, ale sociologických změn probíhajících v evropské společnosti. Mezi tendencemi, které představují průsečíky českého rozvodového práva a PEFL, lze uvést následující:
– rostoucí respekt k soukromí a autonomii rodiny
– rostoucí respekt k vůli manželů a jejím právním následkům
– nejlepší zájem dítěte v centru pozornosti
– důraz na harmonické fungování rodiny nejenom v manželství, ale i v období po rozvodu (porozvodový mír)
– liberalizace rozvodového práva jako prostředek k podpoře rodin a různých forem rodinného soužití
(568) Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [online] [cit. 2024-02-14] Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf, s. 159.
(569) BOELE-WOELKI, K., PINTENS, W., FERRAND, F., GONZÁLEZ-BEILFUSS, C., JÄNTERÄ-JAREBORG, M., LOWE, N. Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maintenance Between Former Spouses. Praha: Intersentia, 2004. ISBN 9789050954266, s.55.
(570) Toto tvrzení platí bez výjimky především v teorii, soudní praxe se omezuje při zjišťování splnění podmínky absence soužití manželů na tvrzení rozvádějících se manželů. Vzhledem k tomu, že absence soužití obsahuje poměrně silnou subjektivní a volní stránku související s povahou soužití, byť po jednou střechou, shodné tvrzení manželů ohledně splnění podmínky soud považuje za dostatečné a umožňující tzv. nesporný rozvod.
(571) V anglickém znění „exceptional hardship“ clause. Autorka překládá jako výjimečná tvrdostní klauzule.
(572) V anglickém originále „reflection period“, autorka překládá jako lhůta na rozmyšlenou. Jiní autoři používají český termín zvažující období nebo období na rozmyšlenou. In: PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2017. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-653-1, s. 757.
(573) BOELE-WOELKI, K., PINTENS, W., FERRAND, F., GONZÁLEZ-BEILFUSS, C., JÄNTERÄ-JAREBORG, M., LOWE, N. Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maintenance Between Former Spouses. Praha: Intersentia, 2004. ISBN 9789050954266, s. 34.
(574) KRÁLÍČKOVÁ, Z., KORNEL, M. Liberalizace právní úpravy rozvodu manželství a její limity. Právní rozhledy, Nakladatelství C.H. Beck, 2022, s. 1210-6410.
(575) Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rusko (od vydání publikace a PEFL byl přijat notářský rozvod také ve Francii) – tyto země jsou uvedeny in BOELE-WOELKI, K., PINTENS, W., FERRAND, F., GONZÁLEZ-BEILFUSS, C., JÄNTERÄ-JAREBORG, M., LOWE, N. Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maintenance Between Former Spouses. Praha: Intersentia, 2004. ISBN 9789050954266, s.21.
Okomentovat