JUDr. Petr Chládek
Položili jsme našemu strážci ústavnosti dvě otázky:
- Jak Ústavní soud hodnotí situaci, kdy obecné soudy v otázce svěřování dětí do péče nerespektují jeho NÁLEZY?
- Jak se mají občané tomuto postupu obecných soudů bránit?
V krátké době jsme obdrželi odpověď Ústavního soudu, podepsanou JUDr. Petrem Chládkem:
Sp. zn.: SPR. ÚS 660/14
K dotazům, jak Ústavní soud hodnotí situaci, kdy obecné soudy v otázce svěřování dětí do péče nerespektují jeho nálezy, a jak se mají občané vůči takovému postupu obecných soudů bránit, s nimiž jste se na Ústavní soud obrátil prostřednictvím elektronické pošty dne 5. 10. 2014, je třeba v obecné rovině předeslat, že z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky zcela zřetelně a jednoznačně plyne, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.
V každém konkrétním případě je však třeba posoudit, jedná-li se o zobecnitelné, široce aplikovatelné rozhodnutí konstituující určité obecně platné principy, nebo naopak rozhodnutí dotýkající se jen úzké – uzavřené skupiny účastníků řízení bez jakéhokoli přesahu.
Možnosti obrany proti takovému (domnělému) postupu jsou otázkou pro poskytovatele právní pomoci, tedy především pro advokáty; přičemž je třeba přirozeně rozlišovat mezi obranou v průběhu řízení a obranou proti rozhodnutí. Začít je nepochybně třeba důrazným a co nejpodrobnějším poukazem na judikaturu Ústavního soudu, s níž má být postup soudu v kolizi. Obávám se, že přes veškerou snahu Ústavního soudu zpřístupňovat svá rozhodnutí nejširšímu okruhu zájemců a ta stěžejní navíc popularizovat by nebylo zcela realistické předpokládat, že všem orgánům veřejné moci povolaným k rozhodovací činnosti jsou opravdu všechna (ihned) známa.
K tomu podotýkám, že Ústavní soud, možná poněkud překvapivě, nebyl a není vybaven nástrojem umožňujícím mu v případě nezbytí vynutit naplnění obsahu svých rozhodnutí „silou“ (například sankčními nástroji). Čas od času to vyvolává problémy, sám se však hlásím k zastáncům představy (aktuální nejméně v době vzniku naší nejvyšší normy a zákona o Ústavním soudu), že se nejedná o opomenutí ústavodárce či zákonodárce, ale že v civilizované společnosti takového nástroje netřeba, respektive že jeho existence by mohla závaznost Ústavy České republiky zbytečně zpochybňovat.
V praxi to však bohužel může vést k rozhodnutí, které je vydáno bez respektu k judikatuře Ústavního soudu, a proti němuž je tak nutno se (znovu) bránit, v krajním případě až prostřednictvím (opětovné) ústavní stížnosti. Dobrou zprávou je pouze to, že výsledek řízení před Ústavním soudem by tak byl mimořádně dobře předvídatelný. Navíc lze v této souvislosti upozornit na nález Ústavního soudu Sp. zn. I. ÚS 1108/11 ze dne 27. 5. 2014, otevírající v takovém případě cestu ke kompenzaci újmy způsobené nesprávným úředním postupem.
13. 10. 2014 at 14:57
Nick Katka nerozlišuje mezi zákonnou normou a její aplikací. Nedivme se – vždyť považuje za tzv. nezadatelné a výlučné právo dítěte i bezdůvodné, nebo dokonce nezodpovědnou rodičkou vypěstované, zavržení druhého rodiče, jemuž bylo státem v rámci tzv. “ochrany zájmu dítěte” upřeno právo výchovy.
13. 10. 2014 at 16:07
to Han, přesně tak, Katka je “matka” a ta se zákony řídit nemusí, protože má vždycky pravdu, jiný názor než její (ani Okresního soudu, ani Krajského soudu, ani Ústavního soudu) je nepřípustný a kdo se mu protiví, je psychopat. Prostě Katka to ví nejlépe, je přece matka.
13. 10. 2014 at 16:17
O lidských právech a zákonech máš velmi zkreslené představy, pravděpodobně ovlivněné předchozím režimem, který se na naši společnosti podepsal velmi hluboko.
Tyto lidská práva, třeba právo na rodinný život (a mezi ně patří právo dítěte na péči obou rodičů), nejsou záležitosti zákona, ale už tím, že daný člověk je, že se narodí. Samotným aktem narození každý má každý člověk tato práva. Tj. stát člověku tyto práva nedává, stát jen musí zaručit jejich ochranu. Rozumíš tomu?
13. 10. 2014 at 17:00
zákon říká, že soud rozhodne, jak bude každý z rodičů dále o dítě pečovat, nikoliv že rozhodne, koho z péče vyloučí. A nad zákonem je Ústava, která říká, že dítě má právo na péči obou rodičů a rodič má právo pečovat o své dítě. Omezit právo dítěte na péči rodiče lze pouze k ochraně demokracie nebo jiného základního práva. Takže kdyby se dodržovala Ústava a sem tam i nějaký zákon, Ústavní soud by nemusel nic judikovat. Problém je v tom, že soudkyně a bohužel i soudci mají problém s hierarchií právních norem, řadí to takto – od nejdůležitějšího:
1) jaký mám názor já
2) pokud nemám názor, tak co říká OSPOD
3) pokud nemá názor ani OSPOD, tak co říká matka
4) pokud ani matka nemá názor, tak co říká znalec
5) pokud ani znalec nic neříká, tak co říká zákon
6) pokud zákonu nerozumím, tak co na to Ústava
7) pokud ani tomu nerozumím, tak dítě matce.
13. 10. 2014 at 17:46
odvoláváš se na zákony, ok, my to bereme, dle rozhodovacích kriterií ze zákona jsou většinou všechny body na straně otců, a výsledek ? dítě matce dle “námi vyzkoumaného nejlepšího zájmu dítěte”…judikatury už celkem ve shodě, oba rodiče jsou potřeba,… a soudkyně Kantůrková? ta se může v prlamentu přetrhnout aby s tím zkurveně špatným zněním zákona něco udělala…!!! že půjde proti vyšším právním norám jí jaksi nenapadá, asi dlouho studovala práva za totáče…
13. 10. 2014 at 21:54
Katka se minulý týden dívala na Máte slovo a papouškuje tu feministku Jílkovou, Katka je pravděpodobně někdo kdo provokuje záměrně a je napojen bud na OSPOD nebo lobby juvenilní justice…. a co se ústavního soudu týče…. jeho judikáty si vzájemně odporují a to i vjednotlivých článcích stejného judikátu… a pořadí uplatnovaní zákonů…..měli jsme s dcerkou dva znalecké posudky na SV, matka účelově opustila mediace, a závěr US rodiče kvalifikovaně nekomunikují, nemají k sobě respekt ahlavně otec má vzhledem k věku nezletilé velice široký styk, pokud není nezletilá na polorodou sestru silně fixována a SV by vztah sester nenarušila tak my konstatujeme že je třeba posilovat citovou vazbu sester (spozn. aut s devítiletým věkovým rozdílem) a o stížnosti k ESLP ani nepíšu tam už si s vámi úplně ……ti čeští soudci co tam ve střetu zájmu rozhodují o stížnosti na ČR… ale pišme stěžujme si podávejme to, mluvme o tom kde se jen dá, dle mne jediná cesta ke změně je společenský tlak a medializace!!!
14. 10. 2014 at 1:45
skutečně je potřeba rozlišovat rovinu ústavní
a méně podstatné podústavní (tedy obyčejné zákony a řízení)
ÚS se to snaží důsledně vypisovat do svých rozhodnutí
a pak je tu také klasická dělba moci v demokracii
tedy zákonodárná x výkonná x soudní +média
fungovat musí vždy všechny a to i proti sobě
16. 10. 2014 at 11:58
nelíbi se mi rozhodnutí krajského soudu,opět vše pro matku,myslíte si ,že uspěji s dovoláním u US???????
16. 10. 2014 at 12:11
je to zváno ústavní stížností a je to trochu loterie,
podle toho komu to na ÚS případne
pro srovnání např. III.ÚS 2009/14 x I. ÚS 3216/13
ale určitě to zkuste, jinak se totiž na KS nikdy nic nezmění
16. 10. 2014 at 17:11
Aleši, pošlete mi kontakt na otec.dite@seznam.cz, můžeme na to kouknout, zda to má aspoň minimální šanci.