Carl O. Graham

–

Žádné vulgární výrazy nebo urážky

Vulgární výrazy, zejména výslovné obscénnosti, jsou často důkazem přetékajícího hněvu a jsou projevem špatného spolurodičovství ve více rovinách. Když jsou směřovány ke druhému rodiči, může to být emocionální zneužívání. Když jsou směřovány k dětem, je to s největší jistotou zneužívání dětí. A když se to dětem řekne o druhém rodiči, je to forma „rodičovského odcizení“.

Vulgární výrazy jen zřídka pomohou vaší opatrovnické kauze a rodinněprávní soudci nepřijímají výmluvu „já tak prostě mluvím“. Četl jsem více hodnocení péče o dítě, než dokážu spočítat, kdy děti sociálnímu pracovníkovi vyjádřily znepokojení nad urážlivými slovy jednoho rodiče a doporučení ohledně péče o dítě šla proti tomuto rodiči.

Každý e-mail nebo text, který odešlete, je potenciálním důkazem proti vám u soudu. Každý rozhovor, který vedete se svým bývalým, je potenciálně nahráván. Být zdvořilý 9krát z 10 vás neochrání před tím desátým e-mailem, kde jste sepsali tirádu proti druhému rodiči – to je e-mail, se kterým se hraje u soudu. Vážně – bez ohledu na to, jak dobře vás umí druhý rodič „nastartovat“, musíte odolat nutkání bránit se stejným způsobem.

Žádné hanlivé přezdívky

To souvisí s předešlým bodem – ve své komunikaci s druhým rodičem (textové zprávy, e-maily, hovory atd.) označujte druhého rodiče jeho jménem. Neříkejte mu, že je ztroskotanec, nebo ji nenazývejte chamtivou mrchou – vážně to neskončí dobře. A vyhněte se falešným formalitám v e-mailech (např. „pane Nováku“ místo „Honzo“). Tato „přehnaná zdvořilost“ působí sarkasticky, ne jako opravdová zdvořilost.

Podobně i v soukromí svého vlastního mobilního zařízení (tj. telefonu nebo e-mailového adresáře) označujte druhého rodiče jeho jménem. Tečka. Když máte v mobilním telefonu nelichotivou přezdívku pro svého ex a váš právník bude potřebovat snímky obrazovky pro soud, soudce uvidí vaše přezdívky „ztroskotanec“, „dárce spermatu“ nebo „matka dítěte“ a bude je považovat za dehumanizující a urážlivé, nikoli roztomilé.

Žádné ventilování pocitů nebo kritika

Není to snadné – kdysi jste druhého rodiče milovali a měli jste spolu děti a teď se nad vás extrémně povyšuje. Ale pokud už se nutně musíte vyjadřovat, řekněte to svému právníkovi, ještě tak přátelům nebo (dospělým) členům rodiny, ale ne druhému rodiči. To znamená žádné:

• Toky myšlenek, nesouvislé e-maily, které vám pomohou vylít si srdce.
• Emoce pomáhají jen zřídka. Pláč nebo tvrzení „moje dítě je můj svět“ nezapůsobí na sociálního pracovníka ani na soudce.
• Obviňování druhého rodiče (nazývat ho sobeckým, nerozumným atd.). Vaše obvinění nezmění názor ostatních, ale naopak se obrátí proti vám, protože je důkazem toho, že jste problematický.
• Přednášky – i když si myslíte, že pomáháte, dokud se vás druhý rodič nezeptá, nevnucujte mu kritiku jeho rodičovství ani návrhy na zlepšení. Obvykle nejsou doceněné.
• Dohadování se. I když vás druhá strana k tomu navnadí, nepřistupujte na výzvu a nehádejte se – je to zbytečné. Odmítněte falešné obvinění, aniž byste to dále rozváděli, a pokud celý e-mail z druhé strany není nic jiného než jedovaté řeči, ignorujte ho.

Fakta mluví sama za sebe. Nemusíte jim pomáhat tak, že budete upozorňovat svou bývalou, že její chování je odsouzeníhodné – jen zřídka to pomůže změnit její chování. Pokud se druhý rodič chová špatně, důkazy, které předložíte soudci nebo sociálnímu pracovníkovi, budou mluvit samy za sebe, aniž byste na to museli druhého rodiče upozorňovat.

A platí to i na druhou stranu – pokud chování toho druhého není tak špatné, jak si myslíte, když si na něj budete stěžovat, nejen že to nepřesvědčí soudce, že chování bylo špatné, ale místo toho se to může obrátit proti vám, protože vás soudce bude považovat za příliš kritického.

Těžko si vzpomenu na případ opatrovnické kauzy, kdy kritika jednoho rodiče směřující vůči druhému pomohla kritizujícímu rodiči, ale viděl jsem příklady, kdy to ublížilo.

Nepomlouvejte druhého rodiče před dětmi

V blogovém příspěvku jsme diskutovali, zda má rodič právo dané prvním dodatkem Ústavy pomlouvat druhého rodiče. Koho to zajímá? Prostě to nedělejte. Mladším dětem to může ublížit a starším to vadí. A v obou případech pokud k tomu dojde, nejen že se to dozví druhý rodič, ale pokud je ustanoven opatrovník dětí, ty mu to řeknou, takže se to pak dozví z jeho zprávy i opatrovnický soudce.

Všechny ty malé triky, jemné popichování, říkání dětem, aby požádaly druhého rodiče, aby jim něco koupil, protože na ně nezaplatil výživné, atd. jsou horší než špatné spolurodičovství – jsou to potenciální formy odcizení rodiče. A jen stěží odrážejí rodičovskou schopnost „podporovat sdílení lásky, citovou náklonnost a kontakt mezi dítětem a druhou stranou“ – jeden z faktorů nejlepšího zájmu, který musí soud zvážit podle C.R.S. 14-10-124(1,5)(a)(VI).

Převzato z Colorado Family Law Guide. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c. Pokračování zítra.