Eva Decroix
–
2.2.2 Výjimka ze základní hmotněprávní podmínky: tvrdostní klauzule
Okolnosti představující výjimku z práva na rozvod v případě zjištěného kvalifikovaného rozvratu manželství jsou společně nazývány tvrdostní klauzulí, někdy také antidiskriminační klauzulí nebo antitvrdostní, a jsou dvojího typu. (105, 106, 107) Soud manželství nerozvede, pokud rozvod by byl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. (108) V obou případech nestačí pouhý nesouhlas nezletilého dítěte nebo druhého manžela nebo rozpor s jejich zájmy, neboť ve většině případů budou rozvodem zájmy obou skupin dotčeny negativně a samotný nesouhlas dítěte nebo druhého manžela by činil rozvod ve většině případů nemožným. Překážkou rozvodu se negativní dotčení zájmů může stát pouze v mimořádných případech, tedy v případech, kdy zájmy chráněných subjektů budou dotčeny velmi intenzivně. Tato mimořádnost a intenzita je vyjádřena v případě nezletilého dítěte zákonným obratem „zájem daný zvláštními důvody“ a v případě manžela zákon odkazuje na „zvlášť závažnou újmu“ a na „mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství“. Je otázkou, zda každá z hypotéz odkazuje na odlišný skutkový stav nebo zda mohl zákonodárce intenzitu a mimořádnost dané situace vyjádřit u obou hypotéz stejně. V obou případech se totiž fakticky bude jednat o velice obdobné situace, ve kterých by měl rozvod natolik zásadní dopad do osobní, sociální nebo ekonomické sféry nesvéprávného dítěte nebo manžela – odpůrce rozvodu, že se považuje za spravedlivé jim poskytnout ochranu a rozvod nevyslovit.
Dle některých názorů byl záměr zákonodárce postihnout výjimečné situace postižených dětí vyžadujících ekonomickou i osobní péči obou rodičů, kdy bez této péče by dítě muselo být umístěno namísto domácího prostředí do ústavního zařízení. Zuklínová uvádí, že dítě má velmi omezenou právní ochranu při rozvodu svých rodičů, neboť rozvodu zabránit nemůže, a tudíž se vlastně veškerá možná právní ochrana dítěte omezuje na majetková opatření. (109, 110) Je ovšem skutečností, že využití této klauzule je velmi výjimečné. Mimo jiné proto, že ani zcela zásadní a zvláštními okolnostmi daný zájem dítěte neumožní zachovat manželství a zákon je schopen zajistit ochranu a potřeby dítěte i v případě rozvodu manželství poskytnutím adekvátního výživného, ať již ve prospěch dítěte, nebo pečujícího rozvedeného manžela. Zájem dítěte navíc svědčí především pro klidné výchovné prostředí a je tedy nutno vždy zvážit, zda tento zájem nepřevažuje nad zájmem na formálním zachování manželství s napjatými vztahy mezi rodiči. (111) Zachování manželství z důvodu uplatnění tvrdostní klauzule nemusí mít zdaleka pozitivní vliv na dítě a navíc fakticky nemůže zabránit odchodu jednoho z rodičů ze společné domácnosti. Zájem dítěte na zachování manželství tak může mít především majetkový dopad ve vztahu k povinnosti manželů mít stejnou životní úroveň. (112)
Zjišťování zájmu nezletilého dítěte na zachování manželství se sice v řízení o rozvodu řídí vyšetřovací zásadou, avšak soud tyto okolnosti zjišťuje ex offo jen v případě, že některý z manželů uplatní námitku zájmu dítěte, nebo když soud na základě jiných tvrzení ve spisu dojde k závěru, že je takový zájem dítěte nutné zkoumat. Někteří autoři mají za to, že neupřesnění toho, zda tyto skutečnosti mají být soudem zkoumány ex offo vždy nebo jen na námitku některého z manželů, je vadou daného ustanovení. Takovou vadu navíc soud nemůže zhojit ani poučením účastníků, neboť by šlo o poučení o právu hmotném a ne procesním. (113)
Aplikace této překážky rozvodu manželství je omezena na dítě, které se narodilo z manželství rozvádějících se manželů, na dítě pobývající v rodinné domácnosti a je omezena zletilostí a svéprávností dítěte. Tuto skutečnost vnímají někteří jako nekonzistentnost právní úpravy, neboť v případě postiženého dítěte lze předpokládat, že nabytím zletilosti takové dítě bude vyžadovat a mělo by požívat stejnou, ne-li větší ochranu. (114) Časové omezení tvrdostní klauzule dané zvláštním důvodem nezletilého dítěte ale není dáno, je proto otázkou, zda by v případě použití této tvrdostní klauzule byl rozvod znemožněn až do zletilosti či svéprávnosti, či dokonce schopnosti dítěte samo se živit, když tato skutečnost v případě vážně postižených dětí nikdy nemusí nastat.
Z praxe lze uvést příklad, kdy manžel vyčerpaný náročnou domácí situací, a především péčí o tři osvojené děti s postižením a o jedno dítě v pěstounské péči také se zdravotními potížemi, odešel ze společné domácnosti za přítelkyní. Posledně jmenovaný syn byl na manžela silně fixován a po manželově odchodu z rodinné domácnosti za milenkou se jeho zdravotní i psychický stav velmi zhoršil (Aspergerův syndrom). Manželé byli navíc již několik let v procesu osvojení tohoto syna, aby tento měl stejné právní postavení jako ostatní děti. Pro syna bylo vyřešení osvojení velmi důležité. I přesto manžel pod nátlakem nové přítelkyně trval na rozvodu. Autorka práce jako zástupkyně manželky navrhovala nejdříve klid řízení v rozvodovém řízení za účelem dokončení procesu osvojení, jemuž by rozvod právně zabránil, a následné uplatnění tvrdostní klauzule s ohledem na zájmy dalších tří dětí a na skutečnost, že manželka sama nebyla schopna je finančně zajistit, neboť péče o ně jí zabrala většinu dne. Klientka se ale následně rozhodla s rozvodem i přes výše uvedené souhlasit, neboť setrvání v manželství vytvářelo velmi konfliktní situace, které měly tak negativní vliv na zdraví všech dětí, že rozvod se zdál jako vysvobození.
Zvláštní důvody na straně nezletilého dítěte soud zjišťuje především osobním jednáním, pokud je dítě schopno o takových důvodech mluvit se soudcem. Vyjádření názoru dítěte a seznámení jej s otázkou, kterou soud rozhoduje a která se jej bezprostředně dotýká, je uplatněním participačního práva dítěte. Ustanovení zákona ale současně předpokládá, že soud si může existenci zvláštního zájmu na straně dítěte zjistit „dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu“ (§ 755 odst. 2 písm. a) in fine). Tato konstrukce je ovšem v praxi problematická, neboť v době rozhodování soudu o rozvodu je již řízení o úpravě poměrů dětí pravomocně skončeno a opatrovník již nevystupuje v tomto procesním postavení. Situaci navíc může komplikovat skutečnost, že dítě již nemusí bydlet na stejném místě jako v době vedení opatrovnického řízení a příslušnost orgánu péče o dítě se mohla změnit. Vzhledem k tomu, že o poměrech dítěte bylo navíc již rozhodnuto a nastavená úprava poměrů je již často rodiči zavedena do praxe, zjišťování, zda zvláštní zájem dítěte není překážkou rozvodu, se zdá a posteriori jako málo logické. Lze předpokládat, že orgán péče o dítě jako procesní opatrovník by takový zvláštní důvod na straně nezletilého dítěte bránící rozvodu manželství vznesl v rámci opatrovnického řízení, pokud by takový důvod existoval. Skutečnost, že otázka existence zájmu dítěte na zachování manželství jeho rodičů je zkoumána až v rámci řízení o rozvod manželství a nikoli již v řízení opatrovnickém, je slabinou stávající právní úpravy. (115)
V praxi některých soudů vedla aplikace tohoto ustanovení ke vznášení dotazu, zda rozvodu nebrání zvláštní zájem dítěte, konstantně ve všech rozvodových řízeních. Tato praxe byla následně zpochybněna jako zbytečná a bylo dovozeno, že ke zkoumání prostřednictvím opatrovníka by mělo přicházet do úvahy, až když otázka zájmu dítěte vyplyne v řízení jako otázka, kterou je nutné zkoumat, tedy buď na základě vlastního zjištění soudu, nebo na základě námitky některého z manželů. Jakkoliv se tento závěr a aktuální praxe zdají vhodné z hlediska procesní ekonomie, je zřejmé, že soudce, který nedisponuje informacemi z opatrovnického spisu, neboť k důkazu je často navržen jen rozsudek o poměrech dětí, může jen obtížně sám dojít k závěru, že je nutné zjišťovat, zda překážkou rozvodu není zvláštní zájem dítěte. Manželé, resp. ten, který návrh na rozvod nepodal, budou bez příslušného poučení ze strany soudu nebo advokáta také omezeni ve svém jednání a ochraně zájmu dítěte.
Pokud soud zjistí, že jsou dány ony zvláštní důvody, které způsobují, že rozvod je v rozporu se zájmem dítěte, měl by návrh na rozvod zamítnout. (116)
Druhá překážka bránící rozvodu byla zavedena do právní úpravy za účelem chránit ekonomicky slabšího manžela, zejména ženy v domácnosti pečující o malé děti, jejichž možnosti uplatnění na trhu práce se zhoršily. (117) Hovoříme-li o překážce manželství, je nutné upřesnit, že tato překážka je dočasná a ve své podstatě jde o ztížení rozvodu v situaci, kdy se rozvod pro jednoho z manželů jeví jako nespravedlivá tvrdost. Nicméně ochrana před rozvodem není a ani nemůže být absolutní. (118) Proti sobě stojí žádoucí trvalost manželství a pravidlo, že nikoho nelze nutit, aby setrval ve společenství. (119)
K naplnění této překážky rozvodu manželství je nutná kumulace několika podmínek: i) rozvrat manželství nebyl zapříčiněn manželem bránícím se rozvodu; ii) hrozící zvlášť závažná újma v důsledku rozvodu (např. existenční nouze); iii) mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství (doba trvání manželství, počet vychovaných dětí atp.). Někteří autoři doplňují jako čtvrtou podmínkou také iv) dobu kratší tří let absentujícího společného soužití ke dni rozhodování soudu. (120) Jiná literatura nepovažuje délku absentujícího soužití manželů za podmínku aplikace tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. b), ale za časové omezení této klauzule. V literatuře je současně zmiňováno doporučení Komise pro evropské právo rodinné snížit lhůtu na odděleného soužití na jeden rok. (121)
Tvrdostní klauzule dle písm. b) poté nad rámec kvalifikovaného zájmu vyžaduje ke své aplikaci ještě prokázání, zda manžel – odpůrce rozvodu, se nepodílel převážným způsobem na rozvratu porušením manželských povinností. Jedná se tak o jednu z výjimečných situací, kdy soud je nucen zkoumat míru zavinění vedoucí k rozvratu manželství. Zatímco tedy manžel – odpůrce rozvodu ponese důkazní břímě, co se mimořádných okolností a újmy v důsledku rozvodu týče, negativní skutečnost, že se nepodílel převážným způsobem na rozvratu, prokazovat dle obecné procesně-důkazní teorie nebude. Manžel-odpůrce může v tomto ohledu prokazovat tzv. „komplementární pozitivní skutečnost“, která svou existencí negativní skutečnost vyloučí. (122)
Zákonné podmínky této překážky jsou definované velmi obecně a jejich posouzení tak bude náležet soudu na základě provedeného dokazování. Dle důvodové zprávy k § 755 odst. 2 písm. b) by měl soud po zvážení provedených důkazů poměřit újmu potenciálně hrozící manželovi, který rozvod odmítá, s újmou potenciálně hrozící manželovi, který se rozvodu domáhá. Z textu zákonného ustanovení ovšem tento test přiměřenosti nevyplývá a překážku rozvodu manželství dle daného ustanovení by měl soud hodnotit pouze ve vztahu k riziku zvlášť závažné újmy hrozící manželovi, který rozvod odmítá a který se na rozvratu manželství převážně nepodílel.
Procesní aktivita, tedy dovolání se uplatnění překážky rozvodu manželství dle ustanovení § 755 odst. 2, písm. b) OZ a důkazní břemeno splnění výše uvedených podmínek, náleží manželovi, který je vznáší, tedy tomu, který návrh na rozvod nepodal a nesouhlasí s ním. Z dikce ustanovení § 390 ZŘS vyplývá, že soud nemá z moci úřední zjišťovat to, jestli rozvodu brání zvláštní zájem manžela, který se soudem nesouhlasí. Je tomu tak proto, že při rozvržení břemene tvrdit a prokazovat mezi strany řízení se uplatní zásada, že navrhovatel tvrdí a prokazuje skutečnosti, pro které má být jeho návrhu vyhověno, zatímco odpůrce tvrdí a prokazuje fakta, pro která má být meritorní návrh zamítnut. (123) Manželé jsou v této rovině povinni soud přesvědčit, že jsou splněny předpoklady pro rozvod či zamítnutí návrhu, a je na soudu, aby splnění povinnosti tvrdit a prokazovat důsledně od účastníků vynucoval. Namístě je použít podpůrně poučení podle § 118a odst. 1, 3 OSŘ a přenést odpovědnost za důkazní situaci na účastníky.
Manžel – odpůrce rozvodu musí prokázat, že převážně nezapříčinil rozvrat manželství. Literatura někdy v tomto ohledu používá termín „nevinný manžel“, avšak dikce zákona nevyžaduje, aby manžel úspěšně se dožadující aplikace tvrdostní klauzule byl „nevinným“, ale aby jeho subjektivní jednání nebo objektivní příčina rozvratu manželství nacházející se na jeho straně nebyla hlavním, případně jediným důvodem rozvratu manželství. (124) Ustanovení tak dopadá i na případy, kdy rozvrat nastal zcela či převážně z příčin mimo vůli manžela (nemoc, neplodnost), ale i na případy, které sice představují subjektivní příčinu na straně manžela, avšak neznamenají porušování povinností manžela (změna víry, postoj k rodičovství). (125)
Rozsah manželských povinností, jejichž dodržování bude předmětem dokazování, je stanoven v § 678 až 690 a 697 OZ. Kromě toho, že manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti, totiž nelze opomenout, že manželé mají také povinnost vzájemně se informovat o svých příjmech a činnostech, brát při svých činnostech zřetel na zájem rodiny a jejích členů a přispívat na potřeby domácnosti tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná, a co se manželů týče, pak dokonce „zásadně stejná“. Hodnocení dokazování dodržování manželských povinností ve vztahu k aplikaci tvrdostní klauzule bude poté o to těžší, že zákon nevyžaduje, aby manžel-odpůrce byl zcela nevinný, co se porušování manželských povinností týče, avšak aby vina nebyla „převážně“ na jeho straně.
Vzhledem k tomu, že většina rozvodů je v praxi založena na „ztrátě přízně“ a postupném odcizení, ke kterému dochází z příčin ležících na obou stranách, byť ne každý z manželů si je zcela a plně uvědomuje, a často dochází k záměně důsledku a příčiny, může být prokázání skutečnosti, že jeden z manželů se převážně nepodílel na rozvratu manželství velmi obtížné, když kromě vnějších projevů rozvratu může být nutné prokazovat i projevy náležející do intimní sféry manželů. Odchod ze společné domácnosti nemusí být vždy příčinou rozvratu společné domácnosti, ale naopak jeho důsledkem, pokud mu předcházely opakované, ale marné snahy o nápravu situace, stejně tak navázání jiného intimního vztahu v případě nefungujícího manželského soužití.
Dále je nutné prokázat zvlášť závažnou újmu, přičemž se musí jednat o újmu způsobenou rozvodem manželství. Může se jednat například o závažné zhoršení finanční situace rozvedeného manžela-odpůrce, kterou nelze korigovat stanovením výživného. Za zvlášť závažnou újmu však nelze považovat a uznat skutečnost, která nastala bez ohledu na rozvod manželství, jako je třeba odchod navrhujícího manžela ze společné domácnosti. (126) Lze očekávat, že újma se dotkne osoby manžela, který je zpravidla nějak nedostatečný, ať již se jedná o věk, sociální stav, nebo stav zdravotní. (127)
Závažnost újmy způsobené rozvodem bude posuzována soudem prizmatem „mimořádných okolností svědčících pro zachování manželství“.
Jakkoliv se jedná o kritéria velmi obecná, z praxe lze uvést příklad, kdy manžel po více než třicetiletém manželském soužití, během kterého manželka nepozorovala žádné neshody či nesoulad, náhle odejde ze společné domácnosti, zanechá na stole dopis na rozloučenou a odstěhuje se, jak následně manželka zjistila, za mladou přítelkyní. Nejenom že je manželka ponechána zcela zhroucená, neboť měla za to, že žije příkladné manželství, ve kterém vychovali s manželem dvě děti, ale také se společně starali o její dceru z předchozího vztahu, která manžela považuje za svého otce a je jeho odchodem zdrcena. Manželka navíc zůstává sama s učitelským platem na veškeré náklady domácnosti, včetně nákladné údržby bazénu, který pořídli nedávno s manželem pro vnuky, a na náklady na hypotéku na opravu společného rodinného domu. Manželka má vážné zdravotní problémy, které se manželskou krizí vystupňovaly v několikatýdenní pracovní neschopnost. Manželka se v tomto případě aktivně dožadovala aplikace ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) a za tímto účelem předložila soudu veškerá lékařská potvrzení i přehled nákladů na dům. V daném případě se však po nařízeném klidu řízení na návrh manželky, ke kterému se manžel připojil, manželka se situací smířila poté, co jí bylo přislíbeno adekvátní výživné rozvedené manželky, a po hodinovém přednesu vlastní verze manželské situace během soudního jednání s rozvodem souhlasila.
Je-li skutková okolnost, tedy překážka bránící rozvodu, stanovená v ustanovení § 755 odst. 2 v případě písm. a) soudem zjištěna a v případě písm. písm. b) manželem-odpůrcem prokázána, soud návrh na rozvod zamítne.
(105) Občanský zákoník: komentář. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. ISBN 978-80-7478-457-6, s. 226.
(106) Vyjdeme –li z konstatování, že diskriminací se obecně rozumí odlišné zacházení ve srovnatelných situacích bez rozumného odůvodnění, nezdá-se termín „antidiskriminační klauzule, jako zcela přiléhavý.
(107) DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7478-325-8, s. 44.
(108) Ustanovení § 755 OZ.
(109) ŠABATA, K. Dvě stručné poznámky k řízení o rozvod manželství. Wolters Kluwer ČR a.s., Systém Aspi, stav k 31.12.2019.
(110) DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7478-325-8, s. 44.
(111) HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a WESTPHALOVÁ, Lenka. Rodinné právo. Academia iuris (C.H. Beck). V Praze: C.H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-552-7., s. 797.
(112) ŠÍNOVÁ, Renáta a ŠMÍD, Ondřej. Manželství. Teoretik. Praha: Leges, 2014. ISBN 978-80-7502-046-8, s. 204.
(113) GRYGAR, J. Rozvod od roku 2014- poznatky a připomínky ze soudní praxe, rekodofikace a praxe. Wolters Kluwer ČR a.s., Systém Aspi, stav k 31.12.2019.
(114) GRYGAR, J. Rozvod od roku 2014- poznatky a připomínky ze soudní praxe, rekodofikace a praxe. Wolters Kluwer ČR a.s., Systém Aspi, stav k 31.12.2019.
(115) GRYGAR, J. Rozvod od roku 2014- poznatky a připomínky ze soudní praxe, rekodofikace a praxe. Wolters Kluwer ČR a.s., Systém Aspi, stav k 31.12.2019.
(116) DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7478-325-8, s. 44.
(117) HRUŠÁKOVÁ, Milana a KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, c1998. ISBN 80-7239-192-5, s. 121.
(118) ŠMÍD, Ondřej a ŠÍNOVÁ, Renáta. Rozvod manželství. Teoretik. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-66-3.
(119) DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7478-325-8, s. 44.
(120) PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. Beckova edice komentované zákony. Praha: C.H. Beck, 2017. ISBN 978-80-7400-653-1.
(121) ŠMÍD, Ondřej a ŠÍNOVÁ, Renáta. Rozvod manželství. Teoretik. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-66-3, s. 205.
(122) Nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 2631/08.
(123) SVOBODA, Karel. Nesporná řízení. V Praze: C.H. Beck, 2017. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-672-2.
(124) PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. Beckova edice komentované zákony. Praha: C.H. Beck, 2017. ISBN 978-80-7400-653-1, s. 797
(125) PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. Beckova edice komentované zákony. Praha: C.H. Beck, 2017. ISBN 978-80-7400-653-1.
(126) SVOBODA, Karel. Nesporná řízení. V Praze: C.H. Beck, 2017. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-672-2.
(127) DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří a ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7478-325-8, s. 45.
Okomentovat