Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
„Úprava styku rodiče s dítětem znamená povinnost rodiče nařízený styk realizovat.“
Milý tatínku, sice jsme ti my, české soudy, sebraly právo pečovat o tvé děti a udělaly tak z tebe pouze tzv. stykače, ale běda ti, jestli tuto přidělenou roli víkendového strýčka nebudeš řádně plnit. Tak nějak by se dal srozumitelně přeložit výrok ústavních soudců, který je kandidátem na žblebt roku.
Po rozvodu nebo rozchodu rodičů u nás 90 % dětí stále – a zbytečně – přichází o péči jednoho z nich. Jak právně, tak fakticky. Péče o dítě zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (§ 858 OZ). Jestliže byla péče o dítě svěřena pouze jednomu rodiči, z právního hlediska by se tedy druhý rodič již o tyto záležitosti starat neměl. Ono to ani prakticky moc nejde. Když máte dítě třeba jen jednou za 14 dní na víkend, jak mnoho jej můžete tělesně, citově, rozumově a mravně rozvíjet?
Soudy (včetně Ústavního) se to snaží kamuflovat tvrzením, že styk – tedy pouhý kontakt s dítětem – je vlastně péče. Což, jak vidno výše, není pravda právně ani fakticky. Kromě toho jsou tu další odlišnosti. Například podle § 881 OZ mohou rodiče svěřit péči o dítě jiné osobě, ale podle § 887 OZ výkon práva styku nemohou svěřit jiné osobě. Takže správně by rodič – stykač neměl dítě svěřit ani babičce…
Nedosti na tom, že soudy takto dělají – většinou z tatínků – rodiče druhé kategorie. Seberou jim práva, ale ještě k tomu se jim snaží ponechat povinnosti spojené s péčí o dítě. Třeba o ně povinně pečovat v době tzv. styku, jak se zde snaží tvrdit Ústavní soud. Přitom v naprosté většině rozsudků najdeme formulaci „otec je oprávněn se s nezletilým stýkat od … do …“. Z takové formulace nijak nevyplývá povinnost otce tyto časy vždy využít.
Naštěstí byl výrok ústavních soudců pouze součástí odůvodnění jednoho usnesení, není tedy nijak právně závazný a mohli bychom si s ním třeba vytřít… koupelnu. Ale přesto stojí za povšimnutí, jak se strážci našeho ústavního pořádku snaží vmanévrovávat rodiče zbaveného péče do povinností spojených s péčí.
Možná namítnete, že je tu také zájem dítěte a § 888 OZ, který dává nejen rodiči, ale i dítěti právo styku. A budete mít pravdu. Ovšem aby toto právo bylo vykonatelné, muselo by i ono být konkrétně určeno rozsudkem („dítě je oprávněno stýkat se s otcem od … do…“). A také stanovena povinnost matky styk s otcem zajistit. Vždyť přece pouze do její kompetence nyní spadá péče o citový vývoj dítěte, kam zajištění styku s otcem jistě patří. Tak nechť laskavě dítě k otci odveze, vybaví jej vším potřebným, obstará mu u něj stravování a pak jej zase odveze… Otec se má s dítětem pouze stýkat, péče o něj mu byla odebrána!
Že to zní v našich současných poměrech poněkud zvláštně? No a? Je snad normální třeba to, že otcové masově ztrácejí práva ke svým dětem? Pokud se tak děje, je třeba se tomu bránit všemi prostředky. Včetně zbraní protivníka, včetně důsledného lpění na zákonech.
Ideálně by však měli všichni zúčastnění – oba rodiče, sociálka i soudy – pochopit, že nejlepší cestou pro dítě (i pro ně samé) je zachovat i po rozchodu péči obou rodičů. Nesnažit se jeden druhého vylučovat z života dítěte. Oběma rodičům tak zůstane právo – i povinnost – o dítě a jeho vývoj pečovat. Podle zákona je toto dnes možné pouze v právní formě střídavé nebo společné péče. Ale střídavou péči lze namodelovat mnoha různými způsoby, v různých, i nerovnoměrných intervalech… a o společné péči je možno rozhodnout všude tam, kde rodiče nepotřebují intervaly stanovit a domlouvají se podle potřeby.
13. 2. 2018 at 11:06
Od té doby, co jsem sledoval „práci“ ÚS v mé kauze, Ústavnímu soudu říkám Prasečinec a Lichovníkovi prase. Tak to bohužel sedí. Chtěl bych mít Ústavní soud, který bude moci mít mou úctu, ale opravdu to nejde. Je to prostě prasečinec, podobně jako obecné soudy.
13. 2. 2018 at 20:47
Vyroky ustavnich soudu jsou zavazne? Jsem si nejak nevsiml. Spis jak se co komu hodi.
13. 2. 2018 at 22:49
clanek velmi opatrne brousi kolem podstaty problemu a tim je feministicky vydoblitek zvany vyzivne. Ono se damickam velmi hodi, kdyz muz v zajmu ditete zivi parazitku a jeste se ji k tomu skoro srovnatelnou merou postara o dite, ktere prirozene nechce opustit, jak je verejnosti feminacistickym mainstreamem podsouvano. Tech par uzitecnych blbecku jako Lichovnik a spol. jen slouzi k udrzeni tohoto zvraceneho systemu a snazise to okecat vyblitky jako ze styk = pece.
Jedine reseni je absolutni prednost a povinnost pece o dite a teprve v pripade nezajmu jednoho z rodicu o peci kompenzace vyzivnym v jasne definovane zakonne vysi. Parazitky a paraziti rozvodoveho prumyslu prijdou o byznys s detem bude lepe … a bude i lepe vychovana, zodpovedna, samostatna konkurence schopna… proste naprosty opak toho co produkuje feministicka levicova spina.
14. 2. 2018 at 19:59
o výživném to přece vůbec není. Styk je sice podle ÚS povinností a v době styku je povinnost pečovat, tak skutečný rozdíl mezi střídavou péčí a stykem v totožném rozdělení času je sice pouze v úpravě výživy, ale to není důvod, proč se dává výlučná péče, ta se dává proto, že matky mají děti raději než otcové.
14. 2. 2018 at 20:56
Už jsem viděla rozsudek OS pro Prahu 9, soudkyně Horká, kde byla otci nařízena povinnost styku. Něco jako „Otec je povinnen se ke styku dostavit a jej realizovat“…
14. 2. 2018 at 20:57
je třeba odlišovat povinnost styku a povinnost převzít dítě tam a tam.
14. 2. 2018 at 22:08
Byla tam povinnost styku, matka se odvolávala, ať zruší tu povinnost, a dají jen oprávnění.
15. 2. 2018 at 9:39
A jak dopadlo odvolání?
15. 2. 2018 at 22:41
Zrušilo otci tu povinnost styku. Pak běžely žaloby na zmatečnost, a mnoho dalšího, teď je to u ÚS.