RNDr. Pavel Rusý
–
„Představitelky Klubu samoživitelek říkají, že jestliže je tam uloženo výživné, tak ten povinný rodič na to prostě má.“
Autorka tohoto výroku, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zvolená na kandidátce ČSSD, pronesla tento výrok v rámci rozpravy k zákonu o náhradním výživném, kdy tento socialistický paskvil hájila. Doslovně uváděla: „Přece, a to říkají samoživitelky, nemůže být nikdo, kdo by neměl na to, aby to výživné zaplatil, protože výši stanovuje soud a soud přece nemůže stanovit povinnost někomu, kdo ji nemůže splnit. A pokud ji nemůže splnit, má se obrátit znovu na soud a soud to upraví. Takže představitelky Klubu samoživitelek říkají, že jestliže je tam uloženo výživné, tak ten povinný rodič na to prostě má.“
Tento výrok má několik žblebtovních rozměrů. V první řadě ukazuje, že poslankyně Gajdůšková je hlásnou troubou feministické lobby. Druhý rozměr spočívá v tom, že rozhodování zákonodárců je založeno na neobjektivních jednostranných informacích, tedy naše zákonodárství není postaveno na odborných zjištěních, věrohodných datech a jejich analýzách, ale na křiku zájmových skupin. A třetí, snad nejzávažnější aspekt, spočívá v absolutním odtržení poslanců od reality a od marasmu českého opatrovnického soudnictví.
Takové prohlášení zákonodárce musí být neskutečně frustrující pro rodiče (častěji otce), kteří se dostanou do finančních těžkostí, dluhových pastí, exekucí či jsou dokonce omezeni na svobodě kvůli nesprávně stanovenému výživnému. Výživnému vyměřenému z fiktivních a neexistujících příjmů, nebo dokonce z majetku, který využívají pro dosahování výdělku, bez zohlednění nezbytných nákladů na bydlení a dopravu, bez zohlednění nákladů na péči o děti v době přiděleného „styku“, bez zohlednění dalších vyživovacích povinností, bez zohlednění povinnosti i pečujícího rodiče přispívat na výživu svého dítěte v poměru možností a schopností.
Takové prohlášení zákonodárce musí být neskutečně frustrující pro rodiče (častěji otce), kteří se dostanou do finančních těžkostí po nezaviněném poklesu nebo ztrátě příjmu, kdy dosažení adekvátního snížení soudním rozhodnutím je stejně pravděpodobné, jako výhra v loterii. Pravděpodobnější je zvýšení výživného s odůvodněním, že potřeby dítěte vzrostly a pokles příjmu musí povinný dohnat.
Takové prohlášení zákonodárce musí rozběsnit rodiče, kteří jsou po nezaviněném poklesu či ztrátě příjmu vrženi do dluhové pasti, exekuce s dodatečnými vysokými náklady ještě dříve, než soud nařídí první jednání o úpravě výživného.
Takové prohlášení zákonodárce musí naštvat rodiče, který po dlouhém sporu o děti je kromě odepření možnosti pečovat o dítě ještě ztrestán předběžně vykonatelným rozsudkem, který z něj vyhlášením rozsudku šmahem udělá dlužníka statisícových částek splatných do 3 dnů. A tím lovnou zvěř pro exekutory a snadnou kořist pro pomstychtivého druhého rodiče.
A pak tu máme nechvalně proslulé usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 64/2010-508 ze dne 4. 2. 2010, které bylo publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí v nejvyšší kategorii, a které zakazuje snížit výživné předběžným opatřením. Ví o tom paní poslankyně Gajdůšková, že snížit výživné i při naprosté ztrátě příjmu není otázka týdnů, ale roků?
Míru nesmyslnosti výroku poslankyně Gajdůškové nemá cenu dále komentovat, snad jen doporučit paní poslankyni nahlédnout do statistik Ministerstva spravednosti. Konkrétně statistický list S-SL-O Přehled rozhodování o výši výživného za rok 2019, z něhož lze vyčíst tyto přesné statistické údaje, které jsou určitě zásadním východiskem pro tvorbu zákonů.
Za pozornost m.j. stojí, že průměrné výživné na dítě do 5 let dítěte bylo otci stanoveno ve výši 45.046 Kč z průměrného příjmu 29.287 Kč. Přesně jak tvrdí feministky: „jestliže je tam uloženo výživné 45.000 Kč z příjmu 29.000 Kč, tak ten povinný rodič na to prostě má…“
Samozřejmě, že uvedená statistika je nesmyslná, ale efektně ukazuje, jak mizernou práci odvádí statistici Ministerstva spravedlnosti, jsou-li schopni zveřejnit takto ostudná data, aniž by si kdokoliv za rok nesmyslu všiml. Paní poslankyni nezbývá než vycházet z křiku feministických lobby, protože podklady z ministerstva jsou k ničemu.
Na závěr: Vytanula mi na mysli slavná hláška ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy. Zdůrazňuji, že jakákoliv podobnost s Poslaneckou sněmovnou PČR či pracovníky statistického oddělení Ministerstva spravedlnosti je čistě náhodná: „Toto jsou rozumní chlapci? Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podivejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe.“
V této anketě můžete až do neděle 21. února hlasovat pro výše uvedený, nebo jakýkoliv jiný nominovaný žblebt (zde je jejich přehled). Komentáře k jednotlivým žblebtům publikujeme postupně po týdnu vždy v úterý.
Žblebt roku 2020:
- Marek Herman (32%, 28 Hlasy)
- Klára Samková (28%, 25 Hlasy)
- Alena Gajdůšková (19%, 17 Hlasy)
- Romana Lužná (11%, 10 Hlasy)
- Jana Bernášková (6%, 5 Hlasy)
- Ajka Pokorná (3%, 3 Hlasy)
Počet hlasujících: 88
Nahrávání ...
19. 1. 2021 at 7:03
Hezky napsáno. S paní Gajdůškovou, svého času senátorkou, jsem se jednou osobně pracovně setkal, když měla jednání na Slovensku v Národní radě. Povrchní zdvořilostní žvanění, nezájem o hloubku problému, místo jednání o faktech kafíčko se slovenskou partnerkou, místo seriózní diskuse prohlídka prostor slovenského parlamentu – tam je to jako v malém muzeu. Potom pracovní oběd, kde si pokecat o tom, jak hezky jednání proběhlo, sednout do auta a je odpracováno. Domácímu publiku se vykáže výměna zkušeností se zahraničím, hledání inspirace pro řešení problémů, a v praxi se nestalo vůbec nic. A pak si takovou političku odchytí feministky, dodají jí agendu a ona s vidinou tolika hlasů bude jejich bláboly papouškovat.
21. 1. 2021 at 10:17
Nejhorší je, že výše výživného je absolutně nepředvídatelná a většinou splatná dokonce i ve statisícových částkách do 3 dnů od doručení, bez jakékoli možnosti obrany, jelikož i kdyby se později domohl člověk snížení tak ty peníze už nikdy neuvidí. Matka platí stokoruny na dítě, otec tisíce při stejném čistém příjmu a stejném podílu péče o dítě při SP. Opravdová rovnost pohlaví.. 🙁
26. 1. 2021 at 14:36
Děkuji autorovi článku, RNDr. Pavlu Rusému, za hezky napsané hodnocení nesmyslného žblebtu PaedDr. Aleny Gajdůškové, zákonodárkyně. Z její strany je to ostuda. kolikátá již?!
Souhlasím i s komentáři Tomáše Jadlovského a Kanóna.
4. 2. 2021 at 18:05
Zástupkyně organizace proFem vidí náhradní výživné i jako nástroj proti domácímu násilí. Jeho obětí jsou ve velké většině případů ženy. Nátlakové chování přetrvává i po rozpadu svazku. „Výživné je další nástroj, jak udržet ženu v poslušnosti. Násilní partneři neplatí výživné úmyslně, je to forma útlaku a snaha ponechat si nadvládu,“ uvedla Denisa Niederlová z proFem. Dodala, že mnohé oběti kvůli tomu raději přistoupí na nevýhodné podmínky či případ dál neřeší.
https://eurozpravy.cz/domaci/politika/125587-zenska-lobby-tlaci-na-vladu-zakon-o-nahradnim-vyzivnem-je-urgentni/
proFem je neziskovka o 11 členkách. Na šíření takových názorů dostala od MPSV dotace 10,8 mil. Kč, a díky MPSV i dalších 5,7 mil. z ESF. Další dotace dostala od Ministerstva spravedlnosti, MHMP, US ambasády, od měst a krajů, EK a z Norských fondů. Za tyto peníze provádí „politický a legislativní lobbing,“ vypracovává analýzy a odborná stanoviska, působí ve vládním Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, školí Policii ČR, městské policie, OSPODy, intervenující neziskové organizace, probační a mediační služby, pořádají tiskové konference, publikují, atd. Podobných organizací je víc.
Tady přece vůbec nejde o to, že by v článku popisované skutečnosti Gajda&spol. nedokázaly pochopit. Je to prostě kampaň za miliony. Většina lidí ze sebe debila i blbečka za peníze ráda udělá. Zvláště ti, kdo nic jiného neumějí.