Ing. Lubomír Macek, CSc., MBA
–
Podle statistik Českého statistického úřadu byla rozvodovost v roce 2017 47,2 procent v průměru po 13,2 letech manželství, v těchto rodinách žilo 23,8 tisíce nezletilých dětí. Obdobná čísla jsou i pro rok 2018 a velmi pravděpodobně i v roce 2019. To znamená, že se jedná každý den o 65 nezletilých dětí, které jsou součástí rozvodových řízení a trpí neprofesionálním přístupem soudců a pracovníků OSPODu. Ve většině případů jsou totiž svěřeny do péče jednoho rodiče, především díky neprofesionalitě, setrvačnosti a malé informovanosti zainteresovaných úředních subjektů. A to přesto, že existuje řešení maximálně šetrné pro všechny strany – Cochemský model.
Na základě svých osobních zkušeností s fungováním pracovníků OSPODu a soudu jsem se rozhodl zanalyzovat vnitřní aspekty Cochemského modelu.
Cochemský model charakterizují čtyři základní předpoklady: rychlost, střídavá péče, dohoda rodičů a v případě, že se jeden z rodičů nechce dohodnout, považujete se to z nevýhodu a dítě může dostat do výchovy druhý rodič. Cochemský model je často zpochybňován, či opomíjen, přestože to představuje nejlepší dostupné řešení pro všechny zúčastněné strany a jde o vůbec nejlepším řešení pro děti. Proč tomu tak je? A jaké jsou vnitřní aspekty Cochemského modelu?
1. Rychlost: Rychlost vyřešení nejasné situace je velmi důležitá proto, že pomáhá odstranit stres, který dítě má z nejasné a protahované situace. Jistě všichni znáte ten pocit, když máte něco důležitého rozdělaného a nedokončeného. Pořád na to musíte myslet, někteří dokonce ani nemohou spát. Znamená to tedy, že pomocí Cochemského modelu je rychle a správně rozhodnuto a celá záležitost je v co nejrychlejším možném čase uzavřená. To pomáhá eliminovat stres dítěte způsobený neuzavřeným řízením, nejasnostmi s tím spojenými a přináší klid. To v různé míře platí pro všechny zúčastněné stany – oba rodiče, soudce a pracovníky OSPODu. Pro soudce je důležité, aby měl co největší počet jednání co nejrychleji uzavřený, protože to pro něj sice nepředstavuje tak velký stres jako pro dítě, ale pokud má více neuzavřených řízení, stres může být stejně silný.
2. Střídavá výchova: Dítě potřebuje oba rodiče, aby se mohlo dobře vyvíjet. Pokud je svěřené do péče jednoho rodiče, znamená to, a také to dítě tak vnímá, že jednoho rodiče ztratilo. Přináší to další stres spojený s tím, že jednoho rodiče už ztratilo a že může ztratit i druhého rodiče. Výsledkem je, že se snaží vyhovět všem přáním toho rodiče, do jehož péče bylo svěřeno, bez ohledu na to, co je pro dítě skutečně prospěšné. Co se moc neví, protože to není zakódováno v našich zákonech, a není žádná viditelná a hmatatelná okamžitá oběť, je fakt, že zbavit dítě rodiče, byť i jen jednoho, je považováno za těžký přečin, svou váhou hned po zabití člověka. Pokud to dospělý udělá, a existuje dobré řešení v podobě střídavé výchovy, znamená to, že se dopouští těžkého přečinu proti přežití dítěte. A pak pracují vědomé i nevědomé výčitky svědomí, které zhoršují psychický a emoční stav dotyčného.
Pokud je člověk v dobrém duševním a emočním stavu, vše co dělá, dělá tak, aby prospíval sobě, své rodinně i svému okolí. Pokud je naopak ve špatném duševním a emočním stavu, vše co dělá, je v jeho neprospěch i v neprospěch nejbližších i okolí. Dalším problémem je to, že pokud jste zaměstnanec, úředník, jako pracovníci OSPODu, nebo pokud jste zvlášť chráněný zaměstnanec, jako je soudce, tak až na čestné výjimky vás to, že jste takzvaně „pod důchodem“ nenutí vás to hledat nejlepší možná řešení pro děti a buď si snažíte udržet zaměstnanecké místo s co nejmenším úsilím a bez působení si problémů, nebo pracujete setrvačně „Proč vyvíjet velké úsilí?“ a nehledáte lepší řešení nebo dokonce jsou rozhodnutí takového zaměstnance pro všechny strany chybná. A v té chvíli se roztáčí kolotoč, kdy čím vícekrát špatně pracovník OSPODu nebo soudce rozhodne, nebo čím vícekrát nepřispěji k řešení ideálnímu pro děti, tím jsem na tom hůře a tím je moje práce méně prospěšná pro děti či dokonce tím více moje práce dětem škodí. Emoční stav není na první pohled vidět, může se jednat o člověka vzdělaného, vychovaného, dobře oblečeného a společenského. To, že jsou ve špatném duševním e emočním stavu, také vysvětluje pasivní přístup pracovníků OSPODu a většinový přístup soudců, kdy rozhodují o svěření dítěte do péče jednoho rodiče. Začarovaný kolotoč a o to složitější vyřešit, protože paradoxně ten, kdo je na tom emočně a duševně špatně, si to vůbec nepřipouští, na rozdíl od těch, kteří jsou na tom emočně dobře a kteří hledají jak nejvíce prospět svému okolí i jak se co nejvíce zdokonalit. To také vysvětluje to, že často jeden z rodičů nechce připustit možnost střídavé péče – tedy až n velké výjimky. Nejčastěji je to ten, který je v horším stavu a necítí potřeby dítěte.
Cochemský model tak představuje nejlepší dostupný postup, který zachovává všechny účastníky rozvodu, ať se jedná o děti, rodiče, soudce a pracovníky OSPODu v nejlepším možném emočním a duševním stavu a nepoškozuje ho ani jedné ze stran. Pokud bychom to přirovnali k nejlepší dostupné praxi ve stavebním inženýrství, je to postup, díky kterému naprojektujeme a postavíme most tak, že vydrží dlouho stát a dobře sloužit. Inženýr při tom musí vzít do úvahy všechny nejistoty a naprojektovat a postavit most tak, aby vydržel za všech okolností. To je přístup Cochemského modelu při rozpadu rodiny. Pokud by inženýr postupoval tak, jak v současné době postupují, až na čestné výjimky, rodinní soudci v České Republice, tak by to znamenalo, že postavený most dříve nebo později spadne, pravděpodobně spadne již při stavbě. U dítěte to není vidět a pracovníci OSPODu ani soudce nevidí, jaké následky má jejich pasivita či nevhodné rozhodnutí na dítě v jeho budoucnosti. Pasivita pracovníků OSPODu a svěřování dítěte do péče jednoho rodiče soudci v České Republice velmi snižuje naději na dobré přežití u dítěte. Velmi to omezuje jejich budoucí perspektivy, rovnou to děti dostává do nedobrého duševního a emočního stavu, což následně znamená horší výsledky ve škole a nutnost pracovat v dospělosti v méně tvůrčích profesích. Zkusím to říct jinak a jasně:. Pokud soudce rozhodne o svěření dítěte do péče jen jednoho rodiče, je to jakoby stavitel postavil dům bez základů, je to, jakoby postavil slabý most, který neunese budoucí zatížení, je to, jakoby farmář osíval půdu v nevhodný termín. Je to popření toho, že dítě potřebuje nutně oba rodiče. A tak pohodlný, setrvačný, nebo málo znalý soudce seká rozsudky jeden za druhým, kdy dítě svěřuje do péče jednoho rodiče. Znamená to ovšem, že zároveň poškozuje svůj emoční a duševní stav, že pracuje svědomí těch, kteří přispěli k tomu, že dítě ztratilo jednoho z rodičů a z toho, že dítěti takto dodali další velký a zbytečný stres. Pracovník OSPODu svou pasivitou v těchto případech způsobuje to samé. Omezenost rozhledu, pohodlnost a setrvačnost znamenají omezení budoucnosti našich dětí. I když paradoxně očekáváme, že pracovníci OSPODu a rodinní soudci pracují ve prospěch dětí, skutečnost je právě opačná. Je to tím, že tito zaměstnanci nemají dostatečné informace o Cochemském modelu, nerozumí jeho vnitřním faktorům a postup ve prospěch dítěte není nikde přesně dán. Přirovnám-li to zase k mostaři, pak bychom způsobem, jako pracují dnes rodinní soudci, dodnes stavěli mosty jako ve středověku, nebo možná bychom spíš jezdili přes brody.
Podle statistik se jedná o šedesát pět dětí denně! A omlouvám se těm čestným výjimkám mezi soudci a pracovníky OSPODu, kteří situaci chápou a takto nepostupují.
Navíc Cochemský model nestaví jednoho rodiče nad druhým, i když by se mohlo zdát, že by bylo ideální svěřit dítě do péče rodiče, který je v lepším emočním a duševním stavu. Není tomu tak, jedná se až o druhé nejlepší řešení, na prvním místě je důležité to, aby dítě neztratilo ani jednoho rodiče a aby mělo oba rodiče. A když už to nejde je mít a žít s nimi najednou pohromadě jako jedna rodina, musí mít dítě rodiče střídavě po stejnou dobu, aby mělo jistotu, že má oba rodiče a že o ani jednoho nepřišlo. Až třetí nejlepší řešení je svěření dítěte do péče toho rodiče, který je v horším duševním a emočním stavu. Paradoxně toto představuje nejčastější řešení po rozvodu v České republice. Proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá – ten z rodičů, který je v horším duševním a emočním stavu si lépe rozumí s pracovníky OSPODu a soudci, kteří jsou v podobném emočním a duševním stavu. Naše přísloví vrána k vráně sedá neznamená to, že se přitahuje inženýr k inženýrovi, ale že se přitahují, respektive si porozumí, lidé v podobném duševním a emočním stavu. A tak soudce, který není v dobrém stavu, a pracovník OSPODu, který není v dobrém duševním a emočním stavu, dokáže rozumět tomu rodiči, který je na tom hůř. Dokonce to jde až tak daleko, že s tímto rodičem dokáže komunikovat a vnímat ho, a ten rodič, který je příliš vzdálen od duševní a emoční úrovně soudce, není soudcem vůbec vnímán. Ne proto, že by soudce nechtěl, on to prostě nedokáže.
3. Dohoda rodičů: Dohoda obou rodičů je důležitá pro další výchovu dítěte. V okamžiku, kdy je dohoda uznána oběma rodiči, padají některé zábrany ke komunikaci, které se vykytují v případě, že je dítě věřeno do péče jednoho z rodičů, který si navíc osobuje právo zcela rozhodovat o dítěti a v rozporu se zájmy dítěte, viz výše, se snaží omezit styk dítěte s druhým rodičem. Tento rodič často nekomunikuje s druhým rodičem proto, aby ukázal, jak ten druhý, který se snaží komunikovat, nekomunikuje. Při střídavé péči je nutné komunikovat v zájmu dítěte. Tato situace nutí méně komunikativního rodiče více komunikovat, protože hrozí bezprostřední srovnávání obou rodičů dítětem. Tato situace pomáhá často také ke zmírnění domácího napětí, či ke snížení domácího duševního a fyzického násilí, kterému může být dítě svěřené do péče jednoho rodiče vystaveno. Také to eliminuje negaci toho rodiče, který drží dítě násilím u sebe a dítě v okamžiku, kdy může, od tohoto rodiče odejde.
4. Nechuť ke komunikaci a nechuť se vzdát dítěte: Nazval bych to Šalamounským rozhodnutím, protože se jedná o test toho, kdo z rodičů je na tom emočně lépe. Pokud jeden z rodičů nechce, aby dítě žilo ve společné nebo aspoň střídavé péči obou rodičů, je to pro tohoto rodiče nevýhodou a dítě může být svěřeno do péče toho rodiče, který se střídavou výchovou souhlasí. Tento postup je důležitý pro dítě v tom, že eliminuje vliv rodiče v horším duševníma emočním stavu a vliv jeho „dobré“ komunikace s pracovníky OSPODu a soudcem na jejich emoční úrovni. Následkem pak je svěření dítěte do péče rodiče, který je v horším stavu. „Dobrou“ komunikací myslím komunikaci na „stejné vlně“ nebo chcete-li komunikací lidí v podobném duševním a emočním stavu. Eliminuje to také subjektivní rozhodnutí soudce a nutí ho zvolit to nejlepší dostupné řešení, které je nejvíc ku prospěchu dětem a ovšem také zúčastněným úředníkům, viz výš vliv nesprávného rozhodnutí na úpadek duševního a emočního stavu úředníků a soudců..
Díky postupu podle Cochemského modelu postupuje soudce vždy tak, že jsou nejlépe zajištěny zájmy, perspektiva a budoucí nerušený rozvoj dítěte. Tento postup je také šetrný k oběma rodičům. A jako vedlejší produkt je šetrný také k pracovníkům OSPODu a soudcům. To, že nemohou, když postupují podle Cochemského modelu, provést špatné rozhodnutí zajišťuje, že zbytečně neklesají v duševním stavu a na emocích. Tím, že skutečně pomáhají dětem, dochází naopak ke zlepšování jejich stavu. Co se opět málo ví, je fakt, jaká je síla lidské mysli a lidského svědomí. V případě, že si jedinec uvědomuje, že provedl něco nelegálního, neetického nebo pro dítě neperspektivního, znamená to, že vědomě riskuje, že se mu něco přihodí na těle nebo na duši. A, co mně připadá nejzvláštnější, v případě, že si to tento jedinec neuvědomuje, že udělal něco pro dítě neprospěšného, mohou začít duševní a fyzické problémy postihovat jeho nejbližší okolí, jeho rodinu. A síla lidské mysli je v tomto veliká. Vzpomeňme si na různé boží soudy, u nás je asi nejznámější boží soud Jana Sladkého Kozin a Lomikara. Nejedná se o žádný boží soud, jedná se zde o pouhou vlastnost lidské mysli.
Cochemský model tak přestavuje řešení, které neumožnuje soudci subjektivně rozhodovat a nutí ho vždy rozhodnout ve prospěch dítěte, To zajištuje, že dítě má pak nejlepší možnou perspektivu, eliminuje to projevy známé z rozpadlých rodin a zajišťuje to také lepší školní výsledky a vyšší tvořivost a schopnost učení u dítěte. Zachovává mu to, byť jiným způsobem, oba rodiče. Pro rodiče je toto řešení také maximálně šetrné, nutí je to komunikovat a mohou se víc soustředit na výchovu dítěte a na zajištění jeho a svých potřeb. Pro pracovníky OSPODu to znamená, že přes to, jak budou pasivní, neznalí nebo neobratní, bude vždy rozhodnuto ve prospěch dítěte. A v neposlední řadě Cochemský model zajišťuje, že se soudce neocitne na sestupné spirále svého podvědomého svědomí, naopak díky dobrým výsledkům se stav soudce bude vylepšovat a bude čím dál větším přínosem pro budoucí život dětí, o kterých rozhoduje.
Psychologické a psychiatrické posudky v současném systému nutí podstoupit dítě i oba rodiče zbytečným psychiatrickým a psychologickým vyšetření, často za použití nevhodných nebo dokonce nebezpečných testů. Problém je také v tom, že pokud jsou oba specialisti v nedobré emočním stavu, budou ve svých posudcích neobjektivní a budou dítěti škodit, i kdyby jejich testy ukazovaly opak. Problém je v tom, že obě vědy zastávají objektivní materialistický a agnostický přístup a nejsou tak schopné pochopit v celé šíři jednoduchost fungování lidské mysli. Díky Cochemskému modelu je tak dosaženo nejlepšího možného řešení pro všechny zúčastněné strany. Zároveň je to řešení s nejnižšími možnými náklady pro všechny strany. Nejen rodiče, ale i stát uspoří.
Poznámka k vývoji naší ekonomiky: postup podle Cochemského modelu bude mít vliv na budoucí výkon a rozvoj naší ekonomiky. Jde o to, že při střídavé péči zachováváme v maximální možné míře tvůrčí a inovační potenciál v dětech, včetně jejich samostatnosti a čestnosti. Při svěření do péče jednoho rodiče je tomu naopak – pak tento tvůrčí potenciál omezujeme, omezuje schopnost dobrého učení a bereme dětem dobrou perspektivu v budoucnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o velkou část naší budoucí dospělé populace a že jsme ekonomika orientovaná exportně s malými surovinovými zdroji, budeme jako rodiče v budoucnosti závislí na tom, co naše děti vymyslí, vytvoří a vybudují. Čím víc jich bude v takovém stavu, kdy budou moci rozvinout své duševní síly a být inovativní, tvůrčí a zároveň čestní, tím bude naše ekonomika i stát prosperovat lépe.
Apelujme tedy na naše zákonodárce a politiky, aby přijali takové zákony, které díky Cochemskému modelu zajistí dobrou perspektivu pro naše děti, i pro ty, které mají rozvedené rodiče. Apelujme na ministerstvo justice a ministerstvo práce a sociálních věcí, aby dobře proškolili své podřízené. Aby pomáhali dětem a neškodili jim. A apelujme na soudce, aby porozuměli přednostem postupu podle Cochemského modulu a postupovali ve prospěch dětí a všech zúčastněných.
Myslím si, že budeme potřebovat pomoc od všech osvícených dospělých a od všech rodičů, kteří usilují o dosažení střídavé péče. Musíme vzít tuto situaci do svých rukou a písemně kontaktovat ty politiky, které jsme volili, aby pomohli prosadit Cochemský model. Budeme se muset písemně obrátit na významné úředníky ve státní správě, aby pomohli Cochemský model prosadit. Musíme se jich ptát, proč nepracují ve prospěch dětí a zda si uvědomují, že to znamená velký přečin, neprospívat dětem. A v neposlední řadě, pokud nepomohou, nebudeme je volit.
Nestěžujme si, buďme proaktivní!
Okomentovat