Stridavka.cz

–

Před několika dny odvysílal Český rozhlas Plus zajímavý pořad o střídavé péči. Hlavním hostem byl sociolog Petr Fučík, hovořil zda ale i zakladatel Střídavky Aleš Hodina, ústavní soudce Jaromír Jirsa a další. Z pořadu vybíráme:

Petr Fučík: „(Děti) mluví o tom, někdy ne tak problematicky, jako bychom čekali. Nakonec to dost často vlastně normalizují tím, že říkají: No tak vlastně rodiče i před rozvodem nebo i v jiných rodinách máte jednoho přísnějšího, jednoho méně přísného, rodiče se často střídají v péči, protože mají pracovní závazky, atd. Ty děti mi dost otevřely oči v tom, že když se snažíme kontrastovat běžné rodiny a ty rodiny se střídavou péči, tak ten kontrast často není tak ostrý. Že zažívají něco, co je v těch běžných rodinách samozřejmé, ale asi v menší míře. V běžných rodinách není obvyklé, že by rodiče proti sobě štvali děti. Tak toto je extrém, který je na úplném konci té škály nějakých rozdílných rodičovských přístupů. Rozdílné rodičovské přístupy v očích těch dětí, s kterými jsem mluvil, ani tolik nevadily – do té chvíle, dokud se to rodiče nesnažili využít proti sobě. Ale ty děti mají velice dobré ponětí o tom, v jakém kontextu se nacházejí. Děti, se kterými jsem mluvil, často říkaly, že je přece úplně běžné, že jste v různých prostředích a tam jsou různá pravidla. Když trávíte prázdniny u babičky nebo chodíte každý den do školy, tak jste schopni to prostředí registrovat. A tak to je stejně i mezi těmi rodiči. Někteří říkali, že je to i obohatilo v tom, že už od dětství přišli na to, že svět není černobílý. Jeden respondent použil termín: No v těch rodinách se i chleba maže jinak, i máslo si tam dávají jinak. Ale popisoval to jako prostě něco, co ho obohatilo. Že nemá nějaké černobílé vidění v tom, že by očekával jednoznačnou platnost nějakých pevně daných názorů, a že mu to vlastně docela pomohlo.“

Aleš Hodina: „Úmluva o právech dítěte garantuje dítěti právo na péči obou rodičů už od narození. Takže není vůbec otázkou, zda ji zachovat, ale spíše jak – to znamená zvolit nejvhodnější formu. Střídavá péče může mít mnoho podob. Takže třeba u menších dětí je vhodnější zvolit kratší intervaly střídání. U dětí, které jsou kojené, tak samozřejmě, aby to bylo přizpůsobené i tomu kojení. Ty nejmenší děti, ty jsou, řekněme, nejadaptabilnější. Nejlépe se dokážou přizpůsobit té změně a spíš jim záleží na tom, s kým jsou, než kde jsou.“

Jaromír Jirsa: „Častý argument, že nejsou schopni rodiče komunikovat, není důvodem pro vyloučení střídavé péče. Že se dá nastavit střídání, přebírání dětí tak, aby se rodiče pokud možno nemuseli vůbec vidět, atd. A zajímavé je, že i po téměř 30 letech, kdy se toto forma objevila v roce 98, tedy v zákoně o rodině, je stále ta střídavka (lidově řečeno) považovaná za nějakou výjimku. Ale zákon od začátku říká úplně něco jiného – že je to naprosto rovnocenná forma péče vedle péče výlučné.“

Celý pořad (25 min.) si můžete poslechnout na stránkách Českého rozhlasu.