Bc. Veronika Hájková

Jsou to smutné příběhy, ty o předávání dětí rozvedených rodičů, kteří jsou ve sporu. Ať už si dokážou předat dítě se „semknutými rty“ či je z toho cirkus pro celou ulici s asistencí policie.

Pokud se rozvádíte a dohoda s partnerem ohledně svěření dítěte do péče se nedaří a vypadá to, že v této záležitosti bude rozhodovat soud, věnujte této technické „maličkosti“ pozornost předem.

Pokud totiž budete mít „dohodu“, soud ji s největší pravděpodobností schválí. Tedy pokud neshledá, že není v „zájmu dítěte“. Ještě větší váhu má dohoda v případě, že můžete uvést, že již delší dobu funguje i v reálu.

Jak je to podle práva?

„Soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.“ (§ 888 nového občanského zákoníku)

Místo předání dítěte zpravidla bývá “v místě bydliště dítěte” nebo “před místem bydliště dítěte”.

Bývá stanovena přesná doba styku např. 10.00 – 17.00 hod.

Co se týká “přípravy na styk“, myslí se tím zajištění, aby dítě odešlo s druhým rodičem a styk se tak mohl uskutečnit. Rodič by neměl dítě od styku cíleně zrazovat, ale naopak motivovat, aby se na styk těšilo (např.: „to je bezva, že půjdete do ZOO“).

Jistě, neexistuje právně závazný návod jak tuto přípravu provádět. Ale je rozdíl, zda nechuť dítěte ke styku pramení z negativní zkušenosti či z manipulace rodiče.

V dohodě si můžete určit podmínky styku, které jsou pro vás reálné a pro všechny zúčastněné akceptovatelné.

Doporučuji dopředu důkladně promyslet, případně vyzkoušet.

Můžete určit dobu předání dítěte v časovém rozmezí např. 9 – 10 hod. ráno a po 17. hodině večer, ne později než 20 hod. K soudu se totiž ještě zřejmě nedoneslo nic o kolonách. O zpoždění vlaku. Ani o tom, jak se nechce z hřiště domů přesně na minutu….

Nebo jako místo předání určit nějaké neutrální místo – hernu pro děti, hřiště, cukrárnu… Není to o dost příjemnější představa než postávat před domem, kde jste možná ještě nedávno bydleli, případně moknout a ještě snášet zvídavé pohledy sousedů?

Ale mám pro vás ještě lepší nápad.

Dítě si nepředávat.

To jste se lekli, k čemu vás to nabádám, co?

Ale myslím to takhle:

Má být u vás dítě na víkend? A co takhle se vyhnout setkání s expartnerem a tím konfliktní a stresové situaci tak, že si potomka vyzvednete v pátek ze školky či z družiny? Nebo ho v pondělí ráno do předškolního či školního zařízení odvedete?

Pro dítě to může být také fajn. V pátek se těší, až ho vyzvednete. Po víkendu u vás si ve školce „odpočine“ a těší se na druhého rodiče. Není to pro něj takový náraz, jako když v neděli večer nechce domů a chce být „ještě alespoň chvilku s vámi na hřišti“ a vy pospícháte, protože musíte být před domem expartnera přesně v XX.00, neboť jinak zase bude „dusno“….

Vyhnete se také tomu, že dítě v neděli večer nezahltí zážitky z víkendu rodiče, ke kterému se vrací. Přiznejme si to, že jako rodič má jistě radost, že dítě mělo prima víkend, ale ta žárlivost, ta tam teda taky hlodá, že?

Dítě se vyhne té trapné situaci, kdy si ho rodiče „předávají“. Prosím pěkně, poctivě si to představte.

A jestli vás v této chvíli napadlo, že si „přece musíte vyměňovat informace o dítěti“, tak si představte, že jste malé dítě a rodiče si vás „předávají“ a ještě si u toho říkají o vás takové věci jako „zase dostal kuli z matiky, tak to s ním procvič“ nebo „té logopedii jste minulý víkend moc nedali, co?“ nebo „ty zuby ať si čistí pořádně, musíš na to dohlédnout“. Líbilo by se vám to?

A tak si ty důležité informace třeba napište mailem. Třeba ten tón pak nebude tak konfrontační a nezkazíte si navzájem náladu…

Mimochodem, co se týká mailové komunikace, je to možnost, jak může komunikovat dítě s rodičem mimo osobní styk nejen v případě velké vzdálenosti bydliště. Komunikaci telefonickou, poštovní, internetovou (Facebook, Skype a pod.), to vše lze v dohodě určit.

Dále můžete určit, které osoby mají právo se s dítětem také stýkat, ať předejdete do budoucna ke sporům. Můžou to být osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah. Nejčastěji se tak jedná o styk s prarodiči, ale může to být například i styk s bývalým partnerem rodiče, má-li k němu dítě citovou vazbu.

Dohoda je projevem svobodné vůle vzájemnými ústupky nalézt řešení ve spolupráci při výchově dítěte i po rozvodu či rozchodu v zájmu dítěte.

Přiznejme si upřímně, že na této dohodě ale můžou profitovat všichni zúčastnění. A spokojení rodiče, ačkoliv rozvedení, znamenají spokojené dítě.

Převzato z BLOGU VERONIKY HÁJKOVÉ