Aleš Juchelka

–

Příspěvek z rozpravy na 27. schůzi Poslanecké sněmovny 26. března 2019:

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, mí kolegové zde předkládají poslanecký návrh novelizace občanského zákoníku, který má za cíl uzákonění stejnopohlavního manželství. Jak o mně mnozí víte, jsem znám tím, že tomuto návrhu nefandím. Není to proto, že bych chtěl někomu šlapat po štěstí, ale z toho důvodu, že tento návrh není pouze o změně tří slov v jednom paragrafu, ale znamená změnu zásadní, celospolečenskou, s dalekosáhlými důsledky. V našem hlasování ve skutečnosti nepůjde o odstranění nějakých drobností v občanském právním systému, ale o zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny. Přijetím návrhu by se význam slova manželství nerozšířil, nýbrž ztratil. Smyslem tohoto slova manželství by se vzdálil realitě a přiblížil určitému přání. Jenže než začneme zvednutím ruky redefinovat pojmy, které dlouho a odůvodněně něco znamenaly, měli bychom dát pozor, jestli tím zdánlivě drobným revolučním gestem místo budování nebouráme. Měli bychom dát pozor, aby se naším přičiněním nezvětšovala propast mezi slovní zásobou a realitou.

Aktivisté volají po svobodě a rovnosti, ovšem svoboda nadefinovaná na úkor skutečnosti neznamená větší volnost, ale klam. A na něm nelze nic postavit. Vzdušné zámky postavené byť s nejlepším úmyslem se jednoduše rozplynou. Realita a skutečná podstata pojmu manželství, i když jej vyprázdníme tím, že posuneme v legislativním procesu tento návrh dále, se nijak nezmění. Proti přirozeně daným skutečnostem opravdu ani nejvýkonnější aktivista nemůže nic dělat. Nám však bude hrozit, že budeme v rostoucí míře žít v ideologickém nereálnu.

Předložený návrh bývá někdy shrnován do líbivých, jednoduchých marketingových hesel: stejná láska, stejná práva či většině to neublíží, menšině to pomůže. Tyto reklamní slogany se nám zákonodárcům snaží vnutit myšlenku, že změny zákonů společnost nemění. Ale víme, že je to jinak, že zákony utvářejí vědomí i svědomí jednotlivců i celé veřejnosti a mají dlouhodobý účinek. Jsme svědky situace, v níž se pouze otevírají další Overtonova okna.

Pamatujete? Začalo to registrovaným partnerstvím. V minulém období přišel k jednání požadavek alespoň částečných adopcí dětí z předchozích, většinou heterosexuálních vztahů. Mimochodem v archivu ČTK jsem našel zprávu, a to z 19. února 2001, ze které cituji: “Pokud bude návrh na registrované partnerství přijat, budou je homosexuálové uzavírat před starostou, primátorem či jiným členem obecního zastupitelstva v přítomnosti dvou svědků. Svatba to v žádném případě není, protože svatba patří k institutu manželství,” uvedl to předseda Gay iniciativy Jiří Hromada. A dále říká: “Už odpočátku jasně říkáme, že si nenárokujeme adopce dětí. Tvrzení, že o toto usilujeme, nám podsouvají naši odpůrci.” Konec citace.

V důvodové zprávě našim kolegům iniciativa Jsme fér napsala, že usilují tímto návrhem o stejnou důstojnost a stejný respekt, jakého požívají v současnosti heterosexuální páry. Jde však o požadavek zhola nemožný. Stejné úrovně právní ochrany homosexuální manželství dosáhnout prostě nemůže, jelikož naplňuje, resp. nenaplňuje definici manželství jako takovou. Ano, jde sice o trvalý svazek, ale chybí zde reprodukční potenciál. Pro mě je manželství svazek muže a ženy, symbol základu společnosti, ve které žijeme. Stát manželství zvýhodňuje ne pro nějaký citový vztah dvou lidí, ale protože to je nejlepší prostředí pro zplození a výchovu dětí garantující stabilitu. Rodina založená na manželském slibu věrnosti muže a ženy je stavebním kamenem budoucnosti národa a musíme udělat vše pro to, abychom ji zachovali. Redefinice pojmu manželství by znamenala ztrátu tohoto symbolu.

V médiích tuto skutečnost ostatně opakovaně přiznávají i lobbističtí tvůrci navržené novely. Této skupině lidí vadí, že jiná dosáhne spojením stabilního svazku muže a ženy symboliky, kterou jiné vztahy, a to ani přísně vzato, ostatní z těch nejbližších, to znamená rodinné, jednoduše nemají. Zneužijeme stará slova pro nové skutečnosti, a to k čemu dojde, nebude podíl další skupiny obyvatel na dobru zvaném manželství, ale rozmělnění významu tohoto slova. Posouvání hranic pojmu pak může být téměř libovolné.

Jako poslanci jsme vydíráni argumentem, že děti homosexuálních vychovatelů trpí, jelikož nejsou v případě např. úmrtí svého jednoho biologického rodiče dostatečně právně vázáni k druhému partnerovi či partnerce. Je však k řešení této otázky nezbytné položit si na stůl tisíce let starý pojem manželství, vykuchat jej a napěchovat novým významem? Proč aktivistům tolik záleží právě na tomto slově? Asi si umíme všichni odpovědět. Naznačil jsem to před chvílí. Jsme citliví na symboly, gesta, naše srdce se zachvějí při oslavách stoletého výročí republiky, třicetiletého výročí pádu železné opony, řešíme převzetí státních vyznamenání, dotýká se nás osud lidí na druhém konci světa. Vnímáme třeba symbolicky fotografie francouzského prezidenta, kdy chytne za rameno třeba německou kancléřku a otevírá jí dveře.

Všechno na nás působí. To, co jsem zmínil, vlastně dost nevinně. Ale změna takové symboliky, jakou nám předkládá manželství založené na odevzdanosti jednoho muže jedné ženě, bude skutečně znamenat hluboký převrat. Kdo bude hlasovat pro stejnopohlavní sňatky, schvaluje redefinici rodičovství. Bude třeba změnit zákon o matrikách, jelikož bude diskriminační. Matriky obsahují tak homofobní kolonky, jako je otec a matka. Bude je třeba nahradit položkami rodič jedna a rodič dvě, jak jsme se před chvílí, nebo před několika dny dozvěděli z Francie.

Neustále slyším argument, že tento návrh přece nikomu neublíží. Proto se s vámi, vážení kolegové, chci podělit o jeden konkrétní hypotetický příklad. Velmi často slyšíme debatu… (Hlasy z pléna.) Ano, konkrétní příklad. (Se smíchem.) Ale může být i hypotetický, to máte pravdu.

Velmi často slyšíme debatu o dětských domovech. V dětském domově bude např. existovat právně volné dítě, tedy bez právních rodičů. Komu má stát toto dítě svěřit k adopci? O toto dítě požádali manželé heterosexuální a homosexuální. Koho má stát zvolit, když v ostatních kritériích jsou oba páry totožné. Vzděláním, majetkově a tak dále. Jak se k tomu postaví soud, když i na základě rozhodnutí Ústavního soudu máme potvrzeno, že pro nejlepší zájem dítěte je rodina složená z muže a ženy, avšak zároveň bude třeba hrozit antidiskriminační žaloba?

Dámy a pánové, tento návrh se netýká pouze změny tří slov. Pokud tento návrh projde, bude mít dalekosáhlé důsledky pro naši vlast a její budoucnost. A především, bude mít dalekosáhlé důsledky pro děti, které se teprve narodí či narodily a ještě se jich nikdo na jejich názor kvalifikovaně nezeptal.

Zákony se musí tvořit s ohledem na všechny členy společnosti, nejen s ohledem na touhy dospělých lidí. Proto nenabourávejme pojem manželství, zachovávejme jeho hranice, kontury, bourejme spíše bariéry mezi námi. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)