Mgr. Petr Fučík, Ph.D.
–
Z panelové odborné diskuse na téma „střídavá péče“, pořádané Justiční akademií 1. listopadu 2019
Mgr. Petr Fučík, Ph.D. je odborný asistent na katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zástupce vedoucího Ústavu populačních studií. Vedoucí prvního velkého českého výzkumu na téma střídavá péče.
1) Existují nějaké sociologické studie, které se zabývají dopadem forem péče na děti? Shodují se na nějakém závěru?
Ano, existuje množství empirických studií, které zkoumají, jak se různé formy porozvodového uspořádání péče o děti projevují v různých důsledcích – od depresivních symptomů, přes komplexnější indikátory shrnuté pod termínem „well-being“ až po dlouhodobé dopady ve školním výkonu, dosahování vzdělanostních úrovní či vlastní rozvodovosti. Jelikož střídavá péče byla v části zemí praktikována již v poslední čtvrtině minulého století, je už možné pracovat s reprezentativními vzorky. V poslední době již jde stále častěji o meta-analýzy či obsáhlé přehledové studie desítek předešlých empirických výzkumů. Z nejnovějších jmenujme tři: Baude, Pearson, Drapeau (2016), Nielsen (2018), Steinbach (2019). Stručně shrnuto, práce uzavírají svůj přehled konstatováními na škále pohybující se od bezvýhradného optimismu (Nielsen 2018) k opatrnému optimismu (Steinbach 2019). Pesimističtější Steinbach konstatuje, že i při skeptickém přístupu k výsledkům můžeme přinejmenším spolehlivě vyvrátit tezi, že by střídavá péče dětem škodila, spíše má v průměru mírně pozitivní výsledky (Steinbach 2019 p. 363). Nejhorší situace nastávají tam, kde se vyskytuje silný konflikt a jeho negativní působení vyrovnává pozitivní přínosy kontaktu s oběma rodiči: u těchto dětí tedy není pozitivní rozdíl ve vztahu k výlučné péči patrný a výsledky jsou srovnatelné s péčí jednoho rodiče. Ostatní děti však v průměru ze střídavé péče významně benefitují. Dále je třeba zdůraznit, že studie opakovaně vyvracejí představu, že hlavní problém střídavé péče by vězel ve střídání domovů. Empirické studie naznačují, že důležitějšími faktory jsou výchovné styly rodičů, jejich schopnost spolupráce a respektu a dále formování rodin vyššího pořadí s novými vztažnými osobami v roli nevlastních rodičů a nevlastních sourozenců. Řešení těchto postupných porozvodových proměn rodiny je pro zdárný vývoj dětí důležitější než jeden domov (a k zmíněným proměnám dochází v jakémkoliv typu uspořádání, takže jde zejména o srovnání odlišného vztahového zázemí, jež umožňuje se na změny adaptovat).
Studie samozřejmě pracují s průměrnými trendy sub-populací a nemohou vyloučit individuální rozdíly i extrémy. V globálním pohledu však střídavá péče přináší pozitivní výsledky. Je třeba dodat, že většina současných studií pracuje s kontrolními proměnnými typu status rodiny, míra konfliktu a závažnost průběhu rozvodu. Daří se jim tedy vyloučit selektivní mechanismy, jež vedou k lepším výsledkům střídavé péče daným samotnými charakteristikami rodin, které ji volí. V České republice žádné reprezentativní empirické studie na toto téma neexistují.
Shrnuto:
++ Bez kontroverzí: SP má přínosy tam, kde rodiče spolupracují. (Srov. Baude et. al. 2016; Nielsen 2018; Steinbach 2019)
+- Kontroverze: Je SP přínosná i tam, kde je vysoká míra konfliktu?
+ Argumenty pro: Kontakt s oběma rodiči převáží stres z konfliktu, konflikt časem ustává (Kruk, 2012; Warshak,2014)
– Argumenty proti: Konflikt neumožňuje adaptaci, prodlužuje negativní efekt rozvodu. (Emery, 2016; McIntosh, Pruett, & Kelly, 2014; Pruett, McIntosh, & Kelly, 2014)
+- Kontroverze: Je SP vhodná pro kojence a batolata? (Resp. od jakého věku je SP vhodná?)
+ Argumenty pro: Attachment se neváže výhradně na jednu osobu, vazbu na rodiče je třeba bezvýhradně udržovat nepřerušenou, obtížně pak navázat. (Millar & Kruk, 2014)
– Argumenty proti: Attachment u dětí střídajících domovy je nejistý. (Tornello et al., 2013)
2) Co chápete pod pojmem střídavé péče?
Lze ho chápat v užším smyslu právní definice a v širším smyslu faktického jednání. Ve svém výzkumu se přikláním k druhé variantě a jako střídavou péči chápu formu péče po rozvodu či rozchodu rodičů, kdy dítě tráví minimálně 25 % času v domácnosti druhého rodiče. Prakticky jde o taková uspořádání, kdy děti nevnímají pobyty u druhého rodiče jako návštěvy, ale jako součást každodennosti, což oběma stranám umožňuje zažít zkušenosti běžného všednodenního soužití. Toto vymezení je také charakteristické pro většinu empirických výzkumů, přičemž mnoho z nich zohledňuje poměr času stráveného v domácnostech obou rodičů.
3) Lze ze studií vyčíst, jak v dospělosti prosperují děti, které byly umístěny do výlučné péče jednoho z rodičů?
4) Lze ze studií vyčíst, jak v dospělosti prosperují děti, které byly umístěny do střídavé péče rodičů?
Odpověď na 4 je součástí odpovědi na 3, protože současné studie většinou postupují komparativně a srovnávají právě výsledky výhradní a střídavé péče. Výzkumy pracují obecně s rozvodem jako faktorem, jenž ovlivňuje životní šance a psychickou pohodu jedinců v dospělosti. (Srov. Amato 2000, 2010, Chase-Lansdale et. al. 1995) Teprve v posledním období se začínají objevovat studie, které zohledňují také typ uspořádání péče po rozvodu. Mezi nejčastější oblasti, v nichž se zpracovávají dlouhodobé důsledky rozvodu, patří dosahování vzdělanostní úrovně a problematika tzv. rozvodového kruhu. Jde tedy o výzkumy, které se zabývají efektem rozvodu na životní šance potomků ve sféře veřejné (dosahování statusu) a ve sféře intimity (vlastní vztahy). Většina těchto výzkumů ukazuje dlouhodobé negativní vlivy rozvodu, které však při kontrole pro intervenující faktory nejsou příliš silné nebo jsou částečně zprostředkovány vlivy rodinného uspořádání před rozvodem a okolnostmi které s rozvodem nesouvisí přímo. Celkově vzato důsledky rozvodů pro dospělé jsou zprostředkovány horším akademickým výkonem (vliv statusu rodiny původu) a brzkým odchodem z domácnosti (rizikový faktor vlastní rozvodovosti).
Klíčovým faktorem, jenž ovlivňuje potomky až do dospělosti, je konflikt v rodině původu. Vliv konfliktu je důležitější než rozvod sám a nové uspořádání po rozvodu (ať už je jakékoliv) má v tomto smyslu často kurativní efekt.
Shrneme-li efekty různých uspořádání péče, které se táhnou až do dospělosti dětí, nejhorší výsledky studie nalézají u dětí vychovávaných samotným otcem – to však není působeno vlivem otcovské péče, ale okolnostmi za nichž jsou děti do výhradní péče otců svěřovány. Fabricius (2003) srovnává mladé dospělé, kteří prošli střídavou péčí s vrstevníky, jež prožili dětství ve výhradní péči matky, a zjišťuje výrazně lepší vztahové zázemí u potomků ze střídavé péče, což pomáhá vyrovnávat negativní důsledky rozvodu. Obecně shrnuto dlouhodobé pozitivní důsledky střídavé péče jsou zatím předběžně nastíněny jako důsledek profitu dítěte ze vztahu s oběma rodiči a využití hmotného i kulturního zázemí obou z nich, nicméně další výzkum je v této oblasti potřeba.
Vybrané zdroje: Baude, A., Pearson, J., & Drapeau, S. (2016). Child adjustment in joint physical custody versus sole custody: A meta-analytic review. Journal of Divorce & Remarriage, 57, 338–360. Emery, R. E. (2016). Two homes, one childhood. A parenting plan to last a lifetime. New York: Avery. Kruk, E. (2012). Arguments for an equal parental responsibility presumption in contested child custody. The American Journal of Family Therapy, 40(1), 33–55. McIntosh, J. E., Pruett, M. K., & Kelly, J. B. (2014). Parental separation and overnight care of young children, part II: Putting theory into practice. Family Court Review, 52(2), 256–262. Millar, P., & Kruk, E. (2014). Maternal attachment, paternal overnight contact, and very young children’s adjustment: Comment on Tornello et al. (2013). Journal of Marriage and Family, 76(1), 232–236. Nielsen, L. (2018). Joint Versus Sole Physical Custody: Children’s Outcomes Independent of Parent–Child Relationships, Income, and Conflict in 60 Studies, Journal of Divorce & Remarriage, 59:4, 247-281. Pruett, M. K., McIntosh, J. E., & Kelly, J. B. (2014). Parental separation and overnight care of young children, Part I: Consensus through theoretical and empirical integration. Family Court Review, 52(2), 240–255. Steinbach, A. (2019). Children’s and Parents’ Well-Being in Joint Physical Custody: A Literature Review. Family Process 58(2):353-369. Tornello, S. L., Emery, R., Rowen, J., Potter, D., Ocker, B., & Xu, Y. (2013). Overnight custody arrangements, attachment, and adjustment among very young children. Journal of Marriage and Family, 75(4), 871–885. Warshak, R. A. (2014). Social science and parenting plans for young children: A consensus report. Psychology, Public Policy, and Law, 20(1), 46–67. Amato, P. R. (2000). The consequences of divorce for adults and children. Journal of Marriage and Family, 62, 1269 – 1287. Amato, P. R. (2010). Research on divorce: continuing trends and new developments. Journal of Marriage and Family, 72 (2), 650 – 666. Fabricius, W. (2003). Listening to Children of Divorce: New Findings that Diverge from Wallerstein, Lewis, and Blakeslee. Family Relations, 52(4), 385-396. Frank, H. (2007). Young adults’ relationship with parents and siblings. Journal of Divorce &Remarriage, 46, 105–124. Chase-Lansdale, P. L., Cherlin, A. J., & Kiernan, K. E. (1995). The long-term effects of parental divorce on the mental health of young adults: A developmental perspective. Child Development, 66, 1614–1634.
Převzato ze stránek Justiční akademie
9. 2. 2021 at 11:34
„….jako střídavou péči chápu formu péče po rozvodu či rozchodu rodičů, kdy dítě tráví minimálně 25 % času v domácnosti druhého rodiče. “
25% ze 14 dnu je 3,5 dne. To je prodlouzeny vikend, rekneme od ctvrtka vecer do pondeli rano. To mi nepripada jako soucast kazdodennosti, ale prave spis jako ta navsteva.
9. 2. 2021 at 16:19
ZZa mě to péče je. Pokud je dítě někde dítě 3,5 dne v kuse, tak se o něj rozhodně pečuje a není to jen styk.
9. 2. 2021 at 16:46
Presne. Pokud by soudy rozhodovaly tak, ze i při 25% casu se jedna o SP (rodice oba pecuji, ruznym podilem casu), ono by razem ubylo litych bitev. A take by se takhle mrzce nizky podil pece nenadeloval. Nebyl by totiz duvod.
10. 2. 2021 at 20:18
U nás 30% času soud nepovažoval za péči otce.
Ani předložit 4 je judikáty ÚS nepomohlo.
9. 2. 2021 at 11:43
U nás znalec psycholog napsal do posudku o dětech 5 a 8 let:
„I vzhledem k věku jsou spíše menší pro střídavou péči (obecně se doporučuje především školní věk).“
(naštěstí pak přesto střídavku doporučil).
Existují nějaké studie nebo doporučení, která ten nesmysl vyvrací? Přijde mi šílené, že znalec plácne takovouhle blbost, když jak z naší praxe, tak mnoha jiných případů je zjevné, že i čtyřleté dítě to zvládá zcela bez problémů (pokud to jeden z rodičů nesabotuje, ale to je jiná otázka).
10. 2. 2021 at 20:21
Můj syn měl 2 roky, když jsem si ho začal po odchodu matky, brát na 10 dnů v měsíci k sobě, včetně přespání. Proč by to dítě nemělo zvládnout s rodičem, když to zvládá s prarodiči?
11. 2. 2021 at 10:34
To tady asi není třeba vysvětlovat. U nás matka odletěla na 17 dní na dovolenou v době, kdy mladšímu synovi bylo 3,5 roku a teď o 2 roky později tvrdí, že děti bez ní nevydrží prodloužený víkend.
Ale můj dotaz směřuje hlavně k tomu, jak bojovat s takovýmhle předsudkem prezentovaným znalcem. Ne kvůli mě (u nás střídavka bude), ale aby takový znalec neškodil ostatním otcům.
17. 2. 2021 at 16:23
Zajímala by mě prezentovaná studie „Baude, A., Pearson, J., & Drapeau, S. (2016). Child adjustment in joint physical custody versus sole custody: A meta-analytic review. Journal of Divorce & Remarriage, 57, 338–360. Emery, R. E. (2016). “ bohužel jsem se dostal do křížku s „eperty“ na OSPODu, můžete mě nasměrovat kde studii získat?
17. 2. 2021 at 17:20
Také bych si ji precetl rád. Ale jestli jejím obsahem chcete argumentovat v diskuzi s zubatou z ospodu, tak nato klidně rezignuje. Ženy nefungují primarne věcně ale emocionálně. Takže nic jako věcná diskuze s nimi není možná.
18. 2. 2021 at 15:21
2gorn – na ospodu se takhle neargumentuje, nehada se … Neni dobry pristup snazit se odbornymi studiemi ospodbaby presvedcit (a hlavne neni funkcni).
Nej je aby ospod aktivne neskodil (podavani PO, tvrzeni u soudu „dite matce“ bez zduvodneni).
O to abys mel deti u sebe se musis postarat sam, ospod to matce neprikaze (pokud ti alespon nejaky mizivy cas poskytuje).
Precti v diskuzich, jak jednat na ospod (protokolovat, skryte nahravat, stezovat si), a jak se snazit drzet peci vyvazenou pred rozsudkem.