Markéta Chadžijská
–
„Více než polovina manželství se ale dnes rozvádí a v 95 procentech případů se o rozpadlou rodinu starají ženy jako samoživitelky. … Proto mluvíme o 20. století jako o století selhání otců.“
To údajné selhání otců ve 20. století autor letošního druhého anketního výroku, vysokoškolský pedagog a lektor osobního rozvoje PhDr. Marek Herman, blíže datuje v rozhovoru pro pořad TV Nova „Maminy s rozumem“. Otcové podle něj masově selhali ve všech momentech světové i české historie 20. století, na které si pan učitel aktuálně vzpomněl: „v období válek, světové krize roku 1929, procesů v 50. letech, normalizace, revoluce v 89´ a nástupu raného kapitalismu.“ V období první světové války podle Hermana otcové selhali, protože: „chlapi odešli z domu, nechali tam samotné ženy, a ony se musely postarat o celou rodinu, a to bylo nefér, pak se buď nevrátili, nebo se vrátili zlomení nebo zranění, zavšivení nebo dokonce jako invalidé.“ V období druhé světové války selhání otců postupovalo a muži „ženy zradili: vraždili, ničili, znásilňovali,“ nedokázali svoje ženy a děti ochránit. Jak podle něj selhali otcové třeba v období normalizace, už pedagog neuvádí.
Tedy podle pana učitele chlapi jako otcové selhali třeba i tím, že si na frontu nevzali repelenty a vrátili se domů zavšivení. To mě osobně moc o selhání otců nepřesvědčilo, hygiena byla pro ně v zákopech jistě méně podstatnou. Zajímavě je však užité slovo „chlapi“ v kontextu zmínek o otcích. Lektor Herman to dál rozvádí tak, že „někteří tátové teoreticky mohou fungovat jako skuteční chlapi, ale zvládnou to jen po chlapsku.“ To je ovšem sdělení tak „prožitkové“ či jen pro mentálně a duševně spřízněné, že ani to mně nic o selhání otců nenapovědělo. Dovozuji si, že Hermanovy „teorie“ se zřejmě týkají specifik mateřské a otcovské role ve výchově, rozdílů mezi pohlavími, sociálních rolí obecně, psychologie mužů (= otců chlapů) a žen (= něžných a spokojených mám). Jenže to vychází z tak zastaralých stereotypů o sociálních a rodičovských rolích, nereflektujících měnící se dobu a společenský vývoj, že už ani nelze hovořit o pojetí tradičním. Snad spíše o regresi někam do 19. století, tj. ještě o století dříve před údajné selhání můžu ve 20. století. Podle pana učitele je zkrátka posláním muže činit ženu spokojenou, posláním otce je živit, materiálně zajistit, ochraňovat, být oporou a orientovat dítě na vnější svět, prostě tak „po chlapsku“. Posláním ženy je pak být něžnou a spokojenou mámou, vlídnou a ochotnou pečovatelkou, prostě tak „po žensku“. Takhle idylické, redukované a neindividualizované to má být, ale není, ve 21. století podle Marka Hermana. „Matky mají být matkami, a otcové mají být otci,“ cokoli tím chtěl básník říci. Z jeho poloezoterických teorií se to totiž nedá moc smysluplně uchopit.
Kdy a jak na scénu v jednotlivých etapách historického exkurzu Hermana po 20. století, vlivem tvrzeného selhání otců, vstupují samoživitelky?
Jedním z typických scénářů vzniku moderní samoživitelky je totiž ten, při němž se žena z vlastní vůle rozhodne ukončit partnerské soužití. Rozejít se či se rozvést je dnes v podstatě rychlá akce. I Daniela Kovářová (jinak popíračka rovných, ústavou garantovaných práv rodičů-otců) na adresu žen píše: „Učíme ženy, že když se jim něco v partnerství nelíbí, že mohou sebrat děti a odejít. A ony se pak diví, že jsou na děti samy a že je musí živit. … A když jí namluvíme, že … při prvním problému má právo rodinu opustit, pak se nemůžeme divit, že se tolik vztahů rozpadá. A matky malých dětí si neuvědomují, že stejně jako před dvěma sty lety potřebují muže, jinak budou s dětmi živořit. A my se pak divíme, že je tolik neúplných rodin.“ Tedy žena podá žádost o rozvod, nechá si svěřit děti do své výlučné péče spolu s výměrou výživného na ně, eventuálně i na sebe. Po těchto ženou iniciovaných úkonech jí uvítá náš sociální stát mezi tzv. samoživitelky, sólo rodiče. Jistě získá od státu i nějaké dávky, výhody a úlevy.
Jako samoživitelka má nárok a ze svého rozhodnutí rozbít rodinu bude profitovat. Může hlásat světu, že její partner a otec dětí selhal, ona od něj musela odejít. O děti se v jejím podání nikdy nestaral – ostatně mu to ani neumožňovala, protože ona to dělá lépe. Nikdy se o ně nezajímal, z práce chodil pozdě – ačkoli tak prostě byly po vzájemné domluvě rozdělené role v domácnosti, muž byl živitelem. Nečinil ji „spokojenou mámou“, děti s ním stejně nechtějí být. Proto od něj i s dětmi odešla, takto jim bude lépe. Jediné, co po něm ještě chce, jsou peníze, a děti – ty mu někdy půjčí.
Otec moc šancí na rovnocennou péči o děti a rovnoprávnost v této při nemá. Ostatně si nevymůže ani kontakt s dětmi, když matka nechce. Matka samoživitelka našla či teprve najde dětem nového tatínka. Ten neselže – už selhal jinde. Ale kdyby přece jen ano, tak najde dalšího. Kdyby to snad biologický otec dětí nějak komplikoval tím, že by se dožadoval plnohodnotné péče o děti, pak prostě v zájmu dětí kategoricky ne, leda tak ty víkendy maximálně. A to ještě když nebude dělat problémy a bude hodně platit. V tom všem ženě ochotně pomůžou sociální pracovnice (OSPOD) a opatrovnické soudkyně. V zájmu dítěte a aby byla žena spokojená. No, a vidíte to všichni, jak ten otec selhal?!
Jistě, jsou i jiné scénáře, při nichž se žena stává tzv. samoživitelkou nezaviněně a otcové se chovají nezodpovědně. Ale vinit paušálně otce ze selhání století a za zvýšený až 95 % výskyt samoživitelek, jak to činí Marek Herman, mně přijde dost nefér. Stejně tak nefér, jako tvrdit, že muži nasazení do války selhali jako otcové.
V článku internetového Deníku Referendum označila redaktorka Zemančíková slova pana Hermana za prostopravdy. Opravdu, to co tento pedagog a lektor v jedné osobě říká, je jednoduché, líbivé, prvoplánové, lehce vybavitelné a uchopitelné. Propaganda. Ne že by snad svými teoriemi strhával masy či výrazně ovlivňoval společenské dění na poli péče o děti. Ale každé takové „hloupaté“ názory společnost svým šířením potencionálně oddalují od rovného přístupu rodičů k dětem, dětí k rodičům a zrovnoprávnění rodičů v péči o děti.
Pro odlehčení bych se na závěr slovy jednoho internetového diskutéra zeptala: Povedzte mi, vojín Kefalín, čo si predsťavujete pod takým „spokojená mama“? A co pod takým „spokojená rozvedená máma“ nebo „spokojená máma samoživitelka“ v tomto století selhání otců podle Hermana?
16. 1. 2018 at 1:29
Četl jsem ten rozhovor, kde Herman vinil paušálně otce ze selhání století za 95 % výskyt samoživitelek. Když jsem pochopil, že to chlapec nemyslí jako nějaký nemístný žert, a že to zřejmě souvisí s jeho psychickými problémy, tak mne rozčílilo, že takovému tajtrlíkovi média vůbec dávají prostor. To totiž není „nefér tvrzení“, to je prostě sviňárna, které je schopen jen psychicky narušený člověk plný zášti. A pokud ještě někde tvrdil, že otcové zklamali tím, že bojovali za svou vlast, tak evidentně patří chlapec na psychiatrii. A je nepochopitelné, jak takový tajtrlík může učit na vysoké škole.
16. 1. 2018 at 1:47
Musím se přiznat, že občas mne trápí myšlenky, že jsem selhal jako otec svých dětí, v tom, že jsem proti jejich unosu do ciziny nebojoval všemi prostředky, ale jako tehdy naivní občan jsem spoléhal na soudní cestu. V době kdy děti plakaly, že nechtějí zpět do Švédska, jsem jim řekl, že je musím předat, ale protože jsem se obrátil na soud budou za pár měsíců zpět. To jsem jim slíbil. Dnes vím, že soudy jsem měl ignorovat a děti si nechat u sebe, protože to bylo nejen mé právo, ale hlavně má povinnost. Otec má své děti chránit, třeba i před jejich matkou a třeba navzdory soudům. Tomáš Jadlovský se zachoval jako správný otec a udělal správnou věc, když si svého Mirka ponechal u sebe a věnoval se mu, navzdory prevítům v talárech. A i když po roce zlo zvítězilo a o syna Mirka přišel, ví, že se zachoval jako správný táta. A ví to i jeho syn. A to je to nejdůležitější.
16. 1. 2018 at 6:23
Správný muž se totiž o děti nestará – odejde středem, manželce vše nechá, včetně dětí a platí velké výživné. Tím je splněno vše co se od správného muže očekává
16. 1. 2018 at 9:08
Moc hezky napsáno. Tento pán je masochista, ale uklidnil bych ho, že v nadcházející válce kultur už evropští muži neselžou, nikam bojovat nepůjdou a až islámská kultura Evropu ovládne, tak bohyně maminy budou litovat více než ti ničemní otcové. Tomovi H. – všichni jsme byli naivní, já jsem věřil, že se o případu začne mluvit a celá justiční absurdita s dvěma různými soudy se rychle napraví, myslel jsem, jak za pár měsíců budeme doma. Ale ničeho nelituji a věřím, že Mirek to ocení, ostatně, už brzy se zveřejní náš film a nikdo pravdu neumlčí, i když to bude trvat.
16. 1. 2018 at 17:40
Opravdu smekám před Mgr. Tomášem Jadlovským, Ph.D.. Je za ním vidět kus práce a na film už se těším.
16. 1. 2018 at 22:53
Herman je jako uzitecny debilek produktem feministicko medialni mainstreamu. Ten chudak nema sanci vubec pochopit podstatu veci.
4. 6. 2018 at 8:24
Samozrejme s kritickým článkom M.Chadžijské súhlasím.Ale chýbajú mi tam odborné slová. Napríklad slova, že článok a myslenie pana Hermana dokazuje, že Europa a USA sme v rovnakej degeneratívnej fáze ako predchádzajúce civilizácie. Napríklad degenerácia, duševný a morálny úpadok a ženské pohlavie sú podstatne vyššie hodnota, ako nenávidený mužský a dokonca ženský mozog. Konzum, pudy sú stále viac ako rácio, rozum a evolúcia …
11. 12. 2019 at 8:59
Jsem samoživitelka (ne vlastní vinou, otec zemřel), zajímalo by mě toto: Jistě získá od státu i nějaké dávky, výhody a úlevy. – KDE ??? CO ??? JAKÉ ??? nezíská od státu ani korunu, pokud vydělá na životní minimum – zkuste si s tím vyžít. Sehnat dalšího tatínka není taky žádná prdel, starat se o cizí děti taky nikdo nechce. A mnozí svobodní muži si chtějí žít pohodlně sami, své peníze utrácet jen za sebe, o nikoho se nestarat, nemít zodpovědnost. Už ani vlastní děti mít nechtějí, protože by to bylo diskomfortní. A myslím si, že většina samoživitelek neodešla od muže z plezíru, protože si třeba neuklízel ponožky. Spíš si našel jinou, nebo už ji nebavilo zakrývat monokly makeupem.
11. 12. 2019 at 9:47
Aleno, děti mají sirotčí důchod, ne?
14. 2. 2020 at 16:45
Nero, to je gól, jsge mimo. Sirotčí důchod bude asi ranec, že na exotickou dovolenou, na kterou naše oblíbené celebrity – samoživitelky x krát za rok s dětmi vyrážejí, matce Aleně zbyde. A jestli byl zemřelý otec OSVČ, sirotčí důchod pokryje tak obědy ve školní jídelně. Já mám manžela a nikdy jsme neměli jako rodina žádnou nouzi, přesto: „sytý hladovému věří“.
.
14. 2. 2020 at 17:37
Ale Nera nepíše nic o ranci nebo exotické dovolené. Vnímám to jen jako jisté zpochybnění faktu, že ani korunu.
POkud z toho zaplatím obědy, tak je to minimálně pětisetnásobek té ani koruny.
14. 2. 2020 at 18:04
Jen ať víme o čem mluvíme: „Průměrný sirotčí důchod po valorizaci od 1. 1. 2019 činil 7 046,- Kč“.