Patricie Vaňáková

Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph. D.

–

„Je to beznaděj a zoufalství s názvem soudně nařízená střídavá péče.“

Letošní žvástovou soutěž uzavírá výrok Ing. Patricie Vaňákové, která svého obchodního ducha nevšedně kloubí mezi prodej realit a mediaci soudních sporů o děti. Dokonce natolik silně, že i ve své vizitce realitní makléřky uvádí, že nemovitosti jsou vlastně jen takový koníček na okraj náročných opatrovnických mediací, viz zde.

Paní Vaňáková popsala hrozné podmínky opatrovnických sporů v Parlamentních listech, ve článku, který vyšel 25. listopadu 2018 s patřičně dramatickým titulkem Pronásledování, fyzické napadání matek, bezdůvodné odebírání dětí. Sonda do činnosti české sociálky.

Nezkušený čtenář by si snad na chvíli pomyslel, že už i v Čechách nám řádí zlověstný Barnevernet nebo něco jemu hodně podobného. Ale když uvážíme, že paní Vaňáková je dřívější ředitelka organizace Jeden domov, proslulé zejména serverem s nepodepsanými články a domnělými dramatickými příběhy matek a dětí, jež vesměs střídavou výchovou ohromně trpěly, ale zapomněly se podepsat či jakkoliv identifikovat, můžeme se uklidnit, že se neděje nic jiného, než že české radikální feministky opět dští síru na střídavou péči, která jim kazí kšefty s neštěstím dětí. Dokonce natolik, že si musí odskakovat odpočinout do klidných vod realitního byznysu.

Článek v Parlamentních listech ale nezvolil tragický tón jen pro poutavost nadpisu, i v textu se můžeme dočíst dynamické a hororové vsuvky jako např. Peklo střídavé péče vyplavuje na povrch rodičovskou tyranii. Komu se nechce ve článku pátrat a zvyšovat čtenost Parlamentních listů, prozradím, že tato ukrutná hrůza spočívá v tom, že střídavkové dítě má údajně zaplacenu jen polovinu obědů ve školní jídelně. Že je jeden z rodičů zapomnětlivý, je sice nemilé, ale střídavce bych to nepřičítal, protože takový rodič by určitě zapomněl zaplatit i v jakémkoliv jiném porozvodovém modelu. Je už téměř tradicí, že cokoliv nepříjemného se v životě střídavkových dětí děje, je to vinou střídavky. Jako kdyby zákeřně probouzela ty nejhorší pekelné vlastnosti, které v úplných rodinách neexistují a když už na rozvod přece jen došlo, tyranie by byla alespoň eliminována výhradní péčí svědomité a nezapomnětlivé matky.

Paní Vaňákovou a Jeden domov článek představil takto: Snaží se mírnit napětí mezi rodiči. Poskytuje informace o situaci po rozvodu a rozchodu, která se týká společných dětí. Nejde o příznivce ani odpůrce střídavé péče, ale ostře se staví proti střídavé péči v konfliktu a ve chvílích, kdy je dítě využíváno jako zbraň. Takže střídavá péče sice ano, ale jenom, když se náhodou hodí. Pokud si ji matka nepřeje, vytvoříme konflikt a už tu hnusnou rodičovskou rovnost vyloučíme. Přitom všechny matky v ČR, pokud si střídavku nepřejí, mají možnost u soudu navrhnout svěření dítěte otci a nikdo jim toto peklo do života nutit nebude. Ale tak nějak cítím, že toto řešení by u feministek neprošlo, protože výživné má podle jejich představ přece platit otec matce a nikoliv naopak.

Článek z Parlamentních listů by se dal rozebírat ještě dlouho, je v něm jedna myšlenková perla vedle druhé, ale nominovaný výrok si podrobnější rozbor zaslouží. Celý jeho kontext zní takto: Judikaturou garantované právo otců na péči o potomka nedává těmto otcům (majících zájem primárně jen o šikanu expartnerky, nikoliv o dítě) právo psychicky týrat matky přes to nejcennější, tedy přes děti. Je to beznaděj a zoufalství s názvem soudně nařízená střídavá péče, v těžkém konfliktu rodičů, navíc konfliktu asymetrickém. Paní Vaňáková ví prostě nejlépe, že zodpovědný otec nemá zájem o dítě, ale o týrání bývalé manželky. Ta je naopak dobrota sama a výchovu jejich společného dítě chce pouze pro sebe z těch nejušlechtilejších pohnutek.

Střídavka opravdu může přinášet zoufalství a beznaděj, hlavně pro sobecké a chamtivé matky a také pro byznys rozvodového průmyslu. To se to mediuje, když má konflikt vyloučit spravedlivé řešení. A chudinky mediátorky by musely žít jen z realit, kde vše záleží na trhu a schopnostech. To v opatrovnické mediaci je úspěch zaručen, aspoň dokud jsou páky na to, aby konflikt trval dlouhé roky.

Přehled všech nominovaných žblebtů najdete zde.

Hlasování začalo 8. ledna a skončilo 28. února.