Eva Decroix

–

1.3 Dílčí shrnutí historického okénka

Historické, jakkoliv stručné a střípkovité okénko do právních úprav na českém území a ve Francii, které bylo výše uvedeno, je důležité nejenom pro pochopení aktuálně platné právní úpravy v obou zemích, ale především pro pochopení dynamiky vývoje obou právních úprav. Lze shrnout, že francouzská dynamika směrem ke zjednodušení procesní náročnosti a ke kontraktualizaci rozvodového práva je mnohem silnější než podobné trendy pozorovatelné v posledních letech v České republice. Je možné konstatovat, že obě první úpravy prošly podobným vývojem ve vnímání „práva na rozvod“ od jeho více či méně striktně pojatého sankčního charakteru založeného na vině směrem k většímu uvolnění, co se zkoumání důvodů týče, a rozvolnění jeho vyslovení dle vůle manželů. Současně ale na straně druhé nelze opomenout, že francouzská právní úprava rozvodu je i po letitých snahách o její zjednodušení i nadále mnohem složitější než česká a nároky kladené na účastníky rozvodu, co se času či právní erudice týče, jsou mnohem vyšší. Liberalizační úsilí francouzského zákonodárce komplexitu rozvodového práva nevyřešilo, ale přineslo do ní nový revoluční prvek „osvobozující“ rozvod od státní intervence. Zda tento prvek přinese kýžené zjednodušení komplexity, ukáže čas. Česká právní úprava je ve svém vývoji mnohem konzervativnější a kromě dílčích změn ve prospěch liberalizace lze hodnotit celkový vývoj jako spíše přirozený a postupný. Existence jednoho typu rozvodu prospívá čitelnosti tohoto vývoje i uchopitelnosti právní úpravy pro její další reformy. Je ovšem důležité podotknout, že trendy, kterým obě právní úpravy podléhají ve svém vývoji, jsou až dosud velmi obdobné.

1.4 Stručné statistické okénko

V první polovině 50. let 20. století končila v České republice rozvodem desetina manželství. Hranice 30 % byla poprvé překonána v roce 1975. V období 2005–2010 rozvodovost v celkovém trendu stagnovala na úrovni 47–50 %. Historické maximum, 50 % manželství končících rozvodem, bylo zaznamenáno v roce 2010. Nicméně do roku 2012 došlo k poklesu zpět na úroveň z počátku nového tisíciletí, přesněji na hladinu 44 %. Celkový počet rozvodů v roce 2018 byl 24 313, což je od roku 1993 nejnižší číslo. Nejvyšší počet rozvodů proběhl v roce 2008, a to 31 300.

Aktuálnost tohoto trendu snižování počtu rozvodů je nyní obtížné ověřit, neboť počet rozvodů, které nabyly právní moci od počátku roku 2020 do konce března 2020, byl 5,2 tisíce, meziročně o téměř 0,9 tisíce nižší. Nicméně v pozadí nižšího počtu rozvodů však pravděpodobně stálo i omezení činnosti soudů v době nouzového stavu. Větší část rozvodů, 58 %, ukončila manželství, kde žily nezletilé děti. Celkem bylo zasaženo rozvodem 4,8 tisíce nezletilých dětí. Naopak ve 42 % rozvedených manželství žádné nezletilé děti nežily. Z pohledu délky trvání manželství bylo rozvodů nejvíce po 2 až 7 letech od uzavření manželství. Tato skupina představovala celou jednu čtvrtinu všech rozvodů. (65) Úroveň rozvodovosti byla ve všech krajích v roce 2020 nejnižší v rámci poslední dekády a pohybovala se v rozmezí 34,5 % (Kraj Vysočina) až 51,8 % (Středočeský kraj). Při zachování míry rozvodovosti by rozvod v jednotlivých krajích v průměru nastal po 12,5–14,7 let manželství. (66,67)

Velmi zajímavé je sledovat, po jak dlouhé době se manželé rozvádí. Zatímco v roce 1993 zaznamenáváme nejvyšší počet rozvodů v kategorii 1 až 9 let trvání manželství, v roce 2018 lze konstatovat, že jednotlivá pětiletá období od jednoho roku až do 30 let jsou v rozložení celkového počtu rozvodů zastoupeny rovnoměrně. Nejvyšší nárůst je poté ve sledovaném období v manželstvích trvajících déle než 30 let, kdy z původního zastoupení v celkovém počtu 1,7 % se nyní jedná o podíl ve výši 8,7 %.

Z mezinárodního srovnání Eurostatu provedeného z dat dostupných k 25. srpnu 2019 ovšem vyplývá, že co se délky trvání manželství týče, v okamžiku rozvodu vykazuje Česká republika hodnoty velmi obdobné ostatním zemím Evropské Unie. (68) Současně ale od počátku 90. let klesá počet uzavíraných manželství. (69)

Registrované partnerství do 2022 uzavřelo 3 117 párů. Od července 2006 do konce roku 2022 to bylo 1 954 mužských a 1 163 ženských dvojic. V poslední době vzrostl zájem žen o oficiální svazek. O jeho zrušení pak požádalo 448 párů. (70) Statisticky tak lze konstatovat, že registrované partnerství představuje dnes stabilnější svazek než manželství.

S ohledem na zaměření této práce je důležitá také skladba rozvodů. Již v roce 2015, tj. ve druhém roce existence možnosti tzv. smluvených rozvodů, tvořily tyto přibližně 31 % všech rozvodů. V roce 2019 však šlo již o přibližně 50 % – 12 228 smluvených rozvodů z 24 141 celkových. V roce 2020 dále došlo k nárůstu na 52 % – 11 404 smluvených rozvodů z 21 734 celkových. Počet smluvených rozvodů v ČR již od roku 2017 činí každoročně více než 11 tisíc případů. (71)

Pokud náš pohled rozšíříme i na řízení opatrovnická, lze doplnit, že v roce 2018 opatrovnické soudy rozhodly v otázkách péče, výživy, příp. styku dítěte s rodiči o zhruba 81 tisících dětech. Děti, o nichž v témže roce soud vydal první rozhodnutí, byly zastoupeny přibližně v jedné polovině. Třetina dětí byla mladší 6 let. Pokud bylo vydáno jen jedno rozhodnutí, týkalo se ve více než polovině případů více aspektů (výživy, péče, styku). Ve stejném roce soudy svěřily péči o děti jednomu či oběma rodičům u přibližně 38 tisíc dětí. (72)

Rozvodovost ve Francii je obdobná, neboť přibližně 45 % manželství končí rozvodem. Mužům je v okamžiku rozvodu je v průměru 42 let a ženám 44 let. V důsledku této míry rozvodovosti žije přibližně 1,6 milionů dětí ve Francii v rozvedených rodinách a 600 000 dětí žije v domácnosti s novými partnery rodičů. Více než polovina (55 %) rozvodů dnes představuje rozvod vzájemnou dohodou. Zastoupení rozvodů pro zavinění v celkovém počtu rozvodů každoročně klesá, a to ze 40 % v roce 2000 na méně než 10 % v posledních letech. (73)

Klesají ale také počty sňatků mezi osobami různého pohlaví. V roce 2017 bylo ve Francii uzavřeno 228 000 sňatků, z čehož těch mezi osobami různého pohlaví byla stále převážná část – 221 000, ale meziročně se jejich počet o 5 000 snížil. Manželství mezi osobami stejného pohlaví jsou naopak na vzestupu, přičemž od roku 2013 je nejsilnější trend růstu počtu uzavřených manželství mezi ženami.

Rostoucí počty lze ale sledovat také u registrovaného partnerství (pactes civils de solidarité – „PACS“), a to od jeho zavedení v roce 2002. V roce 2016 jich bylo například uzavřeno 192 000, což je meziroční nárůst o 3000. (74)

Jakkoliv tyto tendence mohou být nepopiratelné, z celkového grafu znázorňujícího porovnání jednotlivých typů partnerství mezi různými pohlavími vyplývá, že manželství, jakkoliv může být na ústupu, je stále převažujícím typem svazku. (75)

V celkovém obrazu typů partnerského soužití ale nesmí chybět neformalizovaný způsob společné domácnosti a partnerství. Ve Francii se pro tento typ soužití používá termín konkubinát (concubinage), v českém právním názvosloví je používán termín nesezdaná soužití, faktické manželství nebo kohabitace, a ještě častěji se používá „život na psí knížku“. Dle statistických údajů z roku 2016 platných pro region Haut de France je tento způsob soužití otázkou věku. Partneři ve věku 25 až 29 let žijí z 53 % v konkubinátu, 20 % z nich uzavřelo PACS a 27 % manželství. (76)

Z údajů Českého statistického úřadu z roku 2011 vyplývá, co se věku týče, obdobné konstatování. Více než polovinu faktických manželství tvořili lidé ve věku 25–39 let (52,1 % mužů a 53,7 % žen). Současně lze konstatovat velké regionální odlišnosti, nejvíce kohabitací se vyskytuje v městech nad 100 tis obyvatel a v některých krajích (Karlovy Vary, Praha) a nejméně v obcích do 2 000 obyvatel. (77)

(65) Český statistický úřad. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-1-ctvrtleti-2020

(66) Český statistický úřad, Vývoj obyvatelstva v krajích České republiky, Rozvodovost, 2021.

(67) Další údaje o míře rozvodovosti jsou obsaženy v kapitole 8 infra.

(68) Český statistický úřad, Zaostřeno na muže a ženy 2019. [online]. [cit.2024-02-19]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/91605937/30000219.pdf/37f2f393-e22e-421c-b5c9-4f21e2a7a74f?version=1.3

(69)  HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a WESTPHALOVÁ, Lenka. Rodinné právo. Academia iuris (C.H. Beck). V Praze: C.H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-552-7, s. 88.

(70) Hospodářské noviny. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://domaci.ihned.cz/c1-66459020-dosud-uzavrelo-registrovane-partnerstvi-3117-paru-po-zruseni-zakazu-adopce-roste-zajem-zen-loni-poprve-prekonaly-muze

(71) Vývoj obyvatelstva České republiky – 2020. Rozvodovost. Český statistický úřad. 2020.

(72) PALONCYOVÁ, Jana a Sylva HOHNE, Péče a výživa dětí po rozchodu rodičů podle výsledků opatrovnických řízení, VUSP, Demografie, 2021.

(73) Francouzský statistický úřad. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://www.jurifiable.com/conseil-juridique/droit-de-la-famille/divorce-france-statistiques,
https://www.insee.fr/fr/statistiques/3303338?sommaire=3353488, https://www.insee.fr/fr/statistiques/3303338?sommaire=3353488

(74) Rozsah této práce neumožňuje detailní rozbor této formy soužití. K detailnímu zpracování francouzské legislativy viz ELISCHER, David a MOCEK, Ondřej. Občanský pakt solidarity (PACS) 20 let poté – vznikla ve Francii skutečná alternativa k manželskému soužití? In: Pocta Milaně Hrušákové. Beckova edice právo. V Praze: C.H. Beck, 2022. ISBN 978-80-7400-859-7, s. 29–40.

(75) Francouzský statistický úřad. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques/3303338?sommaire=3353488#graphique-T18F033G2

(76) Insee. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques/3306175#figure1

(77) Český statistický úřad https://www.czso.cz/csu/czso/a50041548c ( cit 20. 2. 2024)

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK