Petr Kozelka
–
Záškoláctví své dcery chodící do základní školy se rozhodla zcela ignorovat její matka. Ačkoli dívka chodila do školy jen tehdy, kdy se jí zachtělo, a pokud dorazila, byla špinavá a nepřipravená, matce to bylo jedno. Justice její jednání ohodnotila jako ohrožování výchovy dítěte a soud v Prostějově ji potrestal podmínkou, dívka skončila v dětském domově.
Matka měla problémy s výchovou dcery už ve školním roce 2017/2018, kdy se dokonce dostala do hledáčku policie a státní zastupitelství ji začalo stíhat, pak ovšem stíhání podmíněně zastavilo a dalo matce šanci na nápravu. Ta ovšem varování zcela ignorovala a i v dalším školním roce dívčiny absence a problémy ve škole pokračovaly.
Škola i sociálka na matku marně apelovaly a neomluvené hodiny se šplhaly až k osmi desítkám. Případ tak nakonec skončil až na prostějovském okresním soudu.
„Matka se o prospěch a absenci své dcery nezajímala. Nechodila na třídní schůzky a nikdy se nedostavila ani na předvolání. Pokud dcera do školy chodila, byla špinavá a zapáchající, na což byla matka prostřednictvím deníčku opakovaně upozorňována a vyzývána, aby zjednala nápravu, což se nestalo,“ popsala situaci dívčina třídní učitelka.
Dcera vypínala budík, tvrdila matka
Sama matka se k soudu neobtěžovala přijít a vypovídala jen v přípravném řízení. Dcera, která opakovala ročník, prý nejprve do školy chodila bez problémů, ty údajně začaly poté, co se jí prý ostatní děti začaly posmívat.
Matka vypověděla, že si sice natahovala budík, ten ale nezvonil, protože jí ho dcera vypínala, za což prý byla potrestána. Když takto zaspaly, nemělo podle matky už ani cenu dívku do školy posílat, když bylo jen dopolední vyučování. Žena také tvrdila, že o problémech neměla ani tušení, škola ji prý nekontaktovala a se sociálkou se setkala až ve chvíli, kdy dcera mířila do ústavu.
Soudkyně Adéla Pluskalová nakonec sáhla ještě k trestu dvaceti měsíců podmíněně odložených na zkušební dobu 40 měsíců.
„Ve výměře trestu je zohledněna doba, po kterou se obžalovaná trestné činnosti dopouštěla, její postoj, skutečnost, že se po celou dobu naprosto nesnažila žádným způsobem situaci řešit a neměla potřebu přijít ani k hlavnímu líčení,“ napsala do rozsudku soudkyně.
„Za celou dobu neprojevila žádnou lítost nad svým jednáním ani žádný náznak jakékoli sebereflexe či snahy po nápravě,“ dodala soudkyně a varovala, že soud bude bedlivě dohlížet, jestli se matka v podmínce chová slušně, protože v opačném případě by se měla připravit na nástup do vězení.
I záškolácká dcera už ale udělala svou zkušenost s trestní justicí, zpovídala se totiž z krádeže. Na návštěvě totiž našla klíč a ze šuplíku vzala hostitelce obálku s více než osmdesáti tisíci korunami.
Soud ale nakonec dívku netrestal. „Samotné projednání bylo dle názoru soudu dostatečným ponaučením. Navíc nezletilá se toho skutku dopustila právě pod tíhou nedostatečné péče ze strany matky, která souvisí i s nedostatečným materiálním zajišťováním potřeb nezletilé, počínaje nedostatkem jídla a čistého oblečení,“ rozhodl soud.
Převzato z Novinky.cz
9. 1. 2020 at 7:31
Zrovna včera mi femiaktivistka Zuzana Candigliotová na FB k jinému případu (dítě odmítající otce, naprosto výjimečně v ČR poslané do ústavu a potom k otci, na Střídavce se o něm rovněž píše) tvrdila, že dítě má participační práva a může se svobodně rozhodnout, že k otci nechce. Argumentoval jsem, že přece se dítě nemůže samo rozhodovat, protože by se klidně mohlo rozhodnout nechodit do školy, na to nastalo odvádění pozornosti a plivání na diskutéry, že jsou zhrzení otcové, jak vylustrovala z FB profilů. Takže za mne jednoznačně tyto případy používejme v diskusích s feminami, když mají plná ústa práv dětí.
11. 1. 2020 at 1:28
Rozvod představuje výraznou změnu ve vztahu dětí k jejich rodičům. Dítě se úměrně svému věku může vyjádřit a rozhodnout, jestli si přeje být svěřeno do péče jednoho nebo obou rodičů. Když si nepřeje se s některým z rodičů stýkat, soud k tomu musí přihlédnout.
10. 1. 2020 at 8:41
Tomáš Jadlovský – ale dítě se tak může rozhodnout – dle komentáře k SPOD:
souvislosti se „záškoláctvím“ je ovšem třeba uvést, že věta druhá čl. 33 odst. 1 Listiny („školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon“) pouze rozvíjí první větu téhož odstavce, která je určující: „každý má právo na vzdělání“. Nucená návštěva školy je tedy odvozena od práva každého (tedy nejen dítěte) na vzdělání, nikoli naopak. Právo na vzdělání nemá zdroj v úvodních základních právech a na rozdíl od komplexu práv směřujících k ochraně rodinného života se jej také nelze dovolávat přímo, ale podle čl. 41 Listiny platí, že „práv [ve školském kontextu také „povinnosti“] uvedených v – čl. 33 – Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí“. Článek 33 Listiny o vzdělání je uveden až za články vztahujícími se k ochraně rodinného života. V těchto souvislostech je tak zcela zřejmé, že „základní lidské právo na ochranu rodinného života“ je podstatně důležitější, než „pouhé“ sociální, resp. „školské“ právo „na vzdělání“, vyžadující ke své realizaci navíc ještě prováděcí zákon. Třeba dále upozornit, že v ČR neexistuje žádná „učební nebo studijní povinnost“. Slova komentovaného ustanovení písm. c) „zanedbávají školní docházku“ jsou tedy zmatečná, neboť se jimi rozumí výlučně „zanedbávání povinné školní docházky“.