Mgr. Petr Hannig

Text projevu předneseného na našem sobotním Pochodu za rodinu, proti praktikám norské sociálky. Autor je předsedou Strany zdravého rozumu.

Já jsem naštěstí vyrůstal v době, kdy rodina byla táta, máma, děti. V době, kdy rodiče ani ve snu nenapadlo, dávaje svému zlobivému potomčeti pár téměř symbolických na zadek, že se vystavují nebezpečí, kdy je někdo udá a dítě mu bude odebráno. V té době děti měly úctu před učitelkou a učitelem, protože věděly, že se dospělí musí poslouchat. V té době učitelé učili a nemuseli se bát, že je děti ve škole napadnou.

Vlivem rozvoje všelijakých „lidskoprávních organizací“, které mají většinou jeden cíl, aby ze státního rozpočtu živily své zaměstnance, se ovšem tento přirozený běh věcí natolik pokřivil, že se mnohý z mladých lidí bojí vlastní potomky vůbec mít. Staré rodičovské úsloví, že někdy jedno dobře mířené přes zadek vydá za sto napomenutí, je pro současné rodiče natolik nebezpečné, že je vystavuje odebrání dětí.

Výsledkem je potom enormní nárůst konzumace drog mladistvými a naprosté nerespektování jakýchkoliv norem společenského soužití mezi generacemi.

A do toho všeho se staly děti výnosným artiklem, které je třeba dodávat do manželských párů, které z biologických důvodů děti mít nemohou. A tak se odebírají z klasických rodin, které ještě fungují na vzorci muž, žena a děti.

Severské státy byly vždy napřed v tom, čemu dnes říkáme politická korektnost. A tak ostošest nabíraly imigranty a štědře je živily ze svého štědrého sociálního systému. Ti se jim za to odvděčili terorizováním tamní překvapené společnosti.

Děti jsou tam natolik nedotknutelné, že se dnes bojíme jejich nájezdů v rámci školních výletů do Prahy, kde máme levný alkohol. Ničí úmyslně a barbarsky hotelová zařízení a je jim radno se vyhýbat v prostředcích hromadné dopravy.

Nedotknutelnost dětí v Norsku hlídá Barnevern, který se stal synonymem pro odebírání dětí z klasických rodin.

Známý je případ, kdy dítě bylo odebráno jenom z důvodu, že je matka neslyšící, z naprosto iracionálního důvodu, že by nemělo s matkou oční kontakt. Jak nemůže mít neslyšící matka oční kontakt, to nechápu.

Známý je též boj české matky, které byly děti odebrány a ještě navíc sourozenecky odtrženy od sebe, aby na svou matku pohodlněji zapomněly.

Norská sociální služba Barnevern, aby dosáhla efektivity své zrůdné praxe, podle aktuálního soudního verdiktu zatajovala a falšovala výpovědi, aby nemusela vrátit syna mladé mamince. Ovšem norský soud rozhodl v tomto případu právě takto, protože se jednalo o matku – Norku.

Sociálka odebrala Norce dvě děti v roce 2012. O rok později byla její žádost o navrácení potomků odmítnuta, přestože soud uznal, že děti byly odebrány neoprávněně. Barnevern totiž tvrdil, že starší ze dvou dětí řeklo, že s matkou nechce žít.

Jenže se ukázalo, že Barnevern lhal. Ve skutečnosti to bylo tak, že chlapec nikdy nepřestal chtít k matce zpátky. Tento týden soud rozhodl, že se chlapec má vrátit domů.

A teď je ta největší zrůdnost. Přesto, že se ukázalo, že obě děti byly matce odebrány neoprávněně, mladší dítě, kterému bylo v době odebrání jen několik měsíců, zůstane u pěstounů, protože si nemohlo k biologické matce vytvořit v tak raném věku silné pouto.

A co matka? Ta si snad nevytvořila vztah k dítěti, které porodila? A co rodiče? Ti si snad nevytvořili vztah k vlastnímu dítěti? Barnevern považuje matku jen jako fabriku na děti a klasickou rodinu jako ideálního producenta dětí do moderních, politickou korektností vytvořených rodin, které z biologického důvodu děti mít nemohou?

Takže je možné bez následku ukrást dítě fungující rodině a potom tvrdit, že se nemůže vrátit k rodičům, protože si už zvyklo na pěstouny, či novou rodinu, či dokonce novou netradiční rodinu? To je naprosto zrůdná praxe.

Toto nelidské sociální inženýrství je v Norsku v otázce dětí přímo šílené a je proti tomu třeba protestovat, protože neblahé příklady táhnou a brzo se může tato praxe rozšířit i u nás.