• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůSoučasné trendy v otcovství v České republice (4) ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Současné trendy v otcovství v České republice (4)

14. srpna 2014

Adéla Roedlová

3. Otcové v proměnách času

Nejstarší období lidského druhu, od kterého lze sledovat vývoj otcovství, je pravěk.1 Zde došlo k rozdělení mužských a ženských rolí, které v jistém smyslu zůstávají dodnes. Ženy se staraly o děti a muži zajišťovali potravu a obranu. Lidský samec se totiž na rozdíl od lidoopů naučil o potravu dělit se svými potomky. Od této chvíle se dle Zoji dá muž považovat za otce. V období prehistorie se pro muže stala rodina místem návratu, a s tím, jak si utvářel vztah se svou partnerkou, utvářel si vztah i ke svým dětem. [Zoja 2005: 39-41]

Zoja tvrdí, že pro porozumění současnému otcovství musíme pochopit otcovství v době antického Řecka. Podstatu otcovství v tomto období ukazuje autor na příkladech řeckých bájí a mýtů, kde byl otec výrazně nadřazen matce. V Řecku se otec stává tím, kdo cíleně navazuje vztah se svým dítětem, kdo cítí zodpovědnost vůči rodině a je věrný své družce. V tomto období také otec denně opouští domov, aby se konfrontoval se světem za pomoci zbraní, ať už reálných nebo symbolických. Otec musel disponovat nejen agresivní kapacitou, ale i obranným mechanismem. Agresivita se dnes projevuje pevným hlasem a schopností se okamžitě rozhodnout a obraný rys zase znamená kladení odporu nepřátelům, ale i požadavkům a emocím, kterými rodina na otce tlačí. V samotné osobnosti otce se totiž objevuje rozpor citu a rozumu. [Zoja 2005: 67-100]

V Římě již bylo otcovství sociálně a právně přesně definováno. Bylo zde ovšem zapotřebí, aby otec vyjádřil svoji vůli k otcovství.2 Na rozdíl od Řecka byl v Římě otec učitelem svých dětí. Když se v Římě zvýšil počet rozvodů a nemanželských dětí, zavedla se zde otcovská povinnost dítě zaopatřit. Dítě, u něhož neprojevil žádný muž vůli k otcovství, zůstalo bez otce. Otcovská láska tedy vyplývala ze svobodné volby. [Zoja 2005: 145-148]

Ve středověku získal termín otec silně náboženský kontext, římskokatolická církev zavádí pro své kněze titul „otec“ (pater) a svou hlavu nazývá „papež“ (papa je pojem etymologicky odvozený od slova otec). Do popředí se také dostala postava Marie jako Matky, která drží v náručí božské dítě. V té době církev ustanovila, že muž je automaticky otcem všech děti narozených v manželství. Vymizel tedy rituál přijetí. [Zoja 2005: 148-151]

Osvícenství znamenalo pro otcovství další zlom. Objevují se první díla zaměřená na otcovství a výchovu (viz Rousseau a Voltaire). Rodinný absolutismus otce a státní absolutismus panovníka tedy skončily zároveň, protože se výchova dětí přenesla převážně do škol [Zoja 2005: 155-157]

Po Francouzské revoluci sice otec zůstal i nadále hlavou rodiny, ale matka získala možnost horizontální mobility, protože se mohla znovu vdát. V období před průmyslovou revolucí trávili otcové, převážně ze střední třídy, většinu času prací, která je neodváděla daleko od domova. Otec byl s dětmi v každodenním kontaktu a předával jim pojetí mužské role. [Zoja 2005: 158]

Po průmyslové revoluci se objevil fenomén „neviditelného otce“. Muži totiž trávili velké množství času v továrně. Sice i nadále splňovali vyživovací roli vůči své rodině, ale již nesloužili svým dětem za vzor. Absence této otcovské role platí i během obou světových válek. [Zoja 2005: 162-171]

Zoja je k dalšímu vývoji otcovství velice skeptický a domnívá se, že dojde ještě k hlubšímu odcizení otců. Otec není u rodiny fyzicky přítomen a ztratil svůj iniciační obřad přijetí dítěte.

Lamb definuje čtyři základní vývojové epochy otcovství: morální učitel, živitel rodiny, otec, předávající pohlavní role a pečující otec. Tyto vývojové epochy lze historicky zařadit do jednotlivých historických období podle toho, co se v nich od otcovské role očekávalo. První epochu otcovství je možné datovat ještě před průmyslovou revoluci. V této době byli otcové zodpovědní především za morální vývoj dítěte a jeho vzdělání, s pozdějším zaměřením na četbu bible a předávání křesťanských hodnot. Druhá epocha je charakterizována rolí živitele a přichází spolu s průmyslovou revolucí. V tomto období bylo zdůrazňováno genderové rozdělení prací na pečující a zajišťující. Další epocha je spjatá s předáváním genderových rolí. V tomto období byla totiž mužova přítomnost v rodině považována za důležitou především z hlediska předávání genderových rolí mladým chlapcům. Otec měl za úkol naučit svého syna správné vzorce chování, které jsou pro muže typické a pomáhají mu zvládnout vést rodinu. Poslední epocha je podle Lamba zřetelným dokladem toho, že v instituci otcovství došlo k vývoji. Kvalita otce se v této epoše posuzuje podle toho, jak se angažuje v péči o dítě, ale zároveň i podle požadavků, které byly kladeny v epochách předchozích. Lamb ovšem poznamenává, že zůstává otázka, zdali jsou otcové z poslední epochy skutečnou sociální realitou nebo pouze konstrukcí. [Lamb 1987 in: Williams 2008: 488]

1 Pokud vezmeme v úvahu dávnou minulost lidského druhu, nabízí se otázka, od které doby je známo biologické otcovství. Tedy kdy člověk přišel na souvislost konkrétního pohlavního styku muže a ženy a následným těhotenstvím a porodem. Objevení této souvislosti je však velice obtížně datovatelné. Již však v nejstarších literárních památkách je tato souvislost známá, což dokládá např. vznik mýtu o Osirisovi, který je datován do 5. tisíciletí před Kristem. [Bakalář 2002]

2 Otec syna veřejně zvedl do výšky, čímž vyjádřil, že za něj přejímá zodpovědnost. Vztah k dceři se omezil pouze na materiální zaopatření. [Zoja 2005: 146]

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

O complianci nad jednou stížností

PhDr. Tomáš Novák – Nahlédněme do korespondence, z níž jsou zde úmyslně vypuštěna jména a ...

Několik poznámek na obranu manželství

JUDr. Jakub Kříž, Ph.D. – Pojem manželství Člověk jako bytost navazující vztahy Člověk je ...

Některé příčiny zdánlivě nepochopitelného odmítání jednoho z rodičů po rozvodu

PhDr. Tomáš Novák – Diskuse nad vhodností termínu syndrom zavrženého rodiče pozvolna utic ...

Zjevná a odvrácená tvář zjišťování názorů a potřeb dětí

Mgr. Zlata Knetlová – Úvod Zjišťování názorů a potřeb dětí pro pracovníky SPOD je nelehký ...

9 Responses to “Současné trendy v otcovství v České republice (4)”

  1. Odpovědět
    Irving
    17. 8. 2014 at 14:13

    Otec se může obrátit k dítěti zády; bratři a sestry se mohou změnit na zapřisáhlé nepřátelé; manželé mohou opustit své ženy, manželky své muže. Ale matčina láska tohle všechno přetrvá; v dobrém i ve zlém, tváří v tvář zavržení celým světem, matka své dítě nepřestává milovat a stále doufá, že sejde ze špatné cesty a začne se kát. Nikdy nezapomene na úsměv kojence, jenž jí plnil srdce blažeností, na veselý smích, radostný pokřik z jeho dětství, pučící příslib dospívání; nikdy neuvěří, že nebyl hoden její lásky.

  2. Odpovědět
    XXX
    17. 8. 2014 at 14:27

    Slova jsou to hezká, ale matky se také obracejí k dětem zády.

  3. Odpovědět
    Irving
    17. 8. 2014 at 17:36

    Ano,ale vice se obracejí zády otcové …

  4. Odpovědět
    XXX
    17. 8. 2014 at 22:57

    Tak je potřeba podpořit ty otce, kteří mají o své děti zájem, a pranýřovat ty, kteří nemají, stejně jako ty matky, které otcům ve výchově svých dětí brání.

  5. Odpovědět
    Irving
    18. 8. 2014 at 15:05

    Nikoho nelze do ničeho nutit. Každý člověk i živočich je jiný, nejsme stejní a nemůžeme nikoho za nic pranýřovat. To jsou hloupé argumenty.

  6. Odpovědět
    XXX
    18. 8. 2014 at 15:11

    Hloupé argumenty používáte vy. Píšu o podpoře pozitivního a pranýřování negativního a vy z toho hned uděláte nucení. A i kdyby – člověk je nucen ke spoustě věcí, třeba dodržovat zákony. Pokud je to ve prospěch dobré věci, v tomto případě zachování obou rodičů dítěti, může to pomoci.

  7. Odpovědět
    Irving
    18. 8. 2014 at 22:42

    A taky nemusí. A někdy je péče jednoho z rodičů lepší než forma SP. Tisíce dětí tak vyrostlo a jsou v pohodě…

  8. Odpovědět
    XXX
    18. 8. 2014 at 22:48

    Nejsou.

  9. Odpovědět
    Tomáš J.
    19. 8. 2014 at 14:14

    Irvingovi – znám také matky, které se k vlastním dětem otočily zády. A argumenty o tom, že tisíce dětí vyrostly v pohodě ve vlastnictví matek jsou nesmyslné, když tehdy jiná možnost nebyla. Je to stejné, jako kdybyste řekl/řekla, že lidstvo žilo a vyvíjelo se ještě do objevení antibiotik, tak vlastně není třeba je používat a dál by občas někdo umřel na banální infekci, hlavně žádné novoty!

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Poradna: Výživné při střídavé péči

    2. března 2017

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, po ...

    6. ledna 2021
  • Mezinárodní příslušnost soudů, řízení v zahraničí ...

    14. dubna 2021

    Něco málo k úskalí výlučné péče o děti a primární ...

    13. dubna 2021

    O complianci nad jednou stížností

    12. dubna 2021

    Jak přesvědčit dítě, že má jíst ovoce a zeleninu ...

    9. dubna 2021

Kalendář příspěvků

Duben 2021
Po Út St Čt Pá So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
« Bře    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • svobodný občan: Otec nevrátil děti, soud mu je není schopen vzít
  • svobodný občan: Chci se přestěhovat s dítětem do zahraničí
  • svobodný občan: Model, kdy matka je s dětmi doma a otec pracuje, je ve fungující rodině normální a nelze z něj dovozovat nezájem otce o dceru
  • Táta Parťák: Jak přesvědčit dítě, že má jíst ovoce a zeleninu
  • abc: Model, kdy matka je s dětmi doma a otec pracuje, je ve fungující rodině normální a nelze z něj dovozovat nezájem otce o dceru

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (236)
  • Odborné články (252)
  • Vaše zkušenosti (169)
  • Fungování institucí (131)
  • Zahraniční zkušenosti (90)
  • Zákony, judikáty, vzory (108)
  • Výchova dětí (213)
  • Akce a aktivity (118)
  • Starší nezařazené (1 419)
  • Ostatní (5)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu