• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůVždyť jsem přece tvůj táta
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Vždyť jsem přece tvůj táta

28. května 2015

Jarmila Kamenáčová

Každá poušť ukrývá studnu. Příběh o naději.

,,Tento druh rakoviny je zaznamenán asi v deseti případech na světě. V podstatě nevíme, jak vaše dítě léčit. Můžete si vybrat… ” Doktor jim vyložil karty na stůl a očima říkal pravdu. Nevím. Nevíme. Nemá cenu nic předstírat, na to je čas příliš vzácný. Podepřel si dlaněmi hlavu a mlčky je pozoroval.

Před ním seděli mladí manželé, měli sotva dva roky po svatbě, skoro sami ještě děti, ale jak to bývá, museli se takzvaně brát. Narodil se jim chlapeček. Žena ho kojila, jezdili s ním ven na čerstvý vzduch, radovali se z něj. Pak se však dětské doktorce něco nezdálo. Z jejího výrazu tváře, když se skláněla nad jejich dítětem, vytušili znepokojení, až jim přeběhl mráz po zádech. Zatím poslední bod, na polopřímce z bodů různých vyšetření, značil místo dětské onkologie.

Jak se mohou rozhodnout a podle čeho? Je to hop nebo trop. Život nebo smrt jejich dítěte, které nezná slovo beznaděj a rakovina.

To teď poznávali oni. Ležela na nich tíha, která ukazovala, kolik je v nich síly. Během posledního měsíce zestárli do pouště. Do pradávné vyprahlé pouště, kde v noci pod hvězdami vyla divoká zvěř.

Když rodiče vyšli na chodbu, objali se.

,,Já už nemůžu…” zabořila se žena do ramene svého muže. Její bledá tvář skrápěná slzami připomínala svíci pokapanou voskem.

Kde má člověk hledat světlo?

,,Jdi si domů odpočinout. Já u něj dnes zůstanu.”

…

Nejkrásnější a nejsmutnější oddělení nemocnice. Vždy, když někdo procházel kolem pokojů, rodiče dětských pacientů zvedali své oči s němou touhou, že k nim míří posel dobrých zpráv. A pak zase hlavy tiše sklonili.

Bylo kolem půlnoci a vše kolem modře mlčelo. Jen z chodby byl občas slyšet telefonát noční služby a občas píplo otvírání dveří vedoucích do naprosto odlišného světa zdravých.

Seděl u postýlky, kde spinkal schoulený jak drobeček, jak ptáče v dupačkách, jeho syn.

Zadumaně se na chvíli podíval z okna na blikající město.

Co je skutečný život? Světla nočního města? Světla hvězd na poušti? Světlo v člověku? Světlo?

Jsem tak bezmocný…

Kapačka měkce a neúnavně odkapávala do žíly dítěte léky. Kolik času zbývá, než se poslední kapka rozpustí v hladině… a pak ta hladina klesne a ještě víc…

Kolik otců pohřbilo své syny?

Jako by se i on propadal do jámy… do tmy…

Každá tma však drobně jiskří barevnými světélky. Neexistuje absolutní tma.

Ne!

Nevím, kolik otců, nevím, jestli to budu i já, nevím, kolik máme času… Nevím, jak to dopadne… Ale dokud žiješ, a já věřím, že ty budeš žít, dokud budu žít i já, budu tvou silou.

Zvládni to… dám ti svoji sílu… neboj se… zvládneš to. Všichni to zvládneme.

Vždyť jsem přece tvůj táta.

A jeho tvář, tvář táty, se rozjasnila.

Převzato z JARMILAKAMENACOVA.BLOG.IDNES.CZ

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Průtahy v řízení u soudů

5 Responses to “Vždyť jsem přece tvůj táta”

  1. Odpovědět
    JTR
    28. 5. 2015 at 10:23

    Mno a mnohá skutečnost?!
    Dítě je nemocné, třeba i v nemocnici a táta se o tom ani nedozví, protože si to maminka nepřeje. Nemůže své dítě vzít za ruku, být u něj, navštívit ho a starat se o něj v nemoci.
    Příklad: moje dcera měla banální chřipku. Já táta jsem měl volno, případně ochoten a rád si vzít dovolenou, jen abych se mohl o nemocnou dcerku starat. Vařit jí čaj, podávat paralen, číst pohádky a držet za ruku něž usne.
    Hobelec, nasr. !!! Asociál báby řekly – matka se dokáže postarat !!! Otec dítě neuvidí protože je totiž nemocné, že ano.
    A tak matka se starala a přitom chodila do práce, páč chuděra samoživitelka a ten (sploditel) lepí výpalné pochopitelně málo!!!
    A tak se staraly kamarádky, sousedky a sousedi, a tchyně, a teta anebo tu chvilku dopoledne byla sama, vždyť už je “velká”. Táta bezradně stál před domem, nabízel pomocnou ruku. Jsem přece Tvůj táta !
    Dcera smutně zamávala z okna.
    Z chřipky pak byl zápal pilc!! Asociál báby žádné pochybení matky z jejich pohledu nazaznamenaly.
    Fuj.

  2. Odpovědět
    ForU
    28. 5. 2015 at 15:56

    Teď mám další super výplod krajského soudu, dvouleté dítě nesmí u táty přespávat, protože je zvyklé spát jen s matkou, zájem dítěte na zdraví je silnější než cokoliv dalšího, takže žádné experimenty s přespáváním se konat nebudou. Je mi na blití.

  3. Odpovědět
    JTR
    29. 5. 2015 at 1:24

    Jo to je člověk tak vytočenej, že mu až přeskakujou písmenka. Samozřejmě zápal plic. Jinak stejná písnička. Teď je dítě moc malé, aby přespávalo u otce. Potom už je zase moc velké, aby přespávalo u otce protože je zvyklé přece u matky. Ku**a už jsem zase rozpálenej do běla. Zvlášť po zhlédnutí dnešního opět skvělého femofašistického pořadu Držte hubu s Jílkouvousmajlík 17 Z Pešana jsem taktéž málem vrhnul. Kdyby bylo co, páč poslední drobné jsem zaslal jako výpalné na cigára chuděrce samoživitelce. Což si ale vybrala sama a dítě přeci nepůjčí !!!!

  4. Odpovědět
    Michal24
    29. 5. 2015 at 7:56

    JTR a ForU:
    Samozřejmě máte pravdu v tom, co píšete. I mne často štve to bezpráví, které tu je, ta neskrývaná diskriminace dle pohlaví, to často protizákonné chování soudkyň i soudců, OSPOĎaček, a vlastně i většiny společnosti.
    Ale dle mého názoru příspěvek Jarmily Kamenáčové je příběh ohromné bolesti obou rodičů, jejich příbuzných a možná i dítěte samotného. Bolesti, za kterou snad ani nikdo nemůže, to síla přírody, příp. přírodních zákonů. Je to příběh, kdy si rodiče nedělají naschvály, ani navzájem ani ze strany jednoho vůči druhému. Uvědomme si, že existují i rodiny, kde otec, matka, dítě žijí spolu, dělají pro sebe maximum, pro svou rodinu žijí. Je to smutný příběh. A myslím si, že tento příběh si zaslouží úctu a hlubší zamyšlení. Nemyslím si, že diskuse pod takovým příspěvkem je vhodné místo na nadávání, jaké zvěrstva dělají (některé) matky a soudkyně, atd.

  5. Odpovědět
    JL
    31. 5. 2015 at 16:32

    nemocnice je trochu jiný svět – dítě je v péči\zodpovědnosti lékařů
    a je na jejich dispozici zda tam vůbec nějakého otce pustí\nechají
    někde to už funguje a nechají i oba rodiče, ale jinde je otec “závadný”

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Poradna: Výživné při střídavé péči

    2. března 2017

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, po ...

    6. ledna 2021
  • Zaveďme kvóty úplně na všechno!

    15. dubna 2021

    Mezinárodní příslušnost soudů, řízení v zahraničí ...

    14. dubna 2021

    Něco málo k úskalí výlučné péče o děti a primární ...

    13. dubna 2021

    O complianci nad jednou stížností

    12. dubna 2021

Kalendář příspěvků

Duben 2021
Po Út St Čt Pá So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
« Bře    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Tomáš Jadlovský: Chci se přestěhovat s dítětem do zahraničí
  • svobodný občan: Otec nevrátil děti, soud mu je není schopen vzít
  • svobodný občan: Chci se přestěhovat s dítětem do zahraničí
  • svobodný občan: Model, kdy matka je s dětmi doma a otec pracuje, je ve fungující rodině normální a nelze z něj dovozovat nezájem otce o dceru
  • Táta Parťák: Jak přesvědčit dítě, že má jíst ovoce a zeleninu

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (237)
  • Odborné články (252)
  • Vaše zkušenosti (169)
  • Fungování institucí (131)
  • Zahraniční zkušenosti (90)
  • Zákony, judikáty, vzory (108)
  • Výchova dětí (213)
  • Akce a aktivity (118)
  • Starší nezařazené (1 419)
  • Ostatní (5)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu