7 Mají mít notáři své místo v rozvodovém řízení?

Diskuze a úvahy o zavedení notářských rozvodů se nese novinovými titulky již dobrou polovinu poslední dekády a zaznívají v ní pro i proti: Jednodušší a levnější. Oslabující instituci manželství. Zbytečné. V rozporu s veřejným pořádkem. Debata je někdy spíše osobní a „veselá“ než věcná. Odborných doktrinálních příspěvků na toto téma již ale nalezneme mnohem méně. Střípkovitě se přesto téma notářského rozvodu objevuje v právnické literatuře již od roku 2008, kdy bylo otevřeno předsedou notářské komory Martinem Foukalem. (576) Absence odborné literatury poměrně silně kontrastuje s aktuálností tématu i důrazností, s jakou notáři znovu a znovu téma vrací do veřejného a odborného prostoru. (577) Toto odborné vakuum mimo jiné vedlo k sepsání této práce, která se snaží být věcným a odborným, byť z povahy věci jistě ne vyčerpávajícím příspěvkem do této diskuze.

V předcházejících částech této práce byly popsány sociologické proměny společnosti, které přináší úvahy o rozvodové legislativě de lege ferenda a otevírají také cestu úvahám o alternativních přístupech k rozvodové problematice. V této části práce tento sociologický aspekt pro úplnost jen stručně shrnu, protože má přímý dopad na další část této práce. V té se budu věnovat otázce „proč?“. Proč vlastně přemýšlíme o zavedení notářského rozvodu? Anebo také quid bono? Jaké ohledy a zájmy vstupují v potaz? Termín notářský rozvod je samozřejmě termínem nelegislativním, nicméně přesto úvahy o něm pramení z širšího právního konceptu administrativních rozvodů, který představím níže.

Inspirací pro sepsání této práce byl notářský rozvod ve Francii, který byl v předcházejících kapitolách také popsán. Rozhodně se ale nejedná o jediný model notářského rozvodu v evropských zemích. Tyto zahraniční právní úpravy jsou společně s pravidly CEFL cennou inspirací pro úvahy de lege ferenda o určení možného postavení notáře v rozvodovém řízení a defnici podmínek notářského rozvodu. Povedou nás také k odpovědi na základní vědeckou otázku této práce, a to zda je francouzský notářský rozvod transponovatelný do českého právného řádu, a k návrhu de lege ferenda, zda mohou mít notáři místo v rozvodovém řízení, případně která právní úprava je transponovatelná do našeho právního řádu.

7.1 Vývoj ve vnímání manželství

Historicky bylo snahou zákonodárce nastavit podmínky rozvodu tak, aby rozvod byl právně možný, ale současně také aby nebyl neuvážený a aby přístup k němu nebyl příliš snadný a nezvedl „stavidla“ již tak vysoké rozvodovosti. Ústavně garantovaná ochrana rodiny se promítla do ochrany instituce manželství, které je nejlépe schopno rodinu ochránit, zachovat, ale také ji rozvíjet a udržet. Společenský vývoj v posledních letech nicméně směřuje k diverzitě rodinných forem a manželství postupně ztratilo výlučnost v oblasti rodinného života. Vedle rodin žijících v manželstvích složených z otce, matky a (většinou) dvou dětí se rodiny zakládají také ve vztazích partnerských nebo existují rodiny po rozpadu manželství či jiného vztahu, dále fungují rodiny samoživitelů a samoživitelek, někdy doplněné o děti z jiných vztahů. Takovým rodinám se začalo říkat rodiny patchworkové a přinesly nový jev nevlastního rodičovství a „půjčovacích a rezidentních dětí“, což je termín jistě zcela neprávný a nespisovný, který byl nicméně autorkou zachycený nedávno na diskuzním fóru na sociálních sítích provozovaném matkami a poměrně dobře vystihuje faktický stav v mnoha rodinách.

Manželství se „desakralizuje“. Do manželství vstupují páry později, protože chtějí, ne protože z důvodu společenské morálky a dobrých mravů musí. Z manželství lidé odchází také, protože chtějí a protože z důvodu společenské morálky a dobrých mravů už nemusí zůstávat. Zcela zásadním fenoménem propisujícím se do míry rozvodovosti je emancipace žen v posledním století. Ženy nezávislé ekonomicky i sociálně stojí dnes za většinou podaných návrhů na rozvod. (578) Současně ale také vyšší míra uvědomění práva na vlastní individualitu a svobodu podnítila mnoho rozvodů v případech, kdy v manželských domácnostech probíhalo domácí násilí či jiné formy ne zcela rovnocenných a akceptovatelných situací, které dříve byly tabu a (většinou) ženy je musely jen snášet a trpět. Rozvod manželství již není stigma ani pro rozvádějící se manžele ani pro jejich děti. Stal se běžnou součástí společenských poměrů. V zahraničí se dokonce začaly pořádat tzv. „divorce party“ oslavující nově přicházející svobodu pro rozvádějící se páry nebo alespoň pro jednoho z manželů. Je zřejmé, že podobná akce by ještě před páry lety vzbudila velké pohoršení, dnes budí již jen zdvižené obočí části společnosti.

Tak jak se manželství vyvíjí, mizí jeho institucionální povaha a posiluje se jeho povaha smluvní. Manželství je tak vnímáno jako společné rozhodnutí obou manželů sdílet společnou domácnost, intimní život a výchovu dětí. Jako většina smluvních ujednání je i manželské ujednání poté závislé na rozhodnutí každého z jeho účastníků z něj odejít a za domluvených podmínek jej ukončit. Počet rozvodů, na jejichž principu se manželé dohodnou, se dlouhodobě zvyšuje. Statistiky dostupné u nás tento počet mírně zkreslují, neboťse evidují rozvody tzv. nesporné, ve kterých je nutný nejenom vzájemný souhlas manželů s rozvodem manželství ale také s důsledky rozvodu, co se úpravy poměrů nezletilých společných dětí nebo vypořádání společného jmění manželů týče. I přesto, že na rozvádějící se manžele je v tomto ohledu u nás kladen vyšší nárok než v některých jiných zemích, dlouhodobě je míra tzv. nesporných rozvodů rovna přibližně dvěma třetinám všech rozvodů. (579)

7.2 Notářský rozvod quid bono?

Výše shrnutý vývoj v pohledu na manželství vede ke kritice tradičního soudního procesu jako zdlouhavého, psychicky velmi zatěžujícího, příliš robustního a zkostnatělého. V této obecné kritice je zohledněno několik aspektů.

Předně se jedná o argument související s dlouhodobým problémem, který je vlastní nejenom České republice, a to s přetížeností justiční soustavy a délkou trvání soudních řízení. Tento argument je ale nutné opřít o data. V porovnání s dalšími evropskými státy se totiž situace české jusice jeví poměrně pozitivně, neboť délka řízení v české justici je pod průměrem ostatních států.

Srovnání zemí EU podle délky řízení v civilních a obchodních sporech

Z úvodníku ministra spravedlnosti k Výroční statistické zprávě Ministerstva spravedlnosti 2023 poté vyplývá, že „celkově lze označit situaci v českém soudnictví jako stabilní (…)“. (581, 582) Konkrétně je také zmíněna délka řízení rozvodů, k níž sbírá Ministerstvo spravedlnosti data od roku 2022, a ministr spravedlnosti uvádí: „Pozitivní je, že tato řízení netrvají příliš dlouho, zejména v případech, kdy nejsou zapojeny děti. Typická délka bezdětných rozvodů činí pouhé 2 měsíce. Další příznivou zprávou je, že rozvodovost u nás není moc vysoká (…).“ (583)

V opatrovnických řízeních se situace po výkyvu souvisejícím v letech 2015 až 2017 s nárůstem agendy v důsledku přijetí nového občanského zákoníku také stabilizovala. Průměrně trvá opatrovnické řízení 118 dní. (584) Z dostupných dat ale také vyplývá, že přibližně 35 % opatrovnických řízení bylo vyřízeno za 20 až 40 dnů a necelých 5 % opatrovnických řízení trvá déle než 400 dnů.

Délka řízení u okresních soudů v opatrovnické agendě v letech 2010–2022 (585)

Vzhledem k tomu, že evidována je samostatně celá opatrovnická agenda, nelze s předností určit, do jaké míry se data vztahují k řízením ve věcech péče soudu o nezletilé. Celkový nápad rozvodové agendy je ale možné stanovit na základě dat vztahujících se k míře rozvodovosti v České republice.

Data o celkové míře rozvodovosti jsou evidovány dle ukazatele, který představuje tzv. hrubá míra rozvodovosti (Crude divorce rate), tj. počet rozvodů na 1 000 obyvatel středního stavu. Česká republika má dlouhodobě výrazně vyšší hrubou míru rozvodovosti, než je průměr EU (šestá příčka v roce 2020 s hodnotou 2,0), ale nejvyšších hodnot 2,7 dosáhly v rámci EU v roce 2020 shodně Dánsko, Lotyšsko a Litva, následovány Švédskem a Finskem (2,5 a 2,4).

Na opačném konci EU jsou Malta a Slovinsko (0,5 a 0,8). (586, 587) Některé státy, mezi nimi i Francie, od roku 2017 data o míře rozvodovosti nedodávají. (588)

Je možné najít korelace mezi mírou rozvodovosti a podmínkami přístupu k rozvodu? (589) V každém případě bude hledání takové korelace představovat pouze nahodilý pokus na základě dostupných dat, nepůjde o komplexní analýzu, jakkoliv by taková byla velmi ilustrativní. Z dostupných informací je ale zjevné, že mezi státy, které přijaly do svých právních řádů alternativní způsob rozvodu, ať již se jedná o rozvod notářský, nebo rozvod administrativní, se nachází také některé, které jsou premianty v míře rozvodovosti. Nicméně pokud se třeba podíváme na státy nordické, jako je Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko, u nichž je vysoký podíl rozvedených manželství z celkem existujících (viz tabulka níže), administrativní rozvod z nich přijalo jen Dánsko (podíl 14,7, hrubá míra rozvodovosti v roce 2021 2,2) a Norsko (podíl 11,7, hrubá míra rozvodovosti: údaj chybí), ale nejvyšší míra podílu rozvedených manželství je ve Švédsku (podíl 15,2, hrubá míra rozvodovosti v roce 2021 2,3). Ve Švédsku i Finsku je možný pouze soudní rozvod, přesto dosahují obdobných čísel jako v Dánsku, které umožňuje rozvod administrativní. Další skupinou států s poměrně vysokým podílem rozvedených manželství z celkem existujících jsou státy pobaltské, a to Litva, Lotyšsko a Estonsko. Zde je zajímavé poznamenat, že v těchto postsovětských státech platil po dobu začlenění do SSSR administrativní rozvod. Lotyšsko a Estonsko nyní umožňují rozvod notářský. Litva jej dle některých vyjádření litevských poslanců zvažuje, nicméně stále je platný pouze rozvod u soudu. Přesto je míra rozvodovosti ve všech pobaltských státech obdobná: Litva (podíl 12,5, hrubá míra rozvodovosti v roce 2021 2,8), Lotyšsko (podíl 14,7, hrubá míra rozvodovosti v roce 2021 2,5) a Estonsko (podíl 12,4, hrubá míra rozvodovosti v roce 2021 chybí, za rok 2020 1,9).

Podíl rozvedených manželství z celkem existujících v roce 2020

Číslo uvedené v mapě odpovídá počtu rozvedených manželství z tisíce existujících. (590) Míra rozvodovosti v České republice je stále nad evropským průměrem s hrubou mírou rozvodovosti 2,0 v roce 2020. (591)

Míra rozvodovosti v České republice

U tohoto posledního grafu se zastavím. Ministerstvo u něj sdílelo velmi zajímavou poznámku vysvětlující výrazný výkyv v roce 1999. Poznámka je zajímavá v tom ohledu, že do jisté míry popírá tezi, dle které nemá rozvodová legislativa vliv na míru rozvodovosti. Zde se zdá, že dočasně tomu bylo naopak: „Výrazný výkyv ČR v roce 1999 byl způsoben novelou zákona o rodině č. 91/1998 nabývající účinnosti k 1.8.1998. Ta nově stanovila, že k rozvodu je nutno předložit rozhodnutí opatrovnického soudu (do účinnosti novely rozhodoval rozvodový soud v rámci rozvodového řízení). Tato novela tedy znamenala ztížení, resp. prodloužení, rozvodů manželství s nezletilými dětmi, znemožnění rozvodů v 1. roce manželství, či také zavedení tzv. „nesporného“ rozvodu (manželství muselo trvat alespoň 1 rok a manželé spolu alespoň 6 měsíců nežili). Důsledkem byla delší řízení ukončená až v roce 2000 a v dalších letech s kumulací v roce 2003 s nejvyšší rozvodovostí ve více než stoleté historii statistického sledování rozvodovosti. Zajímavým, a opačným než v roce 1999, důsledkem této novely byl nárůst hrubé míry rozvodovosti v letech 1996 a 1997, kdy naopak hodnota dosáhla téměř úrovně rekordního roku 2003. To mohlo být způsobeno tím, že návrh zákona č. 91/1998 Sb., o změně zákona o rodině, byl podán již v roce 1996 a nestabilní manželství se „stihla“ rozvést ještě před nabytím jeho účinnosti.“ (592)

Z pohledu detailní struktury rozvodů podle počtu nezletilých dětí tvoří pravidelně nejčetnější skupinu ukončená manželství bez nezletilých dětí. Nemusí jít nutně o manželské páry vždy bezdětné, tato skupina zahrnuje i rozvody párů, jejichž dítě nebo děti jsou již v době rozvodu zletilé. V roce 2020 představovala bezdětná manželství 38–46 % rozvodů. (593) Celkový počet rozvodů v roce 2020 činil 21 734. (594) Přibližně polovinu návrhů na rozvod podávají manželé společně.

Proč jsou tato data důležitá a co z nich plyne? Předně lze konstatovat, že míra zatížení české justice není nijak neobvyklá v evropském měřítku. Naopak míra rozvodovosti je lehce nadprůměrná, avšak se snižující se tendencí. Přibližně polovina rozvodů se týká bezdětných manželství a přibližně polovina návrhů na rozvod je podávána manžely společně, tedy lze předpokládat určitou míru konsensu na rozvratu manželství a principu rozvodu. Není zřejmé, do jaké míry se tyto skupiny bezdětných manželství a společných návrhů na rozvod překrývají, ale čistě teoreticky je možné předpokládat, že jejich průnik nebude úplný a celkový podíl manželství, které neřeší děti a v nichž se oba manželé chtějí rozvést, může být vyšší než polovina celkového počtu rozvodů. Současně lze také konstatovat, že samotné řízení o rozvodu trvá okolo dvou měsíců a opatrovnické řízení průměrně tři měsíce, není-li podáno odvolání. Tyto tendence se zdají v čase víceméně stabilní.

Z dat poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti vyplývá, že celkově je na opatrovnickou agendu vyčleněno 359 soudců a celkem na opatrovnickou a civilní agendu (tedy i rozvodovou) 1 387 soudců. (595) Pokud zvážíme, že přibližně 10 000 bezdětných manželství by v případě dohody manželů na principu rozvodu mohlo být „vyňato“ z pravomoci soudů, jedná se o úbytek 27 případů ročně pro každého opatrovnického soudce (pokud uplatním logiku výše navrženého sloučeného řízení o rozvodu a opatrovnického řízení u opatrovnických soudců) a sedm případů ročně pro každého civilního – rozvodového soudce. Současně se jedná o úbytek případů, které jsou nekonfliktní, s malým rizikem průtahů, a tedy soud nezatěžují. Je otázka, jak citelný či relativní by byl úbytek těchto případů pro fungování justice.

(576) FOUKAL, Martin a JINDŘICH, Miloslav. Úloha notářství v moderní společnosti. Ad notam, 2008, roč. 14, č. 6, str. 212-217.

(577) Podporu notářským rozvodům vyjádřila také soudkyně J. Pokorná (MACKOVÁ, A. „Je třeba, aby si jednotlivé právnické profese sebe navzájem vážily a chovaly se k sobě úctou,“ říká v rozhovoru pro Ad Notám nová předsedkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslava Pokorná. Ad Notam. 2020, č. 4, s. 35) či ministryně M. Benešová (Neubauer, R. „Chtěla bych, aby prošel notářský tarif, podpořím nesporné rozvody a budeme pokračovat v digitalizaci,“ říká v rozhovoru pro Ad Notám ministryně spravedlnosti ČR, Mgr. Marie Benešová. Ad Notam. 2020, č. 2, s. 37.

(578) Rozvody bez dětí trvají soudům 55 dní, s dětmi přes čtyři měsíce. [online] [cit.2024-02-20]. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2023/09/19/rozvody-bez-deti-trvaji-soudum-prumerne-55-dni-s-detmi-pres-ctyri-mesice/
„Nejvíce rozvodů bývá v posledních pěti letech iniciováno společným návrhem manželů, který lze podávat od 1. ledna 201419. V roce 2020 převažoval tento typ návrhu ve všech krajích, přičemž jeho podíl na všech rozvodech byl v mezikrajském srovnání nejnižší v Libereckém kraji (44,7 %) a nejvyšší v Praze (59,7 %). Druhou nejpočetnější skupinu představovaly rozvody, kdy navrhovatelem byla žena.“ ( CZSO)

(579) Rozvody bez dětí trvají soudům 55 dní, s dětmi přes čtyři měsíce. [online] [cit.2024-02-20]. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2023/09/19/rozvody-bez-deti-trvaji-soudum-prumerne-55-dni-s-detmi-pres-ctyri-mesice/

(580) The 2022 EU Justice Scoreboard. [online] [cit.2024-02-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/eu_justice_scoreboard_2022.pdf

(581) Výroční statistická zpráva ministerstva spravedlnosti 2023. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice, s. 1.

(582) Ministerstvo současně uvedlo jako negativní aspekt aktuální situace v justici nedostatečnou digitalizaci související s některými systémovými nedostatky. Mezi pozitivními aspekty vedoucími ke zlepšování situace v justici byl uveden plný stav soudců, když jejich počet se mezi lety 2022 a 2023 zvýšil z 2099 na 3063, což je plný plánovaný stav. Viz tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z:

(583) Výroční statistická zpráva Ministerstva spravedlnosti 2023. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice, s. 1.

(584) Mezi jednotlivými soudy existují značné rozdíly v délce vyřitování případů, viz Výroční statistická zpráva Ministerstva spravedlnosti, viz výše, s. 60.

(585) Výroční statistická zpráva Ministerstva spravedlnosti 2023. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice, s. 58.

(586) Tamtéž s188. Kompletní data čerpána z a dostupná na Eurostat, interaktivní data. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://www.czso.cz/staticke/cz/app_estat/demografie_evropy_2021/CZ_CS_demography_final_core/CZ_CS_demography_final_core/bloc-1a.html?lang=cs
Přístup k datovému souboru rozvodovosti. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/DEMO_NDIVIND__custom_685155/bookmark/table?lang=en&bookmarkId=cc90d043-4364-4937-99df-d356174f973b

(587) V roce 2019 byla nejvyšší míra rozvodovosti v Litvě, Lotyšsku a Lucembursku (všechny státy 3,1 rozvodů na 1 000 obyvatel), na Kypru (2,6), ve Švédsku (2,5) a Finsku (2,4). Naopak nejnižší míru mělo Irsko (0,7 v roce 2017) a Malta (0,7). [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://www.czso.cz/staticke/cz/app_estat/demografie_evropy_2021/CZ_CS_demography_final_core/CZ_CS_demography_final_core/bloc-4b.html?lang=cs

(588) Viz Eurostat [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/DEMO_NDIVIND__custom_685155/bookmark/table?lan
g=en&bookmarkId=cc90d043-4364-4937-99df-d356174f973b

(590) Výroční statistická zpráva Ministerstva spravedlnosti 2023. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice, s. 58, s. 190.

(591) Tamtéž, s. 190.

(592) Tamtéž, s. 189.

(593) ČSÚ – Vývoj obyvatelstva v krajích České republiky. Rozvodovost 2020, s. 23.

(594) Výroční statistická zpráva Ministerstva spravedlnosti 2023. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice, s. 58, s. 24.

(595) Výroční statistická zpráva Ministerstva spravedlnosti 2023. [online] [cit.2024-02-14]. Dostupné z: https://justice.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice, s. 58.

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK